Lina_Šlorová komentáře u knih

(SPOILER) Po knize Ohař a Liška jsem pokukovala v knihkupectvích už hodně dlouho. Zejména po její krásné obálce od Adély Stopky.
Anotace slibovala epickou fantasy knihu, která měla být na jedno dopoledne. Slibovala elfy, měniče, války království... Ale v tomto díle jsme se bohužel dočkali pouze těch měničů.
Strašně mi chybělo nějaké prozkoumávání světa. Ano, Tempest měla se svým životním příběhem potenciál. Měl ho i Pyre. Jenže mi to nějak.. nevím, nějak mi to nefungovalo.
Možná to bylo kvůli tomu, jak dlouho byla Tempest zavřená v chatrči. Možná to bylo kvůli tomu, že od jejího příchodu se změnilo pramálo. Možná to bylo proto, že jsem doufala v trochu něco jiného.
Jinak docela pohodové, nenáročné čtení. Doufám, že se věci dají do pohybu s dalším dílem. A doufám, že i ta romantika, která je zatím jen letmo naznačená, se trochu vyvine.

2 20.11.2024

(SPOILER) Tak. Do rukou se mi konečně dostala kniha od Armentroutové. Velké nadšení však vystřídala ledová sprcha v podobě zklamání.

Jelikož já stoprocentně patřím do cílové skupiny, mohu říci, že chování hlavní hrdinky, která by měla být ve stejném věku jako já, bylo skoro jako mé chování ve třinácti letech. Bohužel, tento fakt se podepsal i na stylu psaní a délce vět, aby tomu lidé v "teen" věku dostatečně rozuměli. Holky mezi sebou řešily normální "holčičí" věci. Však to znáte... první lásky, první sex, nějaké erotické představy, spory mezi barbínou třídy a hlavní hrdinkou... to všechno to mělo.

Layla byla... eh. Naivní, trochu tuctová, s jasným konfliktem a s ještě jasnějším darem ve vínku. Možná to bylo právě tím, že byla opět jednou z těch "naprosto nejvyvolenějších z vyvolených", celý svět jí celý její život lhal a bla, bla, bla... (opravdu, potřebujeme číst pořád dokola větu "Jsi jediná, kdo může zachránit svět, jsi to ty, jen ty, a nikdo jiný"?). Navíc ten detail, že je "mula" (vysvětl. kříženec) mi taky nějakým způsobem vadil, a to se mi často nestává.
Roth by mohl být světlem na konci tunelu s jeho skvělými sarkastickými poznámkami a autorčiným odkazem na moji oblíbenou písničku "Paradise city", ale nakonec to ani on nezachránil. Stal se z něj princ démonů, opět zachraňoval hlavní hrdinku vždy a všude, což by bylo samozřejmě v pořádku, kdyby to nedělal při každém konfliktu.
A když už jsme u těch konfliktů, ten jeden, který byl klasifikován jako "hlavní", (kdy Zayn zázračně prozřel a rozhodl se taky zapojit do dění a nebýt pořád jenom slepičí prdelkou, kdy Roth se rozhodl být příkladem hodného démona a kdy Layla zázračně získala podobu Strážce a démona v jednom a všichni tři si najednou hráli na hrdiny, jakoby vůbec nebojovali v tělocvičně střední školy s nějakým šíleným démonem a hromadou dalších fanatických Strážců), byl napsán tak moc informativně, že jsem si vlastně ani neuměla představit, co se tam odehrává a nemohla jsem ani s tím Rothem soucítit, přestože šlo o jednu z mála postav, které mi jakž takž nelezly na nervy.

Ale dost hatů. Teď vám zkusím dát důvod, proč by vás kniha mohla oslovit: krásná obálka, konflikt andělé x démoni, docela rychlé tempo.

I když se kniha četla docela svižně, nebylo to kvůli jejímu obsahu, nýbrž mé touze ji už konečně dočíst a vrátit do knihovny, abych se jí zbavila. Ve spoustě chvílí jsem si říkala, jestli právě nečtu nějakou pochybnou fanfikci na Teen Wolf nebo Twilight. Nakonec jsem se po dlouhé pauze ale rozhodla, že druhému dílu dám šanci mě v tomto názoru a hodnocení buď utvrdit, nebo mi jej vyvrátit.

(SPOILER) Na Nejtemnější část lesa od Blackové jsem se dlouho těšila. Potom, co jsem dočetla "Férskou ságu" (jak to tu překládají), jsem potřebovala více od autorky a Les byl jednoduše první volbou, neboť anotace slibovala víly.
Za prvé, musím ji pochválit za fakt dobře vypadající nápad. Víly, normální lidské moderní město, pověrčivost i turistická atrakce v podobě spícího prince ve skleněné rakvi. To všechno mělo fungovat skvěle. Ale řeknu vám, proč nefungovalo: autorka si dovolila zapojit na můj vkus až příliš postav a zapomněla si někde v šuplíku svojí "blackovskou" kouzelnou přísadu, kterou by konflikty ozvláštnila jak magií, tak intrikami. Děj se táhl neskutečně dlouho, Hazel mi až nebezpečně připomínala směšnou karikaturu Jude ohánějící se mečem po všem živým, Ben a Severin mi absolutně nepřirostli k srdci a rozhodně to není těmi gay viby, které z nich doslova tryskají.
A finální fight? Nic moc. Neuměla jsem si představit jak útoky zmatené a zrazené Sorrow, tak ani vlastně celý souboj mezi Hazel a Olšovým králem.
Severin? Nic moc. Čekala jsem od naší Sněhurky ve skleněné rakvi něco víc než jenom pletení hlav sourozenců.
I když má kniha krásnou atmosféru města obklopeného lesy plnými víl a kouzelných stvoření, určitě bych sáhla pro jinou knihu, abych ji zažila znovu.
Bohužel, velké zklamání.
Slabé 2/6 aspoň za nápad

20.11.2024