Lionela86 komentáře u knih
Po knížce jsem sáhla v rámci čtenářské výzvy a nebyla to zrovna nejšťastnější volba. Nadržené a sprosté zelené mozky se snaží s humorem přežít povinnou vojenskou službu v komunistickém režimu. Občas jsem se pobavila, ale většinově nudila, nějak mě to nevytáhlo, v podstatě bez děje, prostě to není můj šálek čaje, promiňte, pane Škvorecký :-)
Jako... Na polovině prstů jedné ruky spočítáte, kolik mi zbývá do čtyřicítky... Ale mě to tak neskutečně bavilo! Včera jsem si zakazovala číst, aby mi na dnešek zbylo do vlaku :-D Po Šikmém kostele fajn oddechovka :-) No nic, jdu objednat další dva díly, mezitím si dám zase něco složitějšího. Některá děvčata zde přirovnávají k Hunger Games a Divergenci, souhlasím, ale politika a především násilí je zde opravdu upozaděno - uvidíme, jak se bude příběh dál vyvíjet :-)
Přečteno po pár letech podruhé, abych si připomenula postavy i děj a mohla plynule navázat dalšími díly. Pohltilo mě to stejně jako tenkrát. Povinná četba pro všechny aneb Co v učebnicích dějepisu nenajdete, podáno velmi čtivou formou. Těším se na pokračování :-)
Audiokniha jako kulisa k domácím pracem. Dostat se k ní v tištěné podobě, pravděpodobně nedočtu. Takové rozsáhlejší Stopy hrůzy, pro které jsem si před čtvrtstoletím nadšeně chodila do výprodeje :-) Dala jsem Darcy Coates druhou šanci (po Kořisti), ale ani tentokrát mě nepřesvědčila - dle názvu jsem čekala duchařinu jako takovou, dočkala jsem se (opět) hnijícího masa, v tom se asi autorka vyžívá. Celé mi to připadalo jakési (věrní čtenáři prominou) pitomé, naivní, béčkové... Ale věřím tomu že být zase v pubertě, budu mnohem spokojenější :-)
Audiokniha. Přišlo mi to takové jakési málo uvěřitelné. Zvláštní, nelogické chování policejního týmu i týmu "dětí", co se vydaly do lesa hledat. Thrillerů mám načtených hodně a pravděpodobně jsem dost náročná, protože já tak nadšená z knížky nejsem :-)
Sonda do jedné z oblastí zvrácenosti dnešního světa. Knížku jsem objevila díky výzvě. Budu šířit dál (výzvu i knihu) :-)
Opravdu velmi oddechová prvoplánová četba ideálně na léto, navazuje na předchozí díl série (bylo fajn si po čase připomenout staré známé, ale není nutné mít načtené). Sem tam prapodivné věty a slovní spojení způsobené asi doslovným překladem (např. u nás při určování času nepoužíváme, že je za čtvrt hodiny šest), což mě malinko rušilo; občas na můj vkus moc přeslazeno. Ale od toho červenou knihovnu máme a s tím jsem do toho šla :-)
Jo! Obsahově mi to připomnělo Karikovu Trhlinu i Karolové Odbočku v lesích. Děsivý příběh. Krásná čeština. Zajímavá forma. Nevím, jak moc je paní Klabouchová nakloněna šumavskému turismu, ale jestli šlo v jedné z řad i o odpuzení potencionálních návštěvníků této oblasti, tak v mém případě se povedlo: ani Tribeč, ani Beskydy - a teď už ani Šumava :-D Každopádně další autorčiny knížky si rozhodně přečtu ;-)
Můj první "jachtařský cestopis". Klobouk dolů před manžely Honsovými, kteří se vrhli na plachtění v relativně pokročilém věku. Vitální dvojice :-) Jednu hvězdu dolů dávám za rušivou češtinu (velké množství čárek navíc), druhou za to, že mě název nalákal na plachetnici, ale větší část knihy se odehrála na souši - uvítala bych víc informací z jachtařské praxe, života na lodi, zvládání různých situací... Šlo to tak nějak po povrchu. V plánu jsou další dva díly, tak uvidime :-)
Přečteno za 24 hodin. Jako chtěla jsem dohánět resty do práce, místo toho jsem zcela nezištně pomohla Leo dohnat Pána hory. Snad budou mít pro můj dobrý literární skutek v zaměstnání pochopení :-D
Knížka přečtena díky letošní čtenářské výzvě (hlavní hrdina milovník koček). Queen mám ráda, ale nepovažuji se vyloženě za fanynku, ke knížce bych se bez výzvy pravděpodobně nedostala. Každopádně jsem za to ráda :-) I když tam na mě jakožto na naprostého laika bylo až moc jmen umělců, manažerů a dalších osob z hudební branže, kapel, klubů, desek, písní, letopočtů, ..., které jsem jedním okem pouštěla tam a druhým ven, a občas jsem se ztrácela v "ději" (autorka v rámci asociací sem tam zaskočila o několik let vpřed či vzad), dozvěděla jsem se nemálo zajímavých věcí (nejen) o této osobnosti a Queen obecně (ve filmu Bohemian Rhapsody to bylo dost osekané a zkreslené) :-) Život po boku Freddieho musela být jedna velká jízda a výzva, já si ji užila aspoň v rámci té čtenářské :-)
Jakožto taky "učytelská" (aktuálně po více než desetiletí v tradiční ZŠ z inovativní školy, kde se učí jinak) jsem zklamaná, čekala jsem mnohem víc... Přišlo mi to nemastné, neslané, nepříliš uvěřitelné. Ty politické pasáže byly až otravné. Do ruky se mi knížka dostala v rámci letošní čtenářské výzvy a dočetla jsem vlastně jen proto, abych měla splněno.
Kdyby to byl film, tak to po pár minutách vypnu a jdu si číst :-D Jo, úplně jsem si vzpomněla na jeden nedávno puštěný snímek na Netflixu, který byl slátaninou spousty sci-fi filmů posledních let. Tak tohle byla taky taková slátanina všeho možného, nevyjímaje Řadu nešťastných příhod :-) Psáno čtivě, utíkalo to rychle (myslím, že by vydavatelství mohlo ubrat na okrajích i řádkování a ušetřit tak život spoustě stromů), ale příběh jako takový opravdu velmi těžce uvěřitelný, jak už tu bylo několikrát zmíněno. A jak by se asi u detektivek nemělo dít ;-)
Dávám 5, protože Harry Potter :-) Moje srdcovka. První díl jsem přečetla v době, kdy mi měl dorazit dopis z Bradavic (někde se stala chyba, sakra). Poslední na vysoké - jo, jsem ta generace, která na každý nový díl musela čekat. Generace Toma Feltona, ještě o ždibíček starší než on. Mudlové asi nepochopí, ale přes všechny nedostatky, které knížka má (a o kterých se zmiňují někteří čtenáři ve svých hodnoceních), to bylo takové milé pohlazení po duši. Potterheads by si ji rozhodně měli přečíst, další dílek puzzle :-) Tome, držím pěsti a věz, že bych si s Tebou a Emmou ráda zakáchala ;-)
Rozkaz zněl jasně: Nesmí projet za žádnou cenu! aneb Jak může rodina a výchova ovlivnit celý život. Vůbec nevím, co napsat, snad jen: povinná četba pro všechny.
(SPOILER) Knížku jsme četli s téměř devítiletým synem před spaním, od první kapitoly ji hltal a musím říct, že i já jsem se na společné čtení vždy těšila. Po dočtení byl tedy zaražený a komentoval to slovy: "Cože? Já jsem čekal šťastný konec." Ale i tak ji chtěl hned číst znovu od začátku :-D Neokoukané téma, napínavě napsané. A ten konec? No, paní Braunová se s tím přece nikdy nemaže ;-)
(SPOILER) No... Knížku jsem pořídila pod stromeček příteli, který plachtí a rád čte příběhy mořeplavců. Protože jde převážně o zážitky z pohledu mužů, těšila jsem se, že mu opět dopřeju malou změnu (loni ode mě dostal knížky Karin Pavloskové a byl spokojený). Začal číst a po pár stránkách odložil, že tohle fakt nedá... Já to dala, protože jsem se na ni po přečtení anotace těšila a hodila se mi do výzvy jakožto kniha z prostředí poslední dovolené. Ale ještě nikdy jsem po přečtení knížky nebyla takhle rozčarovaná :-)
Knížka se na první pohled tváří jako cestopis šmrncnutí nějakým tím seberozvojem, ale ve skutečnosti jde o beletrii, údajně tak z poloviny inspirovanou skutečnými událostmi (v průběhu čtení, kdy jsem se pozastavovala nad chováním hlavní hrdinky, jsem googlila rozhovory s autorkou). Hlavní hrdinka je nafoukaná, sobecká, zbytek posádky (snad až na Annu, kterou téměř nechají v tichosti zemřít) včetně kapitána vykreslen tak, že by člověk radši skočil do oceánu, než s nimi trávil tolik času na tak malém prostoru. Forma psaní nic moc, retrospektivní vsuvky, proloženo autorčinými pokusy o poesii (přiznávám se, že ty jsem většinou přeskakovala). Fajn byly krátké kapitoly. Autorka se často opakovala, protiřečila si, nějak mi to nesedělo časově (možná jsem to jen špatně pochopila, ale při odjezdu na přeplavbu Atlantiku se loučí s malým synkem, který nechápe, kam maminka jede a pořád se ptá, tiskne jeho tělíčko - a na konci knihy se dozvídáme, že je mu 10, je velmi chápavý a už před rokem dopřával matce klid, když se hroutila z Chorvatska), mezi Jadranem a Atlantikem měl uplynout rok, z toho byla 3 měsíce emočně mimo, pak oslovila borce, stavěla/opravovala s ním loď, jezdila po Evropě pro součástky, pak hupsli na Dunaj, měsíc pluli k moři, tam strávili spoustu času - nerozumím tomu, jak by to mohla stihnout :-) Ale vzhledem k tomu, že v jedné kapitole mluví o Polákovi, který strávil na Atlantiku 3 měsíce a v další kapitole se zmiňuje o tomtéž Polákovi, který strávil na Atlantiku 2 měsíce, tak bude mít asi trošku jiné vnímání času a stihnout mohla leccos :-D
Škoda, velká škoda, že nejde pouze o cestopis. O jiné zprostředkování zážitků. O popis přeplavby oceánu s klady i zápory, lodě, posádky, jejího soužití, zkušeností, rad... Prostě o popis reality. Po přečtení rozhovorů na mě autorka působí jako velmi zajímavý a inspirativní člověk, v knize katastrofa...
Poprvé jsem se s knížkou setkala ve věku Jany, podruhé teď ve věku pana Rochestera. Moc jsem si po těch cca 20 letech nepamatovala, jen to, jak jsem tenkrát byla z knížky uchvácena. A to jsem i tentokrát. Ach :-) Uvidíme, jak na tom budu za dalších 20 let ;-)
(SPOILER) Na tuto knížku jsem si brousila zuby asi půl roku a nenechala se odradit ani zdejším hodnocením a komentáři :-) Čekala jsem, až se objeví v bazaru za nižší cenu. Prvních přibližně sto stran jsem si říkala, že ji snad ani nedočtu (proč spolu proboha jedou na dovolenou lidi, co se téměř nemohou vystát, proč autorka blíž nespecifikuje odkud a kam mají namířeno), ale zachránily to krátké kapitoly. Od příjezdu do lesa začal být děj napínavý, musela jsem číst až do konce, dost mě zajímalo rozuzlení, na mysl se mi kradl film Houbičky, který jsem viděla kdysi dávno jakožto puberťák - a nebyla jsem zas tak daleko od pravdy, možná se autorka inspirovala tam :-) Děj málo pravděpodobný, ale jo, záhady mám ráda, něco to ve mně zanechalo. Asi míň než Trhlina, ale něco jo :-)
Víkendová jednohubka :-) Malililinko mi vadila ta nespisovnost, malililinko mi vadily nějaké technické nesrovnalosti (mám kluka, co plachtí, a já občas pobývám na lodi s ním). Ale je to červená knihovna, ne jachtařská příručka, takže účel rozhodně splnila :-)