LordSnape komentáře u knih

Už je to drahno let, kdy se mi tato kniha dostala do rukou. Tenkrát mi ji přinesl strýc - podnikatel, který byl v naší rodině vždy předkládán jako vzor úspěšného a morálně vyspělého člověka. Dneska se rozvádí a svým rodičům (mým prarodičům) pomáhá odírat další generace stylem "po nás potopa". O budoucnosti svých tří dětí rozhoduje direktivní technikou a vymýváním mozků jako třeba Kiyosaki při svých přednáškách s nuceným potleskem. Ano, byla to první kniha o penězích a osobním rozvoji, jakou jsem kdy v životě přečetl a doteď si pamatuji ty dobré věci jako "krysí závod" zaměstnanců, nízké daně podnikatelských subjektů, odpisy, pobídky, státní dotace anebo rozdíl mezi reálnými pasivy a aktivy z pohledu financování.

Na druhé straně tady Kiyosaki hraje právě s věcmi, které nelze uplatnit v ČR a už tak nějak od začátku počítá, že máte u sebe kopu peněz a za sebou spoustu sponzorů a investorů. Je víceméně hodně útočný a už nepočítá s tím, že člověk, který nevyrůstal v zázemí vyšší třídy, většinou musí začít od píky, neboli od živnosti a postupně si osvojit funanční gramotnost, píly a podnikatelské návyky, aby mohl založit větší podnik či ten stávající s přibývajícími zkušenostmi nechat, rozšířit a případně prodat. Teprve poté, a většinou je to až v pozdější fázi života (40 a více let) se člověk může vrhnout na investování a donutit své peníze, aby dělaly další peníze. Však i sám autor první knihu o investicích napsal až v padesáti. Nevím, jak ke svému jmení přišel Robert Kiyosaki, ani nevím, kolik mu tenhle business v podobě příruček a her vynesl (určitě bude počítáno v milionech), ale zřejmě si myslí, že lze prolomit ono heslo: "Z hovna bič neupleteš." Ne, opravdu to nelze.

23 21.01.2015

Pár dní zpátky jsem měl možnost tento "klenot" české gastronomie prolistovat a pořádně pročíst. Paradoxem je, jak si vlastně Hruška založil milionovou živnost na tom, že mu lidé posílají recepty, které pak vydal knižně a které se dají najít všude na internetu. Už jeho reportáž o tom, jak padá chleba namazaný máslem na podlahu je legendou. Nicméně tento způsob už praktikoval před ním i mistr televizních rádců Přemek Podlaha. Ještě vtipnější jsou výkřiky do tmy, které Hruška prezentuje na svém FB, jak se ani nemůže jít projít, aniž by ho lidé nepronásledovali a nechtěli podpis.

K receptům samotným snad ani není nutné se vyjadřovat. Kuchyně předávaná z generace na generaci už od války, kdy byl nedostatek potravin. Dnes máme krizi a tak lidé šetří, což se ale nedá říci o jejich tělech. Sám se nestravuji nijak vybraně, ale jíst takové blafy je i pod mojí úroveň. Vrcholem jsou hned tři recepty z oblíbených kuřecích kůžiček (dobrou chuť) a pivní čokoládový dort, který mě, jako člověka původně vyučenému cukrářskému řemeslu doslova uráží. Knihu do přečtených nedávám, protože už z principu tvrdím, že kuchařku přečíst nejde, ale v ruce jsem ji skutečně měl. Graficky je upravená hezky, ale vadil mi v textu ten familiérní tón, společně s výmysly, jako že gurmánský experimentátor Hruška objevil či nalezl zcela nový recept..., což je lež jako věž. Nicméně mě pobavil tatínek, jehož partnerka si tu nádheru pořídila, že guláš uvařený podle Hruškova receptu se nedal prostě žrát. A to je od člověka, který sní téměř vše, už na pováženou.

Vážená Karen, moc Vám děkuji za Vaši knihu "Zbavte se nepořádku s feng-šuej". Díky ní jsem si uvědomil spoustu věcí. Nikdy předtím jsem ani náznakem netušil, jak skvěle pochopitelné a jednoduché je tohleto učení starých Číňanů. Je to úplně fascinující. Prvně jsem si udělal tabulku Bagua, abych se rozhlédl, kde je ta pomyslná žába na prameni. A hle, v sektoru vztahů a lásky, mi překážela má přítelkyně. Sbalil jsem jí tedy věci a vyhodil jí z domu! A hned bylo v ložnici uklizeno! Má koupelna je též jako vyměněná a na zemi se dokonce už neválí žádný ručník. V oblasti prosperity a bohatství jsem zas našel nějaké staré mince, odznáčky a jiné krámy po pradědečkovi a tak jsem se jich také zbavil, určitě brzy zbohatnu. Moc se na to těším.

Fascinující bylo, jak jsem zjistil díky Vám, že by bylo dobré doma uklízet. Nikdy předtím jsem si to neuvědomil. Odstranil jsem i přebytečné věci, které se mi válely na místech jako rohy jednotlivých pokojů či sklepy. Osobně se mi ve Vaší knize líbily i dopisy od čtenářů a vysvětlení k Vaší úžasné osobě, jak cítíte jednotlivé energie a jak jste se z úplného nic díky tomuto učení vypracovala až k vysněnému bydlení na Bali. Přeji Vám to. Určitě jste musela dřít jako kůň. Když jsem při uklízení postupoval dál dle Vaší knihy a zjistil, že mám doma i zbytečně moc knih, které znám nazpaměť a mám je tak zažité, že je vlastně už nepotřebuji, rozhodl jsem se jich všech zbavit. Nyní má knihovna obsahuje jen nepřečtené svazky a ty naučné, které jsou nezávadné s aktuálními informacemi, přesně jak jste radila. :-)

Vůbec nejdůležitější byly pro mě kapitoly o pročištění střev. Už chápu, proč jsem byl pořád tak nemocný! Dokonce i nový přítel Richard si můj konečník pochvaluje, jak je nyní čistý a bez zbytečných překážek. Pečlivě sleduji každý exkrement a zapisuji si, po jak dlouhé době chodím i na záchod. Je skvělé se jít vykadit téměř pár hodin po konzumaci jídla. Přestal jsem krkat, prdět, potit se a smrdět. Jak jsem předtím mohl vůbec tak žít? Když jsem zbavil nepořádku uvnitř, dal jsem se i na zlepšení své stravy. Nyní jen zobu a piji čistou vodu. Vyřadil jsem všechno nebezpečné jídlo jako mléčné a tučné výrobky, polotovary, hotová jídla z restaurací, samozřejmě i jedy jako maso, cukr a pšenici. Alkohol a cigarety pro mě již neexistují! Cítím se nyní jako vyměněný a to jen díky Vám! Můj život nabral nový směr a já tímto dopisem děkuji z celého, vroucího srdce. Stan

23 07.01.2015

Kniha pro přemýšlivé lidi. Osobně by mě nenapadlo, z kolika úhlů se dá pohlížet na motocykl a cestování. Čím mě ale Pirsig dostal, je, jak se zaobírá nad vztahem mezi technikou a přírodou. Při čtení jsem si uvědomil spoustu věcí - třeba to, jaký má smysl současné vzdělávání a jak málo lidí není schopno samostatně přemýšlet. Jsou líní nebo se jim prostě nechce? Jsou spokojení ve svém světě ovládaném médii? Člověk pak při čtení bojuje i s vnitřními démony jako, že ona tenká linie mezi genialitou a šílenstvím je skutečná, a jak se může snadno ztratit a zase nalézt. Je jeho život pak dvěma různými obdobími jako v případě Faidra? Třeba právě jemu pomohla hospitalizace v léčebně, přátelé či rodina, včetně uvědomnění faktu, že svoboda je někdy draze zaplacena. Tahle kniha mě osobně zasáhla a myslím si, že je tam příliš mnoho věcí na to, aby je člověk pobral už při prvním setkání. Těším se na Lilu a jak se k oběma budu vracet.

12 29.12.2014

Moje první setkání s Yalomem a rozhodně ne poslední. Už chápu všechnu tu chválu a doporučení, které se kolem jeho osoby v psychoterapeutických kruzích tak motají. Osobně bych i věřil tomu, že kdyby pan profesor nebyl psychiatrem, uživil by se krásně i jako spisovatel, protože jeho dar vyprávět zdánlivě obyčejné příběhy je prostě úžasný. Nejvíce se mi na všech příbězích líbilo, že čtenář vlastně vidí i terapeutovi do hlavy a cítí s ním všechny ty obavy, naděje a přenos mezi ním a pacientem.

6 29.12.2014

Oproti prvnímu dílu ubylo humoru, ale zas přibylo napětí i akce, včetně morálních dilemat, které musí řešit Suz v Temnokraji, ale to je u dětské knihy dnes žádoucí. Příběh se vyvíjí dobře a já se opět královsky bavil i ve svém dospělém věku.

4 29.12.2014

Od Goldacrea se mi líbila Prolhaná věda a tak bylo jasné, že sáhnu i po Zkorumpované farmacii, ale velmi mě zklamala. Je to snad onou nálepkou "Světový bestseller", která mě vždy tak dráždí nebo snad tím, že oproti první knize autor čtenáři podsouvá své stanovisko spíše na základě domněnek, než důkazů? Už to není tak čtivé, ale spíše více útočné a to mi vadilo. Každý normální člověk asi ví, že je to jeden velký byznys, ale osobně se mi nestalo, že by lékař volil třeba jen mezi dvěma léky... Generik je na trhu strašná spousta a většinou jsou stejně účinná jako prvotní lék. Stává se, že i lékárník doporučí alternativu. Kapitoly o podivných datech, výzkumech anebo úřadech, které by měly dohlížet, regulovat a činit, tak nedělají, jsou sice na jednu stranu šokující (propráno už v předchozí publikaci), ale přijde mi, že zde Goldacre využil toho momentu, že většina čtenářů do problematiky nevidí a snaží se z toho udělat jedno obrovské spiknutí a světovou senzaci. K tomu samozřejmě nahrávají i varovné nápisy na přebalu knihy samotné. Vůbec nejvíce se autor ztrapní tím, jak odsoudí "serotoninová" psychofarmaka ze skupin SSRI jako zbytečná a jak jsou jen pro peníze, zatímco úplně ignoruje, že v devadesátých letech Martin Keller a jeho kolegové provedli veliký výzkum, na jehož základě se prokázalo, že kombinovaná léčba medikamentózní a psychoterapeutická má mnohem lepší výsledky při léčbě depresí, panik či úzkostí. Že by zaujatost?

Kdyby ubylo oné bombastičnosti na úkor čtivosti a předložení důkazů, než jen graf ve stylu "jeden kolega mi říkal", byla by Zkorumpovaná farmacie aspoň na úrovni Prolhané vědy, ale takhle se zbytečně degradovala na ziskuchtivou senzaci, která jde napsat snad o téměř každé věci, kde se točí velké peníze.

7 29.12.2014

Zklamání. Těšil jsem se na příběh o Tarahumarech a jejich životním stylu založeném na běhu a volnosti, ale to byla jen taková vábnička prvních stran, aby pak vyprávění sklouzávalo mezi McDougallovy kamarády v čele s veganem Jurekem a jejich přípravě na ultramaraton. Některé pasáže a zamyšlení nad tím, jak tito běžci rozloží síly a jak trénují mi přišly zajímavé, nicméně se kniha ve valné většině stran začne shazovat tím, jak předkládá, že jsme byli stvořeni a přežili neandrtálce jen díky běhu. Neustálé útoky na Nike a Adidas tím, jak jsou profesionální běžecké boty nebezpečné a nepřirozené, a jak je běh užitečný a vědecky dokázáno, že není lepší aktivity, než zrovna běhu a nejlépe naboso. Osobně občas běhám a těšil se, že po dočtení nazuji boty a vyběhnu do přírody, ale nedostavilo se zhola nic. Onen odpor z běhání mi zatím odstranil jen pan Škorpil a u toho již zůstanu.

6 29.12.2014

Jak moc jsem se na tuhle knihu těšil, tak mě i zklamala. Grant měl dobrý nápad, ale ve výsledku mi spíše připomínal dobrého sběrače příběhů a různých doporučení. Rozhodně je fajn, jak rozpoznat dárce od příjemce, ale tím prakticky celá knížka začíná a zároveň i končí. Očividná inspirace odejmuta od Conleye či Kahnemana je fajn, ale jak jsem pročítal další a další kapitoly, vše se začalo opakovat a spíš mi to připomínalo příručku, jak z Carnegieho institutu, což mi přijde už docela k ničemu. Na poli knih osobního rozvoje Dávat a brát nijak zvlášť nenadchne, ani neurazí.

4 29.12.2014

Doslova vypálený rybník všem feministkám, nezodpovědným matkám, bojovníkům za práva menšin, vegetariánům, studentkám gender studies a spoustě jiných žen nutících své muže "jíst zdravě", být citlivý a chovat se zkrátka jako ony. Oba manželé bez okolků předávají neskutečně pádné argumenty, proč se třeba chlapci hodí do krámu škatulky ADHD nebo se hůře učí a proč se zkrátka bilogicky nemohou chovat jako dívky i kdyby si to spousta žen přálo. Muž je zde prezentován jako někdo, kdo je biologicky i racionálně odlišný, což z něj nedělá méněcenného, vhodného k přeprogramování. Zkrátka a dobře, jsme odlišní a díky tomu se obě pohlaví doplňují. Normální muž nikdy nemůže být více jako žena, protože to potlačuje to, co z něj muže dělá. Trochu mi jen vadí ten zavádějící název, protože já osobně knihu dočetl hned poté, co jsem vyžehlil kopu svého prádla.

7 29.12.2014

Od Roba Preece jsem už četl Psychologii buddhistické tantry, která mě zaujala svým přístupem k tomuto učení s přihlédnutím k jungovské psychologii, ale musím říci, že Moudrost nedokonalosti mě totálně pohltila a rozcupovala na kousky. Už jen úvod a první kapitolu by si měl přečíst každý, nejen buddhisté. S oním oblíbeným gulášem esoteriky a různě podaných náboženských směrů maskující se za buddhismus nebo únik před světem v podobě duchovní praxe postihlo určitě hodně lidí. Na téhle knize je však skvělé, že jsem se v ní prostě našel. Ty pocity a myšlenky, které se mi v průběhu praxe honí hlavou a veškeré pochyby o svém životě Preece dokáže uchopit, pojmenovat a objasnit, proč se to tak děje. Je to kniha o hledání sebe sama a o tom, že duchovní praxe nemá být jen hloupou berličkou nebo maskou skrývající problém z dětství či minulosti ještě hlouběji dovnitř, nýbrž životní součástí a ne její úplnou náplní, jak je tomu u mnoha lidí. Jistě, jsou lidé, kteří pro něco takového žijí, ale v moderní, uspěchané době a na západě to není moc možné. Autor některé kapitoly okoření příběhy ze své terapeutické praxe a poukazuje na možné problémy se zakomponováním buddhistického učení s normálním světským životem a popisuje i vlastní zážitky z meditací nebo návrat zpět na západ po delším meditačním ústraní a hledání sebe sama v práci, která by člověka naplňovala... Poodhalí jungovské archetypy z analytické psychologie - puera, senexe anebo práci s osobním nevědomím ve formě stínu... Zkrátka je toho hodně a vše tady vypsat nemohu, ale závěrem musím říci, že kdybych mohl, klidně dám i více jak 100%.

13 19.11.2014

Je velmi zajímavé, jak si čtenáří vybírají knihy z ranku osobního rozvoje. Ty zmarketingované a opěvované kraviny o vesmírně pozitivním vlivu zákona přitažlivosti jsou téměř na každém rohu, zatímco tahle zapadla. Je to snad tím, že Emoční rovnice vydává Dobrovský, který není až takovým koněm v této oblasti nebo nedostatečně známým jménem autora, který je v paměti uveden spíše za oceánem v USA? Tak jako tak, je tato kniha za poslední dobu asi tím nejlepším, co jsem v téhle oblasti přečetl. Autor mluví smysluplně, k věci a každou kapitolu prohodí zajímavým příběhem buď ze svého vlastního života nebo někoho, notoricky známého. Jeho rovnice mají hlavu a patu a jsou vcelku obsaženy pro všechny možné životní problémy a situace, ať už v práci, v otázce mezilidských vztahů nebo úspěchu. Ke konci pak jen přihodí návod, jak si sestavit své vlastní rovnice na tělo. Myslím si, že sám autor ušel dlouhou cestu, než dospěl tam, kde teď je a v průběhu knihy nastíní i překážky, které sám překonal a které dle mě nebyly zrovna jednoduché. Není to žádný sběr motivačních citátů, ani manuál který z vás hned po dočtení uděla emociálně vyrovnaného člověka, ale řekl bych, že kniha prospěje každému, kdo se chce nad svými problémy zamyslet a popohnat je kupředu k řešení a pomůže i všem, kdo v této oblasti tápou a nevědí kudy kam.

P.S. Pro srovnání mám v plánu i číst stejnojmennou knihu od Aleše Kaliny, která mě prakticky ke Conleyovi přivedla.

4 19.11.2014

Zajímavé čtení na neveselé téma. Vůbec nejdůležitější a stěžejní kapitolou je ta o genocidě a holokaustu. Ano, Hitler skutečně neplynoval Židy, protože by mu přišli méněcenní, ale naopak, protože se bál jejich inteligence a moci, narozdíl od slovanských národů, které považoval za podřadné.

6 19.11.2014

Z knihy je cítit, že autorka ví, o čem mluví, tudíž je jasné, že si něčím podobným prošla, ale za sebe musím říci, že to čtení je takové nijaké. Není to vtipné (vlastně ani nemůže), ale vlastně vás to ani nedojme, protože mi přijde, že tu chybí jakékoliv emoce i když hlavní hrdinka je buď nesmírně protivná anebo zrovna brečí. Říkal jsem si, že to bude zajímavé, když si to přečtu, zatímco sám trávím první týden ze šesti v blázinci, ale prakticky mě to zklamalo svou průměrností a odměřeností.

5 19.11.2014

Velmi isnspirující příručka, která potvrzuje moji domněnku, že vše už bylo vymyšleno a nám, pozdějším generacím, nezbývá než smysluplně kopírovat a přetvářet již užité postupy a komplex jiných uměleckých děl. :-)

3 19.11.2014

Uf, uf. Byla to asi nejtěžší kniha co jsem kdy četl, o čemž svědčí i fakt, že jsem ji v půlce musel odložit, abych po téměř dvou měsících nabral síly k druhé polovině. Nakonec jsem rád, že jsem ji dočetl, nicméně si stále stojím za tím, že ač je příběh a ona smršť nápadů včetně celkového utopického tónu téměř dokonalá, Huxleyho forma a styl psaní, je nadmíru namáhavý a vyžaduje plnou koncentraci a otevřenou mysl. Všechny ty myšlenky vkládané do úst hromadě postav jsou zkrátka někdy až moc i na mě.

Edit: I po více jak 7 letech to ve mně pořád ještě rezonuje. Ta kniha je šíleně geniální a budu ji číst ještě znovu. Přidávám do doporučených.

3 19.11.2014

Připomnělo mi to Bayarda, který zas učil, jak mluvit o knihách, které jsme nečetli, což je dílo shodou okolností ze stejné edice Hostu. Foster se nicméně velmi snaží a neshodí se hned v úvodu, ale ve výsledku toho v paměti uvízne jen málo a vlastně to není ani tak o čtení, jako spíše o subjektivním nazírání na jednotlivá díla, které autor předkládá. Připomínalo mi to více než jiného přednášku při oboru literární historie z hospody, kdy se profesor posilní likérem a která je ve výsledku sice zajímavá, ale už si z ní nic tak důležitého neodnesete. Jak psal kolega fauxthum - kniha je spíše určena těm, co k literatuře přičuchli až v pozdějším věku anebo při hodinách Českého jazyka a literatury na střední škole nedávali pozor. Pokud chcete něco výrazného o čtenářství, tak doporučuji spíše Dějiny čtení od Manguela.

4 19.11.2014

Musím říci, že se mi to místy četlo docela těžce a kniha rozhodně není pro každého, ale zkrátka se mi potvrzuje, jak velkým mistrem a poutavým vypravěčem byl Tulku Urgjän Rinpočhe. Místy je to dosti monotónní, některé příběhy těžko uvěřitelné, ale sám vypravěč tvrdí, že tomu nemusí každý uvěřit a dle mě je také důležité, co si čtenář z příběhu ze života tohoto lamy odnese. Je to skromnost a že ona neuvěřitelná píle a víra v Buddhovo učení se zkrátka vyplácí. Považuji téměř za nutné, aby se každý po dočtení Planoucí záře nad sebou a nad knihou samotnou hluboce zamyslel, a až pak hodnotil nebo vynášel nějaké soudy. Všechny ty dojmy, které se při čtení totiž vyplaví, musí nejdříve uzrát.

2 19.11.2014

Na tuhle knihu mám super vzpomínky. Čtení mě bavilo a pamatuji si, jak jsem si četl vždy napřed, než na mě přijde řada. :-)

Pokračování šovinistického pnutí, které Hausmann odstartoval v devadesátých letech má své opodstatnění. Útočí zde více na feminismus, než na ženy jako takové, ale hlavním trumfem knihy jsou velmi podnětné a trefné komentáře pod čarou od psychologa a sexuologa Radima Uzla, které mě místy opravdu dostávaly do kolen. Už to není tak vtipné, ani moc radikální, ale více poučné a prakticky si po přečtení uvědomíte, že jen 10% populace žen je rozumná a může normálně fungovat s mužem v moderní společnosti, kde jsou ty staré programy z dob jeskynních lovců a sběračů už víceméně zastaralé.

Objevuje se i důraz na roli otce, což je jedno veliké téma, protože i já pocházím z generace, kde byl muž (otec) ženou zapuzen a styk s dětmi soudy velmi omezen, protože chlapec vychováván jen ženami, bez mužského vzoru je jedna veliká pohroma, a já jsem toho živým důkazem. Jsem velmi rád i za kapitolu o domácím násilí, protože se stále častěji objevují případy, kdy je to prostě "obráceně". A celkově jsem rád, že se aspoň na toto téma hovoří a že se o něm píše, protože jen aktivity Ligy otevřených mužů, o.s. na toto obsáhlé společenské téma bohužel nestačí.

7 27.09.2014