LivieBorova
komentáře u knih

Psát recenzi zpětně poté, co si člověk po letech nechá uležet v hlavě to, co vlastně přečetl, je dobré. Tenhle román byl pro mě v něčem šokující, v něčem ordinérní, možná i záměrně pobuřující. Ale proč ne? Myslím, že je to velmi moderní.


Moc jsem toho o Havlíčkovi nevěděla, stejně jako jsem netušila, že měl dceru. Kniha se četla velmi dobře ,je moc dobře zpracovaná, chvílemi mě mrzelo, že nejde o román, dovedu si představit, že by příběh této ženy vydal na zajímavý film, nejen dokument.


Dejte mi do ruky román odehrávající se v Itálii a budu spokojená. Jasně, není to tak hluboké jako třeba geniální přítelkyně, ale bylo to skvělé odlehčené čtení.


Tahle kniha mě chytla i proto, že jsem v Berlíně delší čas pobývala, a díky této dobře napsané knize jsem si pár hezkých chvilek připomněla.


Oproti předešlým knihám se autorka velmi posunula. Je to dobře napsaný silný příběh. Moc se mi líbí obálka.


Skvěle napsaný román vybočující z toho, co se dnes píše, rozhodně bych netipovala, že ho napsala žena (kvůli vykreslení mužského hrdiny a jeho myšlenkových pochodů). Autorka se obsahově i stylem posouvá.


Obálka je lepší než obsah, říkala mi dobrá kamarádka. Ale já nesouhlasím. Text je to jemný, moderní a krásný - je to ze života, o egu a o tom, jak může sebestřednost vztah zahubit.


Z knihy je zřejmé, že autorka zná podrobně prostředí, o kterém píše. Moc se mi to líbilo, i když to není pozitivní čtení.


Vzpomínky na dětství a chvíle, kdy jsem chtěla být klukem.


Foglar žije a je to skvělá. Knihu jsem jsi půjčila od synovce a vrátila se do dětství. Napínavé, milé a moderní.


Miluju knihy, zasazené do nemocničního prostředí. Výhoda této knihy spočívá v tom, že autorka to prostředí evidentně dobře zná.


Román mě nadchnul, možná to bylo tím, že jsem ho četla v době pandemie, kdy mě všechno děsilo, v porovnání s útrapami, které musela snášet hlavní hrdinka, ale o nic nešlo. Líbí se mi jazyková vybavenost Tučkové i stal vyprávění.


Já žádný očekávání neměla, našla jsem ji v čekárně u doktora naprosto nečekaně. Přečetla jsem 74 stran a bavila jsem se. Ne, že bych se smála nahlas a jásala nad genialitou textu, ale to já od knih vlastně nepotřebuju. Jako odpad bych ji rozhodně nehodnotila. Je to oddechovka, ale není to špatné! Příště jí možná dočtu, ale spíš doufám, že ne, nechci už znovu k doktorovi.


Hezké ženské čtení, silný příběh stojící na silných odhodlaných osobách, které jsou jedinečné ve své obyčejnosti. Odrazoval mě dlouho ten název knihy, působil na mě moc poeticky, bála jsem se knihu rozečíst, že bude moc "umělecká", ale byla skvělá. Napsaná úplně obyčejně a chytlavě. A ten příběh? Skvělá třešnička na dortu.


Byla to jiná kniha než na které jsem u autora zvyklá a líbila se mi.


Možn jsem se v téhle knize nedozvědla nic nového, ale pomohla mi utřídit si myšlenky, a to se taky počítá.
