Lily101 komentáře u knih
Kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Dětství děsivé. Ale jinak se od knihy nebudete moci odtrhnout. Napínavé, závěr smysluplný.
Knihu jsem přečetla podruhé (a to já nedělávám). Poprvé jsem ji četla v době před mou maturitou. Tehdy mi bylo i trochu líto, že není víc známá, neb autor ji napsal dobře.
Dnes si myslím, že si knihu přečtu min. ještě jednou (třeba v době, kdy mi bude 38 let?) . Je to taková jednohubka, odreagovací kniha a za mě hodně chlapská (vůbec jsem si nepamatovala, že byla až tak...no chlapská).
Zajímavý příběh obsahující i zajímavé myšlenky. Pokud máte smůlu v pracovním životě nebo Vám “nesedí Váš nadřízený, pak doporučuji přečíst.
Vadila mi rezignace jedné z hlavních protagonistek v závěru knihy a neukončený děj, ačkoliv bylo asi vcelku jasné, jak jedna z žen dopadla.
Zajímavá kniha. Děj trochu u druhého úhlu pohledu (matky) ztratí tempo, aby jej pak nabral v o to větší intenzitě. Opravdu poměrně velký čtenářský zážitek plný morálních dilemat, problémů zahalený oblastí psychologie (či spíš psychiatrie?).
#prvniprectenaknihavkvetnu
Za mě je paní farářka nesmírně milá a zajímavá osobnost.
Kniha ale byla šáhnutím vedle. Nesedly mi popisování cestování na různé semináře v zahraničí a přepisy kázání, které paní farářka měla nebo jež si poslechla, když jednou byla na bohoslužbě někoho jiného. Navíc se už občas dost opakovala (napřed nám autorka sama povyprávěla o tom, jak se dostala k církvi a následně totéž sdělení musíme číst min. dvakrát v rámci úryvků z tisku).
Kniha však obsahovala i zajímavé informace, jen jsem s ohledem na popularitu knihy (přes rok čekání ve veřejné knihovně), jich bylo spíš poskromnu, což je škoda.
Mám zakoupenou druhou knihu paní farářky, tak snad bude lepší.
Byla jsem moc mile překvapená. Protože kniha je nadčasová, stále vtipná a zaujme i čtenáře, kterým už není -náct, ale -cet.
Autor uměl skvěle psát a doufám, že se má ve spisovatelském nebi dobře.
Jako mnoho recenzentů pode mnou i já četla knihu v rámci čtenářské výzvy.
Milé pohlazení po duši pro milovníky přírody a pro rybáře obzvlášť. Nemohu říct, že bych nebyla blíž pochopení, proč někoho rybaření baví, ale no...nepodlehla jsem :-D.
Interpretace je velmi subjektivní záležitost, jež bez opory (např. v zákoně, historických událostech, …), je prakticky neomezená. A o tom přesně tato kniha je. Nejsem zastánce hledání souvislostí, jež z textu ani mezi řádky nevyplývají, ba ani nejsou naznačeny, protože v tom případě je možné dovozovat z textu prakticky cokoli, a tím se stává pohádka „zneužitelnou“, byť pro dobrou věc (dodání sebevědomí ženám).
Od knihy fakt nečekejte, že ji budete číst po 100 stránkách (ano, i já ji měla půjčenou z knihovny) denně. Někdy je poselství hodně kostrbaté, ve většině případů je příběh (chcete-li pohádka) na necelou stránku a výklad se vleče přes 20 stran a víc, přičemž se rozebírá tak nějak pořád dokola to samé (v rámci jedné podkapitoly), jen je to tak nějak „opsáno“ různými slovy, větami, čímž je kniha samozřejmě z hlediska počtu stran rozsáhlejší.
Abych knize jen nekřivdila, tak se mi líbí koncept (poselství prostřednictvím pohádek), který je, pokud se nemýlím (v té záplavě knih, co byly od doby vynálezu knihtisku /i před ním/ publikovány), vskutku ojedinělé a originální. Jistě naleznete pasáž textu, jež Vás osloví natolik, až si ji zapíšete a následně použijete jako citát (samozřejmě dle citačních norem!). Některé myšlenky stojí za to a věřím, že mladým, nezkušeným ženám (cca od 15 let do … /záleží na rozumové a mravní vyspělosti konkrétního jedince/) kniha může dobře posloužit. Na konci nabrala kniha takový spád, že jsem se rozhodla udělit čtyři hvězdičky. Ale i přes (negativní) výše uvedené zvažuji pořízení do domácí knihovny, protože s postupem času se budu na věci dívat jinak a třeba mi přijdou podnětné (v rámci životní etapy dané v době četby knihy) jiné příběhy, než nyní.
Tak tuto báseň čtu již potřetí (poprvé v rámci školní výuky na SŠ, podruhé v rámci osobní výzvy přečíst knihu "Slezké písně" od pana Bezruče a nyní v rámci čtenářské výzvy) a opět mě z ní mrazí. Příběh apelující na správný výběr partnera, ale hlavně ukazující těžký osud jedné ženy z ostravského regionu.
PRO ATEISTY: Kniha obsahuje hodně odkazů na víru, ale dá se to snést, jste-li vůči věřícím obecně tolerantní. Navíc je vše obvykle tlumočeno tak, až si z něj můžete vzít ponaučení do života bez ohledu na vaše náboženské vyznání.
Dle předmluvy již nespadám do cílové skupiny této knihy, ale i přesto mi kniha předala pár zajímavých poznatků či námětů k zamyšlení. Navíc se ke mně kniha nejspíš dostala ve správný čas.
Musím uznat, že jsem překvapená tak nízkým hodnocením některých recenzentů pode mnou. Samozřejmě ne každému každá kniha sedne, ale za mě je kniha snad nejlepší knihou, kterou jsem kdy od kteréhokoliv japonského autora četla.
Každý pocházíme z jiné kultury a s tím se pojí poměrně hodně věcí. Když jsem četla japonské autory, tak texty byly vesměs rozevláté, děj pozvolný a občas bylo těžké se napojit (jiná mentalita). Možná jsem měl jen smůlu na výběr a tato kniha tomu nasvědčuje.
Mimořádně čtivé, plné mouder (které zbožňuji), dávající naději čtenáři a současné autor skrz knihu otvírá oči čtenáři, hlavní protagonista blízký mému věku (možná i proto na mě kniha zapůsobila víc, než na jiné a jsou tak zde i negativní recenze), zamyšlení nad životem a jaké by to bylo, kdyby ze světa určité věci zmizely.
Jediné co, tak mě mrzel závěr (SPOILER: Zůstal za mě otevřený a to, na co jsem čekala, se tak nestalo, protože přišel konec knihy. KONEC SPOILERU), ale to je plně v režii autora. Nepíši, že se vším souhlasím, ale je to kniha japonského autora a opravdu jsem nečetla knihu právě z Japonska, která by mě tak oslovila, byla extra čtivá a inspirovala mě na cestě životem.
Oceňuji autorčin styl psaní a částečně také čtivost (autorka opravdu umí).
Jinak ale moc chválit nemohu; tuctová (až klišoidní) zápletka, která Vás napadne hned a pak už jste jen zklamaní, že to opravdu bude tak jednoduché. S tím souvisí to, že text by mohl být mnohem kratší (občas to až unavuje, což je možná dáno i onou předvídatelnou zápletkou) a následně největší zvrat knihy v rámci minulosti inspirován skutečnou událostí. Čekala jsem originálnější příběh.
Je to brutální tak, až občas musíte text přeskočit. Přitom je tam ponurá atmosféra i děsivost sama o sobě. A za to ubírám hvězdičku. Fakt se to nedá. Čtenář se skoro ani nedozví, co se stalo, neb je to tak brutální, až…prostě některé pasáže musí přeskočit.
Chování některých postav je šílené a skoro až nereálné, ale budiž.
Prvních několik desítek stran jsou takové rozvleklejší, ale následně kniha nabírá napětí i spád, což vydrží až do konce.
Úžasná kniha! Pan Backman prostě umí psát a mi nezbývá, než obdivovat. Možná bych snesla trochu méně o fekáliích, ale asi to k dětem prostě patří.
Tato kniha spolu s kombinací návštěvy známých s dvěma malými dětmi či i obecně rodinami s malými dětmi v okolí, poslouží jako velmi dobrá antikoncepce. A až/jestli budu jednou děti chtít, tak si knihu přečtu znovu. Pokud i po přečtení budu toužit po vlastním potomkovi, tak si jej s klidným srdcem pořídím, neb v takovém případě rodičovství pravděpodobně zvládnu.
Třetí kniha od autora (z toho jedna jako audiokniha), ale opět stejný rozvleklejší styl psaní (jako u knihy: “Nemesis”-první čtená kniha od autora), který se rozjíždí postupně. Vždy jsem si myslela, že je autor tak oblíben pro svůj svižný a napínavý styl, avšak opak je pravdou. Knihy jsou rozsahově dlouhé, lehce napínavé, ale čtivost se v průběhu čtení mění.
Tato kniha byla předvídatelná. Resp. vraha jsem odhadla dobře (z počátku byli dva, pak se z toho stal jeden podezřelý). Samotné vraždy jsou brutální, avšak vidět to na filmovém plátně, tak umírám hrůzou. Naštěstí v knize spíše symbolicky napsané (já tedy i části popisů přeskakovala, neb jsem to úplně číst nechtěla x na druhou stranu existují mnohem horší knihy tohoto typu/většinou vydané cca za poslední dva roky-už název mnohdy napovídá/, u kterých se Vám už z anotace dělá silně nevolno).
Recenzenti pode mnou psali, že se následně z knihy báli. Nespala jsem úplně nejlíp v průběhu oné noci mezi dvěmi čtecími dny, ale bylo to spíš tím, že jsem byla výjimečně sama doma a dlouho žádnou detektivku nečetla.
Samotného sněhuláka se nejspíš bát nebudu (ťuk ťuk), neb jsem prostě nebyla “cílovou skupinou”.
Autorka prostě umí psát (a překladatel překládat)!
A já poprvé v životě u této detektivky odhalila vraha dřív, než nám to autorka sdělila prostřednictvím postav knihy. I přesto to ale nesnižuje úroveň knihy, neb autorka odvedla skvělou práci.
O panu Šlachtovi jsem do čtení knihy prakticky nic nevěděla, takže obsahově moc hodnotit nemohu.
Pan Klíma se ptal dost dobře a zajímavě. Čtení bylo poutavé, ale aspoň za mě (mnoho jsem neznala) ne úplně snadné čtení (má to občas až nádech odborného textu, což není špatně).
Trochu souzním s recenzenty pode mnou, neb občas to bylo jednostranné (pro rozhovor asi logické, ale bylo to tak nějak jiné, viz dále) a vlastně prezentováno jako skálopevná pravda. To by možná bylo na půl hvězdičky dolů, ale zajímavé informace (hl. z pohledu policejní práce) to vyvážily spíše na 5 hvězd.