Littleben
komentáře u knih

Po naší planetě chodí spousta lidí, kteří vyrůstali spíše v říši fantasie, než v reálném světě. Jsem rád, že patřím mezi ně. Ještě vděčnější a nadšenější jsem však z toho, že jsem se ,,narodil" právě v Tolkienově čarokrásné Středozemi, jejíž velkolepost a jakási paradoxní realističnost, i když se jedná o svět fantasie, je jedinečná a nepřekonatelná. Po přečtení Pána prstenů a dalších souvisejících knih a informací se člověk nemůže ubránit pocitu, že je Tolkienův svět skutečný. Tolkien tam v minulém životě byl a nyní, v životě dalším a na jiné planetě, vše zapsal a zmapoval. Nezbývá nám než doufat, že je to pravda. Vždyť... Kdo by si nechtěl zabafat z dýmky nacpané dolanským listím, ležíc v mechu na úpatí Mlžných hor, třeba s výhledem na malebnou roklinku protkanou bublajícími vodopády? Kdo by odolal rychlé jízdě na koňském hřbetu po nekonečných pláních rohanských? Já bych určitě nic nenamítal.


Máte špatné autory, průměrné, nadprůměrné, výborné, skvělé a nad nimi se tyčí Eco. Neuvěřitelná kniha od neuvěřitelně brilantního autora.

Tak tady už si mě Jussi definitivně získal. Skvělé severské krimi s úžasně originálním, cynickým a za mě někdy až neuvěřitelně komickým hlavním hrdinou. Zápletka se mi taktéž moc líbila, gradace děje tak akorát.. Nu, co dodat? Snad jen to, že jsem původně k téhle knížce žádný komentář psát nechtěl, ale po přečtení Tíživého ticha od Bryndzy jsem zkrátka pocítil nutkání vzdát Jussimu hold, jelikož jsem si uvědomil, o kolik je vlastně lepší než spousty jiných současných krimi autorů.


Začátek mě prve vůbec nezaujal, a tak jsem knihu přestal číst. Po čase jsem se k ní vrátil, dostal se přes prvních pár vleklých stran a konečně pochopil, proč je to taková bomba. Rozhovory, lidská psychologie, atmosféra, sociální situace v tehdejším Rusku - to vše Dostojevskij tak bravůrně a realisticky popsal, že je to až k neuvěření. Na něco takového jen tak nenarazíte. Dávám solidních 9/10. Bod ubírám za dlouhé pasáže, které byly tak realistické, až byly nudné a teoreticky zbytečné. Ale dá se opravdu říct, že byly zbytečné? Možná právě i díky těmto řádkům ,,o ničem" působí kniha tak dokonale a živě. Protože opravdový, každodenní život přece často bývá nudný a o ničem.

Nejlepší díl Milénia. Ne kvůli akčním kouskům, ne kvůli hektolitrům krve a ne kvůli sexu. Jasně, i to zde hraje určitou roli. Nicméně, tohle je Stieg Larsson, mozek severské krimi. Sofistikovanost celé zápletky, která dalece přesahuje pouhé vyšetřování vraždy, jako tomu bývá u ,,obyčejných" krimi, dechberoucí dialogy, neuvěřitelná realističnost postav, famózní zápas šedých mozkových buněk při soudním řízení... to vše je, shrnuto pod jedním slovem, naprosto !GENIÁLNÍ!

Na svou dobu skvělý horor. Vždy, když se z mlhy ozvalo psí vytí, chloupky na krku se začaly nadzvedávat. Mrazivé. 9/10

Poslouchal jsem audioknihu, původně jen abych si rozšířil kulturní přehled. Již brzy mě však tato kniha začala velmi bavit a těšil jsem se na každou další báji či pověst.

Dříve bych si na mapě Evropy Rumunska možná ani nevšimnul. Po přečtení této knihy na mapě zcela dominuje. Plány na výlet do tamní divoké přírody jsou v plném proudu.
Knihu můžu klidně doporučit.


A vlastně proč ne. Nakonec to je poměrně čtivá knížka, která asi málokoho vyloženě nadchne, ale zároveň rozhodně neurazí. 7,5/10


tak tohle se moc nepovedlo :D Bryndzovy výtvory mají do nějaké promyšlenější literatury vysoké úrovně daleko, vždy to ale pro mě byla alespoň dobrá oddechovka, poměrně čtivý počin, u kterého jsem příjemně zrelaxoval. Tohle byla ovšem místy taková nuda, že jsem přeskakoval stránky, což jsem ještě nikdy předtím neudělal. Gradace děje je pak kapitola sama o sobě - při čtení knížky se moje tepovka snad ani jednou nezměnila. Závěr byl takřka nerozlišitelný od předchozích částí knihy a nechával mě naprosto klidným, ne-li až znuděným. Což prostě u krimi knížky úplně nečekáte... Resp. kdyby to alespoň autor vykompenzoval nějakou sofistikovanou zápletkou, jejíž rozuzlení by mě šokovalo, tak bych mu to odpustil, leč to se tedy rozhodně nestalo :D Omlouvám se za tak kritický komentář, ale tohle mi zkrátka od Roberta přišlo jako: jsem slavný, stejně si každou moji knížku koupí spousta lidí, tak je vlastně úplně jedno, co napíšu, i kdybych to měl splácat za blbé dva dny.


(Možné spoilery!) Narozdíl od předchozích dvou dílů je Paní jezera trochu zklamání. Knihy o zaklínači mám velmi rád, celý svět se mi líbí, od postav až po městečka a různá čarovná zákoutí. Celou dobu jsem věřil v epické vyvrcholení, v něco dechberoucího, přelomového, rafinovaného. Bohužel, má víra se po dočtení sedmého dílu v jistotu neproměnila, naopak jsem se musel smířit se zmateným a neuspokojivým koncem, ze kterého se mi chtělo trochu plakat. Fňuk. A nebylo to dojetím.

Krásná knížka. Autorův styl psaní je velmi příjemný. Převelice mi vyhovovalo, že Michael byl morální a dobrý člověk, se kterým jsem sympatizoval více méně po dobu celého příběhu. To je velký rozdíl oproti takovému Harrymu Holleovi, jehož počínání už bylo občas jaksi přehnané a stále se opakující, ne-li dokonce nudné a trapné. To jediné, co asi můžu této knize vytknout, je konečné vyvrcholení děje, které bylo v poměru k mrazivému napětí, jež mě po celou dobu knihy okusovalo, poněkud slabší. Očekával jsem zkrátka malinko epičtější závěr. I tak je to ale na dobré 4 hvězdičky a k páté nechybí moc. :)


Zatím nejlepší román s Geraltem. Ani jedna stránka mě nenudila. 9/10

Velkolepé dílo. Správná orientace v této knize, stejně jako v Silmarillionu, je výzvou pro mozkové buňky.


Lepší než jednička. Druhá polovina dechberoucí. Pecka! 95%


Skála je za mě určitě nejlepší Peterova kniha. Tak už to nejspíš i zůstane. Nicméně se vždy s nadšením vrhám také na ostatní knihy, obzvláště ty, jejichž příběh se odehrává na deštivém, pochmurném severu. Zatím jsem nikdy nebyl zklamán. Ani teď ne. 8/10


čtení této knížky ve mně vyvolává představu, při níž potírám křupavý chleba máslem pomocí horkého nože. Nádherný relax.


Neuvěřitelné. Ačkoliv byl vrahův trik stejný jako v předchozím díle, který jsem četl, tentokrát ho Agátka tak bravůrně zamaskovala, že mě (už snad po sté) položila na lopatky. Tleskám jejímu mozku!
