LordSnape komentáře u knih

Kniha u které jsem ani nedýchal! Jsem rád, že se Demick nedržela jen faktů a strohých popisů, které si vyslechla, ale celé povídání zabalilo do několika příběhů ze kterých se tají dech. Vůbec nejsilnější postavy pro mě byly paní Songová a doktorka Kimová. To, jak se dá z naprosto oddané služebnice, která věří všemu, co režim hlásá stát samostatná bytost a lékařka, která chtěla zachraňovat životy, aby pak zjiístila, že jen o pár kilometrů dál v Číně má lepší jídlo i pes, je naprosto děsivé a strhující. Hladomor, naprostá oddanost a nesvoboda. Naposled jsem byl takto silně zasažen u knihy Oheň pod sněhem.

P.S. Před pár dny jsem viděl rozhovor s mladou koreanistkou (Špitálníkovou), která v KLDR nedávno byla na studijním pobytu a povídala, jak již hladomor vymizel a země se trošku posunuje tím, že třeba režim povoluje ženám podnikání a jak se i staví, ale to nic nemění na tom, jak zločinný klan to tam vede a jaké podmínky tam i přesto stále panují.

11 13.09.2015

Haha, to jsem se zase jednou zasmál! :-D No, ale teď vážně. Osobně jsem také zastáncem toho, že přečíst se nedá vše, jelikož každý máme jiný vkus a co někdo považuje za klasiku, jinému zas musí připadat jako kniha naprosto zbytečná. Souhlasím s uživatelem Petrvs, že se prof. Bayard shodil větou, jak se u nich doma nečetlo a že ani jeho to příliš nikdy nebavilo. By mě tedy zajímalo, proč studoval a učí zrovna o literatuře, když mu to nic neříká. Tato kniha jako taková, je spíš takovým názorným příkladem různých lidí, kteří předkládají svojí vizi "nečtenářství" a zatímco Valéry mi přišel jako úplný ignorant, tak třeba Wilde jako pěkný lenoch, když recenzovanou knihu ani nečetl. Znám třeba jednoho recenzenta, který napsal svoji recenzi na počítačovou hru jen z obrázků! Nečíst práce kolegů z branže je u někoho standard, nic vážného. Místy je to jako nějaký soukromý čtenářský deník, kdy Bayard předloží výtah z děje nějaké knihy a hrotí její zápletku, až vám úplně naspoiluje její rozuzlení, jako v případě Jména růže od Eca. Zapomínat knihy je normální a mluvit o knihách, které jsme nečetli také. Vždyť je jen internet plný spousty čtenářských blogů, výtahů, komentářů, odhalujících anotací a shrnutí děje daných knih. U nás by se zřejmě nepranýřovalo za neznalost Hamleta, když jste viděli film či div. hru apod. Lámu si marně hlavu, co tím autor chtěl vlastně říct. Mluvte o čem chcete, třeba i o knize, kterou neznáte, když na to máte buňky. :-) Ale rozhodně nedělejte takovou chybu jako Bayard, abyste jakkoliv hodnotili knihu, kterou vůbec neznáte, či jste o ní jen slyšeli a ještě se tím chlubili!

11 16.10.2012

Jedna z nejlepších knih, jakou jsem kdy četl. Skvěle napsáno, napínavý a originální děj, prolínání dvou zdánlivě rozdílných světů a překvapivě nečekané zakončení dělá z této knihy nadpozemský zážitek, který vám po dočtení vezme všechen vzduch z plic. Právem udělená pozice v mé Top 10.

Uf, uf. Co k téhle knize říct? Je šílená a spíše psaná pro Američany, kteří se Bohem ohání i na bankovkách. Autor se považuje za skeptika/agnostika a tak je pro něj všeobecně omáčka okolo náboženství ohledně zázraků, nadpřirozena, formy Boha anebo reinkarnace/posmrtného života naprosté tabu a ztráta času. Plusem je určitě, že všechny věci, o kterých píše prostě sám vyzkoušel. Podle mě ale spiritualitu nejde vědecky moc podchytit i když se tady o to snaží. Harrisovy výklady o definici vědomí a "já" jsou prostě únavné a čtou se docela ztěžka. Nakonec dospěje k tomu, že je vlastně nejpřínosnější buddhistická meditace, jakožto práce s myslí bez jakéhokoliv přívlastku.

Ve výsledku je kniha směsí filosofie, výkladu teologie a vědeckého zkoumání, co je místy tak kostrbatě napsaná, až jsem měl chuť ji odložit. Zajímavé jsou postřehy ohledně neurologie a teoretické bádání nad rozložením a prací jednotlivých hemisfér nebo zamyšlení se nad vlastní osobností - uvědomění si sebe.

Sice nejsem žádný příznivec ezo, ale každé náboženství tuhle složku prostě má a patří k ní. Odříznout ji z ní prostě nejde i když se o to tady autor snaží. Je mi jasné, že nikdy nebudu katolík, protože mám vše nastavené jinak. Ale svoji trošku tajemna si nechci nechat vzít. Chci pořád ještě věřit na zázraky. Na něco, co nejde vysvětlit a že jsou mezi námi lidé, kteří mají díky duchovní práci na sobě něco navíc. Tak či tak, autor zapomíná, že ať vezmeme jakékoliv náboženství, je to hlavně věc, která z vás má udělat lepšího člověka. To je právě ono jádro, ke kterému jdeme. A já sám nechci věřit ani tomu, že každý z nás žije jen jednou.

10 28.05.2018

Kniha vhodná ke čtení právě mileniálům, kterých se to vlastně týká. Je to napsaný poněkud vážněji a mnohem lépe vyargumentováno, než třeba Digitální demence, což představují hlavně grafy z průzkumů na konci knihy. Oceňuji též i nabídku možných řešení z různých stran, které autoři neopomenou zmínit. Jen mě trošku mrzelo to nestálé opakování a očerňování pár hlavních viníků a také mi chyběl nějaký vodící motiv, čím by se kniha i lépe četla. Srovnání s Luciferovým efektem snad ani nikdo nemůže brát vážně, protože Zimbardo to umí podat prostě daleko lépe než zde. Ale zato mě potěšila Nikita Coulombe, jak se v jedné kapitole o domnělém patriarchátu krásně opřela do feministického hnutí, které dnes už nemá žádný smysl. Jsou to ale právě mladí muži, co potřebují pomoc. Tahle kniha je toho prostě dalším důkazem a opravdu nestačí si přečíst pseudonávod Davida Deidy.

Edit: Při samotném čtení jsem měl rozporuplné pocity a místy se to i četlo poněkud těžce, ale to téma je tak závažné a kniha tak prakticky komplexní, že vám prostě jednotlivé pasáže a grafy zůstanou v mysli ještě dlouho po dočtení. A proto musím nakonec po zralé úvaze své hodnocení o jednu * zvýšit.

P.S. Ta obálka je vážně hnusná.

10 27.05.2018

S darem od Imperoratrix a Megasvatosti nakreslená paráda. Metabaronsky progresivní, nekrorobotsky rafinované, transfiguračně nadčasové a fytobilogicky odvyprávěné. Snad mě nepohltí Temnota, nesejme Vejce tmy a můj psychoštít vydrží nápor Bergů, když řeknu, že něco tak krásně technoměstsky ujetého jsem už dlouho neviděl, a zřejmě ani neuvidím. Oh, Animah!

10 22.07.2016

Tahle knížka má jen JEDNU faktickou vadu na kráse. A tím je, vzhledem ke své délce naprosto zdlouhavý rozjezd a seznamování se s hlavním hrdinou a jeho potrhlými soukmenovci. Věřím tomu, že ne každý je schopen vydýchat ty všelijaké popisy ničení knih Zerstorem u Gylaina v práci. Jakmile ale najde při obvyklém čtení ve vlaku USB klíčenku, ač to působí jako naprostá Deus ex machina, je to naprostá paráda a bavilo mě to moc číst. Podle mě, je to kniha o naději. Protože nám Didierlaurent chtěl ukázat, že i dva naprosto svébytní podivíni a životní ztroskotanci najdou to, po čem jejich srdce tak touží a co si určitě zaslouží.

10 03.07.2016

Asi nejlepší kniha o svobodě a nutnosti ovládat/být ovládán. Nečte se to zrovna dvakrát lehce, ale podnětů je tam neskutečně mnoho.

10 08.06.2016

Na Talebovu Černou labuť jsem se dlouho těšil a připravoval. Říkal jsem si, že již mám docela načteno a tak by nemusel být problém porozumět. No a jak se říká, jednalo se o další z řady "Bestsellerů New York Times". Už tak nějak chápu, proč i Sedláček tuhle knihu považuje za takový kult, páč on sám také nenapsal nic převratného se svojí Ekonomií dobra a zla, ale tu jsem aspoň dočetl až do konce...

Problémem Černé labutě je nicméně v tom, že Taleb používá svůj termín téměř na vše, co je nahodilé a velmi málo statisticky pravděpodobné, ale prostě normální, když se občas objeví. Jedná se snad o novou vědu? Ani ne, dokud se nezačal uplatňovat Talebův výrok o černé labuti. Výborně, vtiskl význam jednomu slovu. Tleskám! Támhle někdo ukradl letadlo a naboural s ním mrakodrap = černá labuť. V celé EU propadly akcie a nastala hospodářská krize = černá labuť. Hurikán Katrina se neočekávaně stočil a zpustošil New Orleans = černá labuť. Neznámý Fin v Helsinkách shrábl celý jackpot loterie Euromiliony = černá labuť. Ale pane Talebe, takové věci se prostě jednou za čas zákonitě stávají. A vždy za tím něco anebo někdo je. Prosté? Podle autora nikoliv. Jdeme tedy dál.

Kniha je plná nesmyslné demagogie. Jako třeba potírání vědecké práce a plivání na vše, s čímž nesouhlasím. A ze všeho nejhorší je asi autorova štvavá kampaň proti jakémukoliv duchovnu, záhadám, tajemnu a jiným sférám mimo naše vnímání, které nemůžeme změřit ani spočítat. V tomto by si zřejmě rozuměl s Leošem Kyšou, nynějším předsedou Klubu skeptiků Sisyfos. Já se však o tento způsob myšlení nechci okrást. Rád si říkám, že něco prostě vysvětlit nejde. To už je v jistém ohledu umírněnější i Manfred Spitzer ve své Digitální demenci... Ten aspoň nevypráví historky ze života v Libanonu, jenž jsou ve vědecké práci zajímavé asi jako rozpláclé mouchy na čelním skle autorova Porsche.

Po 150 stranách jsem si říkal, že to zkusím dočíst, že se něco zajímavého musím dozvědět a že ten strojený styl, který není ani trochu zajímavý utichne a já se něco konečně dozvím. Ale ani na dalších stranách není nic, čím by mě autor donutil u knihy zůstat. Ve zkratce nám vlastně říká, že nebe je modré a při velmi nízké pravděpodobnosti se zbarví občas i do ruda a že na kostce nejde hodit 20x za sebou 6. Těch pár zajímavých postřehů, které občas prolítly kolem mé mysli si jistě tu jednu hvězdičku zaslouží, ale prakticky je celá kniha jen valnou ztrátou času a informace z ní pamětí jen proletnou jako nadzvuková stíhačka. To studie o lidském myšlení a chování, a následná kniha od soukmenovce Daniela Kahnemana, která u nás vyšla u Melvila (Myšlení rychlé a pomalé) je o mnoho zajímavější a čtivější. Tak nějak by to mělo vypadat, když chcete lidem něco vysvětlit a sdělit.

10 03.10.2015

Když jsem se chystal Sedláčkův bestseller číst, čekal jsem ledacos, ale rozhodně ne tohle. Případní čtenáři se zájmem o ekonomii asi ostrouhají, protože náš nejslavnější ekonom se jí téměř vůbec nevěnuje. V první části, kde řeší Eposy, starověkou kulturu, křesťanství, až se dostane k Descartovi a nakonec i Smithovi se jedná spíš o antropologii a hledání jako takovém. Druhá část věnující se spotřebě, neviditelné ruce trhu a vlivu matematiky je o poznání lepší, ale pořád si myslím, že název knihy je zavádějící. Sedláček se pouští do sáhodlouhých úvah bez vlastního názoru. Jeho kniha je plná citací a odkazů na všemožné zdroje, společně s nepřehlednými poznámkami pod čarou. Autorův podíl se tak zkrátí minimálně o třetinu, ale to není až takovým problémem. Hlavní kámen úrazu je v tom, že Sedláček hledá ekonomické vazby tam, kde je to při nejmenším sporné a vysvětluje si starověké zvyky po svém, vzniká tedy pak zavádějící filosofická esej. Od filosofie a etiky se přesuneme k sociologii, psychologii, estetice, etnologii a mezi další vědní disciplíny, které jsou v knize ve velké míře obsaženy. V životě by mě nenapadlo, kolika různými způsoby se dá vyložit smysl Eposu o Gilgamešovi. Řekl bych, že kniha je spíš takovým pátráním a hledáním střípků základů současné ekonomické vědy, ale bohužel pro autora si já osobně myslím, že hledá ve věcech, které předci mysleli úplně jinak, jen si je teď post-moderně takto intelektuálsky vykládáme. Minulost i příběhy z Bible byly o mnoho prostší, a nelze dle mého názoru třeba na Ježíšova slova o sdílení a lásce násilím šroubovat vliv potřeby, spotřeby nebo hodnotu peněz či hromadění majetku.

10 28.06.2015

Můžeme s tím nesouhlasit, oponovat či neurvale kývat hlavou ze strany na stranu jako projev nesouhlasu, ale stejně pak budeme muset uznat, že Huntington měl a stále má minimálně v polovině věcí pravdu. Celá kniha je zneklidňující a čtivá, až na poslední část zabývající se historií konfliktů, který mě už moc nebavil. Spor o Krym mezi Ruskem a Ukrajinou jen ukazuje, jak bychom se nad podobnými věcmi měli více zamýšlet.

10 20.03.2014

Velmi se mi líbily myšlenkové pochody hlavní hrdinky a celá její neuchopitelná osobnost. Příběh pak ani moc zajímavý není, zápletka je ve výsledku docela plytká i když způsob odhalování dosti promyšlený. Ke konci už kniha dosti nudí, ale ukázala mi, že Høeg psát umí, jen se mi musí trefit do žánrového vkusu.

10 04.09.2013

Chcete-li znát, jak správně žít a umírat, není lepší knihy, než této.

10 06.07.2013

Pravdou je, že místy je to čtení poněkud těžší, ale převyprávění je skvělé a obsahuje vše důležité ze života Marpova žáka, který je společně s Tilopou a Náropou jedním ze zakladatelů a předních osobností budhistické školy Kagjü.

10 28.06.2013

Kolega stalin (nyní již v diskuzi) by si knihu měl přečíst, protože neví o čem mluví. Ostatně jeho nick mluví za vše. Vpád a okupace Tibetu je nešťastná událost a nikdo, dokonce ani Čína, tento čin nedělá z dobré vůle. Důvodů je hned několik: Přelidnění, tibetské zdroje vody (tah do budoucna), tibetská medicína jakožto výborný vývozní artikl a hlavně nerostné suroviny, které Tibeťané netěží. Při některých výpovědích o mučení a trestání "prohřešků" mi vážně tuhla krev v žilách, což zas vyvažovala odvaha a oddanost partyzánských bojovníků. Číňané se svým konáním bohatě vyrovnají Němcům za 2. sv. války. Je mi z toho smutno, sic v Tibetu do té doby vládl středověk a Maovi kumunisti přivedli s sebou peníze a pokrok, jenže cena za to, je příliš vysoká a kulturní dědictví ve formě zničených klášterů a starých rukopisů už nikdo nevrátí.

10 07.03.2013

Tak tohle je "parádní" kniha. Scénář víceméně hrozivý, ale přeci jen je podložený na reálných základech a směry, kterými se nyní ubíráme. Příběh jako s odstupem z budoucna tomu dodal takovou nadosobní rovinu, takže se čtenář může snáze vžít do kůže našich budoucích generací a je úplně jedno, zdali to budou Číňani, Rusové nebo Češi. Všichni jsme na stejné lodi. Na Zemi. A ničíme ji, devastujeme a podřezáváme si vlastní větev. Je smutné, že podobnou knihu musí dnes psát zrovna historici. Nedávno mě též dost oddělal i film Nebe a led o Claudu Loriusovi, který jako první vědecky spojil vliv člověka na tání ledovců a změnu klimatu. Otázka je, proč ho nikdo nezná? Je to smutné. :-(

9 19.08.2017

Původně jsem se obával, že bude kniha neumětelsky napsaná, nudná, ale nakonec jsem byl mile překvapen. Samotný příběh o hledání sebe sama mě bavil. I pocity, které Cheryl v průběhu cesty zažívala. Je zde vše. Zamýšlení se nad životem, vyrovnávání se se ztrátou, vzpomínky na dětství a samotné strasti na cestě s brutálním batohem a špatnýma botama. Experimentování s drogama i promiskuitou. Snad jediné co bych vytknul, je poněkud rozvláčná natahovanost některých zbytečných scén a vzpomínek, které děj nikam neposouvají. Nicméně jsem autorce držel palce až do konce, aby našla to, co vlastně přišla najít. A nyní, když vím, jak to vlastně celé dopadlo, je vidět, že ona cesta po PCT nebyla vůbec marná.

9 01.07.2017

Osobně bych řekl, že v dnešní době jsou archetypy ještě více aktuální, než když s nima sám Jung přišel. Současnost ukazuje, že je potřeba maskulinnitu propagovat čím dál více. Společnost se změnila a s ní i muži. Slovo chlapa už není co bývalo a sám muž ztratil svoje místo ve světě i společenství. Ale to vše se dá (z)vrátit díky téhle knize. Je dnes už vlastně směšné, že autoři tady mluví o ztrátě mužství a přitom originál vyšel na počátku 90. let min. stol. Kniha je o psychologii a přístupu k okolí, životu i vztahům k ženám, ale není to žádná esoterika ani příručka osobního rozvoje, což jistě zklame lidi jako kolegu Comodore...

9 01.07.2017

Ale jo, bavilo mě to. Principy světa a jeho důsledky přemostění v jakousi post-apo reality show jsou dobré a celkem uvěřitelné. Hlavní hrdinka je sympatická a samotný boj o přežití díky ich formě napínavý. Jsem rád, že se autorka vyhnula zatím té nekonečné lásce a nechala Katniss více racionálně uvažující, mladou ženou. Ať už chceme či ne, tak Hunger Games i díky té reklamní kampani vlastně odstartovaly svébytný sci-fi young adult žánr a zatím dle mých skromných čtenářských zkušeností z něj vychází jako vítěz.

9 11.11.2016

Od Gladwella jsem četl Bod zlomu a pamatuji si, že mě to až tak nevzalo i když to bylo zajímavě napsané. Přeci jen to je z veliké části o marketingu. Ale Mimo řadu mě od první věty velmi chytlo. Byla to po delší době kniha, u které jsem si při čtení dělal i poznámky. A též se i potvrdila moje domněnka, že je nesmysl, jak se všichni ti úspěšný lidé vypracovali z ničeho. Základními podmínkami tedy jsou: nadání, příležitost a jasná výhoda oproti ostatním. To z vás v případě perného cvičení o objemu 10.000 hodin udělá mistra v oboru. Samozřejmě musíte mít vhodné zázemí. Zní to těžce že? Není to tak jednoduché najednou, co?

Ostatně všechny knihy, které si člověk přečte o výjimečných a úspěšných lidech jsou psané úplně stejně. Jako pohádky. Nejde tady o velikost IQ, protože i sám Gladwell potvrzuje, že nad 115 bodů jsou už rozdíly opravdu minimální a do počtu hraje i role sociální dovednosti, kam spadají i emoční vazby a stabilita jedince. To má za následek i samozřejmě vliv rodičů z minulosti. Tam, kde se starají o rozvoj dítěte, mají napůl vyhráno. Důležité je však právě to místo a doba! Člověk může být skromného původu, být namotivovaný, ctižádostivý, pracovitý, ale když se nesejde víc věcí, které napomohou, úspěch se snadno převrátí ve zklamání. Zajímavá byla i poslední kapitola o sociálním dědictví a jak kultura může formovat charakter člověka na příkladu přímo ze života autora.

A proč to tady vypisuji? Protože to je jasný výsměch a protiargument všem těm populistům, kterým jde určitě o to, abyste se měli lépe a byli také bohatí. Všem Kiyosakiům, Carnegieho učencům, Čmolíkům, Trumpům nebo Hillům, kteří se vás snaží přesvědčit ve svých knihách, že to můžete snadno dokázat i vy, aniž byste k tomu měli potřebné nástroje jako oni. Ne, nejde to. I když do toho dáte vše, a budete se řídit jejich pravidly, tak se v případě špatně nastavených podmínek akorát tak spálíte. Je to kruté a smutné, ale pravdivé.

9 11.09.2016