Lokina komentáře u knih
To byl opravdu Křest ohněm, jak má být. Lepší název nemohl vystihnout podstatu knihy. Totiž nervy drásající pochod hrdinů přes válkou zničené země a aby to přežili, musí všichni tahat za jeden provaz a věřit si. Do toho opět zasahující vyšší politika, která ať už vědomě nebo ne zamíchává s osudy hrdinů.
Tento díl se povedl. Kniha je velmi čtivá, napínavá, krvavá, šokující. Najdou se tam i veselé pasáže, které trochu mírní chmurnou atmosféru.
A abych nezapomněla, Regise jsem si ihned oblíbila, do dalšího dílu se začtu s ještě větší chutí :-)
Musím říct, že jsem od autorky četla lepší knihy. Knihu jsem si půjčila z knihovny a nebudu tak litovat nad její koupí. Je to nenáročná četba, která neurazí ani nenadchne. Její délka je přiměřená, krátké kapitoly také přispěly ke svižnější četbě.
I když musí být nepředstavitelně únavné starat se o dvojčata a domácnost, některé pasáže obsahující právě zmíněná témata mohly být kratší a nemusely se pořád opakovat.
Občas jsem se u knihy nudila a chyběla nějaká výraznější akce, která by to oživila.
Závěr knihy měl asi šokovat, ano překvapil mě, ale nebylo to nic nad čím bych ještě týden po přečtení dumala.
O knize jsem věděla, protože na mě neustále vyskakovala její reklama. Neměla jsem v úmyslu si ji přečíst, ale když se mi do ruky dostala jako výpůjčka, nemohla jsem odmítnout.
Velice mi to připomíná sérii s Erikou Fosterovou, hlavně podobnost hlavních aktérek. Postava Josie Quinnovou si buď oblíbíte nebo vás nechá chladnou. Josie je hodně odměřená, tvrdohlavá a náladová a když se vezme v potaz její životní situace, není se čemu divit. Jako správný detektiv se žene za každou indicií, která by ji mohla dovést k uneseným dívkám a nezalekne se žádných hrozeb.
Kniha byla velmi čtivá, napínavá, místy i mrazivá. Rozhodně za zmínku stojí i pochmurné, typické scenérie amerických lesů a maloměst, ve kterých se děj odehrává.
Jako i předešlé díly mě další Bryndzovka bavila. Po několika kapitolách se dozvídáme totožnost vraha, jeho život i důvody, proč to dělá. Mě to v závěru nevadilo, řekla bych, že mě kniha tím víc zaujala. Krátké kapitoly a čtivý styl způsobily, že jsem měla knihu rychle přečtenou.
V příběhu je i obsaženo téma problém dnešní doby, sociální sítě a v jednom odstavci je pěkně popsané, jak je bereme jako samozřejmost a součást našich životů, nehledě na následky spjaté s uveřejňováním osobních údajů.
Takové typy knih běžně nečtu, ale něco mi říkalo, že přečtení knihy nebudu litovat. Příběh plyne jako voda v řece, ke které měly vztah děti, jež byly odloučeny od svých rodičů a domova, aby se staly loutkami k dosažení moci a peněz.
Kniha je nádherná, smutná a šokující. Doteď jsem neměla tušení o Georgii Tannové a jejím nelidském obchodování s dětmi, proto i oceňuji poznámku autorky na konci, kde vše vysvětlila.
Takže knihu moc doporučuji, ale při čtení vás jistě mnohokrát zabolí srdce nad osudy dětí, které musely podstoupit neuvěřitelná muka.
Co si kniha vůbec nezaslouží, je plno chyb, které přímo bijí do očí a knihu to znehodnocuje.
Babičku jsem si k maturitě nevzala, ale přeci jenom jsem si ji přečetla. Jde o náš národní klenot a alespoň jednou za život by si to člověk měl přečíst. Babička je líbezné, kouzelné a laskavé dílo. Nečetla se mi zrovna nejlíp, jazyk v knize je krásný, ale pro naši generaci zastaralý a nesrozumitelný. Do paměti se mi asi nejvíc z celé knihy vryla zpívající Viktorka na splavu. Moc se mi líbily popisy krajiny, zase to dokazuje, jak ta naše malá zemička je nádherná.
Nikdy bych neřekla, že Shakespeare jako autor a jeho tvorba, se mi bude líbit. A to ještě navíc na střední škole! Co víc příběhu chybí, znepřátelené rody, dva mladí lidé, kteří se milují, ale kvůli tomu do jaké kolébky se narodili, společnost jim nedovolí být spolu. Souboje o čest, o pomstu, spravedlnost, to vše i po tolika seti let, Romeo a Julie je velkolepé dílo, které si zaslouží naši pozornost.
Tahle kniha se zaslouží víc než pět hvězd. Silný příběh a i díky tomu, že kapitoly byly krátké, příběh rychle ubíhal. Kniha, která určitě by měla patřit do povinné četby. Při dočtení posledních stránek jsem měla slzy na krajíčku. Víc dodat nemohu.
Velké očekávání přišlo s dalším dílem ze série Prachmistři. A zklamaná rozhodně nejsem. Jsem velice spokojena s tímto pokračováním a takto si představuji navazující díly u mnoha fantasy sérií.
Jedná se o velmi povedené čtení. Příběh je strhující, přímo až pohlcující, akční s nečekanými zvraty.
Postava Tamáse se mi zamlouvá čím dál více a nejednou si celou scénu, kde figuroval, si ukradl pro sebe.
V tomto světě plném krutosti a válek není pro velkou lásku moc místa, ale to, co je mezi Tanielem a Ka-Poel, jistým způsobem mění dynamiku příběhu, ale nenarušuje hlavní příběh a romantická linka tak nepadá do klišovitého patosu.
Sérii doporučuji :-) A těším se na připravovaný seriál.
(SPOILER) Doufala jsem, že druhý díl bude o něco lepší než první, ale zatím mě to nijak neoslovilo ani nepřesvědčilo, že se jedná o nadprůměrnou YA fantasy. Zase jsem měla problém se vcítit do autorčina světa, ve kterém se to celé odehrává.
A už vůbec mě nebavil vztah mezi Poppy a Casteelem. Unavovalo mě neustálé rozhodování Poppy jestli ho miluje, nenávidí nebo ho chce probodnout. Nevnímala jsem mezi nimi žádnou chemii, přesvědčování o velké lásce, ničemu jsem jim nevěřila. A to neustálé erotické dusno, ničemu taky nepomáhalo a příběh tak neustále stál na místě nebo to bylo až nepatřičně nevhodné (scéna v kočáře). To už více si mě získalo škádlení mezi Poppy a Kieranem.
Jednou z postav, co si mě získala a byla zajímavá, byl Alistir. Ano, je to postava, kterou hned prokouknete, ale díky němu se věci daly trochu do pohybu a chtěla jsem to dočíst do konce.
Konec je jednou z dobrých věcí na knize, díky tomu se příběh posouvá dál, ale hrozně pozdě.
Snad třetí díl nebude dalším zklamáním.
Na druhý díl jsem se těšila. Začátek knihy je opět matoucí, plný nových jmen, názvů. Pokud vás to neodradilo u prvního dílu, tak máte vyhráno. Já jsem se nenudila, bavilo mě to. I když děj je čtivý, má někdy ale pomalejší tempo. Děje se tam ale plno zajímavých událostí, že jsem s nedočkavostí doplula až na konec. Opět se budu opakovat, moc mě potěšilo vyprávění více postavami.
Severská mytologie je krásná, záhadná a má své nezaměnitelné kouzlo. Jako zrovna knihy ze série Havraní kruhy.
Na české poměry je toto hodně povedená kniha. A musím říct, že celá trilogie je skvělá a na to, jak je autor mladý, je nesmírně nadaný a měl by určitě ve psaní pokračovat.
Mně se kniha líbila, měla jsem problémy se zorientovat v časových liniích, ale nakonec vše do sebe zapadalo, takže jsem neměla problém ji dočíst. A musím uznat, že mě ty časové hrátky a propletence ve výsledku bavily.
Kniha nabízí napínavý, čtivý a akční příběh. Je to i dost ponuré, temné a někdy i brutální. A Pavel Bareš se toho chopil tak, že z toho vzniklo pravdu jedinečné české sci-fi.
Pokud chcete podpořit českou literární scénu, určitě si přečtěte trilogii Projekt Kronos.
(SPOILER) Po dočtení posledního dílu jsem cítila úlevu, že je konec. Jak u předešlého dílu autorka i zde použila plno akce, aby vyplnila prázdná místa. Konečně jsem se dočetla, co zapříčinilo pád společnosti. I když mě díl moc nezaujal, líbila se mi myšlenka, že každého nelze řadit do škatulek, každá bytost má svoji jedinečnou osobnost a možnost volby. A proto i když mě Trisina oběť nijak emocionálně nezasáhla, v jistém směru jsem jí tu odvážnost a lásku uvěřila a nebyla až do konce jenom protivnou šestnáctiletou holkou.
Líbilo se mi i, že konečně příběh byl vyprávěn více postavami. Tak jsem měla větší motivaci, dočíst to do konce. Vztah mezi Tris a Tobiasem byl jak na horské dráze, nedokázala jsem s nimi sympatizovat. Pokaždé když nebyli spolu a každý si šel svou cestou, řešili problémy zvlášť, vůbec mi to nevadilo a měla jsem je radši.
Trilogie jako taková špatná není, je to typická YA. Věřím, že své příznivce si našla a asi i stále najde. Mě moc neoslovila, ale jsem ráda, že jsem měla možnost si ji přečíst.
Bylo skvělé se zase vrátit do světa Zaklínače. Když jsem si sérii kupovala, nemohla jsem vynechat ani tento díl. Moc mě to bavilo, jak intriky, souboje na krev a monstra. I když v knize je plno odboček, děj i přesto zůstával plynulý, čtivý, napínavý a nenudila jsem se, protože se tam pořád něco zajímavého objevovalo. Za mě je kniha velmi slušné zpestření celé série.
Tak to byla parádní jízda. Příběh o Geraltovi a Ciri se mi začíná více a více líbit. Kniha je hodně čtivá, napínavá, dokáže i šokovat. Co je moje malá výtka a vyčetla jsem i z komentářů, je větší přítomnost politiky v příběhu. I já se někdy ztrácela, kdo je proti komu, musela jsem se hodně soustředit a už jsem se v těch politických sítích pak moc nemotala. Tyto pasáže se sice hůře četly, ale o to zajímavější pro mě byly.
Super byly i pasáže z pohledu jiných postav než hlavních. Pasáže takového charakteru mám velmi ráda, odhaluje nám příběh z jiné perspektivy, je to i záživnější a méně monotónní.
Čas opovržení je skvělá kniha, neváhejte a začtěte se do série Zaklínač :-)
Po velmi, velmi dlouhé době jsem se dokopala k tomu, abych sérii dočetla. Lituji, že jsem ji nepřečetla už dávno, protože svět, ve kterém se příběh odehrává, je fascinující, okouzlující a jedinečný. Některé kapitoly se mi četly dobře a rychle, některé díky dlouhým popisům se četly pomaleji a nevěnovala jsem jim takovou pozornost.
Třetí díl poskytnul plno otázek, na které doufám dostanu odpověď v posledním dílu. Nabídl ale i spoustu nečekaně překvapivých odhalení, takže jsem poháněna zvědavostí dočítala poslední stránky.
Eragon se Safirou postupně dospívají, ještě se učí, ale závratným tempem se blíží k tomu, aby oba dva se ukázali v plné síle a překonali velké zlo.
Velkým plusem knihy je mapa a slovník cizích slov.
V těchto dnech jsem dostala náladu, si přečíst nějakou oddechovou četbu a tak jsem sáhla po Bryndzovi. Dívku v ledu jsem četla a už to bude nějaký pátek a líbila se mi.
Noční lov je přesně to, co jsem potřebovala. Není to náročné, kapitoly jsou kratší a styl psaní je jednoduchý. Vyšetřování vražd mě bavilo a to že pachatel je již asi od půlky znám, mi nakonec nevadilo. Co se týče Eriky, její postava mě někdy jejím chováním a rozhodnutími trochu štvala.
Musím přiznat, že Dokonalé stopy se mi líbily. Našlo se tam pár dlouhých pasáží, které bych vynechala, ale celkově to na mě udělalo dobrý dojem. Kniha je čtivou a napínavou jednohubkou, se kterou rádi strávíte čas.
Postavu Luca Callanacha jsem si oblíbila a jsem zvědavá na jeho vývoj v dalších dílech.
Brzké odhalení vraha mi nijak nevadilo, bylo zajímavé a děsivé, proč to dělá a jak to vše promýšlí. Skotské prostředí více umocnilo atmosféru příběhu.
Za mě mohu doporučit a vzhůru na další díl :-)
Od autorky jsem již přečetla Velké maličkosti a ty se mi líbily. Vypravěčku jsem měla na svém wishlistu už dlouho, to čekání se ale vyplatilo, protože to je výborná kniha se silným tématem.
I já jsem měla na začátku problém se do příběhu začíst, ale postupně se to srovnalo a kniha lehce odsýpala. Ač kapitoly ze života Minky se četly nejlépe, byly právě emocionálně nejtěžší. Při čtení těchto kapitol jsem si jen těžko mohla představit, jakými zvěrstvy si lidé museli projít a poté celý život s takovým traumatem žít.
Konec mě v jedné věci nepřekvapil, tu jsem vytušila a ta se také potvrdila.
V dohledné době si opět něco přečtu od J. Picoult, protože je výborná spisovatelka.
Od Jojo Moyes si vždycky ráda něco přečtu a knihu Sama sebou s hlavní hrdinkou Louisou jsem si nemohla nechat ujít.
Do čtení knihy jsem vcházela s menšími obavami, protože druhý díl se mi líbil, ale něco tomu chybělo, nebylo to dobré jako první díl. Ale všechny mé obavy se rozplynuly, protože tohle se Jojo Moyes moc povedlo a já jsem nadšená :-)
Louisa je skvělá, silná, pozitivní hrdinka, která s nadhledem, vtipem a odvahou řeší problémy ve svém životě, až jsem jí záviděla.
Od knihy se nedalo odtrhnout, četla se úplně sama, konec knihy je důstojné a krásné loučení s Louisou, která navždy bude jednou z mých nejmilejších hrdinek :-)