limetka2008 komentáře u knih
Tož asi takhle - chtěla jsem oddechovku, očekávala jsem oddechovku a přečetla jsem oddechovku, která byla celkem vtipná, na to že to psal chlap, tak i dost jemná a nehraje si na něco, co není - totiž na velké umění. Takže u mne dobrý :)
Kniha je psaná jednoduchým jazykem, bez přílišně barvitého a podrobného líčení hrůzných scén - prostě tak, jak si situaci zapamatovalo desetileté dítě .... a tím je působivější, tím více si člověk tu zrůdnost a děs uvědomuje. Velmi silná byla pasáž o odpuštění..... no a určitě to nečtěte před spaním jako já.
Co napsat? Cítím vůni bylinek a léta a tíživý smutek nad osudem člověka. Nedalo se to odložit, přestože vyprávění bylo natolik sugestivní, že mi několikrát bylo zle a těžko spolu s hrdinkou. Kniha je skvělá, ale není to oddechové čtení.
Tak nějak nevím - další kniha, která si tu zlatou kulatou bestsellerovou nálepku podle mne určitě nezaslouží. Pravda, je to celkem slušná téměř klasická detektivka, ale v příběhu je několik ne zcela dobře prokreslených dějových linií a řada celkem nelogických věcí, které mně neskutečně vadily...Takže - ujde to, ale nadšení se nekoná.
Mně se knížka líbila, také už jsem kdeco chovala a pěstovala, takže pocit hlubokého uspokojení, kdy něco vytvoříte vlastníma rukama - třeba upečete chleba nebo vypěstujete mrkev, je mi blízký. Lyrika k tomuto způsobu života, který Shann žije, určitě patří - a moc se mi líbí, jak i přes životní strasti, které se jí a manželovi nevyhnuly, zůstává optimistkou. A inspirovala mne - přebírám recept na žitný chléb, zapálené svíčky a puštěnou hudbu u společné rodinné večeře! S touto paní bych se kamarádila, mám takové lidi ráda.
Po knížce jsem v knihovně sáhla víceméně náhodou a očekávala nějaké to klasické ženské čtení, které si dám jako oddechovku mezi dvěma thrillery. A konalo se mé velké překvapení, nemohla jsem se "seknout" v odhadu víc - naprosto brilantní tři povídky, autorce nemůžu vytknout nic s jedinou výjimkou - první příběh bych zařadila až jako poslední, protože mám ráda dobré konce a v tomto příběhu ta katarze je. Po přečtení mám hodně a nadlouho o čem přemýšlet, hned tak to z hlavy nedostanu. Skvělá knížka, doporučuji každému, kdo nemá rád povrchní banální, prvoplánově líbivé čtení.
Moje druhá larskeplerovka a opět zhltnutá jedním dechem. Člověk to nesmí pitvat z hlediska toho, jestli je to ve všech momentech pravděpodobné a možné, a pak se čte skvěle! Tohle manželské duo prostě umí.
To je tak strašně smutná a bezútěšná knížka! Úplně je mi z ní uvnitř zima. Příběh je napsaný dobře, jenže je tak smutný, že nemůžu napsat, že se mi líbil. A zvláště když vychází z reality...
Silný příběh. Autor dokázal svým vypravěčským uměním převtělit suchá fakta, která jsme zvyklí slýchat ve zprávách, do života konkrétních lidí a tím celou hrůzu velmi přiblížit. Ach ano, až příliš přiblížit. Nemůžu se zbavit myšlenek na tolik nesmyslně zničených životů. Proč? A jak obrovské a nezasloužené máme štěstí, že jsme se narodili v klidnější části světa.
Souhlas s Hellou - je to celkem průměrná, řemeslně dobře provedená knížka. Četla se dobře, ale ke konci už moc nebavila.
Moriarty mne opět nezklamala, četlo se to samo. Uprostřed knížky mne zamrazily myšlenky, jak snadno se nám může stát, že se stáváme neustále výkonnějšími manažerkami své rodiny, svého okolí, všechno zvládáme stále lépe, jenže mezitím ztratíme někde kus samy sebe - právě tu bláznivou, pohodovou a nekomplikovanou dívku, kterou si náš manžel vzal. Ta kniha není tak lehké čtení, jak se zpočátku tváří. Budu si ji pamatovat.
Ziburu jsem "znala" jen trochu z fb a říkala jsem si - no jo, mladej, pozér, frajírek. A tím příjemněji jsem při čtení této knížky byla překvapená. Vyprávění plyne svižně a najde se tu i nemálo hlubších úvah a myšlenek, které se mi líbí a velmi s nimi souhlasím. Moc mne bavily komiksové ilustrace a také vysvětlivky v rámečcích byly zajímavé.
Domina CZ - tvůj komentář sedí přesně jak p*del na nočníku :) Už jsem si myslela, že jsem divná sama, když se neválím smíchy nad tou trapností! Tož už jsme nejmíň dvě a je mi ctí s tebou tvořit tuto menšinu :)
Vlídné pohlazení duše ve světě plném negativních zpráv. Díky za takové knížky!
Určitě nečtěte, pokud v knihách hledáte jen akci a napětí...všem ostatním chci povědět, že už jsem dlouho nečetla tak hlubokou knihu o hledání smyslu života, příběh, kde se zdánlivě některé situace a popisy opakují, ale který má silnou vnitřní dynamiku. Jedna z knih, které vám nechají svou stopu v myšlenkách natrvalo.
Hodně, hodně dobrý! Zpočátku mne trochu rušil styl přímých řečí jednotlivých účastníků události, ke které děj po celou dobu směřoval, ale brzy jsem se začetla. Skvěle vykreslené postavy, úplně jsem je viděla před sebou - a kdo nezná ze života ty školní matky, z nichž některé se tváří jako slepice, které snesly zlaté vejce, jemuž se musí každý obdivovat... A to rozuzlení bylo nečekané. Takže pět hvězd, líbilo se mi to ještě více než Manželovo tajemství. A už se hodně těším na "Alici", už ji mám v knihovně nachystanou :)
Tento reálný příběh by měl být určitě v povinné četbě pro středoškoláky. Aby se na to nezapomínalo. Po přečtení knihy jsem navštívila besedu s paní Sosnarovou a skoro celou ji proplakala. I ona sama při svém vyprávění ještě dnes v některých momentech neudrží slzy. Po všem tom, co prožila, je to neuvěřitelně vitální stará dáma, která si evidentně umí užít každého dne života. Což tak úplně nepřekvapilo, protože jen silný člověk mohl ty hrůzy přežít a nezbláznit se.
Velmi dobře napsaná kniha, pokud se člověk tedy moc nenípe v neuvěřitelnosti některých (četných) momentů. Ale kdyby to bylo úplně uvěřitelné, bylo by to děsivé. Takhle si můžu říct, že je to jen smyšlený příběh a ne skutečnost. Naštěstí.
Smutná, něžná, dojemná a rozhodně zajímavá knížka, která vás místy skoro rozpláče, místy přiměje k zamyšlení.
Tak jednu hvězdu ubral fakt, že jsem nejprve od autorky přečetla knihu "Do nejtemnějšího kouta" a ta je o třídu lepší. A druhou hvězdu ubírám za to, že toho tance u tyče a na klíně bylo v příběhu přece jen zbytečně moc na úkor košatosti děje. A jinak... celkem čtivá knížka.