LordSnape komentáře u knih

Důstojné zakončení série o Temném pánu. A když říkám důstojné, myslím tím, že to nebylo špatné, ale oproti předchozím dvoum dílům poněkud slabší. Mnohokrát opakovaný vtip již není vtipem a dobrodružství s umírněným Temným pánem už nejsou tolik zábavná. V knize se při prvních dvou třetinách prakticky skoro nic neděje, to ale nicméně vyrovnává poměrně slušně odsýpající a zajímavá třetina poslední. Ale i přesto všechno jsem rád, že tahle kniha a potažmo i celá série vznikla.

4 28.08.2015

Stallo má hodně daleko do magického realismu, jak slibují nadšené bloggerské recenze. A ještě dál má do napínavého románu. Spjut si vzal na pomoc trolly + nějaké ty laponské legendy, a stvořil nezáživnou knihu, kde je jen jedna jediná, zajímavá postava, a to Susso. Vše ostatní je tak prkenné a nudně vylíčené, že je prakticky nemožné udržet pozornost při čtení delší dobu. Knihu jsem měl v plánu dočíst až do konce, abych se přesvědčil, jestli se konečně něco začne dít, ale před posledními 70 stranami jsem to odložil, páč ani ti slibovaní trollové a démoni zde skoro nevystupují. Nýbrž jen zas a zas lidé, jejichž motivy jsou mi zkrátka záhadou a ve výsledku i dosti ukradené...

4 28.08.2015

I přes svoje stáří rozhodně zajímavá a podnětná kniha a to i přes svoji "ukecanost" a to, jak Mander odbíhá někdy až zbytečně od tématu. Každopádně v dnešní době, kdy televize prakticky řídí život mnoha lidem, je to jedna z mála knih, která může leckomu otevřít oči. Osobně považuji za nejdůležitější posleství v tom, že televize vytváří svůj vlastní svět a své vidění pak přenáší i na myšlení jejích konzumentů, které je prostě úzkoprsé, zcestné a zcela v režii těch, kteří stanice řídí. To se však dnes děje i s internetem při šíření nesmyslných hoaxů atd. Samozřejmě některé části jako v případě škodlivého záření z obrazovek dnes už jaksi neplatí, ale i tak je kniha povinnou četbou všech, kteří mají co dočinění s médii anebo se o tuto problematiku zajímají.

4 17.07.2015

Vzhledem k tomu, že Smrt je ze Sandmanovské série moje nejoblíbenější postava, sáhl jsem i po tomhle komiksu a nezklamalo mě to. Příběh sice není nic světoborného, ale prostě strávit pár chvil s touhle postavou je pro mě jako pohlazení. :-)

4 17.07.2015

Miluji kočky a nemám rád psy a tahle kniha můj pohled na věc rozhodně nezmění. Je příliš zmatená a Rogerova osobnost nebo motiv chcete-li, tak nějak nedával ke konci už moc smysl.

4 28.06.2015

Rozhodně lepší, jak předcházející bájný sešit. I když se zde opět k mé smůle odsouvá hlavní příběhová linie pána snů, byl jsem poměrně okouzlen příběhem o Orfeovi a zvláště vyvedený byl orientálně laděný Ramadán, kde barvy vyloženě prospěly.

4 31.05.2015

Koplovu adaptaci jsem si přečetl jen díky odkazům v knize Tajemný hrad v Karpatech, a musím říci, že je to opět takový autorův standard. Děti možná vyděsí, ale mě už ne. Cartoon kresba opět celkem povedená.

4 04.05.2015

Teorii Gaia znám a slyšel jsem o ní už dost, takže byla otázka času, kdy se vrhnu na Lovelockovu knihu. Osobně obdivuji přístup i sdílím názor, že věděc nezávislý na systému a nepracující pro korporace, klepajíce se o dotace na výzkum, žije a bádá velmi svobodně, což je v případě podobného výzkumu asi i potřeba. Na druhou stranu mi kniha přišla místy dosti složitá a trochu zbytečně obsahuje termíny z vědeckého ranku, kterému já vážně nerozumím. Pokud jste bilolog, chemik či jinak přírodně zaměřený tvor, určitě si z toho odnesete mnohem více. Je to víceméně vědecká stať napasovaná do knihy, ne populárně naučná publikace, která by měla teorii přiblížit lajkovi. Je to vlastně i dobře a Lovelock sám si je jistý, že nepotřebuje názory lidí, které jeho záměry nepochopili, i když si myslím, že i on sám v leckterých pasážích zněl trochu pochybovačně.

4 04.05.2015

Knížka malého formátu, ale velkého srdce pro planetu i lidstvo.

4 06.04.2015

Co se Davidu Deidovi musí uznat je fakt, že jako jeden z mála pochopil hloubku ženského nitra a principy jak funguje, zatímco ostatní radílkové, učitelé a koučové jen klouzají po povrchu. To, jak vysvětluje partnerské vztahy a nebo chování v jednotlivých krizových situacích se mi líbilo, ale pak jsou zde ona, pro mě nepochopitelná cvičení v přemáhání. Když mi navíc říká, že mám mít orgasmus skrz celou páteř, zadržovat při sexu ejakulaci a vůbec nemasturbovat, přišlo mi to jako asketismus, který opět jako většina vydává za tantru. Vážení, tantra je o něčem jiném, než o ovládání rozkoše a požitku ze sexu. Navíc vše je tak nějak zabaleno do poměrně hustého cukrkandlu o věčné, neutuchající a všeobjímající lásce, což se mi ke konci knihy začalo už dost zajídat.

4 15.03.2015

Naprosto zbytečná kniha. Kaufman si možná myslí, že objevil Ameriku, ale to, co ve svém díle popsal, je naprosto a do nebe volající manuál z dílny takových knižních mouder, kde vám budou radit, že si máte správně utírat prdel, aby nebyla od hoven a pokud možno toaletním papírem, pokud jej máte zrovna po ruce. Opravdu jsem se na to těšil, ale takhle zklamaný jsem nebyl už hodně dlouho. Autor po okecávacím úvodu a manuálu, jak se rychle něco naučit, prakticky na pár příkladech ukazuje, jak jeho návod funguje v praxi. Ve skutečnosti tedy ukazuje, že pokud se chcete něco naučit, měli byste si o tom něco přečíst nebo si zajistit učitele, pak si sehnat potřebně pomůcky a dané činnosti se opravdu věnovat. Zároveň dodává, že nemusíte v dané věci vynikat a stačí se naučit tak, aby nás prostě bavila. Vážně jo? No, to by mě nenapadlo. :-D

Z příkladů jsem přečetl jógu, programování a hraní Go. To první, kdy se učí asány s manželkou mi přišlo jako vtip, programování jako snůška nesmyslných blábolů s instalací a přednášením manuálů z IT oblasti a jelikož jsem o hře Go slyšel a hrál ji, tak jsem se vlastně nic jiného nedozvěděl, páč Kaufman v pro mě posledním příkladě jen líčí strategii a základy hry. Zbytek jsem vzdal. Pokud máte rozum a normálně vám to myslí, nepotřebujete takové rady pro blbce. Pokud se chcete něčemu věnovat, tak je asi jasné, že tomu musíte věnovat nějaký čas, námahu a nepotřebujete k tomu zbytečnost jako Prvních 20 hodin.

P.S. Knihu jsem nedal do odpadu, protože jsou v ní odkazy na videa, jak se jednotlivé věci autor učí, což mi přijde mnohem užitečnější, než si knihu koupit. Sdílejte odkazy a smějte se dalšímu směšnému lektorovi!

4 15.03.2015

Mám rád zombie žánr a miluji post-apokalypsy, takže mi to rozhodně sedlo. Je z toho hodně cítit, že se psychologie postav bude postupně vyvíjet a střídat, jak jsou vystaveni všudypřítomné smrti. A rozhodně mi velmi sedla Mooreova kresba, která je hlavně u zombies velmi detailní.

4 15.02.2015

Nesedlo mi to. Leckdo se bude ptát proč, když je to takový kult. Asi bych mu odpověděl, že Vrána nemá žádnou valnou myšlenku, ba ani kresbu. Postava hlavního hrdiny je křížencem někoho mezi Jokerem z Batmana a glam metalovým fanouškem z osmdesátých let. Celý příběh, který je vlastně jen filtrací z arte terapie, byl prakticky postaven na honbě pro pomstu za bolestivou ztrátou. Tím to celé začíná a končí. V textu je navíc spousta odkazů na písně kapel jako Joy Division, přepisů básní prokletých básníků anebo biblických textů, což je něco, co tvoří onu pověstnou atmosféru a rádoby depresivní nádech komiksu. Toho originálního textu je pomálu a když už, tak jsou to jen metaforické kecy, podobné těm z Pulp Fiction, než někoho odprásknou či podříznou.

4 15.02.2015

Já jsem teda znechucený nebyl, protože dobrou polovinu z těch technik se normálně v lidské komunikaci používá, aniž bychom si to uvědomovali. Pokud zapnete navíc televizi, najdete tam mnohem více rétorických fíglů, které na vás působí. Osobně mě ale překvapil postoj autorky, která až zvráceně popoháněla čtenáře, aby vše vyzkoušel a užíval si to, protože je to zábava podle ní. Na druhou stranu existují i knihy, které učí, jak takové věci prokouknout a nenechat sebou manipulovat, takže je to v této oblasti poměrně vyvážené.

4 15.02.2015

Od Hilla jsem zatím četl jen Černou krabici, která se díky našim dychtivým nakladatelům svezla na faktu, že i přes očividný pseudonym, je to pořád ještě syn u nás velmi oblíbeného Stephena Kinga. Nicméně to byl spíše takový hororový průměr. Od Lovecraftu jsem nic zvláštního neočekával, ale překvapil mě svojí napjatou atmosférou. Příběh sice není nic světoborného, ale v rámci startující komiksové série to bylo fajn. Osobně mi ale vadila místy kresba postav, a to hlavně nejstarší syn Tyler, který spíš vypadal jako chlap po třicítce. Na druhou stranu je Rodriguez mistr ve vykreslení okolí a to zvláště budov, respektivě samotného sídla - Klíčova. A překlad je další zhovadilost. Nechápu, proč pan Kantůrek překládal i jména či názvy na patvary jako "Zámkovi" anebo "Klíčov"... Myslím si, že kdyby nebyl na obálce žlutý štítek s upozorněním, že jde o syna slavného spisovatele, nebyl by tenhle komiks takovým zázrakem, za jaký ho většina pokládá. Ale i přesto to dopracoval až k výprodeji v Levných knihách....

4 25.01.2015

Yovella jsem četl ihned poté, co jsem dočetl knihu Láska a její kat od Irvina Yaloma a ve srovnání těchto dvou pánů, u mě jasně vyhrává ten druhý jmenovaný. Yoram Yovell jde místy hodně do hloubky a v drtivé většině se opírá o Freuda, ale já mám přeci jen radši Jungovy teze. Ve výsledku tedy Láska a jiné nemoci působí pak jako kniha vědecky naučná v otázkách psychologických, kde působí láska, ať už ve formě platonické, klasicky párové (manželské) či patologické, a jednotlivé příběhy, ze kterých místy autor ukáže jen střípky, pak představují jen jakýsi projekční model daného problému. Neříkám, že je to špatná kniha, ani, že problémem bylo ukotvení vyprávění v Izraeli s židovskými návyky a způsoby života, ale místy je poněkud zdlouhavější, náročnější a ne tak krásně zábavná, jako jiné příběhy z terapeutické praxe, kvůli kterým jsem si to vlastně z knihovny půjčil.

4 21.01.2015

Oproti prvnímu dílu ubylo humoru, ale zas přibylo napětí i akce, včetně morálních dilemat, které musí řešit Suz v Temnokraji, ale to je u dětské knihy dnes žádoucí. Příběh se vyvíjí dobře a já se opět královsky bavil i ve svém dospělém věku.

4 29.12.2014

Jak moc jsem se na tuhle knihu těšil, tak mě i zklamala. Grant měl dobrý nápad, ale ve výsledku mi spíše připomínal dobrého sběrače příběhů a různých doporučení. Rozhodně je fajn, jak rozpoznat dárce od příjemce, ale tím prakticky celá knížka začíná a zároveň i končí. Očividná inspirace odejmuta od Conleye či Kahnemana je fajn, ale jak jsem pročítal další a další kapitoly, vše se začalo opakovat a spíš mi to připomínalo příručku, jak z Carnegieho institutu, což mi přijde už docela k ničemu. Na poli knih osobního rozvoje Dávat a brát nijak zvlášť nenadchne, ani neurazí.

4 29.12.2014

Je velmi zajímavé, jak si čtenáří vybírají knihy z ranku osobního rozvoje. Ty zmarketingované a opěvované kraviny o vesmírně pozitivním vlivu zákona přitažlivosti jsou téměř na každém rohu, zatímco tahle zapadla. Je to snad tím, že Emoční rovnice vydává Dobrovský, který není až takovým koněm v této oblasti nebo nedostatečně známým jménem autora, který je v paměti uveden spíše za oceánem v USA? Tak jako tak, je tato kniha za poslední dobu asi tím nejlepším, co jsem v téhle oblasti přečetl. Autor mluví smysluplně, k věci a každou kapitolu prohodí zajímavým příběhem buď ze svého vlastního života nebo někoho, notoricky známého. Jeho rovnice mají hlavu a patu a jsou vcelku obsaženy pro všechny možné životní problémy a situace, ať už v práci, v otázce mezilidských vztahů nebo úspěchu. Ke konci pak jen přihodí návod, jak si sestavit své vlastní rovnice na tělo. Myslím si, že sám autor ušel dlouhou cestu, než dospěl tam, kde teď je a v průběhu knihy nastíní i překážky, které sám překonal a které dle mě nebyly zrovna jednoduché. Není to žádný sběr motivačních citátů, ani manuál který z vás hned po dočtení uděla emociálně vyrovnaného člověka, ale řekl bych, že kniha prospěje každému, kdo se chce nad svými problémy zamyslet a popohnat je kupředu k řešení a pomůže i všem, kdo v této oblasti tápou a nevědí kudy kam.

P.S. Pro srovnání mám v plánu i číst stejnojmennou knihu od Aleše Kaliny, která mě prakticky ke Conleyovi přivedla.

4 19.11.2014

Připomnělo mi to Bayarda, který zas učil, jak mluvit o knihách, které jsme nečetli, což je dílo shodou okolností ze stejné edice Hostu. Foster se nicméně velmi snaží a neshodí se hned v úvodu, ale ve výsledku toho v paměti uvízne jen málo a vlastně to není ani tak o čtení, jako spíše o subjektivním nazírání na jednotlivá díla, které autor předkládá. Připomínalo mi to více než jiného přednášku při oboru literární historie z hospody, kdy se profesor posilní likérem a která je ve výsledku sice zajímavá, ale už si z ní nic tak důležitého neodnesete. Jak psal kolega fauxthum - kniha je spíše určena těm, co k literatuře přičuchli až v pozdějším věku anebo při hodinách Českého jazyka a literatury na střední škole nedávali pozor. Pokud chcete něco výrazného o čtenářství, tak doporučuji spíše Dějiny čtení od Manguela.

4 19.11.2014