LordSnape komentáře u knih
Tohle mě bavilo. Příběh není nic originálního ani převratného, ale má to zajímavé postavy, hlavní hrdina je správně rozpolcený, jsou tu narážky na sadismus i masochismus a kresba je naprosto nádherná.
Na to, jak je kniha ze začátku nepřístupná, jsem to dočetl ještě celkem rychle. Chce to trochu více soustředění a trpělivosti. Chvílemi jsem přemýšlel, že knihu odložím, ale nakonec přeci jen převládla zvědavost. Rozhodně to není to špatný, Rennie má hezký jazyk, ale absence hutnějšího příběhu tomu strašně podráží nohy. Narozdíl od ostatních se mi více zamlouvaly ty filosofické pasáže a hledání pravdy v rámci vytvořeného světa, než popisky nechutností, zabíjení a okaté pasáže plné drsných popisů a jadrných slov bez vlivu na děj.
V knize jsou věci, které mi neseděly a bylo jich víc než těch, co mi přišly zajímavé. Nebavil mě tón, jakým je to psáno. Chápu, jde o přednášky, ale stejně… Klasicky "duchovní" vývoj člověka, země, Atlantida, staré společnosti, zrození a důvody, proč se člověk narodí postižený či slepý a spol. bych měl chápat imaginativně a archetypálně, já vím, ale Steiner to podává jak fakta a jako kdyby u toho i sám byl. Antroposofie jde mimo mě i když se místy snaží býti filosofická a přírodovědní.
Přečteno dvakrát. Zatím. Kniha zákona se nedá vyložit nebo jednomyslně pochopit. Je třeba studovat a postupně jednotlivé verše vstřebávat. To je i důvod, proč ji nelze ani hodnotit hvězdičkami.
Nesmysly a místy význam karty buď převrácen nebo nepochopením posunut úplně jinam. Autoři Crowleyho Thovt tarot vůbec nepochopili a své domněnky předávají dál čtenářské obci a zájemcům o tento specifický druh tarotu. U R/W tarotu je Banzhaf dosti trefný, ale tady společně s Akronem zkrátka selhali. Stejně jako u "příruček" od Zieglera varuji: Nečtěte to, skutečný Thovt tarot je úplně jinde.
Ach, kdybych tak byl mladší, ale bohužel. Působilo to na mě jako klasická urban fantasy trochu líznutá mytologií, ale kdyby se to dalo aspoň dobře číst. Též mi vadily hlavní postavy a směšné dialogy mezi nimi. Některé scény mi přišly naprosto zbytečné a v podstatě nikam nevedoucí. Nakonec jsem knihu asi u sté stránky musel odložit jako nepřečtenou, protože prostě nemá cenu se trápit tady, když můžu mít to stejné nebo velmi podobné v mnohem lepším podání a čtenářsky přívětivější.
Nápad mi zněl moc dobře a těšil jsem se. Bohužel kniha je příběhově dost děravá a taky hodně nudná. Samotná kostra příběhu je dobrá i když ne originální, ale četl jsem to se skřípějícími zuby. Jako povídka či novela by to bylo v pořádku, ale jako román je to už vážně špatný. Nedočteno a odloženo v polovině.
V podstatě překlenovací emo díl. Všichni zde brečej anebo sbírají síly, což je po té minulé palbě naprosto pochopitelné. I Negan si zde odbyl svůj výlev, ale pokud přihlédnu k bokovce Teď poznáte Negana, tak je zde jeho chování naprosto logické. Konec mě nechal napnutého jako špagát, tak jsem zvědav, jak se to vyvine.
Takový zmatený divadýlko, které může leckoho šokovat. Místy jsem kroutil hlavou a jindy se zas bavil. Mám pocit, že se tahle kniha nedá ani pořádně hodnotit. Nicméně mě však velmi štval ten jeho postoj ke svý ženě, který byl prostě docela přehnaný a chycený za koule. Ale zas co by člověk čekal od mizogýna.
Ok, je to crossover a ty já fakt nemusím a navíc v této knize jsou dle číslování sešity Strážců galaxie, které by měly být na 3. pozici. Ale bohužel, je to mutantní komiks a tak musí být bokem. Jsem si vědom toho, že český čtenář bude značně zmaten a pokud bude postupovat dle číslování zde, tak zklamán, i když to Crew vydávala chronologicky.
Každopádně je to skvělý! Fakt mě to moc bavilo. Je zde aspoň nějaká zápletka (oproti pseudo 3. dílu) a namíchat Strážce s X-Meny se fakt povedlo. Dobré je totiž to, že ač jsou obě linie odděleny, tak máte pocit, že jsou spolu propleteny a potenciál Dark Phoenix je zde dobře využit. Mám pocit, že jsme lepší crossover komiks snad ještě nečetl. Například mix Mýtů s Mezi řádky byla fakt tragédie....
Hezká kresba a dobře propracovaný vesmír. Líbil se mi nápad se sbližováním hlavních postav zde dvou původně znepřátelených ras. Samotné konflikty a zápletky povídek byly ok, ale přeci jen pořád mě spíše více přitahovala historie války, po které se příběh odehrává.
Tenhle komiks jsem četl až nevkusně dlouho. Problém byl totiž v tom, že jsem jej po cestě na jedno deskoherní sezení stačil ztratit. Žel, do knihovny ho nikdo už nevrátil. Ale jinak to bylo super čtení. Mr. Bloom je jeden z nejlepších záporáků, proti kterým Batman stál a jeho postupné odhalování pozadí mě moc bavilo. Konec uspokojivý. Od DC už nikdo zázraky nečeká.
Objevuje se nový a skvělý záporák, který odsunul provařeného Jokera. Konečně! A samotný Batman dostál trochu toho oživení. Konečně! Celkově mě tenhle sešit bavil, protože se tím zastavilo to idiotské přešlapování na místě.
Taková úsměvná jednohubka. Kniha obsahuje řadu chyb a nepřesností, ale dá čtenáři aspoň nějaký základní rozhled. Nejvíce zcestné bylo tradiční chybné dělení na bílou a černou magii, ale třeba mě pobavilo, že autorka zmínila i nekromancii. Rozhodně bych asi nedoporučil čtenáři, který chce brát okultistické vědění vážně. Autorka místy dosti tápe a tak vše děsně zestruční, ale v kapitole věnující se kartomantii z mariášek si už je dosti jistá a tak zde najdeme zajímavé tipy na výklad. K smíchu není snad jen poslední kapitola o tréninku své mysli či pohledu a zdržování se látek, které mohou adeptům na cestě uškodit. Kniha zažila svůj boom po revoluci, kdy byl veliký hlad po tomto vědění, což je škoda, protože česká hermetická tradice je dosti bohatá na autory, kteří šli dosti do hloubky a vydávali své publikace i mezi válkami. Zde se autorka otřela spíše o esoterní fámy, než hermetismus jako takový.
Pořád zábavné, ale je vidět, že jde stranou už filosofie samotného příběhu. Kiširo navíc vše dost natahuje, ale Zapan jako protivník je super, takže ve výsledku spokojenost, protože je tam Alita.
Rammstein jsem začal poslouchat ještě předtím, než vydali Mutter a přijeli na světové turné, které je katapultovalo mezi známé showmany. Takže vlastně ještě předtím, než to bylo cool. Filosofii kapely rozumím, je mi i jasné, proč prorazili, ale i přesto rozbory od hudebních publicistů mi přišly vážně fajn. Sám jsem se tomuto odvětví věnoval 7 let. Bohužel vše ostatní v knize jsou už jen kusé koláže. V podstatě mě moc nezajímá osobní život muzikantů, ale jejich hudba a vlastně to, proč tvoří a jakým způsobem postupují. To kniha trochu splňuje, ale jinak je vlastně úplně zbytečná. Jsou to informace z druhé ruky, ne od přímých aktérů. Nejsou zde samozřejmě žádné peprnné historky ani úsměvné věci, vzpomínky na koncertní zkušenosti... Rammstein jsou dost let spíše už firma, než kapela, což i oni sami přiznávají a to už není pro mě. Na začátku nehráli sice nic, co by se v tehdejším Německu neobjevilo, ale měli štěstí na lidi a zaujali. V podstatě je kniha dobrá jako zdroj při mapování vzniku Rammstein, ale to je tak vše.
Když už nevíš kudy kam a co tam dát, hoď tam Jokera a Supermana. Pak zamíchej, protřepej, hezky namaluj a oni ti to čtenáři stejně sežerou.
Sám Jodo na tuhle kniha nedá dopustit a považuje ji za jeden ze svých vrcholů, ale dle mě je to ujetá kravina. Navíc mě nebavila. Obě hlavní postavy jsou labilní až to bolí. Nyní, s velkým časovým odstupem už ani ani nevím, o co v komiksu šlo, což se mi u téhle dvojice fakt nestává. Jejich díla mají vždy nějakou hloubku, poselství... Při čtení jsem si říkal, jak dobré ještě byly Andělské drápky... OMG. Nejslabší dílo tandemu Jodo & Mœbius.
Divná kniha. A teď to myslím v tom horším slova smyslu. Jsem na divný věci zvyklý, páč sám jsem divný, ale tohle už bylo dost za hranou. Přitom samotný nápad s umělou horou je skvělý, jen ty povídky jsou takový dost o ničem anebo jsem zkrátka nechápal, co se tím autor snaží říct. Úplně poslední povídka je strašný psycho bizár, takže pokud jste na začátku a věříte, že se to zlepší a rozjede, můžete to zase v klidu zavřít.
Asi nejsmutnější komiks, co jsem kdy četl. A tím myslím to, jak moc je nudný a špatný. U komiksu očekáváte, že se pobavíte, něco vám dá a trochu slintnete na kresbu. Tady nefunguje vůbec nic. Proč proboha? Kde je Hawthorne a zbytek kreslířů? Chápu, že laťku, kterou nasadil Tony Moore v Mrtvých prezidentech už nikdo nedá, ale tohle? Postavy od Johna Lucase vypadají, jako když mají Downův syndrom anebo morbidní obezitu před zásahem specialisty. U Shiklah mě to mrzelo asi nejvíce, protože tady není už ani trochu sexy. Je to smutný. Koblish by se měl jít zase léčit do temného ústraní a meditovat, protože poslední sešit z jeho tužky je jako něco, co vypadlo z poutě amatérského kolotočáře, který má rád barvičky a blikátka... Příběh je trapný, bez šťávy, dialogy mdlé a celá ta zápletka ohledně Deadpoolovy dcery mi lezla tak akorát na nervy. Zasmál jsem se dvakrát a to je sakra málo.