Literarytwins
komentáře u knih
Zlodej tulipánu
Majka Danihelová
Líbila se vám Dedička ruže? Ano? Tak ihned sáhněte i po Zlodeji tulipánu! Pokud jste si mysleli, že to Majka už nemůže posunout dál, tak to znovu dokázala a já si říkám, že závěrem série už to snad dál posunout ani nejde. Ale je mi už teď naprosto jasné, že se mýlím.
Prej romány pro ženy... já u těchto knih snad pomalu ani nedýchala a hltala jsem každý jeden odstavec. Tohle totiž není jenom romantika. Je to obrovský koktejl emocí, akce, vzrušení, záhad, křiv a lží, navíc kromě akce zde ochutnáte i prvky sci-fi a myšlenky vám budou v hlavě vířit rychlostí uragánu. Sice se zde jedno mé podezření potvrdilo, ale i tak vám můžu říct, že já nevím... Já prostě nevím! Mám asi tak dva miliony teorií. Podle mě totiž v jistý okamžik může vyjít najevo, že je skutečný padouch snad kterákoliv postava. Čekám to opravdu od těch nejméně předvídatelných a mám popravdě strach, co se tam ještě zvrtne a neskutečně bažím po odhalení finální pravdy.
Co se týče hlavní hrdinky Violet, troufnu si říct, že věřím, že by mě v jiných knihách asi dokázala pěkně točit a pilo by mi její chování krev, ale tady? Bože, jak jsem se s ní sžila a prožívala její dilema. To, jak bojuje s volbou mezi povinností a tím, po čem ve skutečnosti její srdce prahne... Jsem velká fanynka dua Brooks&Violet. Jejich chemie je neskutečná, avšak ale i zde mám stále jedno čoko bystře na pozoru.
V této knize totálně miluju Joy. Její přímočarost, komentáře a "nezaujatý postoj" krásně podkresluje celý děj a posouvá samotnou hlavní hrdinku zajímavými směry.
Popravdě jsem se žádné knihy nemohla tolik dočkat a zároveň neměla takový strach si jí přečíst, jako bude závěr této série, mám strach, co se ještě stane a nejvetší strach mám z toho, až to dočtu a opustím tento naprosto jedinečně vystavěný zapeklitý příběh, který doufám za sebou nezanechá mé rozdupané srdce.
P.S.: Jsem všema deseti, aby šla tato série do CZ překladu pro ty, kteří si netroufnou číst ve slovenštině.
Touha
Vi Keeland
Tak na tuhle knihu jsem se už podle obálky dost těšila, říkala jsem si, že to bude super relax čtení po té sérii celkem drsných dark knih, které mám teď za sebou. Navíc po Pozvánce jsem si řekla, tohle přesně teď potřebuji a bude to super. Bohužel musím říct, že jsem asi i od té oddechovky čekala podstatně víc.
Životní příběh obou hrdinů nebyl špatný a vlastně ani celkově dějová linka knihy, líbilo se mi prostředí, do kterého byla kniha zasazena. Jen mi přišlo, že se mi tak dobrou třetinu čtení hrozně ten děj táhnul. Ocenila bych svižnější tempo a možná trošku dynamičtější děj. Na příběhu za mě byl nejlepší asi Donovan (i když v poslední čtvrtině i on ztratil značně na kouzlu). Moc jsem nepochopila celkově plytkou situaci ohledně Autumnina otce, tak nějak to vyšumělo do ztracena. Trochu to zachraňovala postava Buda.
Zápletka knihy je opravdu velmi předvídatelná, zde asi velké překvapení nečekejte, musím ale přiznat, že jsem nečekala, jakou formou k ní dospějeme. To byl asi tak jediný opravdu velmi překvapivý moment této knihy.
Co se týče ero scén, tak se ve mně dost mísily pocity. Připadala jsem si jako na horské dráze, chvíli naprosto super a chvíli jako pro naše maminky, či babičky.
Suma sumárum to úplně zlé nebylo, ale rozhodně jsem od autorky čekala více a za mě Touhu řadím spíše mezi její slabší díla.
3,8
Moje (tak trochu) dočasná chůva
Penelope Bloom
Po té drsnotě, jakou byla kniha That Sik Luv bylo tohle přesně to, co jsem potřebovala. Něco absolutně nenáročného. Něco so prolétnu, nepotrápí mi to mozek, něco, u čeho se pobavím a zasměju. Přesně tohle mi knihy od Penelope Bloom vždy poskytnou. Pro někoho je to trapné a blbé, ale já čas od času prostě takovou knihu potřebuji. Musím se ale přiznat, že Moje (tak trochu) dočasná chůva pro mě byl zatím nejslabším dílem z této série. Ano úplně zlé to nebylo a ano místy to bylo vtipné, ale dějově mi to přišlo dost slabé. Navíc mi úplně dvakrát asi nesedla. Nola někdy byla až opravdu moc trapná. Možná za to mohlo i opravdu velké klišé sportovní hvězda - chůva? I to je možné. Asi nemá cenu se více rozepisovat, uzavřu to tím, že pro mě byly předchozí dva díly mnohem zajímavější. Utajené dítě bylo pecka, fingovaná svatba byla asi nejvtipnější.
Zasvěcení
Tijan (p)
Na tuto knihu od Tijan jsem se poměrně těšila, protože ve sféře erotických romancí, je to zase trochu něco jiného, něco tajemného. Budu Zasvěcení hodnotit asi na části. Nejprve obálka knihy, za mě hezká, vkusná a sedí mi k hlavní hrdince. Celkové téma i příběhová linka se mi v knize poměrně líbila. Bavila mě, četlo se to dobře. Prostředí smetánky protkané intrikami, zákeřnostmi a tajemstvími udržuje u čtenáře poměrně zájem. Vše je za mě dobře doplněné zajímavými vedlejšími postavami a bavil a líbila se mi i hlavní mužská postava knihy. Kdo mi ale moc nesedl byla samotná hlavní hrdinka Bailey. Na jednu stranu "mozkovna" a super genius, na druhou stranu s prominutím neskutečně hloupá a naivní husička, která je v hlavě hrozná hrdinka, ale jinak sebou nechá zametat neskutečným způsobem. Co mě na knize ale zklamalo neskutečným způsobem byl popis a zpracování erotických scén. V knize není nic bráno moc vanilkově, popisy událostí, rozhovory všechno je celkem zostra a normálně, ale jakmile dojde na samotný popis akce mezi hrdiny, tak jsem si říkala: ,,Co to k sakru čtu?" Na to, že chlap je tajemný dominantní a záhadný a ona je již dávno plnoletá i zkušená tak prostě věty typu "tetelí se mi pulz", " Zdržoval se na mé krkavici nebo sjížděl po oblouku hrdla". Navíc pro popis situace, kdy se hlavní hrdina potřebuje sexuálně vybít při této tělesné aktivitě, aby se zbavil frustrace a scéna je pojatá jako uctíval mě celou noc"....ne prostě za mě toto ne! Nejsme v klášteře a do knihy to absolutně nezapadalo vzhledem ke stylu psaní, jakým byl příběh napsán. Další díl série si přečtu už kvůli zvědavosti a zvratu v závěru knihy a celkovému "odhalení padoucha" (to byla super pasáž příběhu). Zasvěcení není vyloženě brakem, ale musím říct, že jsem od této knihy čekala rozhodně něco víc.
Toužím po tobě
J. T. Geissinger
Také jste někdy zažili to, že vás anotace knihy moc neoslovila, ale když jste se donutili do knihy, byli jste velmi příjemně překvapeni? Tak přesně v té situaci jsem byla já s knihou Toužím po tobě. Kimber a Matteo mi naprosto učarovali hned od prvních stránek. Nebyla chvilička, kdy bych se nudila. Navíc v této knize musím vyzdvihnou zajímavé a zábavné vedlejší postavy. Líbilo se mi vzájemné hašteření hlavních hrdinů, kteří si dávali co proto a absolutně se nešetřili. Matteo měl navíc neuvěřitelný sex-appeal a jako čtenářku této literatury si mě získal. Užívala jsem si i místní prostředí módy, které bylo v akurátní míře a čtenáře neotravovalo. Navíc mám pocit, že autorka má v této sérii velmi vzestupnou tendenci a za mě bylo "Toužím po tobě" zatím nejlepším dílem z celé série. Pokud to půjde dál minimálně stejně dobře jako u této knihy, už teď se těším na další její příběhy. Kdo se chcete kvalitní romantickou knihu, u které se i zasmějete tak rozhodně zde nešlápnete vedle.
Území vlků
J. R. Ward (p)
J.R.Ward je autorkou, která mě vlastně přivedla k erotické literatuře. O to těžší je pro mě psát tuto rozporuplnou recenzi. Vezmu to tedy asi z gruntu. Sérii Bratrstvo černé dýky od této autorky miluju, to je totiž skvělá čtenářská jízda, která je po všech stránkách dost našlapaná. Říkala jsem si, že bych sérii Doupě vlkanů s tím však porovnávat neměla, čekala jsem ale minimálně podobnou "jízdu". Jenže skutek utekl. *SPOILER* Neporovnávat série bylo o to těžší, protože do jisté míry byly dějově propojené, přitom každá psaná zcela odlišně. Doupě vlkanů psáno v er formě a mnohem, mnohem vlažnějším tónem než bratrstvo. Není zde zdaleka takový náboj a napětí. Hlavní postavy to samé, nemají takovou jiskru. Kdybych neměla přečtené BČD, řekla bych, že tato kniha byla super. Bohužel pro mě byla zajímavá pouze tajemstvím opředená postava Daniela a touha po rozlousknutí záhady. Nejzajímavější a pro mě byla poslední čtvrtina knihy. Zde zase smekám klobouk, protože mi tolikrát spadla brada překvapením. Wardová v poslední čtvrtině předvedla mistrovské dílo a zjistila jsem, že jsem byla po celou dobu vedle, jako ta jedle. Možná kdyby měla kniha méně stran a více akce a erotiky, bylo by to mnohem poutavější. Od Daniela jsem také čekala, že bude velký nebezpečný sex-appealem a testosteronem nabušený alfasamec, místy na mě spíš působil více jako zatoulané štěňátko. V závěru mě velmi překvapila Lydie. Suma sumarum? Brak to sice nebyl, ale oproti bratrstvu zde prostě chyběla ta jiskra, napětí a celkový náboj příběhu. Za mě osobně, kdyby Ward nechala světy oddělené a napsala zcela novou a oddělenou sérii, udělala by nejlépe. Co se pokračování týče, budu váhat...ale pravděpodobně si je přečtu ne ani tak z čtenářské touhy, ale čistě z ženské zvědavosti, jak to tedy celé dopadne.
Tři drsné lekce
Nikki Sloane
Na tento druhý díl série klubu zavázaných očí jsem byla dost zvědavá zejména po přečtení Tří sprostých pravidel. První díl sice nebyl žádným literárním megaskvostem, ale dalo se to číst a čtenář mohl nakouknout do trochu jiného prostředí, což bylo zajímavé. Navíc tam byly dost detailně a dobře popsané sexuální scény. Jenže zde ve třech drsných lekcích? Musím říct, že jsem byla nemile překvapena. Kniha totiž kromě sexu neobsahovala téměř nic. "Příběhem" se tak musíte doslova "prosouložit". Kromě setkání hlavních hrdinů Payton a Dominika a jejich společné cesty se tam v podstatě nic jiného nestalo. Oba spolu navázali určitý vztah hned na začátku knihy. Pak následoval sex, sex a zase sex (Prostě už ho tam bylo moc a o ničem jiném to nebylo)- Postava Dominika se mi od počátku velmi líbila, jenže pak jsem se v tom začala ztrácet a přišel mi místy jako lehce schizofrenní. V jednu chvíli byl stydlín, co se při každé prkotině červenal a najednou z ničeho nic přepnul do role drsného alfasamce a byl doslova k nepoznání. Payton naopak byla hrdinka typu "nepotřebuju lásku, city ani závazky". Kniha měla zápletku jako přes kopírák z prvního dílu (za mě nic moc). *spoiler* A čekala jsem trochu víc duchovna a osobnostního růstu, ne že se hlavní hrdinka zamiluje do muže v podstatě jen na základě skvělého sexu. Po tomto zklamání si dvakrát rozmyslím, zda se vůbec do dalšího dílu ještě pustím.
Jax
Kristen Callihan
U této knihy jsem měla opravdu velmi rozporuplné pocity. Idol se mi líbil, Manažer s Gabrielem byl ale rozhodně o stupínek výš. A Tam bych to hodnocení také nechala. Na pomyslném vítězném prvním místě bych nechala Manažera. Příběh Jaxe nebyl rozhodně špatný. Hned na začátek bych chtěla zmínit, že se příběh zabývá velmi vážným tématem, ke kterému má i samotná autorka blízko a o kterém by se z mého hlediska mělo určitě v dnešní době více mluvit. Možná to bylo vážností námětu, nebo mojí lehkou čtecí krizí a jarní únavou, ale kniha mi neutíkala zdaleka tak dobře, jako předchozí díly. Chápu, že zde bylo třeba se poměrně rozepsat, ale myslím si, že kdyby kniha měla o pár pasáží a stran méně, ničemu by to neublížilo. Jax nabízí vtipné seznámení hlavních hrdinů a spoustu humoru a popichování při jejich cestě k poznání toho druhého. Postupně a pomalu si mezi sebou budují velmi silný vztah. Později se dočkají i fanoušci erotiky, které je zde také požehnaně. Čeho se vám ale dostane nejvíc ze všech tří dílů, tak je to emocí a náhledu do depresivní stránky života některých osob. Pro mě tam byl s jednou věcí velmi předvídatelný závěr a na můj vkus místy až moc přeslazený, proto na hodnocení uberu. Pokud hledáte oddechové romantické čtení s vážnější tématikou, rozhodně je Jax jednou z knih, po kterých byste měli sáhnout.
Královsky v háji
Emma Chase
Královsky v háji byla moje prvotina od této autorky a musím říct, že ač bych našla pár chybiček, tak se mi příběh líbil. Zklamaná jsem rozhodně nebyla, četlo se to pěkně, stránky jen odsýpaly. Jde o takovou oddechovou romantiku, takové to počteníčko na pohodu. Trošku bych knihu možná označila jako takovou "pohádku pro dospělé", možná trochu "novodobá Popelka". Ale rozhodně to nebylo na škodu. Mezi ostatními knihami to byla trochu změna. Příběh nám dává nakouknout do královského prostředí, kde se zrodí zakázaná láska, která musí překonat spousty útrap. Nicméně hlavní postavy Nicholas a Olivie byly super. Co mě na knize bavilo hodně byly i vedlejší postavy, které celé knize dodaly ten správný šmrnc. Vtipná byla sestra hlavní hrdinky a žena nejlepšího kamaráda Nicholase. Osobně se těším i na příběh Henryho. Nicholase svazují královské povinnosti, přísná pravidla a nalajnovaný životní styl, Olivii trápí jiné rodinné strasti a nelehká životní situace. Společně však najdou v sobě štěstí v momentě, kdy to nejméně čekají. Za mě super čtení, navíc kniha má hezkou obálku! Mezi své TOP bych knihu sice neřadila, věřím však, že ani neurazí a na odreagování a zábavu tento příběh bohatě postačí.
Říše neřesti
Meghan March
První díl série "Divoký princ" mě úplně odrovnal. Byla jsem z kihy absolutně unešená a především z hlavní postavy Kanea. Zároveň jsem byla přesvědčená, že tato série hravě strčí do kapsy Mount trilogy. Jenže u Neústupné princezny už mé nadšení začalo značně drhnout. Druhý díl byl pro mě takovým mezistupínkem a omáčkou, která nás měla připravit na velké finále. Kromě zvratu v závěru knihy tam pro mě nic moc zajímavého nebylo. Největší kámen úrazu pro mě byla Říše neřesti. Bohužel jsem byla opravdu zklamaná, čekala jsem mnohem více. První třetinu bych zhodnotila jako utápění Temperance v sebelítosti, druhá třetina skrývala odhalení "zvratu" z druhého dílu (vše bylo přesně tak, jak jsem si myslela) a neustálé opěvování uměleckého nadání hlavní hrdinky. To mi z počátku nevadilo a přišlo mi to jako zajímavé zpestření série, jenže postupem času už mi to přišlo přehnané a místy až otravné. Závěr knihy průšvih trochu zachránil. Tam jsem byla překvapená při odhalení, kdo byl ve skutečnosti Lagarto. Epilog se mi také líbil. Bohužel jak jsem se v prvním díle do Kanea zamilovala, tak mi příšlo, že hrozně moc vyměkl a místy působil jako poblázněný podpantoflák už. Díky bohu za ten epilog a závěrečné rozuzlení zápletky, které mě trochu uchlácholilo. Více se mi tedy z celkového hlediska líbila Mount trilogy. Co musím ale na této sérii přeci jen vyzdvihnout jsou v mých očích luxusní obálky, ty se mi opravdu velmi povedly. Myslím si, že u této knihy máme na obálce dokonce čest se znázorněním samotné autorky a jejího manžela, který posloužil minimmálně jako vizuální předloha pro hlavního hrdinu.
Hněv kejklíře
Amo Jones
Druhý díl série Půlnočního běsnění nám přináší dvojici Killiana a Saskii. On je kejklíř a velmi atraktivní. Je však také velmi nebezpečný a nedělá mu sebemenší problém ušpinit si ruce a postarat se o špinavou práci. Rád si zahrává s myslí a různě jí manipuluje, je jedním z mála, kdo takovouto schopnost ovládá. O to více je pro něj překvapením, když narazí na neuvěřitelně pohlednou Saskii, která ho má na háku. Má z ní zvláštní pocit a bere Saskii Dragavei jako výzvu. Ona nemá žádná tajemství, nebo o nich alespoň neví. Kdo čeká někdy v knize od Amo Jones mužského hrdinu s kladnými charaktery, bude hledat asi marně. Jinak tomu není ani v případe Killa. On je také sebevědomý, namyšlený a velmi nepředvídatelný. Za hezkou tvářičkou se skrývá nebezpečný predátor, se kterým není radno si zahrávat. Postava Saskie byla pro mě takovým zlatým středem, žádná hvězda, ale ani žádné zklamání. Vzhledem k tomu, co vše má za sebou se divím, že z ní nebyla totální troska nebo psychopatka. Naopak byla poměrně vyrovnaná a pohodová. Kdo zná knihy od Amo tak ví, že ona vesměs nepíše tak silné ženské charaktery, v jejích příbězích vás vždy více zajímá ON. Kdo mi ale neskutečným způsobem pil krev byla vedlejší postava Maja (kamarádka Killiana již od dětství, další účastnice PB). Ona byla dlouhodobě do Killa zamilovaná, OK chápu v 16 letech. Ale Když si uvědomím, že kdyby mě někdo jako on chtěl, tak mě dávno vlastí...za další jí bylo několikrát vysvětleno, že mezi nimi půjde vždy jen vztah a úrovni přátelství a rodiny. Jenže ona svou neopětovanou lásku poslala na úroveň obsese a vyšinutí, která přetrvávala další čtyři roky a začala být hnusná i na další lidi kolem sebe. Poté jí potká tragická událost a ona místo toho, aby se probrala, řeší zase jen "proč si vybral Saskii". Za mě člověk, který je ve vztazích toxický a je pak citovým vyděračem a hrozně mě její postava v knize štvala. (Klárka má a některé věci ohledně této knihy naopak jiný názor než já.) Příběh této knihy se mi poměrně líbil a byl čtivý. Mám moc ráda prostředí půlnočního běsnění a ten nápad mě opravdu zaujal. S čím má Amo ale problém je, že se v kihách zápletkami často opakuje a tak plně rozumím tomu, že Hněv kejklíře někomu přišel jako lehčí kopie Chaosu v míru. Zároveň plně rozumím tomu, že se spoustě lidem kniha nemusí líbit, protože pravdou je, že styl Amo Jones opravdu není pro každého a často je i dost přehnaný nebo opravdu na hraně.
Muž mých snů
Penelope Ward
Tahle kniha o zakázané lásce a druhé šanci se mi opravdu líbila. Musím říct, že zprvu nepatřila do mého top výběru k přečtení, ale zlákaly mě okolní pozitivní recenze. Farrah a Jace si mě ale získali hned od začátku a oba mě velmi bavili. Líbila se mi dynamika jejich vztahu. Ani mi nevadilo rozdělení děje do dvou časových linií, krásně to vše osvětlilo a dávalo to smysl. Chaotická mi kniha tedy nepřišla. Kdo byl ale na facku, byl bratr hlavní hrdinky, toho jsem místy dost nechápala. Co mi na knize trošku ale vadilo byla zápletka, která byla dost otřepaná. Tedy jedna její polovina byla, druhý zvrat související s minulostí hlavního hrdiny se mi naopak zamlouval velmi. Knihu jsem přečetla jedním dechem a jak sama autorka uvedla, když knihu psala v covidovém období...jde o super oddechové čtení, které si myslím, že většina čtenářů dá na posezení. Příběh rozhodně neurazí a za mě je to jedna z nejlepších solo knih této autorky.
Impulz v tebe
Michaela Zamari (p)
Co všechno byste byli ochotni udělat, abyste pomohli někomu velmi blízkému?
Postavu Leytona známe už z knihy Impulz... mladý cílevědomý floutek, který má ostré loky a jde si tvrdě za svými cíli. Ve svém životě není moc zvyklý na neúspěch, a když potká na svatbě svých přátel barmanku Becky, která ho odmítá, má před sebou novou misi. Becks nezachrání ani to, že mu zmizí bez jediného slova. Jenže kdo nechce, hledá výmluvy, kdo chce, hledá způsoby.
Impulz v tebe je super příběhem, který vás provede krásami Sardinie, Albánie, Čech, a s hlavními hrdiny se podíváte i na takové místo, jako je Jižní Korea. Ale nejde jen o nudné cestování napříč kontinenty, oba mají svůj cíl. Becky se snaží najít pomoc, Leyton zase touží po Becky a odmítá se nechat zastavit nějakými překážkami.
Největší překvapení pro mě byl způsob, jakým si mě Leyton omotal okolo prstu. Být já na místě Becky, byla bych pravděpodobně první rybou, která by plavala rychlostí blesku, aby se chytila na jeho háček. Ta jeho odhodlanost, a úžasná povaha... nenechte se ale oklamat, tento sexy viking z NYC se zvládne se během vteřiny přeměnit v muže s pěkně chlípnými návrhy!
Trochu mi ale chvílemi vadila samotná hlavní hrdinka. Rozumím tomu, že její prioritou bylo najít řešení dané situace, nemusela to ale Leytonovi dávat opakovaně sežrat takovým způsobem. V některých pasážích mě to bolelo za něj a měla jsem sto chutí jí profackovat a jeho obejmout a utěšovat. Co mi v knize ještě trochu nesedělo, byl postoj rodičů k celému tomu jejímu cestování. Vzhledem k situaci, jaká byla byli až moc benevolentní a bez otázek na to, že se tam chodila víceméně jen vyspat.
Musím však říct, že tenhle příběh se mi četl mnohem lépe než příběh Riley a Connora, zároveň je třeba vyzdvihnout absolutně luxusní zpracování knihy, zejména předsádky a dokonale symbolickou ořízku. Pokud chcete super exotickou romantiku, u které se hodně nasmějete, tuhle knihu vřele doporučuju.
4,5/5
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce za účelem recenze.
Zabít královnu
Angy Skay
(SPOILER) bohužel jsem to po čtvrtině knihy musela odložit. Hned z několika důvodů
Už jen samotný úvod? Holce je 12 a má pokoj pro princezny? Wtf? A ještě k tomu s vesmírnými prvky? Tak Buď A a nebo B přeci....další podivností byl její cukrkandlový vztah s rodiči ve 12 letech kdy člověkem mlátí puberta.
Nesedl mi ani styl psaní, ani samotná hlavní hrdinka, která by mě zajímalo čím uvažovala. Nápad na knihu dobrý, ten vyzdvihnu, ale zpracování velmi, ale opravdu velmi nešťastné...
DNF
Pozlacená
Raven Kennedy
Zlatá klec: Pozlacená, dlouho očekávaná světově známá fantasy série, na kterou jsem byla dost zvědavá a říkala jsem si, že si tedy počkám už na překlad, protože ty obálky byly prostě mega lákavé. Přiznám se, že jsem do toho šla na blind a nečetla jsem ani anotaci. No možná jsem měla. :D
Země je rozdělena na 6 království a v jednom takovém vládne král Midas ve svém paláci, kde je absolutně všechno ze zlata. Král má svůj harém konkubín a jednou z nich je i naše hlavní hrdinka Auren, jeho favoritka mezi královskými klisnami. (To jsem chvíli rozdýchávala a protáčela nad tím oči). On ji střeží doslova v enormní zlaté kleci a má ji jako svůj drahocenný poklad. Pojďme si hned v úvodu říct, že i přes jejich velké společné tajemství trpí Auren solidním Stockholmským syndromem a chápu její vděk, ale už nesdílím její lásku k Midasovi.
Nicméně kniha bude asi trnem v oku každé řádné feministky. Muži jsou zde totiž vykresleni jako řádná chlípná prasata. Napříč čtením knihy jsem měla celkem dost rozporuplné pocity. Kniha má nádhernou obálku, po dočtení hodnotím velice kladně i celkovou myšlenku příběhu a svět, který autorka stvořila. To mě bavilo dost, velmi zajímavá je i Auren a celá záležitost ohledně království a později i dějové linky spojené s existencí fae.
Co mi na knize ale vadilo, bylo "hluché místo" v ději, kdy se mi přes velké množství sáhodlouhých popisů kniha táhla a moc mě nebavila. Nicméně je pravda a podepisuji se pod to, že závěr solidně zamíchal kartami. A byť z knihy nejsem rozhodně dvakrát urvaná, rozhodně jsem zvedavá a určitě zkusím dalšímu dílu dát šanci.
Za co autorce ale tleskám, je originální popis fae. Tím si mě dost získala.
Mrtvá říše
Stacey Marie Brown
Třetí a dlouho očekávaný díl série Divoká říše je konečně tu a čtenářovo oko zaujme ihned poměrně výraznou a velmi poutavou obálkou z tvorby Adely Stopky, která opět nezklamala a vyšvihla nám tu skvost!
No ale pojďme k samotnému ději. KONEČNĚ jsme se už výrazněji někam pohnuli a na zvraty, tajemství a i tu žhavost je toto asi nejnabušenější díl. Zde totiž opouštíme oblast sotva odhalených kotníčků a planého laškování. Mrtvá říše je možná název knihy, vám se ale budou klepat i lustry a okenní tabulky až konečně Warvick na Brexley vlítne. Bylo to žhavé? No, to si pište! Pojďme si zde ale nalít trošku čistého vína, možná toho honga bonga tady bylo už i moc na úkor samotného děje. Já tu jejich živočišnou jiskru žeru, ale taky si přiznejme, že ten jejich vztah je tak neskutečně toxický až to místy bolí.
Moc se mi na knize líbilo to, že se konečně dozvídáme spoustu nových informací z rodinného zázemí a minulosti hlavní hrdinky, což nás konečně posouvá blíž k odhalení kdo, či co vlastně naše hlavní hrdinka je. Co bylo také naprosto super je prostě duo Opie&Mrňouska. Já je prostě žeru a ty jejich rozhovory a módní kreace :D
Jediné co mi ke spokojenosti chybí je odhalení, co přesně mají mezi sebou za pouto Warvick a Brexley.
Příběh se mi četl krásně, a konečně jsme se v mnoha ohledech někam hnuli. Co jsem však nečekala, byla ta jedna nechutná zrada, kde i mně spadla brada. Nicméně se nemohu ubránit dojmu, že celkové nezkrotné nadšení z této série ze mě asi postupně opadlo a já jen doufám, že si nadcházející díly udrží tu laťku. Mám ale pocit, že budu mít nejen zlomené srdce událostmi dalších dílů.
Přehrada
Paulina Świst
Už jste někdy šli svou recenzí proti proudu?
Já jsem celkem velká fanynka Pauliny Świst. Mé srdce si získala hned první knihou, která jí u nás vyšla a konkrétně Prokurátorem. Příběh Kingy a Lukacze mě tenkrát doslova vystřelil z trenek. Z jejího neotřelého stylu psaní plného ostrovtipu, kdy spojila prvky erotiky, krimi a detektivky jsem byla opravdu u vytržení a hltala jsem každé slovíčko z prostředí právničiny a organizovaného zločinu. Bylo to prostě TOP.
Bohužel však pozoruju klesající tendenci s každou další knihou, nebo respektive spíše sérií. V případě Kolotoče, Chobotnice a Podrazu byla laťka pořád ještě poměrně vysoko, ale už to nebylo úplně 100% ono. Jenže pak u nás vyšla Dohoda a následně Útěk (kde již Paulina nespolupracovala) a já se hrozně bála, že tohle bude konec. Dost mě nalákalo velké množství pozitivních recenzí právě na Přehradu a rozhodla jsem se dát tomu ještě šanci. Bohužel zde jsem narazila opravdu na velký kámen úrazu a pravděpodobně se touto knihou s autorkou rozloučím a bylo to naše poslední knižní rande.
Tohle se jednoduše prostě nepovedlo. Obálka knihy je sice moc pěkná, potenciál příběhu byl slušný, i když jako podobně v předchozích sériích jdeme na jedno brdo. Nebudu moc křivdit ani Krzysztofovi, jako hlavní hrdina nebyl špatný. To se ale bohužel nedalo moc už tvrdit o Zofii. Pro mě to reálně byla postava, se kterou bych v jedné místnosti nevydržela asi víc jak deset minut. Nemám ráda přehnaný namachrovaný macho styl hlavních hrdinek. A tato se nepovedla. Moc namachrovaná, samý alkohol a přehnané množství vulgarit, mnohdy nelogické uvažování, až jsem musela převracet u čtení oči. Nejen že jsem se u knihy snad ani nezasmála na to, kolik tam bylo humoru na sílu, ale pro mě byla tahle kniha zabití potenciálu daného příběhu. a Rozuzlení Zofiina návratu bylo za mě neskutečně divné, hrozně rychlé a celé by se to dalo udělat za mě úplně jinak.
Suma sumárum, zlatý Prokurátor a jeho série, tohle se prostě nepovedlo. Méně je někdy více...
Náhodný gól
Teagan Hunter
Autorku Teagan Hunter asi netřeba více představovat, mnozí z Vás ji znáte ze série Texting, a mnoho nás už četlo i minimálně jeden díl z této série Carolina Comets. Stojím si stále za tím, že tato hokejová řada u mě v žebříčku oblíbenosti na vyšší příčce a opravdu jsem si ji oblíbila. Nicméně musím říct, že tohle byl pro mě zatím asi nejslabší díl ze série.
Opět jde o takovou tu romantickou oddychovku na pár hodinek čtení. Neurazí, ale asi ani nevystřelí z trenek. Ne, že by se mi vyloženě tento díl nelíbil, jen byl pro mě asi moc prvoplánový a čekala jsem od něj určitě víc. Trochu víc propracovanosti, možná nějakou propracovanější zvrat a byla bych spokojena asi více.
U Lowella jsem asi čekala také trošku ostřílenějšího pardála, když dělá kapitána týmu, bohužel na mě místy působil spíš jako hadrová bábika která s sebou nechala zametat. A nepopírám jeho předchozí zklamání a opatrnost, to ani v nejmenším. Jen jsem mu místy moc nerozuměla.
I tak ale určitě říkám, že za přečtení stojí, toto je čistě můj subjektivní pocit a i já se už teď moc těším na další hráče a jejich příběhy, protože rozhodně mají nemalý potenciál.
Ten ľavý
Baja Dolce
Timing neboli načasování...Tento pojem, ač se nezdá, je dost důležitý při čtení knih. Můžete číst skvělou knihu ve špatném období a nesedne vám. Já jsem s tímto příběhem čekala a myslím si, že jsem si nemohla zvolit pro jeho čtení lepší čas. Pokud máte nějaké těžší období, nedaří se vám, nemáte náladu a nebo jste dočetli nějakou těžkou a drsnou knihu, Ten ľavý je jasnou další volbou.
Já po téhle fialové krásce s nádhernou ořízkou sáhla přesně v takový moment, po dočtení celkem brutální knihy. Díky bohu za to! Přesně to byla ta skvělá vzpruha pro mě. Skvělá nenáročná romantická komedie s lehkým nádechem telenovely.
Můj vnitřní Colombo se tady solidně vyřádil, avšak i on dostal jednu zleva i zprava a dostal dva šokující a překvapivé momenty, za ně dávám jednoznačně palec hore!
Miluju tento celkový koktejl lehkého humoru, nezapomenutelných hlášek a také skvělých postav. Zejména asi teta Milenka zůstane zapsána navždy. Co z hlavy už také asi nikdy nedostanu, budou Borisovy dudáše a dinofalus. :D Kniha vám též nabídne pár opravdu infarktových konců kapitol, kdy si říkáte: „No to snad nemyslí vážně!“
Co na mě působilo trochu rušivě byla četnost textů písniček a jejich délka, tady bych trochu ubrala, protože už mě to trochu jako čtenáře rušilo. Já bych se asi malinko i rozepsala víc v samotném závěru a rozuzlení. Na mě to bylo trochu uspěchané a klidně bych dala více prostoru Dariusovi a Valentině. Ti měli ovšem mezi sebou naprosto neskutečnou chemii a takovou tu krásnou čistou lásku, která mi úplně pohladila nervy. Navíc Valentina byla opravdu číslo v tom dobrém slova smyslu. Přesně taková ta osoba, se kterou se v životě určitě nenudíte.
Kdo máte rádi vtipné romantické oddechové příběhy, tak určitě neváhejte a po této knize také sáhněte.
4,5/5
Svadba na blind
Teagan Hunter
Ó můj bože! Tak tohle bylo opět super! Pokud máte rádi hokejové romance a nehledáte nějaké složitě propracované dějové linky či světové zvraty, Carolina Comets je série přesně pro vás.
Téma fake marriage a svatby ve Vegas jsme tu už sice několikrát měli, vůbec mi to ale nevadilo. Ba naopak, měla jsem problém knihu odložit. Teagan má tuto sérii opravdu poutavě napsanou. Jak jsem avizovala již výše. Ano, nečekejte nějaký závratný a překvapivě složitě vystavěný děj. Ale jako pohodové čtení na den či dva večery je to naprosto ideální.
Rhodes a Ryan jsou skvělá dvojika a jejich dynamika vztahu je prostě boží. Líbí se mi to, jak to mezi nimi od samotného počátku jiskří a zde platí víc než kdy jindy, že co se škádlívá, rádo se mívá. Nic si nedarují a vzájemně si láskyplně dávají, co proto. Mně osobně se neskutečně líbil Rhodes, jeho příběh a celkově vše s ním spojené. Jako další věc zde vyzdvihuju Ryaninu babču, která byla boží.
Zvrat je tu očividný a lehce odhalitelný, nicméně za mě celkem dost odfláknutý a mohla ho autorka víc propracovat a rozepsat. Když už odhalíme padoucha, tak mně osobně tam prostě chyběly nějaké větší důsledky pro "pachatele" a ne to jen tak zamést hala bala pod stůl. Sice jsem pak kroutila hlavou i nad Ryan a nad tím, jak se k tomu zpočátku postavila. Ale co musím u téhle série vypíchnout, jsou drobné detaily jako některé vedlejší postavy, drobnosti, kterými Teagan oba díly vyšperkovala a hlavně se mi zde u obou dílů líbilo to, jak poměrně originálním způsobem "vyžehlila" průšvih a usmířila hlavní protagonisty.
4,5/5
