limetka2008
komentáře u knih

Tak tohle se tedy autorce úžasně povedlo, už dlouho jsem nečetla takhle dobrou českou knihu, která mne vtáhla do děje a ani na okamžik nepustila. Všechna ta dramata popsaná tak pravdivě bolestně a přitom bez zbytečného patosu - možná tím je tato kniha tak silná. Jedna z těch, které mi nadlouho uvízly v myšlenkách


Přečteno před 34 lety pod lavicí v hodině literatury, kdy jsem dostala nekontrolovatelný záchvat smíchu, po kterém profesorka knihu zabavila a poté nám z ní několik hodin sama předčítala, přičemž se záchvaty smíchu lavinovitě šířily po třídě. Při Miloušově větě: "Přinesl jsem ti červy!" se řehtám i dnes :) A nejen při ní.


Zajímavá sonda do života české ženy ve středním věku. Dramata, která se v knize odehrávají jsou běžná a uvěřitelně napsaná bez uměle vyšroubovaných zvratů. Bylo to hezké české čtení, z knihy ve mně zůstal podzimní poklidný pocit.


Opět brilantně napsáno, příběh je velmi smutný, nicméně právě proto uvěřitelný, z reálného života.

Co napsat? Cítím vůni bylinek a léta a tíživý smutek nad osudem člověka. Nedalo se to odložit, přestože vyprávění bylo natolik sugestivní, že mi několikrát bylo zle a těžko spolu s hrdinkou. Kniha je skvělá, ale není to oddechové čtení.


Poslední stránka přečtená..... a na dlouhý čas je o čem přemýšlet... jak se to mohlo vůbec dít.... o zmařených životech.... i o naději a síle lidského ducha.... a síle a vzdoru mladé křehké ženy.


Pláču... a syn se mne ptá, proč čtu takové knihy.... Protože si myslím, že takové knihy je nutné číst, abychom věděli, co a jak snadno se může stát nejen několik set kilometrů od nás na konci 20. století, ale také tady a třeba i dnes nebo zítra, pokud se roztočí spirála nesnášenlivosti a nenávisti vůči "těm druhým".
Irmo, Zlajo a tisíce neznámých zmařených životů - pláču nad vámi...
Edo, Semire, Senči a statisíce neznámých přeživších - pláču s vámi, protože se už nikdy války ve svých životech nezbavíte....
A když vzpomínám na vaši krásnou domovinu, je mi nezměrně smutno a ptám se: "Bože! Proč?"


Po knížce jsem v knihovně sáhla víceméně náhodou a očekávala nějaké to klasické ženské čtení, které si dám jako oddechovku mezi dvěma thrillery. A konalo se mé velké překvapení, nemohla jsem se "seknout" v odhadu víc - naprosto brilantní tři povídky, autorce nemůžu vytknout nic s jedinou výjimkou - první příběh bych zařadila až jako poslední, protože mám ráda dobré konce a v tomto příběhu ta katarze je. Po přečtení mám hodně a nadlouho o čem přemýšlet, hned tak to z hlavy nedostanu. Skvělá knížka, doporučuji každému, kdo nemá rád povrchní banální, prvoplánově líbivé čtení.


Tak tohle tedy byla jízda! Pominu úvahy, zda je to vůbec reálně možné a kolik je v příběhu účelové nadsázky, ale je to napsáno tak dobře, že jsem se od knížky nemohla odtrhnout a to se mi už dlouho nestalo. Docela by mne zajímal názor nějakého psychologa/psychiatra. Otevřený konec mi nevadil, naopak vede k tomu, že člověk musí chtě nechtě přemýšlet, jak to mohlo pokračovat......


Vlídné pohlazení duše ve světě plném negativních zpráv. Díky za takové knížky!


Autorka neuvěřitelně dobře uchopila obtížné a kontroverzní téma, skoro se mi nechtělo věřit, že je Tučková takové mládě. Klobouk dolů, jedna z knih, které mi v hlavě uvízly natrvalo a pevně. Není to lehké čtení o zlu, které plodí zlo a odnesou to často nevinní...


Wow! Tahle knížka byla jízda! Už dlouho se mi nestalo, abych se nemohla od nějakého příběhu odtrhnout, musela jsem to dočíst i za cenu velmi krátkého spánku dlouho po půlnoci. Propojení obou válek a obou žen a střídání současnosti a minulosti je mistrně zpracováno. Nebylo mi z toho úplně dobře, některé skutečnosti jsou dost kruté, navíc když jsem se v doslovu dočetla, kolik postav a událostí se zakládalo na reálném podkladu. Jen bych to asi nezařadila do štítku "historická romance" - romance ani náhodou!


Jedna z knih, které si budu hodně pamatovat. Já netušila, do čeho jdu a pak už se nedalo od příběhu odtrhnout. Skvělé, i když je to těžké téma, napsáno lehkou rukou. Mornštajnová umí!


Kdybych mohla, dám hvězdiček deset - za neskutečnou pokoru, hloubku a svědectví - Ladislav je opravdu Boží muž. Umocněno účastí na besedě s autorem... velká radost, potkávat takové "zesilovače" víry a naděje!


Ale no tak jako lehká oddechovka, chvílemi vtipná, chvílemi trapná, se to dalo přečíst. Ovšem že bych se po dočtení sápala po dalších autorových dílech, to opravdu nehrozí.


Obdivuju Terezu Boučkovou... za to, že udělala všechno, co mohla a když už víc nemohla, že o tom dokázala takhle otevřeně napsat. Ty spousty polámaných iluzí, ideálů a nadějí... nezvládla bych to prožít, natož ještě zveřejnit. A také samozřejmě skvěle napsáno. Hodně podnětů k zamyšlení.


Dobré to bylo! Autor je borec ani ne tak proto, jak píše, ale hlavně proto, co dělá!!!


Dobře napsaný příběh, jak je u této autorky již zvykem. Téma těžké a smutné, bohužel, za zavřenými dveřmi bytů se takových případů najde jistě nemálo. Přečteno jedním dechem a smutná pachuť zůstane ještě dlouho........


Svědectví o tom, že Bůh dává sílu zvládnout a unést i to, co se zdá být nemožným, příběh o životě, o Boží lásce a odpovědi lidského srdce.


Jedna z knih, u kterých mi je moc líto, že autorka už nikdy nic dalšího nenapíše. Její humor a postřehy ze života ženské, která má dar nebrat se smrtelně vážně, mi úžasně polechtaly bránici!!! Doporučuju jako skvělou prevenci do nepohody!
