Litocha komentáře u knih
U mě se žádné velké nadšení nekoná. Autorka sice na začátku tvrdí, jak je pro ni kniha výjimečná, pro mě je to ale šedý průměr. Je to bezkrevná, zkratkovitá romance a ani kriminální linka mě neposadila na zadek. Hezká obálka celkový dojem nezachrání. Autorka to umí i líp.
Zajímavý námět, ale zpracování mě nějak nedokázalo více upoutat a vtáhnout do děje, takže jsem zůstala víceméně nezúčastněná. Navíc mi byl poměrně nesympatický Ethan, jeho linka mě vlastně ani moc nebavila. Zajímavé naopak byly momenty, které se objevily v obou větvích příběhu, i když třeba v každé trochu jinak. Promrhaný potenciál, dalo se z toho vytěžit mnohem více..
Nějak pořád nevím, na kolik hvězdiček to vlastně je. Autorku mám ráda a při čtení jsem se bavila, ale stejně mi tahle z jejích knih připadá nejslabší. Hrdinka je sice osvěžujícím způsobem přímá a pohotová, humorných situací je tam víc než dost a slovní přestřelky jsou zábavné, ale děj se trochu vlekl, přitom něco mi připadalo zase nedotažené - něco tomu prostě chybělo. Snad sympatičtější hrdina, J. D. mě zrovna neuchvátil. A z neustálého džejdýování mi krvácely oči, to se překladatelce fakt nepovedlo.
Četla jsem ji před delší dobou, ale moc mi z ní v hlavě nezůstalo. Snad jen, že to nebylo nic zvláštního, vlastně jsem se docela nudila.
Skoro mi připadá, jako by tohle byla autorčina prvotina. Zatímco skutečná prvotina Můj život u sousedů je napsaný dobře, tady to občas přece jen skřípalo a potřebovalo by to vyladit. Vadila mi podivně popsaná postava otce, některé nelogičnosti a nedotaženosti. Líbilo se mi zachycení prostředí ostrova i to, že všechno nebylo tak černobílé, jak by se mohlo zdát. Jen ten Cass je tak dokonalý, až se tomu nechce věřit. Stejně jsem ale ústřední dvojici držela palce.
Jasně, není to nic světoborného, je to taková pohádka, ale napsaná je tahle knížka poutavě. Hlavní postava prodělá přiměřený vývoj, hrdina i celá jeho rodina jsou neskutečně sympatičtí. Líbilo se mi zachycení problematického vztahu Gii s bratrem. Jen toho jedu a intrik mezi holkami na mě bylo trošku moc. Zase se mi ale líbilo, že na konci nebylo všechno vyřešené, růžové a úhledně převázané mašličkou.
Rozhodně u mě převládají pozitivní dojmy a jsem zvědavá na další autorčinu knihu.
Knížka mi připadala k uzoufání dlouhá. Tyhle hrdinky v duchu Bridget Jonesové mě nějak neberou, ze všech jejich trapasů a malérů mi bývá spíš trapně. Tess ani její spolubydlící mi vlastně nebyly moc sympatické, když máte chuť hlavní hrdinku čas od času proplesknout, aby se vzpamatovala, moc dobrého z toho nekouká. Podobně jsem to navíc měla s valnou většinou dalších postav. Kupa nevěrohodných náhod ani pohádkový konec výslednou známku nevylepší.
Od autorky jsem četla knihu po delší době a asi si budu muset zase dát delší pauzu. I když, vzhledem k tomu, že žádný z jejích výtvorů mě úplně nenadchl, možná přejdu na zelenější pastviny...
Poutavě napsaná knížka postavená na protikladech. Některé postavy - a bylo jich vlastně docela dost - ve mně vzbuzovaly negativní emoce, ale ústřední dvojice a Garrettovic drobotina to úspěšně vyrovnali.
Tyhle pohádky se špióny supermany mám docela ráda, ale tady bylo až příliš za vlasy přitažených věcí, navíc mi chyběla nějaká pořádná gradace - po zajímavém začátku a střední části, kdy jsem Lizzy prostě fandila a bavila se, přišel konec nějak náhle a byl useknutý, bez nějakého velkého finále.
Po výborném začátku knížka začala ztrácet dech, líbil se mi pak až úplný konec.
Typická romantická kniha s kriminální zápletkou Sandry Brown - vztah hrdinů podle šablony (vlastně se nemají/neměli by se mít rádi, ale je mezi nimi ta spalující přitažlivost), nesmí chybět nějaký umanutý nepřítel pronásledující hrdinku, aby mohl hrdina - jindy cynik a drsný chlap, ale náhle tající jako sníh - zachraňovat dámu v nesnázích, a na závěr "šokující" zvrat (kdo pár podobných knížek četl, tuší pachatele minimálně od poloviny knížky). Celkem tedy nic, co by nějak vybočovalo - autorka už ovšem napsala i horší kusy (především čisté romance) a časem kniha nabere i solidní spád (na začátku mě ovšem právě nepohltila).
Jsem jedna z těch, koho pasáže se Simonem Snowem ve Fangirl spíše otravovaly. Taky mi vzaly chuť Nedej se si přečíst, takže jsem to odkládala, dokud se nezačal blížit konec výpůjční doby. A teď? Nemůžu litovat, že jsem se to toho pustila. (Přesto bych ale doporučila číst Nedej se jako první.)
Co naplat, autorka ví, co dělá. Knížka je poutavá a chytře napsaná (vyprávění z pohledu různých postav je trefa do černého), i když trošku předvídatelná. Je to vlastně celkem komorní a docela smutný příběh (s některými osudy se tedy autorka nemazala), který zdobí postavy, jež jsou všechno, jen ne černobílé.
Čekala jsem víc. Flavia mi chvílemi lezla na nervy, vadila mi její všetečnost a určitá povýšenost a dráždilo mě (v mnohých ohledech) nereálné zpodobnění myšlení a jednání jedenáctiletého dítěte - když nechám stranou chemické znalosti, takový přehled o literatuře a kultuře obecně by jí leckterý dospělý mohl závidět. Neseděly mi ani její promluvy k sobě samé. Líbilo se mi ale vykreslení dalších postav a závěr knihy je kouzelný.
Po delší době kniha tohohle žánru, ze které jsem nebyla otrávená/zklamaná. Cath mě bavila (většina ostatních postav taky), zajímavé byly postřehy o psaní i linky s oběma rodiči, líbí se mi autorčin styl. Jen toho Simona Snowa na mě bylo trochu moc, ukázky z knih a fanfikcí pro mě byly zbytečné. Navíc mi tak sebraly trochu chuti číst Nedej se, které jsem měla v hledáčku ještě před Fangirl.
Horší než první díl. Z Blaire je ufňukaná ťunťa, které chybí sebevědomí, z Rushe žárlivý blb, který vyvádí jednu pitomost za druhou. Celkovému vyznění moc nepomohly pasáže psané z Rushova pohledu, pro mě nevěrohodné. A zdůvodnění a motivy Blaiřina otce, to mělo být jako co? To si autorka dělá ze čtenářů srandu?
Aubrey byla docela sympatická, jen mě otravovalo, jak třiadvacetiletá (nebo čtyřiadvacetiletá?) žena slintá nad Danielem, jako by jí bylo čtrnáct. Autorka zručně natáhla příběh na několik stovek stran, a dokonce ho rozbředla do dalších dvou (jistě neméně tlustých) knih. Co se tam ale vlastně událo? Proškrtání by jistě neškodilo. A nějak jsem nevěřila náhlé změně vztahu se spolubydlícím.
Knížka nijak nevybočuje z řady, je vlastně přesně v duchu předchozího dílu. Milé prostředí, absence nějaké podstatnější zápletky (když opominu dost průhledné vyřešení duchařské story), i tady jsou celkem sympatičtí hrdinové. Pokud budu ignorovat občasné hrubky, docela dobře se čte, ale žádný hlubší dojem nezanechá. Vlastně je to typická kniha Nory Roberts s jejími generickými hrdiny (to je tak, když ty knihy seká jak Baťa cvičky). Na ukolébání před usnutím docela dobré. (Jen se mi nechce věřit tomu fenomenálnímu úspěchu podle všeho dost luxusního hotýlku na maloměstě.)
Nevím. Knížka neurazí, ale na mě je dost utahaná. Na více než třech stech stránkách se toho vlastně moc nestalo. Zvláště pohledy do minulosti byly až na řídké výjimky na jedno brdo. Holly sebou nechala nějak dlouho manipulovat, Alex mi byl sympatičtější.
O sérii jsem se krátce po jejím vydání u nás dozvěděla na přednáškách z literatury pro děti a mládež - tehdy zapůsobila jako čerstvý vánek, moc podobných titulů tehdy nevycházelo. Postupně jsem si počkala na všechny díly a čtení jsem si užívala. Dnes už v záplavě knížek určených náctiletým slečnám působí trošku chudobně, ale pořád se jí i přes řidší příběh nedá upřít čtivost a jistý švih, takže Susannah prostě držíte palce.