LilyJane komentáře u knih
Stmívání jsem četla už hodně dávno, pod tlakem okolí, kdy jsem chtěla vědět o čem se to lidi baví. Nebavilo mě to. Celá knížka byla o tom, jak "och tak úžasná Bella" fňuká nad tím, jestli ji Edward má a nebo nemá rád.
Tohle ovšem bylo podstatně lepší počtení. Byť tady zase spoustu času fňukal Edward, že on je přece hrozný predátor a vůbec si "och tak úžasnou Bellu" nezaslouží, tak tady byla spousta akce. Knížka byla mnohem stravitelnější, dobře ubíhala. Nečekala jsem, že mě bude tak bavit. Bylo to zajímavé být v Edwardově hlavě a slyšet myšlenky postav okolo. Rozhodně to stálo za to a mám tak na Stmívání trošku lepší názor, než jsem měla předtím.
Za sebe ale musím říct, že jsem četla pouze anglický originál, protože český překlad je naprosto zbabraný a divím se, že si za to někdo troufl říct o peníze.
Z celé série asi nejlepší kniha. Jednoduše proto, že je tam děj! Sice to není zrovna náročná knížka, ale opravdu mě bavila. Maddox je ze tří kamarádů asi nejzajímavější a jeho příběh nepropracovanější. Konec je sice zase taková pohádka, ale dá se to prominout.
Podstatně lepší než první kniha. Hlavní hrdina, ač občas na facku, má své vnitřní problémy, které řeší. A k tomu konečně taky nějaká zajímavá zápletka. Musím říct, že tenhle díl mě opravdu bavil. Není to žádné těžké čtení, spíše oddechovka, kterou už většina lidí znovu neotevře, ale příjemná oddechovka, která se dobře čte.
Takové příjemné nic. Dloooooooouho se neděje vůbec nic, pak chvíli nějaká akce - velmi, ale opravdu velmi předvídatelná akce na kterou se člověk třepe 3/4 knihy, která ale rychle skončí a pak zase nic.
Takže... je to takové oddechové čtení na léto k bazénu. Ale žádný zázrak.
Na tuto knihu jsem slyšela spoustu chvály. Ale je to spíš hořké zklamání.
Hlavní hrdinka je nelogická, občas až hrozivě tupá. Její nejlepší kamarádka je jak
roztleskávačka vytažená z pubertálního filmu o střední škole.
Nápad s anděly je dost zajímavý a kdyby to dostal do rukou šikovný spisovatel, tak by to mohla být úžasná kniha, ale takto opravdu ne. Je to přespříliš uspěchané, až příliš se tlačí na pilu. Autorka se tak strašně zoufale snažila navodit napětí, až v záchvatu boje zapomněla používat logiku. Hloubka postav žádná.
Příběh má tak obrovské množství děr, že člověk nechápe, jak vůbec dokázal dojít k závěru. Kdyby tenhle příběh byl postavou, tak jí chybí kus hlavy, obě ruce, část chodidla a měla díru v trupu. Prostě něco co by jste radši z milosti odstřelili, jenom aby se to dál netrápilo.
Už mám asi příliš načteno kvalitnějších knih, než abych byla ochotná odpustit tak hrozné nelogičnosti.
Musím říct, že oproti ostatním knížkám autorky, mi tato přišla drobet slabší. Ale docela to vynahrazoval humor. Zapata píše strašně čtivě a knížka doslova ubíhá pod očima.
Je to ale slow burn, takže zhruba od půlky knížky už člověk jenom čeká, kdy ty dva trotly konečně napadne něco udělat :)
Kolem a kolem je to příjemné oddechové čtení, u kterého se člověk zasměje. A to mám na tom nejradši.
K téhle knize jsem se dostala prakticky omylem, ale nelituju. Při hledání informací o ní jsem se dozvěděla, že jde o "slow burn" tudíž, že se vztah vytváří pomalu a postupně. A to je právě to, co mě na tomhle příběhu tak moc bavilo.
Kulti byl, je a bude stejným kreténem jakým býval. Sal zůstala taky svá. Žádné ty klišoidní změny, kdy se jeden zoufale snaží přizpůsobit druhému, aby ho více bral. Žádné příšerné vyznávání lásky. Jenom příjemný příběh jak si k sobě dvě stejné a přece různé povahy hledají cestu. Mnohokrát jsem se upřímně zasmála. Nečetla jsem překlad, ale originál a slovíčko na "f" se tam objevovalo velmi často.
Potěšilo mě, že co se týče fotbalu, nečekalo se od čtenáře, že bude fotbal znát nějak do hloubky. Úplně stačí ono povrchní povědomí, které většina lidí má.
Co mě ale docela zklamalo byl závěr. Na 300 stranách se tam staví příběh, aby se nakonec ve 20 splácal do závěru (odhadem). Závěr je tak rychle a překotně napsaný, že mi ten "slow burn" přišel jako zápalná šňůra od dynamitu: jakmile dohořela "boom" a knížka skončila. Za to ubírám hvězdu.
Každopádně je to ale příběh, ke kterému se mileráda vrátím.
Tohle byl úplně první Warhammer, který jsem kdy četla. A musím říct, že u něj nejspíše zůstanu. Ohromně povedený příběh. Upíři jsou konečně upíři, se všemi klady i zápory, výhodami ale i tunou problémů. Žádné třpytivé zazobané nádhery. Rozhodně se pouštím do druhého dílu.
Ke knize jsem se dostala přes autorčin blog na facebooku. A teď si říkám, že jsem u něj možná měla zůstat. První dvě části knihy se solidně bijí s přidanými příspěvky z blogu a z deníku. Prakticky si přečtete třikrát to samé v jiném provedení - což mi přijde docela nešťastné a člověka to po určité době začne otravovat. Pak ale konečně tyto vsuvky ustanou a kniha má zase svůj spád.
Příběh je to mrazivý, ukazuje jak snadné je spadnout do otřesné závislosti, které se nedá jenom tak zbavit.
Na druhou stranu mi autorka přišla jako velmi nevyzrálá. Když jsem si uvědomila kolik jí v té době bylo let, tak už mi spousta jejích hysterických výlevů nepřišla tak divná. Ani jejich úplně pošahaný vztah s manželem. Obrovská láska, ale žádná komunikace, žádné pochopení. Přestože se ke konci knihy vyjadřují i její další aktéři, tak manžel se nijak nepokoušel obhajovat. Je to škoda, chtěla bych vědět proč se choval tak jak se choval.
Celkově mi to ke konci chvílemi přišlo jako nekonečný seriál ve stylu "José nepřijel." Ale přesto musím říct, že má autorka kuráž jít s kůži na trh, tak brzy po tom co svého démona zahnala a s vervou se pustit do tolika dalších projektů.
Doufám, že už si všechno zlé vybrala, bylo toho dost.
Na úvod je třeba říct, že všechny knihy Dana Browna stojí za stejné brdo. Langdon je jako James Bond 007, akorát bez sexu, zbraní a MI6. Místo mozku má jaderný reaktor, všechny ženské ho zbožňují a má obrovskou hromadu štěstí.
Ale přesto mám tyto knížky ráda. Spojují příjemný thriller s vědeckými fakty. Provedou člověka úžasnými místy a mají nějaký zajímavý závěr, který člověka donutí k přemýšlení.
Jenom je při četbě třeba zapomenout, že existují ostatní knížky. Pokud se to člověku podaří, tak si knížku užije. Pokud si ale bude pamatovat jak už Langdon zachránil svět xkrát, tak už je to celkem únavné, ubíjející, pořád stejné, akorát v jiném prostředí s jinou ženskou za zadkem.
Knihy jsem nečetla v pořadí v kterém vyšly, nicméně po takovém nijakém Origins, mi Inferno docela spravilo chuť. Příběh udržuje příjemné tempo, obsahuje zajímavé zvraty a má dobrý závěr. Je úžasné, jak člověk dokáže vymyslet příběh tolik protnutý Dantovým Infernem, současností a budoucností.
Ke knížce jsem se dostala přes nadšené recenze od dvou svých kamarádek. Přečetla jsem ji, ale že by to byl až tak nějaký zázrak to se říct nedá.
Velmi dobrý nápad, velmi dobré provedení, ale nemůžu si pomoct... hlavní hrdinka je prostě typická Mary Sue. Všechno vím, všechno znám, všude jsem byla třikrát. Všechno umím, ve všem jsem dokonalá a k tomu jsem nádherná. Mám vždy nádherné šaty a se vším si poradím levou zadní s prstem v nose.
V knížce jsou pasáže, které se čtou skoro samy, ale občas jsem těžce kroutila očima nad jednáním těch postav. Jsou to puberťáci, kteří si hrají na bůhvíco a občas se to fakt těžce snáší. Dvůr trnů a růží byl taky pohádka, ale bylo vidět, že autorka už se opravdu propsala do lepší úrovně. Další díly jsou prý lepší, tak uvidím...
Typický Brown. Co víc k tomu dodat. Vražda, napětí, šifry, krásná žena a celý svět proti nim, aby se nakonec došlo k překvapivému rozuzlení.
Když mi na konci knihy došlo, že skoro celé vyprávění se shrnuje do jediného večera byla jsem v šoku, že jsem knížku přečetla takhle lehce. Obyčejně totiž z podobných sáhodlouhých popisů umírám téměř hned, ale tady mě to bavilo až do konce. Není to nic extra, ale i tak to stojí za přečtení.
Musím říct, že u téhle série jsem se bála toho, že bude až příliš připitomělá. Něco jako další Stmívání. Ale musím říct, že tomu tak není.
Hlavní hrdinka není typická paní dokonalá, lecco jí trošku trvá, jsou věci v kterých nevyniká, které neovlivní a docela často si slušně zafňuká. Dobře se to čte a děj není až tak snadno předvídatelný. Nicméně přestože tenhle díl mi byl nejvíce sympatický (víc akce, míň sexu), nemůžu dát 5 hvězd.
A to proto, že závěr je jako z pohádky. Kdyby se autorka nebála ty hlavní postavy trošku prokosit, vůbec by to neuškodilo. Místo toho se zbavila těch, které by jí potom mohly dělat problémy.
Ale příběh je to opravdu dobře promyšlený, má výborné zápletky a je nabitý akcí. Když tak čtu recenze jiných lidí, tak bych asi doporučila čtení v angličtině, protože bůhví co s dějem udělal překlad. Já už od dob Hunger Games radši česká vydání ani neotevírám.
Tyhle druhy romantických pohádek už mě moc neberou. Ale tady se mi to četlo vážně dobře. Kniha plynula velmi svižně kupředu a neslevovala tempo.
Pravda, někdy v půlce jsem měla pocit, že autorka vykradla snad úplně všechno co už bylo napsáno a smíchala to dohromady. Ale ten konec to všechno konečně vysvětlil a ospravedlnil všechen ten patos kolem. A kdyby ta hádanka na konci nebyla do očí bijící, bylo by to ještě lepší.
Nicméně se mi líbilo, že hlavní hrdinka nebyla typická Mary Sue co všechno ví, všechno zná, všude byla třikrát a od všeho má klíče. Měla své chyby, občas jí to vůbec nepálilo, ve spoustě věcí vůbec nebyla dobrá a ani se o to nesnažila, ale i proto mi byla sympatická.
Je to pohádka, samozřejmě že dobro vyhraje nad zlem... za svou cenu ale vyhraje. Kdyby si dala autorka lepší práci s hádankou dala bych 4 hvězdy, takhle je to za 3. Ale budu pokračovat dalšími díly.
Paní jezera nebyla tak skvělým čtením jako předchozí díly. Ale přesto dávám 4 hvězdy, protože děj se dokončil. Uroboros zakousl a všechno dopadlo tak jak mělo, a ne jak by si čtenář přál. Je to hodně syrové zakončení celé série.
V knize bylo tak akorát napětí. Ale některé pasáže byly až příliš dlouhé, až příliš neuvěřitelné, prostě až příliš.
Ale celkově byla kniha dost zajímavá a osvěžující (pro někoho kdo od Browna nic jiného nečetl).
Když jsem si knihu koupila, měla jsem celkem obavy že bude až příliš "pubertální". A mile mě překvapila. Hlavní hrdinové nejsou přespříliš dokonalí (i když... trošku... no...), rozhovory odpovídají věku a mentalitě v daném věku a zápletka je skvělá. Je tu zase něco jiného co je lehce příbuzné Hunger Games ale s naprosto odlišným příběhem.
Můžu vřele doporučit!
Velmi krásná kniha, jako vždy. Na konci mi bylo úzko z toho, že žádná další už nebude.
Je vidět, že Terry už neměl čas knihu rozvézt a propracovat tak jak u něj bývá zvykem, ale ani tak to neztratilo svůj půvab. Je to krásné dokončení celé série. Tonička nám dospěla a člověk je na ni (i na Fígly) velmi pyšný!
Jsem zklamaná, strašně moc zklamaná... Ano, věděla jsem že od scénáře se toho moc nedočkám, ale až takovouhle matlanici bych opravdu nečekala. Díky bohu, že jsem kvůli téhle hře nejela do UK. Děj je absurdní, předvídatelný a některé postavy se chovají úplně tupě. Když jsem došla k části, kde se Scorpius potká se Snapem, tak jsem zvažovala, že tu knížku zavřu a zahodím. Snape, mistr sarkasmu, a nechá se pár větami "hluboce dojmout" nějakým parchantem, který mu může být naprosto ukradený. Z Rona se stal naprosto regulérní šašek, nic jiného. McGonagallová s pobertovým plánkem hlídá puboše aby se nekámošili. Neville chlastá. Z Brumbála je uplakánek. A Hermiona je jako ministryně naprosto otřesná. J.K. Rowling z toho mohla udělat něco mnohem, mnohem, mnohem lepšího. Tohle je jako by to někdo zmastil za večer nad lahví vína, jenom aby byly tržby a i z Potterovic synka byl taky hrdina. A to je mi na tom nejvíce líto.
Ach jo... nakonec jenom 3 hvězdy. Můj milovaný Terry byl v knížce cítit, silně - v určitých chvílích téměř hmatatelně přítomný a přesto ho vždycky něco zazdilo. Jeho úžasně originální přístup k pojmenovávání postav byl téměř zazděn, jeho tak typický sarkazmus a nadsázka byly taky hodně umírněné. Neustále jsem čekala, kdy dostane víc prostoru a knížka víc šťávy, ale příběh se nesl ve stejném "přijatelném" duchu celou dobu. Jsem až příliš rozmazlená Zeměplochou a proto mi Dobrá znamení nestačí - když už Terryho, tak 100%.