LisaBella
komentáře u knih
Na kočku a na myš
Helen Monks Takhar
Nebylo to vůbec zlé. Kniha se četla sama, byla napsána příjemným jazykem a příběh neměl dlouhá hluchá místa. Četla jsem ji po několik večerů a tiše doufala, že to skončí tak, abych byla spokojená.. Skončilo.
Co se mi ale dodnes vybavuje je neustálé dilema- skutečně generace sněhových vloček svou existenci zakládá na tom, že jim svět leží u nohou? Máme se tomu přizpůsobit, nebo se jim snažit dokázat, jak moc se mýlí?
Sekta
Martin Goffa
Martin Goffa si mne získal Vánoční zpovědí. Tak zajímavý a zároveň reálný příběh jsem od neznámého autora nečekala. Pár dalších knih jsem od něj ještě podstoupila, ale bylo to spíše jako na houpačce - jednou dobré, pak zase moc ne.. Až jsem narazila na Sektu. Pro mne zajímavé a velmi přitažlivé téma. Těšila jsem se. Ale za moc to nestálo. V podstatě se nic nedělo hodně dlouhou dobu, pak něco málo a skončilo to předvídatelně a žalostně. Nebýt toho, že MG je schopný příběh odvyprávět poměrně čtivě, pravděpodobně by mne ani moc nezajímalo, jak to celé dopadne.
Matčina panenka
Abby Davies
Celkem jsem se těšila na poměrně zajímavou zápletku. Knihy, ve kterých jsou jasně zřejmá sociální dramata, mne velmi lákají. Také tentokrát tomu tak bylo. Prvních pár stran bylo velmi zneklidňujících a příběh si mne vtáhl jako kuřák vdechne kouř z cigarety. Postupně se ale děj rozvláčněl a já byla pozvolna vypouštěný dým, který se rozplynul ve vzduchu a nezůstalo po něm nic, než rozpačitý pocit otupělosti a nespokojenosti.
Nyní se hodlám pustit do Kultu. Hodnocení je povzbudivější. Snad uspokojí můj hlad po hutném smysl dávajícím příběhu.
Sekta
Mariette Lindstein
Včera jsem dočetla a nechala příběh doznít v hlavě. Ještě pořád nedokážu nijak pojmenovat pocity, které byly probuzeny. Je to hrozné, děsivé, skvělé, realistické. Je to psychický teror. Autorka přenesla na papír takové emoce, které z těch stránek jednoznačně křičí a vy naprosto přesně víte, že tohle není správně! Víme, jak to dopadne, začíná to útěkem a autorka sama musela dopadnout dobře, když se podařilo napsat knihu, ale ... přesto se občas stávalo, že jsem cítila, jak mne pocit beznaděje halí jako obrovská tlustá vlněná deka, ve které se úplně ztratíte...
Pacient
Jasper DeWitt
Velmi zvláštní, ponuré, tajuplné. Trochu mě mrzela pointa, ale to se už tak stává, když čekáte mnoho a dostanete... no, řekněme že málo.
Květy zla
Charles Baudelaire
Ze břicha v rozkladu, nad kterým zněl šum hmyzu,
se táhly larvy v tisících,
a oblévajíce ty živé cáry slizu,
tekly jak hustý kal kol nich.
... nedokáže nikdo napsat takový hnus s takovou noblesou ...
Muž, který sázel stromy
Jean Giono
Tak nějak jen povídka přečtená za slabé dvě hodinky. Příběh silný a velmi pravdivý, ale i já se zařadím k těm, kteří nebyli tak uchváceni jako jiní..
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Příšerně příšerně smutný příběh. Chvílema jsem dokonce brečela. Nejsem na to moc pyšná, ale osud dvou sester je dechberoucí, autentický a velmi těžký. Začetla jsem se a nebýt toho, že jsem si musela dávat emocionální pauzy, přečetla jsem celou knihu bez dechu.
Zabiják
Émile Zola
Za přečtení Emile Zola zcela určitě stojí. Má osobitý styl, který není zrovna nejjednodušší, jsou pasáže, kdy čtenář přeskakuje řádky, protože tuší, že se na nich nic zajímavého nedočte. Ale jsou pasáže, které jsou (dle mého názoru) přílišně zkrácené, stručné - odbyté. Gervaisin život je chvílemi tak klasický, že byste si řekli, proč o ní psal. Ale komplexní pohled na celou knihu je jasný vzkaz. Přečtěte si ji. !Spojler - když jsem dočítala poslední stránky a zavírala knihu, měla jsem v hlavě jedinou myšlenku: "Do *rdele, žádný dobrý konce nejsou..."
Příšerné příběhy strýce Montaguea
Chris Priestley
Povídky jsou zprvu zdánlivě dětské a infantilně hororové, ale s každou další povídkou čtenáře kniha polyká naléhavěji a naléhavěji. A pak si jeden uvědomí, že mají velmi hlubokou pointu. Určitě doporučuji nebojácným dětem i zvědavým dospělým.
Zítřek ti nikdo neslíbil
Kateřina Karolová
Tak nějak od samého začátku tušíte, co za tím vězí. A ono se to potvrdí. Musím říct, že to není nijak zvlášť napínavý thriller, ale je to velmi dobře vymyšlené. Poslouchala jsem jako audioknihu, tím bylo o něco snazší vstřebat a nasát atmosféru, ale osobně jsem počtem hvězdiček velmi ocenila autorčinu představivost a nápaditost. Ději bych určitě přes tři nedala.
Jeden život
Guy de Maupassant
Tohle je moc těžká kniha. Určitě ne pro běžné sváteční čtenáře. Abyste ocenili její krásu, musíte vnímat prostředí, styl psaní, jazyk, zajímavé nuance v sousloví, umět číst mezi řádky a musíte umět vidět popsané rozdíly mezi vnímáním scén, abyste pochopily odlišnost pohledů na situaci.. Já to ne úplně zvládla. Mám naturalisty ráda, je to drsný svět bez happyendů, ale je pravda, že Jeanne mi k srdci nepřirostla tolik, kolik bych si přála.
O krok pozadu
Kaira Rouda
(SPOILER) Tohle byla jedna z nejhorších knih, co jsem četla, za poslední dekádu. A možná že i dvě. Kniha se mi nečetla dobře, děj vůbec neubíhal, ke konci jsem přeskakovala i celé odstavce a zjišťovala, že to vlastně nevadí. Neztotožnila jsem se ani se stylem psaní ani s postavami, ale mám takové podezření, že to už nebylo možné, neboť všechna ta negativa byla na takové úrovni, že bych jen velmi těžko hledala něco, co bych objektivně posoudila jako "docela dobré".
Bacha, vážně vyspojleruju celý příběh!
Od začátku je víc než jasné, že je Tish hrozná kráva a že to s ní nedopadne vůbec dobře. Však ona už první věta "..., být něčí druhou manželkou není žádný med." A hned další "Ano, jistěže čerpám výhody z jeho úspěchu, aniž bych se s ním musela protloukat nějakými krušnými začátky,..." napovídají tomu, že tady prostor fantazie moc mít nebude. A bohužel za celou knihu si ani Kate a její rozmazlená dcerka nenašly cestu do mého srdce a já jim na konci nevěřila ani pozdrav. V první třetině zemře hlavní hrdina, který se možná na prvních stranách dá jakžtakž považovat za smypaťáka, ale tím zabije poslední zajímavost na celém příběhu.
A nejenže jsem byla naštvaná, že Kate v podstatě zvítězila (a to i přesto, že autorka velmi zjevně, neoriginálně a pitomě zkoušela vnutit mi obě ty potvory jako kladné postavy, kterým by čtenář měl přát to vítězství), bylo mi úplně jedno, co se s nimi nakonec stalo. Ba co víc, já jsem měla vztek, že jim to vyšlo!
Ta, která prohraje
Liv Constantine
Nedá se to hodnotit lépe. Jistě, mnozí srovnávají, možná se i při čtení snaží najít podobnosti s Amber, ale jediná podobnost je ten parádní dvojí úhel pohledu, který jsme si, my čtenáři, tolik zamilovali.
V tomto případě jde podle mého o velmi násilně vtlačený příběh tak, aby se zformoval do tvarů úspěšných ladies Parrish. No, nepovedlo se. Konec je velmi překvapivý. Ano. Ale hlavně proto, že začátek plně neodpovídá zamýšlenému příběhu. A to jsem si dala tu práci a prošla si počáteční kapitoly znovu, abych se přesvědčila, že celkový dojem skutečně neodpovídá skvěle zapadlému dílku puzzle.
Vězeňkyně
B. A. Paris (p)
Musím připustit, že i přesto, že nejsem fanynkou BAP, že jsem se do knihy trochu donutila, protože ji doporučovalo tolik lidí a že jsem otevírala knihu s jistou skepsí, dostala jsem nakonec nálož dobře napsaného psychothrilleru s maličkou kapičkou romantiky. Ano, po dočtení jsem spokojená. První kniha od autorky, která mi nepřišla jako vyložená ztráta času.
Společenství
Bentley Little
No jak to popsat...
Od Bentleyho Littla to byla první kniha. Samozřejmě. Děj byl z velké části velmi ponurý a depresivní. Umřelo tam pár lidí, u kterých bych nějak nečekala, že umřou (asi jsem naočkovaná svými psychothrillery a myslím si, že se to nakonec všechno vysvětlí a ti, co se ztratili, se zase najdou...). Psychologický nátlak na hlavní hrdiny se lehce přenáší na čtenáře, což je velkou devizou spisovatelova umu. Konec je hrozný, ovšem k danému žánru naprosto vyhovující, proto ho nebudu hodnotit tak subjektivně, jak to mívám ve zvyku, ale přenechávám část lehkého sarkasmu na pozadí.
Společenství je přesně ten typ psycho-hororu, který si chcete přečíst. Lidi tak nějak fascinuje téma kultu, uzavřených komunit, sekt a je-li to Váš šálek kávy, knihu si kupte a přečtěte. Jednak tím podpoříte autora, od kterého si chcete přečíst více děl a jednak nákupem knih společně utlumíme potřebu knižního trhu zvedat ceny tak, jako se to děje dnes všude kolem nás...
Memento
Radek John
Říkám to všem a říkám to stále a pořád dokola - většina knih by se prostě měla číst jen jednou. Obvykle se totiž stane, že vzpomínky, které na pocit z knihy máte, dalece předčí její obsah...
Hospodyně
Natalie Barelli
Hospodyně byla poměrně čtivá. To ovšem málokdy bývá zásluhou autora, pokud nečtete knihu v originále. V tomto případě patří velká pochvala Jolaně Navrátilové, která mne ohromila, jak parádně se úlohy překladatelky tentokrát zhostila.
Trocha spoileru... Nejde o to, jaký život ve skutečnosti máte, podstatné je, jak vás vidí ostatní. Motto, podle kterého bezpochyby žije Claire. Je zahořklá, protivná, sarkastická, namyšlená a trochu hloupá. Jedna z mála knih, kde hlavní hrdinka nevzbuzuje sympatií ani co by se za nehet vešlo. Naopak, začala jsem trochu fandit Hanně. Co trochu. Byla to moje favoritka. Byla přesně taková, jaká se zdála být. Uznávám, že konec je překvapivý a zajímavý, ale že by mě to vystřelilo z trenek, to se fakt říct nedá.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Rozhodně doporučuji si knihu přečíst. Dokonce bych řekla, že i jako jedna z mála knižních předloh se s filmem dá rovnat. Strhující příběh mladé ženy vás vtáhne a nepustí. Styl, kterým je kniha napsaná, je velmi podmanivý a nevtíravým způsobem vám zaleze pod kůži. Dnes už všude ve výprodejích za bezvadnou cenu. Žádný milovník zajímavé četby ji ve své knihovně neměl postrádat - je to zase něco trochu jiného.
Zlatokopka
Lucia Sasková
Lehké čtení pro děvčata. I přes svůj název, který je vzkazem pro začínající čtenáře, je to kniha o mladé slečně, lásce a strastech života. Snad bych řekla love story v modernějším pojetí. Ale je nutné zodpovědět několik otázek - Ne, autorka není zlatokopka a nikdy nebyla. Ne, není to pohled očima zlatokopky, ale někoho, kdo si myslí, že to tak asi je. Ne, ve skutečném životě to tak nechodí, tedy nečekejte "autobiografický román" nebo jakousi zpověď. A ano, existuje ještě nějaké pokračování - Zlatokopka 2 - ale tu vřele nedoporučuji, pokud si chcete nechat na patře tu neutrální chuť bez přídavku hořkosti.