Lily101 komentáře u knih
Proč si přečíst tuto knihu? Protože se v ní probírají aktuální témata na youtube (a to kniha byla vydána v roce 2016!!) tak nějak svou cestou, kdy si uvědomíte, jak se něco, co se vám jeví jako těžce uchopitelné, lze vysvětlit jednoduše a současně tak cestopis nabývá jiných rozměrů. Milé čtení (psané mladou ženou-22let) orámečkované pěknou grafickou úpravou, jež provází čtenáře od počátku do závěru.
SPOILER: Nějak mi z textu není jasné, zda si resort “Makawi Tuwa” Annie s Lukášem koupili či za práci v resortu dostali ubytování (příp. i mzdu). Spíš mi z psaného projevu vyplývá první varianta, ale pak nechápu, kde na to vzali peníze, když je po celou dobu cestování údajně neměli (#americandream? #kritickemysleni)-KONEC SPOILERU.Dále mi připadá kapku divné vyjadřovat se k tomu, jak správně vychovávat děti, když vlastní nemám(Annie už tedy má, ale v době psaní a vydání knihy neměla), tudíž nedisponuji dostatečnými zkušenostmi (i kdyby-hlídání se nemůže vyrovnat péči o dítě 24h/7 dní v týdnu), abych mohla něco šířit dál. Pro upřesnění: Jsem bezdětná a netroufla bych si proto o tomto tématu psát, dokud jej “nemám odžito”. Současně mám drobnou výhradu k poměrně hodně prázdným stránkám.
Ačkoliv nemůžu knize udělit plný počet hvězdiček, uvažuji, že si knihu pořídím s ohledem na první odstavec recenze.
Místy opravdu vtipné, ale dle pozitivních recenzí jsem čekala něco víc. Vadí mi přístup “nemáme peníze”, ale proč poslední desetitisíce z půjčky neutratit za dogy, které s ohledem na svůj původ musí mít kvalitní krmivo v řádech tisíců. Obzvláště v době, kdy se bohužel, o čemž už nějakou dobu referují i média, stává zadluženost a exekuce čím dál častějším fénoménem...
Celá kniha byla výtečná. Perfektně vypracovaný "fantasy" svět, sem tam nějaké moudra a děj pohladí na duši (krásný vztah babičky a vnučky, lidská soudružnost atp.). Leč závěr mě zklamal natolik, až plný počet hvězdiček dát nemohu. Absolutní kýčovitost a to i přesto, že chápu, proč autor takový závěr zvolil (mám na mysli poslední stranu a půl, konkrétně od části, kdy se píše, jak skončily vánoční prázdniny).
I přesto jsem s autorem spokojená (poprvé mě pan Backman zavedl do městečka Medvědín /stejnojmenná kniha/, následovala "A každé ráno je cesta domů delší a delší" , toto je má třetí přečtená kniha) a těším se na další knížky od něj, ke kterým se dostanu v budoucnu.
Nesuďte knihu, dokud nedočtete. Vypadá to na tuctový závěr, ale není tomu tak. Kniha je čtivá, jen by možná mohla být o něco kratší, ale dost možná bylo autorovi předem stanovené, jak dlouhá má kniha být.
Kniha, která má jako hlavní téma něco, čím jsem se v mládí (shodou náhod zhruba ve stejném věku jako hlavní protagonistka) zabývala i já sama. Dokonce jsem také sbírala příběhy jiných, obdobně jako hlavní protagonistka.
Kniha, u které zapomenete na čas, protože Vás pohltí. A to, že jste o x let starší než hlavní protagonistka, z knihy pro Vás činí guilty pleasure.
Mi styl autorky sednul a to už mi není náct. Kniha byla napínavá a zajímavý děj na čtivosti knize rozhodně neubral.
#prvniknihavrijnu2023
Napínavá a čtivá kniha. Mohla by být napínavější nebýt popisů či vzpomínek v situaci, kdy by se atmosféra dala krájet. Současně pár skutečností evidentně autorce ulítlo( např. napřed se řídí časem opravdu nesnáze, protože se jim den nečlení na snídani - oběd - večeři a hned v další kapitole má najednou protagonistka hodinky? a dále se druhá protagonistka koupe bez šatů a následně má mokré šaty na sobě?) a závěr je vlastně v hlavním motivu předvídatelný (ta naprosto první myšlenka, která Vás při čtení napadne, a to hned na počátku četby, přičemž myšlenka naopak zesiluje, takže v konečném důsledku závěr prostě čekáte, jen je poměrně natažený, takže čekáte), ale okolnosti kolem samozřejmě neznáte (a ano, trochu asi mimo realitu jsou, nicméně nikterak Vás to nerozhodí, protože kniha byla napínavá i čtivá a i s takovým závěrem dokážete žít).
Knihu jsem si pořídila v nejmenovaném knihkupectví v rámci jeho akce za 29,- namísto 399,- a pokud takovou příležitost budete mít také, tak za to ta kniha stála.
Moc ráda bych dala vyšší hodnocení, ale nemohu.
Do knihy jsem se musela nutit, protože není moc čtivá. Je zajímavé si přečíst o lidech, kteří zde žili mnohem dříve, než my, ale současně si z jejich zkušeností lze málo vzít. Pro začátečníka by to chtělo uvést příklady z aktuálního světa, aby měl konkrétnější představu, jak využít překážky ke svému prospěchu, příp. k prospěchu všech.
Zklamalo mě, že v knize chybí to, co jsem již z názvu očekávala: Překážka jako výzva - Proměnte krizi v novou příležitost. Jak se tedy vypořádat s překážkami? Netuším. V knize se vyskytly cca 2 - 3 seznamy, jak se s něčím vypořádat, ale jsou natolik obecné a bez jakéhokoliv popisu jednotlivých bodů, že je to naprosto zbytečné. Jednou je v knize uvedeno, že je těžké zůstat v klidu, ale jde to vyřešit trénováním. Jedná se prakticky o jednu větu, avšak já tu knihu i kvůli odpovědi na tuto otázku čtu, takže holt zklamání.
Min. pár podnětných myšlenek v knize samozřejmě je. Lze si v ní přečíst ale také dva příběhy (jeden je na str. 103), které zní jako americký sen na druhou a za mě jsou naprosto nereálné (SPOILER: Kluk, který je v 18 letech negramotný dostane radu, na základě které se nejen, že naučí číst a psát, ale rovnou po roce je přijat na vysokou školu.KONEC SPOILERU.).
Ráda knihy doporučuji ostatním čtenářům, ale u této si nejsem jistá, zda tak mohu s čistým svědomím učinit, protože:
- kniha obsahuje příběhy významných osobností z historie (častokrát se osobnosti opakují, ale zážitky těchto osobností se samozřejmě mění);
- i z důvodu předchozího bodu kniha není moc čtivá;
- asi každý si v ní najde myšlenku, která ho zaujme a možná posune dál;
- jestli chcete vědět, jak překonávat překážky ve smyslu, jak zachovat klid ve stresové situaci, tak budete zklamaní;
- kniha se dotýká témat, jež jsou zajímavé a mohly by čtenáře hodně obohatit, ale buď tato témata cca v jedné větě odbude s tím, že je to těžké (a vyžaduje to trénink) nebo je uveden seznam bodů s tím, že body jsou natolik obecné, až se jimi nedá řídit, což je škoda, protože potenciál knihy byl velmi vysoký.
Až na tu neustálou předzvěst konce (udržuje v napětí, ale současně se hojně opakuje), který je až v samotném závěru, kniha dojemná, citlivá, zajímavá (neb popisuje jedno manželství) a místy také poučná (manželství).
Moje druhá kniha od autora a rozhodně mnohem lepší čtenářský zážitek, než u první čtené knihy (“Do posledního dechu”).
Nevíme pachatele, což zvyšuje napětí knihy. Na konci skvělá zápletka zápletky (víc kvůli možnému spoileru neuvádím, ať nikomu nekazím čtenářský prožitek a odměnu za čtení knihy).
Pořád mi vadí brutálnost (velké množství krve, naturalistický popis činu, kde krev všude stříká a popis další trestné činnosti, který se v knize objevuje) a navíc mi v této knize vadí to, že děj je pozvolnější a vše nabere nesmírný spád až prakticky na konci knihy.
Nechápu hodnocení u této knihy. Nečetla jsem jinou knihu než jiní čtenáři-recenzenti?
Nechápala jsem ten neuvěřitelný zájem o knihy autora dřív a nechápu je ani nyní. Za mě moc brutální (existují i autoři detektivek, kteří píšou ještě brutálnější příběhy a to tak, že je mi dost nevolno již při čtení anotací knih). Proč musí být detektivní kniha v moderní době tak brutální?
Musela jsem přeskočit části psané z pohledu vraha, kde se spolu s ním vyskytovaly i unesené dívky. Měla jsem jednak strach z toho, o čem se dočtu, a jednak jsem nechtěla vidět jeho zvrácený úhel pohledu. Proč dávat vrahovi tolik prostoru v knize? Současně i dost ubralo na napětí knihy to, že jsme se v knize setkali s postavou vraha, byť kdo to je se odkrývalo postupně, leč za mě mnohem lepší, kdyby vrah v knize vůbec nevystupoval a motiv se zjistil třeba až u výslechu. Bohužel se nikdy motiv nedozvím, neb jsem ty pasáže s obětmi a vrahem nedokázala číst a děj je zvláštně utnutý. Super, že se dozvím, jak se komu po týdnu z týmu změnil život, ale přiznal se vrah? Proč
aspoň v závěru ještě jednou neuvést motiv (který dle recenzentů níže byl uveden nejspíš
v pasážích vrah-oběť?), buď jej rozvést nebo jen stručně zmínit? Přeci jen jej vyšetřovatelé nejspíš nevědí.
Vyzdvihla bych přístup k sociálním sítím. Mnoho lidí nad sdílením neuvažuje a je dobře, že se to sdílí dál. Kéž by po přečtení této knih začalo více lidí uvažovat nad tím, co na sociální sítě dává.
SPOILER: Volat kamarádce v nouzi na místo policii je opravdu hodně zvláštní. Vběhnout bezmyšlenkovitě k ozbrojenému vrahovi a způsobit tak velké zdravotní následky policejnímu kolegovi…obojí je na zváženou. KONEC SPOILERU.
Suma sumárum: Zkusím přečíst ještě aspoň jednu knihu autora a pak uvidím, zda pochopím, proč je tento autor tak populární a jeho knihy mívají vysoké hodnocení.
Na knihu jsem narazila na sociálních sítích a v první chvíli jsem si myslela, že se jedná o pohádku (na sociální síti o ní psaly a mluvily influencerky-matky). Ale není tomu tak.
Je to má druhá kniha od autorky (čtená hned po dočtení první: “Kroky vraha”) a mám na autorčino psaní stále stejný názor. Škoda. Protože jsem čekala, že u tak-aspoň za mě-známé (na sociálních sítích) knihy možná došlo k napsání čtivé knihy, leč není tomu tak.
Ovšem dle recenzí níže (o hodně níže, musela jsem projet několik stran recenzí, neb tady se to hemží velmi dobrými ohlasy na knihu, až jsem měla dojem, že jsem četla zcela jinou, než recenzenti pode mnou) jsem se rozhodla poslechnout i audiorozhovor v rámci rozhlasového pořadu: “Blízké setkání”, který byl se spisovatelkou veden paní Terezou Kostkovou a trochu jsem na tu čtivost změnila názor. Spisovatelka v rozhovoru uvádí, že její spisovatelský vzor je BJ Jamesová, která hodně vykresluje prostředí i postavy a píše rozvláčněle. A autorce této knihy takové detektivky chyběly ve veřejné knihovně, neb má takový styl psaní ráda a tak jí nezbývalo, než si napsat vlastní detektivku. I přesto mi přišlo, že v této knize moc vyvolán strach či podezíravost mezi obyvateli nebyla (čekala bych větší vzhledem k velikosti “obce”) a asi znám mnohem lepší knihy, co se týče vykreslení atmosféry či psychologické analýzy postav. Ale o tom to není, byť min. pár recenzentů (nečetla jsem všechny u této knihy, jen cca polovinu) knihu i autorku bere na roveň zahraničním autorům detektivek. Četla jsem před dvěmi autorčinými knihami Jo Nesba (konkrétně: “Sněhulák”) a ta mi přišla také rozvleklá, ale na knihy autorky neměla, což je tím, že autorka tento styl (rozvleklý, popisný,…) miluje.
Tato recenze obdobně jako mé všechny recenze není nic osobního vůči autorce, týká se pouze knihy. Za mě jsem se do čtení knihy musela nutit (ale to je tedy tím, že autorka knihy tento styl miluje a já to mám tedy bohužel naopak) a závěr pro mě byl vcelku zklamáním. Nejen pro svůj závěr, ale i tristním vyřešením situace související s obyvateli a nikoliv trestným činem vraždy, konkrétně se to týkalo práva. Chápu, že autorka nemůže znát vše, ale ovlivňuje svým psaním čtenáře, kteří pak “obecné” informace (nesouvisející s místem, postavami a vraždou, ale týkající se “běžných” informací) mohou přijímat za pravdu a přitom stačí si informaci ověřit u kamaráda/známého právníka či přinejhorším aspoň otevřít internet (nebo raději zákon samotný, ačkoliv čtení zákona nemusí být pro laika vždy snadné a mám pro to pochopení. SPOILER: Osvojení (pojem “adopce” český právní řád nezná, tudíž by správně v knize nemělo být slovo “adopce” vůbec použito) neznamená, že sourozenci nejsou sourozenci, neb nemají biologické předky. Právně sourozenci navždy budou a tudíž spolu nesmí udržovat láskyplný vztah založený na lásce lidí, kteří se mají rádi a nejsou důvody, aby tomu tak být nemohlo (nejsou příbuzní). KONEC SPOILERU.
ZÁVĚR
Negativa: Kniha v jistém smyslu zajímavá, prolog vyvolává falešnou naději, že tato kniha bude svižná a velice napínavá, prolog jako jediný psán v “ich formě”(může být trochu matoucí a vlastně netušíme, kdo to pronáší, byť asi víme), detektivní zápletka se objeví až na 92. straně (byť se do té doby aspoň čtenář seznámí s protagonisty a fandí Eli při zjišťování pravdy) , rozvláčněnost (místy jsem se musela do čtení nutit), závěr lehce zklamání (SPOILER: Zklamání ovšem jen částečné, neb vyšetřovatel již byl blízko. KONEC SPOILERU.) a právní “paskvil” na úplný závěr celému dojmu také moc nepřidal.
Pozitiva: zajímavé místo, žádná vražda brutálním způsobem (obdobně jako autorka jsem radši, když nemusím číst něco zvráceného či šíleného; ani to není třeba, neb každá vražda je hrozivá sama o
sobě), dvě linie knihy (vyšetřování vraždy a Elina touha zjistit, co se před 14 lety stalo).
Čekala jsem, že kniha bude čtivější, ale i přes pozvolnější styl psaní jsem ji přečetla za jeden den. Závěr ohledně Marca (manžel a otec unesené Cory) byl ve své podstatě právní blábol a úplný závěr knihy zbytečný i jaksi zkažený.
Prvních cca 100 stran je dost rozvleklých. Pak kniha nabere pozvolna spád a posledních cca 200 stran je nesmírně napínavých.
První kniha od autora. Kniha vybrána v rámci mé osobní výzvy ve veřejné knihovně (konkrétně bez předchozího dívání se na hodnocení na databázi knih, což bývá můj běžný postup při výběru knihy v knihovně) a rozhodně nelituji.
Nečetli jste předchozí dva díly? Nevadí :-). Já totiž také ne :-D a na tuto knihu jsem v knihovně čekala v rámci rezervačního systému přes rok. Vyplatilo se a už se nemohu dočkat dalšího dílu, neb tato kniha skončila naprosto…zajímavě. Až vám zlehka přeběhl mráz po zádech.
Celkem mě tedy zamrazilo vícekrát, ale já jsem bojácnější typ.
Dvě drobnosti:
1) Číst opakovaně, jak jsou sedmnáctiletí a osmnáctiletí dětmi, mě trochu iritovalo. Chápu, že v Americe je člověk plnoletý ve 21. letech, ale dle mé zkušenosti (i co tak vidím ve svém okolí) 17-18 let není věk chlapců a dívek, ale teenagerů. A že občas z textu působí, jako by se jednalo o malé děti. Ale beru, že to je věc jazykového cítění a tak nějak i subjektivního názoru (není tedy součástí hodnocení).
2) Trochu mi přišlo i nereálné, jak byla Kate technicky zdatná, ale patřila mezi dost chytré teenagery, takže budiž (není tedy součástí hodnocení).
(SPOILER) Bohužel jsem nepochopila, co je na knize tak úžasné.
Zastávám dva stejné názory jako recenzenti níže:
A) Kniha působí jako tři “povídky”, kdy spojení moc nefunguje.
B) Druhá část knihy mi dost evokovala Murakamiho a na to, že ji psala žena….no, poprvé v životě jsem v knize musela část (větší) přeskočit, neb jsem to prostě psychicky nebyla schopná dát (sexuálno, nejspíš i násilí) a víte, co? Vůbec nic se nestalo, protože autorka Vám následně ještě min. dvakrát připomene, co se událo, což na tak útlou knihu je dost otravné, ale aspoň můžete část druhé části vynechat bez toho, že podstatné pro Vás zůstane neodkrytým.
Za mě tato kniha fakt ne. Hlavní postava je vegetariánka, veganka a nakonec vlastně duševně nemocná. Nejsem vegan, ani vegetarián, ale myslím si, že by kniha mohla na někoho působit stylem, že každý, kdo nejí maso a živočišné produkty není v pořádku, což dle mého skromného názoru není pravda a vlastně s ohledem na původní nálepku “vegetariánka” i název knihy, mi závěr moc nesedí.
Uděluji tedy dvě obligatorní hvězdičky autorce za snahu.
Rereading a opět čteno na dovolené u moře.
Kolik knih jsem přečetla víc než jednou, bych mohla spočítat na prstech jedné ruky (holt život je krátký a knih je takové množství), tak to asi mluví za vše.
Ta kniha je prostě báječná. Trochu neuvěřitelná, ale…tak trochu i ze života (vývoj postav by mohl/nejsem ještě ve věku, kdy mohu všechna časová období posoudit/ odpovídat realitě), současně závěrem…no, nechte se překvapit.
Romantická linie tam je, ale když jsem to zvládla já (romantickou literaturu á la červená knihovna nevyhledávám), tak to zvládnete i Vy.
Děj je zajímavý a po dočtení ve Vás dost možná zůstane…blíže nespecifikovatelný pocit; zkrátka to na Vás dost možná hodně zapůsobí.
(SPOILER) Moc ráda bych dala čtyři až pět hvězdiček, ale bohužel nemohu, neboť popis situace (str. 8-9), o které v knize jde, je v hrubém nepoměru se závěrem (str.333-335). Trošilinku (po přečtení závěru s úvodem po prozrazení zápletky) smysl dává, ale současně vodí čtenáře za nos (více to rozebírat nebudu, ať neprozradím zápletku). Pokud úvod nekoresponduje se závěrem, tak to beru jako velký problém, což se na počtu hvězdiček holt projeví. Trošilinku tedy smysl dával (ale troufám si napsat, že žádný čtenář /možná vyjma osob s určitým vzděláním-neuvedu jakým kvůli případnému velkému spoileru/ to nemá šanci odhalit před dočtením) a tak dávám 3,5 hvězdiček, ale v rámci tohoto hodnocení, kdy na půl body není prostor, zaokrouhluji na 3.
Jinak byla kniha neuvěřitelně čtivá a já se u ní fakt bála (mi ale stačí opravdu málo a bojím se).
Souhlasím s recenzí pode mnou. Než se kniha rozjela, tak to chvíli trvalo (to se však stává, tak já jen, ať to nevzdáváte/!!/, neb by to byla škoda-po cca 66 straně vše nabere spád), nicméně pak už děj odsýpal a i přes vcelku odhadnutelný závěr, se mi kniha asi líbila. Určité narážky bych opominula, ale je to autorovo právo a současně na to, jak mě vlastně téma knihy moc nebralo, se vše zajímavě rozjelo a i další linie příběhu se začaly rozvíjet (jiné případy).
I jako rereading dobré čtení. Byť trochu guilty pleasure pro mě.