LordSnape
komentáře u knih
Dalajlamova kočka a umění příst
David Michie
Souhlasím s názorem, že Dalajlamova kočka, jakožto první díl byl prostě lepší. Zde se už nedočkáme ani moc humoru a i ten kočičí pohled trochu ustoupil lehce do pozadí, ale prakticky to jinak ani nešlo, když vezmeme v potaz, že se zde Michie zabývá převážně oním, vnitřním štěstím z pohledu buddhistického. Pořád je to ale příjemné čtení.
Příběh pražské bible
kolektiv autorů
Velmi zajímavě je zde popsáno samotné restaurování tak starého rukopisu. Šel mi doslova mráz po zádech, když po povodních tak vzácné svazky uložily do mrazáku a čekali, až někdo přijde s metodou, která by je zachránila s co nejmenšími následky. Šlajchův příběhový komiks super.
Řeka bohů
Ian McDonald
K Řece bohů musím říct, že kdyby se to neodehrávalo v Indii, tak je to fakt ještě horší kniha, než bych si kdy myslel. Přesně ten příklad kdy autor psát umí, ale zazdí to nudnými věcmi, kde je vše totálně bez děje a spousta postav, ke kterým jsem si nevytvořil žádný vztah. Neměl jsem fakt sílu to dočíst.
Pět jazyků lásky pro svobodné a osamělé
Gary Chapman
Ajeje. Četl jsem od Chapmana původní knihu, určenou především manželským párům, ale ta se dala přitom tak krásně použít i na partnerství, přátelství či vztahy v práci, tudíž obhajoba z úvodu a několika dalších stránek, že mě přemlouvali čtenáři je hodně chabá. Každý normální a myslící člověk si to mohl našroubovat do své momentální situace. Tady jde už jen a jen o peníze prostě. Původní publikace byla něco nového, neotřelého se super milým přístupem k dané problematice, ale tady to je jen rozmělňování příkazů za pomoci přátel jako Bible nebo Ježíš.
1000 věcí, co mě serou Vol. 1
Attilla Bič Boží (p)
Nepřijde mi to vtipné jako autorům a pravidelným čtenářům blogu, ale spíše smutné. Český internet je pěkný hnůj, když se z něj vynořují takovéto knižní formy rádoby "moderních" fejetonů, které jsou vlastně jen překrouceným nápadem z Ameriky... Čert vem ten pravopis, slang, kopu vulgarismů a jiné píčovinky v textu (je to pořád přeci jen přepis z blogu), ale tak nevidím v tom pořád žádnou hodnotu. Asi nemám dost české povahy, abych tohle docenil. Většina těch věcí je ryze osobních a nedokážu se s nima ztotožnit, kromě pár politicky laděných příspěvků tehdejšího dění. A to jsem vážení součást stejné generace, rokem narození mezi oběma autory. Zřejmě mám asi jiné hodnoty nebo nevím do píči kurva. Jako napsat první hate na "haters", který nenávidějí všechno a pak se postupně snížit na jejich úroveň mi přijde ukrutně směšné. Z jednotlivých textů jsme se tak maximálně dozvěděli, že Jiřík nerad vstává, nemaká rukama (ani nechce), bydlí v centru a rád kouří marihuanu. Zatímco Anča ráda vysedává po baru či v kavárně (kde mají funkční wi-fi do hajzlu!) s cígem v hubě, píše tuhle sračku nebo něco do školy a být opilá tak, že si nic nepamatuje, ji přijde normální. Jo a oba nesnáší, když nemají po ruce zapalovač, sirky nebo co kouřit. Vaše problémy na moji hlavu.
Kvantová teorie nikoho nezabije
Marcus Chown
Místy i přes tak srozumitelnou formu těžké čtení. Mám rád přírodní vědy i když nemám pro ně ten správný cit, abych je pochopil přesně tak, jak bych chtěl. Se vzorci a matematikou jsem vždy zápasil, ale Chown to umí hezky názorně podat. Osobně mě bavila druhá část knihy, kde se probírá pozdější Obecná teorie relativity, to jak boří Newtonův gravitační zákon a předkládá vztah mezi prostorem, časem a hmotou.
Titus Žal
Mervyn Peake
Tak a mám to za sebou. O Gormenghastu jsem uvažoval již mnoho měsíců. Velmi mě lákal, ale pořád jsem si říkal, zdali jsem na takovou knihu připraven. Na takovéhle dílo musí být člověk jednak v pokročilém čtenářském "věku" a velmi soustředěn. Ještě předtím, než jsem pustil do samotného čtení, ptal jsem se známých co mě čeká a všichni mi říkali, že je to skvělé, ale náročné. Měli pravdu. Číst tuhle knihu není vůbec snadné. Pokaždé mi trvalo tak dvě strany, než jsem se do toho opět dostal. Co se Gormenghastu nedá upřít je rozhodně ona fantasknost a hnilobná atmosféra. Ta je opravdu vynikající, postavy jsou kolikrát velmi bizarní a samotný hrad je postupně odhalován jako místo, kde se může stát téměř cokoliv a bylo by to v naprostém pořádku. Jsou tu výrazné prvky gotiky, jakési Beckettovy absurdity v jednání určitých postav, Zolovo naturalistické budování kariéry původně kuchařova poskoka v podobě Koncíře a jemné prvky magického realismu v přijímání nadpřirozena. Nicméně to není fantasy, jak bývá Gormenghast často označován. Čtení mě i přes svojí tíhu bavilo, ke knize jsem se rád vracel hlavně díky její jedinečné formě stylu, výpravy, jazyka a atmosféře, jak jsem už říkal. Jenže nemá prakticky žádný děj, což mě mrzelo. Hlavně v posledních třiceti stranách, které jsem už dočítal silou vůle. Vše se točí okolo jakési změny - revoluce, která v počátečních kapitolách nastává a postupně zasahuje každého obyvatele hradu a nutí jej jednat, ale není to žádná konstantní příběhová linka, proto nedávám plnou palbu hvězd jako většina. Ale další díly si přečtu určitě. Až nazraje opět ten správný čas.
Baltimore aneb Statečný cínový vojáček a vampýr
Mike Mignola
Po pravdě jsem čekal něco více, než jen další upírský román amerického střihu.
Skrytý Tibet
Fosco Maraini
Místy spíš než cestopis, mi kniha připadala jako výklad z dějin Tibetu a naučný popis zvyklostí zdejších obyvatel. Nicméně Skrytý Tibet má tu nespornou hodnotu, že ukazuje, jak se zde žilo a fungovalo před nešťastnou čínskou okupací. Trošku mě mrzí, že nebylo více srovnávacích popisů i fotek z doby psaní knihy a roku 1998, což mě zajímalo asi nejvíce.
Čtení obrazů
Alberto Manguel
Ne tak čtivé jako Knihovna v noci, nebo zajímavé, jako Historie čtení, nicméně i tak Čtení obrazů stojí za pozornost. Nahlížení na umění je věc čistě individuální, ale díky této knize se člověk dozví, že na stejný obraz jde nahlížet několika různými způsoby. Manguel v posledních dvou kapitolách načrtne i architekturu, což mě ze začátku sice mátlo, nakonec jsem byl naopak rád, že i na ni se dostalo.
Jak šířit lásku - Rozšiřování okruhu milujících vztahů
Jeffrey Hopkins
Kniha hodná zamyšlení. Dalajlama prezentuje lásku jakožto nástroj k dosažení buddhistického osvícení. Nabízí spoustu meditačních cvičení a v neposlední řadě i neopomenul fakt, cyklického znovuzrození, tudíž každá z bytostí, ke které přijdeme do styku nám někdy v minulých životech byla jistě přítelem, nebo nám nějak pomohla a to i přesto, že nám v tomto nynějším životě škodí. Láska je prostě důležitý aspekt, aby se všechny cítící bytosti zbavily utrpení. Bohužel pro člověka, jehož buddhistické myšlenky nezajímají bude tato kniha, asi jen ztrátou času, nebo až přespříliš nereálným filozofickým pojednáním.
Velká encyklopedie her 2: Hry v klubovně
Miloš Zapletal
Hned po "Hrách v přírodě" asi nejužitečnější kniha jak zabavit dětský kolektiv. Vhledem k tomu, že jsme se tehdy vyskytovali buď v klubovně nebo v přírodě, nepřišly mi "Hry na hřišti" a "Hry ve městě" už tak potřebné. Vůbec nejlepší na celé herní sérii od pana Zapletala je však její úžasná rozsáhlost. Z takového množství si vybere opravdu každý!
Soví jeskyně
Miloš Zapletal
Tuhle knihu mám doteď v živé paměti. Dostal jsem ji ještě jako malý skaut k Vánocům pod stromeček a pamatuji si, že se mi popisované chlapské dobrodružstvé strašně líbilo a že bych chtěl zažít něco podobného. Nakonec spousta našich výprav překonala i mé tehdejší snění! Jo, to byly časy. :-)
Japonsko
John Hart Benson
Obsahuje naprosto vše, co návštěvník této země potřebuje. Od základů etikety, přes plány tokijského metra až po tipy a triky, kde se ubytovat či kam jít nakupovat suvenýry, nebo potřeby nutné k přežití.
Svoboda pomíjivosti
Daniel Kopejska
Na knihu jsem narazil náhodou, když ji autor propagoval u nakladatele a sháněl peníze k vydání. Co musím určitě pochválit, je grafické ztvárnění a jména básní v japonštině. Kniha jako taková působí minimalisticky čistě a oranžová barva tomu dává krásný nádech. Pokud jde o básně samotné, je tu pár opravdu dobrých, které vás nutí se zamyslet, což je u haiku jen žádoucí. Celkově ale ve sbírce jsou jen jednotky básní, které objektivně více vyčnívají. Každý japonský básník vám totiž řekne, že ze 100 haiku, co složil, je jen jedna použitelná a hodná pozornosti. Se čtením jsem si rád dával na čas, užíval si to a povaloval v mysli jednotlivé slabiky.
Osobně si pak myslím, že kniha může leckomu otevřít dveře k japonské poezii. Nicméně mi vadilo, jak se některé slabiky opakují - použít 2x slovo "až" ve formátu 5x7x5 je dle mě prostě špatný. Pak mi vadily i slova, co se k básním nehodila - jako např. "kandelábr". Autor se snaží přiblížit starým básníkům, tematicky si vybírá to, co se již v období Heian osvědčilo, ale používá moderní i slangové výrazy, které dle mého názoru celkový dojem prostě kazí.
Karty jsou rozdaný
Garth Ennis
Četl jsem až po odvysílání první řady seriálu The Boys a je to prostě maso. Skvělý nápady, zajímavý postavy i konflikty mezi nimi. Oproti seriálu z každé stránky cítíte, že jde o neomalenou satiru, co se s tím prostě nemaže. Punisher je možná slavnější, ale The Boys jsou k dnešní pokrytecké tváři světa daleko potřebnější materiál. Garth Ennis je autor, se kterém bych hodně rád šel na nějakou panelovou diskuzi.
Cabin Porn - Chaty na konci světa
Zach Klein
Příběhy až tak zajímavý nejsou, kromě těch, kde se popisuje práce, jak to stavěli, ale u fotografií se budete rozplývat. Spíše než textová kniha, je to opravdu jen vizuální porno. Nejvíc hustá je asi ta chatka na poušti.
Indiánské léto / El Gaucho
Milo Manara
Oba příběhy zvedá nahoru hlavně kresba Manary. To je i důvod, proč jsem to četl a překousl fakt, že nemám rád historické příběhy.