Litocha
komentáře u knih
Nech ten mech
Michal Bystrov
V názoru jsem někde mezi DK197 a ostatními. Několik básní je opravdu skvostných - melodických, hravých, fantazijních, se slovními hříčkami a pěkným vyústěním. Jiné jsou spíše průměrné, nedotažené, bez pointy. Nevím, jestli knížce prospívá, že - jak na přebalu podotýká i Daniela Fisherová - je to taková směs textů určených pro různé věkové kategorie. Některé verše totiž na mě (zvláště v kontrastu s jinými) působily hodně infantilně. Taky mi přišlo, že první texty ve sbírce (titulní Nech ten mech a o tátových chybách) nasadily laťku hodně vysoko a jen málo z pozdějších ji dokázalo překonat.
Grafická stránka - samotné básně i ilustrace - je "vychytaná", škoda, že se tolik nepovedla i obálka. Ocenila bych i tvrdé desky a lepší vazbu - kombinace velkého formátu knihy a nezpevněných desek způsobila, že už máme v knihovně obálku nepěkně zohýbanou, z jednoduše secvaklého "sešitu" už se navíc uvolňují vnější listy.
S hodnocením trochu váhám, ale právě díky snovým obrázkům a tomu, že opravdu povedené básně pro děti jsou dnes nedostatkové zboží, zaokrouhlím hvězdičky nahoru.
Snídal drak bramborák - Pohádkové básničky pro kluky i holčičky
Alena Šotolová
Básničky jsou opravdu trošku hrubínovské, i když ten byl přece jen poetičtější. Tyhle verše jsou sice možná popisnější, ale jsou psány pěknou, kultivovanou češtinou, hezky, bez zadrhávání plynou a dovedně zpracovávají známé pohádky (na rozdíl od Hrubína je tady vyznění tradičnější, takže mi přijdou jako ideální doplněk právě k Hrubínovi - přečíst si s dítětem zveršovaný příběh - třeba Otesánka - tak, jak ho známe z vyprávění, a pak si užít Hrubínovu předělávku). Navíc jsou tady i další pohádkové básničky, takže je knížka docela povedenou směsicí známých a nových příběhů a básní.
Syn hlásí, že nejvíce se mu líbí ty o drakovi, který jedl bramboráky (sám je má rád taky) a o padacím mostu, který už nechce nikoho pustit do hradu.
Do pelíšku
Petr Horáček
Po pravdě jsem trošku zklamaná. Výtvarně je knížečka tradičně krásná, hezky vymyšlená i zpracovaná. Ale i u leporela pro mrňousky očekávám alespoň nějaký jednoduchý příběh, ne jen opakované přání dobré noci. Horáček ani v ostatních knížkách nehýří textem, tady je ale bohužel textová složka dost odbytá.
Žvejkačky
Marka Míková
Knížka zajímavá (typicky baobabovská) na pohled, o to větší je ale zklamání, když se pustíte do čtení. Výjimečně se tady sice objeví ucházející texty, většina je ale vlastně zbytečná: zoufale nenápaditá, tak říkajíc "o ničem", často s chybějící pointou a lacinými nebo drhnoucími rýmy. Je tady jakási snaha občas využít alespoň různá rčení, ale většinou zůstanou na půli cesty.
(Jeden příklad za všechny:
Strašidelná
Kdo se bojí, je bábovka
anebo babiččina pohovka
Kdo se bojí, nesmí do lesa
je vystrašený jako komtesa
Kdo se bojí, má velké oči
vykulené pod obočím
Kdo se bojí, má v oku trám
Kdo se bojí, je kaktus nebo tulipán)
Dojem nevylepšuje ani odfláknutá korektura, do očí tluče víc než jen pár pravopisných chyb. Tohle se nepovedlo.
Žabák Fanda
Axel Scheffler
Schefflerovy ilustrace mám ráda, ale text byl takový nijaký, bez jakékoliv pointy a i rýmy trochu drhly.
Neotesánek
Ivona Březinová
Beru, že se jedná o naučnou literaturu, takže příběh není to hlavní. Prvotní nápad s "otesáváním" neotesance se mi dokonce i líbí. Ale ve zpracování něco drhne, vadila mi určitá monotónnost a taky toho poučování bylo až moc. Ani u mého malého knížka moc nezabodovala, ležela nám tady nedočtená docela dlouho a posledních pár kapitolek už jsem dorazila sama.
Klárka a létající velryba
Rebecca Gugger
Ilustrace jsou krásné, poselství zjevné, přesto mě ale knížka nedokázala chytit za srdce, je taková strohá.
Nepřítel ve větvích
Julian Gough
Kolem Brumly a Remcíka máme v knihovně docela velké haló, možná i proto jsem byla knížkou trochu zklamaná. Poučení na mě bylo až příliš doslovné a Remcík mě svým kverulantstvím neskutečně vytáčel. Ovšem pobavila mě jména postaviček. Synovi se ale knížka docela líbila.
Šimon a štěňátko Bára
Hanka Jelínková
Dětský reálný příběh o obyčejných i méně obyčejných dobrodružstvích kluka a jeho fenky s jemným náznakem humoru se trefil do vkusu hlavně mému pětiletému. Mně k většímu nadšení něco nedefinovatelného chybělo. Možná větší lehkost? Více nadhledu? Přijde mi, že autorčin tatínek si v Radovanových radovánkách s příhodami malého kluka poradil líp.
Jinak jsem ale za objevení téhle knížky ráda – v poslední době jsme zaplaveni zvířecími příběhy nebo různými pohádkovými motivy, a tak bylo tohle vyprávění „ze života“ vítaným zpestřením.
1 + 1 = 2
Ľuboslav Paľo
Vzhledově krásná (ilustrace se mi opravdu líbily), ale „příběh“ je vlastně jen do slov oděná početní úloha.
Ne! řeklo strašidýlko
Áslaug Jónsdóttir
Hezká knížka na pár minut, doma čteme opakovaně. Líbí se mi výtvarné provedení, příběh o tom, že se člověk (nebo strašidlo) musí umět sám za sebe postavit, se podle mého povedl o něco lépe než ten o Strašidlákovi (druhý ze série).
Tak hodně štěstí
Kristan Higgins
Knihu by asi mnohem více ocenila žena, která váhu řeší více než já. Pro mě bylo nepochopitelné, jak se minimálně polovina myšlenek hrdinek točí kolem jídla a postavy (a místy už to bylo trochu úmorné), a zvláště Emersonin náhled na svět a sebe samu byl pro mě jako z jiného světa.
Docela se mi líbí, že po dolehčených romancích se tentokrát autorka zabývala vážnějšími tématy (nejen nadváhou) a zapracovala do knížky rozdílné přístupy k nadváze i rozdílné přístupy okolí, takže i po přečtení je nad čím přemýšlet. I mně ale trochu překáželo, že se nikde nezmiňuje, jak jsou na tom s postavami/kily Georgie a Marley - pomohlo by mi to lépe si je představit, takhle jsem podle různých náznaků získala dojem, že jsou vlastně váhově "normální" a hlavní problém je v jejich hlavách (tedy hlavně v hlavě Georgie). Rozhodně nebylo na škodu, že romantická linka byla spíše v pozadí a těžiště knihy bylo ve vztahu žen k sobě samé. A moc se mi líbily scény ze školky. Jen ten konec nemusel být tak sluníčkový.
Nevěsta jeho bratra
Rachael Anderson
Možná je to můj problém, poslední dobou mě často čtení moc nebaví, ale tohle je za mě nejslabší knížka od Rachael Anderson. Má na romanci dost neobvyklé téma a normálně mám ráda takové to postupné sbližování, ale
a) tady nebylo dostatečně prokreslené, takže ta velká láska se pak hůř věří;
b) vztah k Jasperovi byl popisován dost podivně;
c) byl tu dost řídký děj bez nějakého dramatického oblouku;
d) postava matky/tchyně mi připadala nekonsistentní, každou chvíli se chovala jinak;
e) k jinak tradičně uměřené romanci se moc nehodily sentimentálně dramatické fráze jako "osud horší než smrt", "v hloubi srdce věděla"...;
f) postava Prudence, kterou jsem měla v předchozím díle ráda, tady kvůli zarytému dohazování vycházela strašně nesympaticky;
g) neskutečně mě dráždilo počeštěné Anička;
h) mám pochyby, jak by ve společnosti prošlo řešení problému ústřední dvojice;
ch) chybělo mi odlehčení humorem.
Pořád to byla celkem příjemná romance, ale doufám, že Sophiin příběh bude lepší.
Můj medvěd Flóra
Daisy Mrázková
Po pravdě jsem z tohohle kousku trošku rozpačitá. Téma a hlavní myšlenka jsou moc hezké. Na mě je ale asi knížka příliš úsečná a málo poetická. Přijde mi, že formou cílí na opravdu malé děti (věty jsou opravdu kratičké a jednoduché a musím souhlasit s tím, že při předčítání nejdou moc dobře z pusy), ale na ty tam je zase leccos skrytého, nedořečeného, takže samy nemají šanci se k tomu dobrat.
Co naplat, prostě u mě pořád s přehledem vedou Nádherné úterý a Jácíček.
Kvak a Žbluňk se bojí rádi
Arnold Lobel
Ano, tahle porce žabích dobrodružství se mi líbila ještě více než Kvak a Žbluňk jsou kamarádi. Platí tady totéž, ale příběhy mi připadají dotaženější. Nádherný případ toho, jak může být knížka nenásilně poučná a zároveň zábavná, hravá a poutavá pro malé i velké (a jazykově jednoduchá, ale přesto ne banální). A navíc další příklad výborně fungující kombinace, kterou mám osobně ráda - spisovatele a ilustrátora v jedné osobě. Tak nějak mám ty žabí brachy čím dál radši...
Hledám Colina Firtha
Mia March
Na rozdíl od některých čtenářek jsem ocenila, že se nejedná o klasickou romanci. Koláči mi trochu připomněla Kouzelné koláče, ale tenhle motiv je tady lépe zpracován (méně esoteriky a více vlastního úsilí dosáhnout změny). Děj byl příjemně poklidný, i když předvídatelný, hlavní postavy sympatické, ale konec už byl na mě moc velká selanka. Celkově je to příjemné čtení, nic víc, nic míň.
Psí atlas
Anna Vosolsobě
Od srdce se zasmát jsem už dlouho potřebovala. Tady jsem se chvílemi chechtala (vede u mě kolie a slovenský čuvač). Některé nápady jsou skvostné, některé slabší, ale autorka má rozhodně smysl pro nonsens.
Jezevec Chrujda ostrouhá křen
Petr Stančík
Tenhle díl je z těch povedenějších, křen našeho mladého muže zaujal na první pohled. Ani tady nechybí tradiční slovní hříčky (které ale více ocení předčítající než ten, komu je předčítáno).
Myš a Krtek, dobří sousedé
Wong Herbert Yee
Z knížky jsem nadšená. Vypointované zábavné příběhy psané jednoduchým jazykem a vedoucí děti k empatii a toleranci. Palec nahoru a jdu pátrat po dalších dílech.
Kosprd a Telecí
Eva Papoušková
Jako humoristická próza s dětskými hrdiny funguje knížka znamenitě. Co se týče hodnověrného zobrazení předškolních dětí, tady jsem trochu na rozpacích (v tomto směru mě více přesvědčila Kahounova Zvířátka z Malinové paseky), některé reakce a myšlenkové pochody hrdinů mi připadaly přece jen příliš dospělé (ale možná je to tím, že můj syn ještě není předškolák). Od autorky u mě sice vyhrávají Cílovníci, ale i tady jsem se výborně bavila.
