LordSnape komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že jsem více jak 10 let strávil skautingem, mám k přírodě a jejím pokladům velmi vřelý vztah. Navíc mou celoživotní četbou je SAS - Příručka jak přežít, tudíž jsem schopen rozdělat si oheň, nasbírat bobule, sestrojit past, stopovat nebo postavit přístřešek proti dešti a větru. Tahle kniha nicméně trochu klame svým českým názvem. Když jsem si ji půjčoval z knihovny, myslel jsem, že Boyle se zřekl peněz kvůli cyklické spotřebě, konzumu a závislosti na něm. Jak ale poodhaluje originální název, jedná se spíše o představení hnutí freeconomy, což je něco na způsob tradičně pojatého a našimi předky vyzkoušeného způsobu života "něco za něco" anebo proklamovaného hesla "pošli to dál". Dalšími důvody byla i jeho "veganská víra" a to, že v penězích vidí právě ono zlo, s čímž teda osobně nemohu tak plně souhlasit.

Kniha má nicméně široký záběr a kromě toho plánování a představení ideálů na prvních, několika desítkách stran se i člověk něco dozví o tom, jaké je to žít bez peněz. Hodnotu této knihy nicméně já osobně vidím v tom, že čtenáři neznalému některých pojmů a projektů trochu otevře oči, ať už v textu samotném nebo v rejstříku odkazů a zdrojů. Věděl jsem třeba o freecycle, kde se vyměňují a darují věci, nicméně jsem už neslyšel o couchsurfingu, což mi přišlo jako docela zajímavé. Dále se čtenář dozví něco o permakultuře a jejím otci Whitefieldovi, zajímavém projektu Zeměloď, kde Michael Reynolds staví soběstačné domy za použití odpadu anebo i Thoreauovi a jeho dvouletém pobytu v lesích u jezera, což popsal ve své knize Walden a jenž je vlastně i nepřímý zakladatel drtivé většiny dnešních ekologických hnutí. V neposlední řadě pak nakousne i myšlenky z dokumentárních filmů jako Zeitgeist. Kniha jako taková pak po dočtení spíše připomíná deník o pocitech a jednotlivých náplních konání jednoho dobrodince, zabalených do enviromentálních myšlenek o tom, jak se plýtvá jídlem a jinými přírodními zdroji, anebo jak se musíme odnaučit být tak závislý na ropě. Někdo by mohl namítnout, že Boyle místy zní jako pokrytec, což je z části pravda, ale zas na druhou stranu nikoho do ničeho nenutí a v závěru knihy vysvětluje, že je důležité se přizpůsobit svým osobním podmínkám a pocitům, ale aspoň něco dělat. To, že on to cítil takhle a udělal něco, v co věří, a co se ostatním může zdát jako nesmysl, potažmo navrácení se zpátky na stromy, stále ještě neznamená, že to je úplná blbost.

Otázkou tedy zůstává, zdali se něco podobného dá rozběhnout i tady s naší českou mentalitou, kde stále více pořád platí, že se věci spíše kradou, než darují zadarmo či za práci.

8 15.02.2015

Vzhledem k tomu, že jsem od Buzana četl knihu Používejte hlavu, tak mi úvod o učení, mozku a teorii myšlenkových map byl znám a vlastně když bych to vzal do důsledku, tak i ten text je úplně stejný. Samotné základy a používání myšlenkových map bylo dobře popsáno, jen mě také otravoval ten americky bombastický tón jako z teleshopingu o tom, jak je to úchvatné, nejlepší a revoluční. Způsobů použití je mnoho, ale nikdy by mě nenapadlo a vlastně si ani nemyslím, že by se dal zmapovat přehledněji denní diář, než ten, který normálně používáme. Těšil jsem se na kapitolu o počítačovém programu iMind Map, ale namísto vysvětlování, jak jej používat, jsem se spíše dočkal reklamních odstavců o tom, jak je jedinečný a skvěle použitelný. Narozdíl od mnou upomenuté knihy, tato publikace nezveřejňuje i jisté zápory myšlenkových map, jako je třeba jistá nepřehlednost v případě většího rozvětvení.

3 15.02.2015

Super! Tleskám a pláču zároveň!

3 15.02.2015

Nesedlo mi to. Leckdo se bude ptát proč, když je to takový kult. Asi bych mu odpověděl, že Vrána nemá žádnou valnou myšlenku, ba ani kresbu. Postava hlavního hrdiny je křížencem někoho mezi Jokerem z Batmana a glam metalovým fanouškem z osmdesátých let. Celý příběh, který je vlastně jen filtrací z arte terapie, byl prakticky postaven na honbě pro pomstu za bolestivou ztrátou. Tím to celé začíná a končí. V textu je navíc spousta odkazů na písně kapel jako Joy Division, přepisů básní prokletých básníků anebo biblických textů, což je něco, co tvoří onu pověstnou atmosféru a rádoby depresivní nádech komiksu. Toho originálního textu je pomálu a když už, tak jsou to jen metaforické kecy, podobné těm z Pulp Fiction, než někoho odprásknou či podříznou.

4 15.02.2015

Fantastická kresba! I ty detaily a stínování obyčejnou tužkou jsou pro někoho, kdo nedokáže nakreslit ani kruh něco naprosto nadpřirozeného. Osobně se mi ten nový svět velmi líbil a připadal mi trochu steampunkově.

7 15.02.2015

Když jsem to začal číst, neměl jsem ani tušení, že úplný základ a první vydání vyšlo už v roce 1975. To je vážně masakr. Je mi jasné, že za tu dobu se příručka trochu změnila, ale onen koncept se mi moc líbil. Vůbec nejlepší na téhle knize je, že představuje všechny Buzanovy techniky pěkně pohromadě od studie myšlení a mozku, učení, mnemotechnické pomůcky pro paměť, přes rychlé čtení až po myšlenkové mapy, které Buzan předložil čtenářům již na začátku sedmdesátých let, což mě dostalo úplně do kolen. Navíc zde popisuje i jejich úskalí a možná negativa, kterých se v samostatné příručce jen o mapách nedočkáme. Ale i přesto, že jsem na vysoké škole absolvoval kurz rychlého čtení i myšlenkových map, tak shledávám tuto knihu velmi přínosnou, protože není nic lepšího, než si rozšířit obzory a konečně začít používat mozek ještě větší měrou.

3 15.02.2015

Až ve chvíli, kdy jsem pochopil, proč se tenhle díl jmenuje Hlavohrátky, se mi to vážně začalo líbit.

2 15.02.2015

Předně bych chtěl u této knihy pochválit výborný překlad jmen a výrazů jako "rybflace", které mi naprosto sedly do celého konceptu a příběhu o ostrovanech. Poselství samotné je však neskutečně důležité. Je mi úplně jasné, že všichni ti "ekonomové" a jiní povaleči z VŠE, budou furt oponovat, ale utrácením k blahobytu se ještě nikdo nikdy nedostal. Výborně je i popsaný rozdíl mezi inflací a deflací, a odstraněn ten strašák ze snižování cen, což hned všichni vidí jako propouštění a katastrofu. Po přečtení téhle knihy musíte dojít k rozumu a říct si, že to je zkrátka nesmysl. I to, jak stát nerovnoměrně v tržní ekonomice zasahuje někdy až příliš pod záštitou prospěchu všech... Vlastně jediné, co bych zde vytknul a co není chybou knihy samotné, je ten americký střih a napasování pozdějšího děje na události USA. To je ale pochopitelné, když autoři jsou Američani. P.S. Chyběl už jen onen smutný fakt, že ekonomice se především daří v případě válečného konfliktu, což je něco, s čímž zrovna Spojené státy velmi dobře počítají.

5 15.02.2015

Hell Is Empty and All the Devils Are Here...

5 15.02.2015

Já jsem teda znechucený nebyl, protože dobrou polovinu z těch technik se normálně v lidské komunikaci používá, aniž bychom si to uvědomovali. Pokud zapnete navíc televizi, najdete tam mnohem více rétorických fíglů, které na vás působí. Osobně mě ale překvapil postoj autorky, která až zvráceně popoháněla čtenáře, aby vše vyzkoušel a užíval si to, protože je to zábava podle ní. Na druhou stranu existují i knihy, které učí, jak takové věci prokouknout a nenechat sebou manipulovat, takže je to v této oblasti poměrně vyvážené.

4 15.02.2015

Vzhledem k tomu, jak se v současnosti lidé v naší konzumní a anti-ekonomické společnosti chovají, nepotřebují číst o tom, jak být ještě větším egoistou, protože prakticky na tom je založena celá spotřební mašinérie. Vtipné na tom celém je, že i když jsem tuhle pseudobibli četl (a též celou nedočetl) už asi před více jak osmi lety, nasměrovalo mě to spíše opačným směrem, podobně jako tehdy Satanská bible od LaVeye (což jsem četl ještě asi dva roky předtím), která se dá aspoň nějak normálně celá přelouskat. Kirschner musí být opravdu smutný člověk.

Když jsem tuhle knihu zahlédl v době vydání na internetu, musel jsem se začít smát. Říkal jsem si, že už je trh s knihami, které vám radí už takhle přesycený blbostmi a zázračnými příručkami. Ve chvíli, kdy jsem však začal Ukradený potenciál číst, jsem se už moc nesmál... Ba naopak.

Moje pocity jsou neuvěřitelné. Při prvních kapitolách a odstavcích jsem měl pocit, jako když čtu své vlastní myšlenky. Vůbec jsem to nechápal. Depeyrac překládal naprostá fakta o našem post-socialistickém školství, kde se hraje spíše na kvantitu, než kvalitu výuky a kde se nenaučíte nic o finanční gramotnosti, abyste se zařadili postupně do systému, světě ovládaným médii, zdevastovaném trhu práce, současné špatné náladě ve společnosti, našem neschopném státě, a životě, který je prakticky postaven na konzumu (spotřebě) a neuvěřitelně stereotypním kolotoči, kde hrají hlavní roli zaměstnání (nevolnictví) - rodina - dluhy... Byl jsem zděšen a zároveň i potěšen, že konečně někdo přišel s tím, co je očividné, o čem všichni víme, ale bojíme si to připustit.

I přes svůj mladý věk autor prokázal postupně v dalších kapitolách, že má o daném tématu prokazatelně slušné znalosti a zkušenosti. Důležitý je dle mě kladený důraz na rozdíl mezi institucionálním a individuálním bohatstvím a jak nám moderní technologie berou ten sociální kontakt s ostatními lidmi a tím mizí příležitosti. Četl jsem už v mnoha knihách, jak podnikatelé musí hledět na svět v souvislostech, jak mají nižší daně, vyhýbají se retail bankovnictví a jak se nespoléhají v ničem na stát (důchody atd.), ale ještě nikdy jsem neměl možnost se „dozvědět“, jak moc důležité je vedle ekonomického bohatství i to sociální. Na co jsou pak všechny ty peníze, když nemám přátele a nedělám něco prospěšného pro společnost?

V dalších kapitolách autor načrtne rozdíly mezi zaměstnanci, živnostníky, podnikateli a investory. A pokračuje tím, aby zdůraznil, co je dnes v podnikání důležité. Věci jako píle, disciplína, etika, solidnost, příprava na možný nezdar, klacky vrhající se pod nohy od diktátu EU, kde mocné země hájí jen ty svoje zájmy, důležitost filtrování informací, jak jsou důležití zaměstnanci a naše know how nebo prostý fakt, proč si nenajmout třeba brigádníka na druhotnou práci, abych se mohl věnovat té důležité, která mě a můj podnik posune dál. Ano, čas jsou peníze, ale Depeyrac toto otřepané klišé nepoužije. Jen zdůrazňuje, jak moc je vzácný na to, abychom jej promrhali.

Velmi se mi líbilo i samotné poslání knihy, kdy se vlastně počítá s tím, že každý máme svůj potenciál pro něco, v sobě ukrytý, jen byl bohužel potlačen a tzv. ukraden systémem současné společnosti a jak moc se díky tomu většina kreativních lidí má tendence podceňovat se. Pro někoho budou informace v knize nové, pro jiného ne, ale důležité je, že konečně někdo přišel s tou hořkou pravdou, aby ty ostatní donutil otevřít oči.

P.S. Bohužel jen u knihy nezůstalo. Narazil jsem na Depeyrac Academy a jejich "kurzy". Nicméně si osobně myslím, že změna, a to převážně u mladé generace, pro kterou je to psáno, musí přijít zevnitř a na to přečtení Ukradeného potenciálu s otevřenou myslí stačí.

Na závěr komentu ještě citát z knihy: "Není umění "makat" celý život, ale žít tak, aby člověk nemusel tolik pracovat a skutečně ho prožil naplno."

6 25.01.2015

Příběh o tom, jak kočky vládnou světu a loví lidi, může vymyslet snad jen člověk, který má doma hned čtyři tyto šelmy. :-)

3 25.01.2015

Nějak se nám tu rozmáhá onen oblíbený nešvar účelových profilů, které si ohodnotí a dají do přečtených vždy jen jednu konkrétní knihu... A tady jich je koukám více, než by bylo zdrávo. Osobně na začátku svého komentáře prohlašuji, že autora neznám, nejsem s ním nijak spřízněn a knihu jsem skutečně četl od začátku až do konce. Když se nad tím teď vlastně zamýšlím, právě tohle jsou dvě místa v románu, která byla dobrá. To, co se odehrávalo uprostřed, je někdy místy neuvěřitelné, přitažené za vlasy či velmi nezajímavé. Autor spíše než beletrii vykládá načtenou biografii pánů Tesly a Ensteina (v poměru 3:1) a snaží se ji napasovat na zápletku cesty časem, s mimozemšťany a Hitlerovskou Třetí říší. Řekl bych, že si Walliant ukousl příliš silné sousto. Na takové povídání musí být člověk vypsaný, aby se to nezvrhlo do nesmyslu zabalených, chytrých technických termínů a memoárů slavných osobnosti, což napovídá o faktu, že vymyslet nějaké své postavy je moc námahy. Kniha by byla dobrá spíš jako povídka, ale jako román zatraceně selhává. Navíc mi velmi vadilo, jak autor Teslovi nadržuje a dělá z něj mistra světa, na úkor Einsteina, jenž připomíná spíše nechápavou figurku s chabou teorií relativity...

7 25.01.2015

Od Hilla jsem zatím četl jen Černou krabici, která se díky našim dychtivým nakladatelům svezla na faktu, že i přes očividný pseudonym, je to pořád ještě syn u nás velmi oblíbeného Stephena Kinga. Nicméně to byl spíše takový hororový průměr. Od Lovecraftu jsem nic zvláštního neočekával, ale překvapil mě svojí napjatou atmosférou. Příběh sice není nic světoborného, ale v rámci startující komiksové série to bylo fajn. Osobně mi ale vadila místy kresba postav, a to hlavně nejstarší syn Tyler, který spíš vypadal jako chlap po třicítce. Na druhou stranu je Rodriguez mistr ve vykreslení okolí a to zvláště budov, respektivě samotného sídla - Klíčova. A překlad je další zhovadilost. Nechápu, proč pan Kantůrek překládal i jména či názvy na patvary jako "Zámkovi" anebo "Klíčov"... Myslím si, že kdyby nebyl na obálce žlutý štítek s upozorněním, že jde o syna slavného spisovatele, nebyl by tenhle komiks takovým zázrakem, za jaký ho většina pokládá. Ale i přesto to dopracoval až k výprodeji v Levných knihách....

4 25.01.2015

Ano, jeden z nejslabších textů od Murakamiho, jaký jsem kdy četl a to i přes ty nádherné ilustrace, které z povídky udělaly takovou knižní novelu pro peníze. V příběhu mi nechyběla ani tak fantazie a nápad, ale spíše nějaká tradiční hloubka, kterou od mého oblíbeného autora očekávám.

7 25.01.2015

Místy pro mě trochu smutné, protože mi to připomínalo moje dětství a roky strávené ve školce... Na knize mi nicméně vadila jen jedna podstatná věc. A to, že Budo, ač byl vymyšlený Maxem o něco starší (okolo 15), tak dle jeho chování, a hlavně vyjadřování, kde byla ve velké míře nechápavost běžného chodu světa, připomínal věkově spíše děcko, jakým byl osmiletý Max. Takhle je to četba spíše vhodná pro děti a mládež, než pro dospělého.

2 25.01.2015

Nikdy předtím jsem komiksy nečetl, pokud nepočítám Asterixe s Obelixem. Přišly mi takové nijaké a chybělo mi tam to "něco navíc", co mi mohla vždy dát jen klasická beletrie. Ale Sandman je jiný. Je hloubavý, zajímavý a jeho kresba je prostě místy dechberoucí. Tady začíná má komiksová závislost! Za vše můžeš ty, neřáde Gaimane!

8 25.01.2015

Přečteno během dovolené v roce 2013 a docela jsem se místy ve vlaku pěkně pobavil a zasmál. :-)

2 24.01.2015

Yovella jsem četl ihned poté, co jsem dočetl knihu Láska a její kat od Irvina Yaloma a ve srovnání těchto dvou pánů, u mě jasně vyhrává ten druhý jmenovaný. Yoram Yovell jde místy hodně do hloubky a v drtivé většině se opírá o Freuda, ale já mám přeci jen radši Jungovy teze. Ve výsledku tedy Láska a jiné nemoci působí pak jako kniha vědecky naučná v otázkách psychologických, kde působí láska, ať už ve formě platonické, klasicky párové (manželské) či patologické, a jednotlivé příběhy, ze kterých místy autor ukáže jen střípky, pak představují jen jakýsi projekční model daného problému. Neříkám, že je to špatná kniha, ani, že problémem bylo ukotvení vyprávění v Izraeli s židovskými návyky a způsoby života, ale místy je poněkud zdlouhavější, náročnější a ne tak krásně zábavná, jako jiné příběhy z terapeutické praxe, kvůli kterým jsem si to vlastně z knihovny půjčil.

4 21.01.2015