LordSnape komentáře u knih

Po přečtení téhle knihy jsem se přestal bát smrti.

5 03.04.2016

Tak nějak jsem původně čekal něco jiného, než jen vysvětlení jednoltivých hesel, které se v různých podobách zjevují v českém internetu a médiích. Nakonec jsem byl docela rád, protože jsou zde krásně vysvětleny věci, jež se z 90% používají naprosto mylně a naplňují tak skutkovou podstatu trestného činu šíření poplašné zprávy. Vůbec nejdůležitějším poselstvím atlasu je v tom, že vymezuje rozdílné tábory muslimů a jejich učení, ukazuje, co je opravdu halal, co haram. A že dhabíha (nikde neuváděna) je ona "nelidská" porážka zvířete, která vlastně prapůvodně pochází z židovské tradice, což je vlastně komické, když většina lidí dnes argumentuje tím, že my tu máme ten židovsko-křesťanský základ civilizace...

5 31.01.2016

Komentář verze 2.0. Původní se neuložil...

Od lamy Oleho jsem četl všechny knihy a prakticky ta první - Moudrost okamžiku, mě společně s vlivem kamarádky přivedla k buddhismu i v té praktické stránce věci. Pak jsem od něj obdržel lung a přijal útočiště s požehnáním. Na téhle knize je pěkné, že i laikovi prakticky ukáže, jak se dá buddhismus aplikovat na běžný, světský život i v naší, uspěchané době. Líbilo se mi, že Ole zde povídá jednak o své minulosti, kterou popsal v knihách Moje cesta k lamům a Jízda na tygrovi, tak i o současných problémech. Při tom všem láskyplném vzpomínání třeba na svoji ženu Hannah, ale zapomněl ještě dodat, jak ji podváděl a propagoval tak svoji sexuální promiskuitu se slovy, že i ona si může někoho najít.

A to je právě všeobecný problém nejen této knihy. Nikdy totiž nevím, jestli zrovna odpovídá Lama Ole anebo osoba Ole Nydahl. Některé jeho názory jsou všeobecně známy - třeba ty ohledně islámu, nošení vojenského oblečení, adrenalinové jízdy anebo otázka kultury a porodnosti... Zas na druhou stranu jsem se dozvěděl o jeho postojích, které třeba zastával při hledání nástupce 16. Karmapy (díky dopisu Dalajlamovi) anebo ohledně původní, feudální společnosti v Tibetu, ze které buddhismus přišel k nám do Evropy, aby se vlastně zachoval pro další generace. Jedno se Olemu musí nechat, a to s jakou vervou pracuje na šíření a rozkvětu vadžránového buddhismu a jeho upravení do rituálně nedogmatické podoby. Kapitola o vlivu kultury na učení je asi nejzajímavější z celého povídání.

Oleho vitalita je téměř neuvěřitelná. Potěšila mě i odpověď, kde vysvětluje, že se nebere jako nějaký guru, ale spíše jako nástroj pověřený Karmapou, což je víceméně vyloučení i onoho kultu osobnosti, který si dle kritiků zde pěstuje. Učitel by měl mít soudnost a respekt. Na druhou stranu i učitel je zas jen člověk.

Některé otázky mi přišly celkem nijaké a to, jak zpovídající nahrával různým odpovědím bylo i dost průhledné. Jiné nezapadaly do daného tématického okruhu. Jiné odpovědi ohledně mysli a nekonečného prostoru či čisté země mohou být pro neznalého zas matoucí, ale třeba to jej donutí si přečíst více literatury či zajít na přednášku. Závěrem knihy neustále opakuje, že si cení svobody, kterou v Evropě máme a považuje ji za to nejcenější, a to je myslím dle mě to nejdůležitější poselství z celé knihy. V mých očích zas o něco stoupl a i když si jeho práce nesmírně vážím, nemám jej na tom zosobněném piedestalu jako jiní přátelé na cestě.

5 26.10.2015

Na úvod: Umělcova cesta je v mé dosavadní čtenářské "kariéře" šampionem v počtu měsíců čekání na splnění rezervace z knihovny. Rezervoval jsem si ji před Vánoci v roce 2014 a dočkal se až začátkem října 2015...

Tahle kniha a celkově i celý program spíše vypadá jako součást nějaké kognitivně-behaviorální terapie. Objevuje se zde pár zajímavých postřehů a věcí (třeba ohledně perfekcionismu), drobných krůčcích na cestě za poznáním svého uměleckého já anebo i návyků v podobě psaní nápadů na papír v podobě "ranních stránek", ale vše je bohužel zabaleno v jakémsi duchovním balastu, kdy se autorka odvolává na vyšší vesmír, stvořitele, Boha a kosmos. I když vlastně na začátku tvrdí, že nemusíte být věřící a všechny ty proslovy si lze nahradit něčím, nám blízkým, tak mě opravdu nic nenapadá, protože ke konci knihy jsou už i v podobě cvičení jakési modlitby ve formě děkování Bohu a tvořením pro božskou dokonalost. Cameron tvrdí, že umělce má každý v sobě, jde jen o to ho odblokovat a nenechat se strhnout zpět těmi zablokovanými (přáteli), bohužel se místy až moc pouští do příliš veliké esoterní mlhoviny s pomocnou rukou amerického uctívání vyššího já v podobě Boha. Úkoly též každému sednout nemusí. Zajímalo by mě, jak se člověk cítí po absolvování programu a zda se skutečně stane tvořivým a bude mít větší nadhled a chuť v oblasti svého uměleckého života. Já narovinu přiznávám, že bych to nedokončil.

5 25.10.2015

Jsem zvědav na další díly. Jako sonda do života v Číně je to naprosto unikátní. Zajímalo by mě, jestli autor s tím neměl problémy, když jsou jisté věci, ač podle pravdy tak nelichotivě zobrazeny. Při řádění malých "Maových" dětí, které práskaly a poučovaly dospělé o socialistickém smýšlení mi doslova mrazilo v zádech.

5 13.09.2015

Velmi osobitý životní příběh v komiksu jedné rebelantské dívky, která se i přes lásku k vlasti nebála říct nesouhlas a dělala si věci po svém. Hrůza nového íránského režimu, který je povětšinou jen místy naznačen mi doslova zanechávala tuhou krev v žilách...

5 04.05.2015

Zatím asi nejméně vhodná kniha o buddhismu pro mou osobu, jakou jsem kdy četl. Neříkám, že jsem v tomto oboru nějaký vzdělanec, či expert, ale přečetl jsem toho už poměrně dost a musím říci, že už zřejmě chápu, proč je Dzongsar Jamyang Khyentse nazýván tak provokativním učitelem. Kniha je kromě úvodu a závěru rozdělena na čtyři hlavní kapitoly, přičemž každá se věnuje vždy jednomu hlavnímu tématu - pomíjivosti složených věcí, emocí, závislého vznikání a nirváně. Je sice na jednu stranu dobré, jak se snaží objasnit některé věci z oblasti života a počátečního učení Buddhy Šakjamuniho, ale v téměř každé straně se čtenář dočká jisté demagogie a řekl bych i pohrdáním západní kulturou a světským stylem života. Netvrdím, že konzumní styl hnaný cyklickou spotřebou, globalizací či tzv. "demokratizací" dle USA anebo pokryteckými soudy dle vzhledu či oblečení je správně, ale být známým buddhistickým lamou, napsat knihu pro nebuddhisty na západě za účelem seznámení se s dharmou, společně s vytyčením její základní filosofie a plivat přitom téměř na vše (i to dobré), co zde lidé dokázali, a jak žijí, mi přijde jako špatný a velmi krátkozraký přístup.

5 18.02.2015

Zvykám si pomalu na kresbu a začínám se orientovat mezi jednotlivýma postavama. Děj se dobře posouvá a psychologie hlavních hrdinů je místy velmi vyhrocená a krásně nahnutá. Líbilo se mi i čištění věznice a ten pocit, že tam budou v bezpečí. Jak naivní.

5 15.02.2015

Předně bych chtěl u této knihy pochválit výborný překlad jmen a výrazů jako "rybflace", které mi naprosto sedly do celého konceptu a příběhu o ostrovanech. Poselství samotné je však neskutečně důležité. Je mi úplně jasné, že všichni ti "ekonomové" a jiní povaleči z VŠE, budou furt oponovat, ale utrácením k blahobytu se ještě nikdo nikdy nedostal. Výborně je i popsaný rozdíl mezi inflací a deflací, a odstraněn ten strašák ze snižování cen, což hned všichni vidí jako propouštění a katastrofu. Po přečtení téhle knihy musíte dojít k rozumu a říct si, že to je zkrátka nesmysl. I to, jak stát nerovnoměrně v tržní ekonomice zasahuje někdy až příliš pod záštitou prospěchu všech... Vlastně jediné, co bych zde vytknul a co není chybou knihy samotné, je ten americký střih a napasování pozdějšího děje na události USA. To je ale pochopitelné, když autoři jsou Američani. P.S. Chyběl už jen onen smutný fakt, že ekonomice se především daří v případě válečného konfliktu, což je něco, s čímž zrovna Spojené státy velmi dobře počítají.

5 15.02.2015

Hell Is Empty and All the Devils Are Here...

5 15.02.2015

Vzhledem k tomu, jak se v současnosti lidé v naší konzumní a anti-ekonomické společnosti chovají, nepotřebují číst o tom, jak být ještě větším egoistou, protože prakticky na tom je založena celá spotřební mašinérie. Vtipné na tom celém je, že i když jsem tuhle pseudobibli četl (a též celou nedočetl) už asi před více jak osmi lety, nasměrovalo mě to spíše opačným směrem, podobně jako tehdy Satanská bible od LaVeye (což jsem četl ještě asi dva roky předtím), která se dá aspoň nějak normálně celá přelouskat. Kirschner musí být opravdu smutný člověk.

Z knihy je cítit, že autorka ví, o čem mluví, tudíž je jasné, že si něčím podobným prošla, ale za sebe musím říci, že to čtení je takové nijaké. Není to vtipné (vlastně ani nemůže), ale vlastně vás to ani nedojme, protože mi přijde, že tu chybí jakékoliv emoce i když hlavní hrdinka je buď nesmírně protivná anebo zrovna brečí. Říkal jsem si, že to bude zajímavé, když si to přečtu, zatímco sám trávím první týden ze šesti v blázinci, ale prakticky mě to zklamalo svou průměrností a odměřeností.

5 19.11.2014

Na tuhle knihu mám super vzpomínky. Čtení mě bavilo a pamatuji si, jak jsem si četl vždy napřed, než na mě přijde řada. :-)

Další z řady standardních new age knih. Neurazí, ani nijak zvlášť nenadchne. Kapesní formát a pár stránek pro snadné čtení. Je to teprve měsíc, co jsem to četl, a už si skoro vůbec nepamatuji o čem kniha vlastně byla. Myšlení zřejmě nikomu nezmění a jako ty ostatní, časem upadne v zapomnění, až na pár hezkých citátů.

5 08.08.2014

Od tohoto autora jsem četl Umění meditovat, což je super věc. Kniha o štěstí je vlastně psána stejně jakoby "technicky". Matthieu v sobě nezapře vědce, i když se už plně věnuje duchovní praxi jako mnich. Trošku mi ke konci vadil ten veliký příval citátů, jehož sběr v důsledku ale musel trvat docela dlouho. Kniha se věnuje vlastně jen tématu "sukhy", což je stav mysli, kdy prožíváme jen ono štěstí a pohodlí bez zasahování "dukhy" - utrpení. Celý text je vlastně takovým návodem, jak tyto stavy vykořenit ze své mysli. Svým způsobem je to dílo jedinečné, když se soustředí jen na to podstatné a zohledňuje veškeré možné stavy i momenty v životě lidském skrz oblasti "nepohodlí", ale na druhou stranu musím říci, že Matthieu prostě neumí tak poutavě psát a už vůbec ne vyprávět. Vše stroze rozebírá a předhazuje čtenáři bez špetky nadhledu či osobitého humoru, který je vlastní jak Dalajlamovi, Olemu Nydahlovi nebo zesnulému Tulku Urgjän Rinpočhemu. Díky tomu se mi to četlo místy trochu těžce a ke konci už jsem si říkal, že by to chtělo trochu zkrátit. Nicméně po stránce významové nemohu říct žádné proti.

5 05.08.2014

Asi nejoriginálnější dílo, jaké jsem kdy četl. Bohužel naráží místy na mojí omezenou představivost, které kolikrát nepomohl ani úvodní vědecký odstavec o čem povídka vlastně bude.

5 04.09.2013

Pěkná, ale jak sám autor v doslovu tvrdí, ryze amatérská kniha. Nicméně fotografie jsou krásné, ale vyprávění o sbírání by potřebovalo zásah korektora a editora. Tolik vykřičníků, uvozovek, slangu a vulgárností pohromadě jsem v hobby knize jakživ neviděl. Nicméně ta láska a zapálení rozhodně vidět byla.

5 19.04.2013

Přiznávám, že mi Šest procházek literárními lesy přišlo o trochu lepší, to však nic nemění na tom, že Eco je velmi vzdělaný, lišácky chytrý a umí i tak poměrně složitou látku, jakou je třeba sémiotika podat s citem a v rozumné míře, aby jí pochopil i lajk. Kniha však strádá tím, že mapuje většinou italské lit. prostředí (Dante a spol.) do kterého já hlouběji prostě nevidím.

5 08.04.2013

Neutrálně laděné komentáře od "pana sběrače bodů" WEILA nesmí chybět snad u žádné knihy... Tentokrát opětovně souhlasím s kolegyní evelinaevelina, protože jako "vzpomínková kniha" je to děsně odfláknuté, což je také důvod, proč skončila v Levných knihách. Nicméně na osobnost typu pana Havla, by se rozhodně zapomínat nemělo!

5 13.03.2013

První souhrnná kniha Dalajlamy, která jako ve většině případů v sobě obsahuje přeložené přednášky z různých koutů světa. Jeho Svatost mluví o všech podstatných věcech, které jsou v jeho pozdějších knihách více rozšířeny a zopakovány. Je to vhodné jako úvod pro další podobné knihy o tibetském buddhismu i když jde místy o docela odborně pojatý text. Každopádně doporučuji aspoň přečíst kapitolu "Cesta k osvícení".

5 23.01.2013