LordSnape komentáře u knih

První barevný Sandman, na který si popravdě zvyknete, pokud jste jako já zatím žili v jeho černobílém světě, ale pořád vám něco bude chybět. Samotná Morfeova postava se začíná měnit a trochu mi při všech těch příbězích chyběla ona hlavní dějová linie, kterou celá sérii vlastně začala.

1 31.05.2015

Abych se přiznal, původně jsem si tenhle, pro mě první tarot, koupil jen z jednoho prostého důvodu, a tím byly ty nádherné obrázky. Jsem tak trochu blázen do steampunku totiž. Ale musím říci, že když jsem začal číst brožurku, kde autorka tak krásně atmosféricky popisuje jednotlivé karty, propadl jsem i kouzlu práce s nimi. Na jednu stranu bych řekl, že způsoby výkladu, které Barbara Moore načrtla, jsou vyloženě jen pro začátečníky a různé kombinace, které se objeví, jistě nemohou poznat, ale to nic nemění na tom, že pro člověka, který je tarotem již aspoň trochu políben, postačí. Začátečníkům pomůže spíše učebnice výkladu, než samotná brožura.

2 31.05.2015

Příště bych měl být více pozorný při výběru a číst pořádně podtituly, protože jsem si z této publikace nic neodnesl. Pan Ellis vás v podstatě nabádá, aby jste žili a jednali racionálně. Je to jednuduché, že. Tak proč je tolika lidí nešťastných a musejí žít v trápení den za dnem? Kniha jako taková se nám všem vlastně vysmívá a říká, že si za vše můžeme sami, což je z části pravda, nicméně ještě k tomu dodává, že si za všechny ty útrapy, krize, hněv a úzkosti vlastně přivádíme sami, protože máme buď moc vysoké nebo naopak nízké nároky a nežijeme v realitě. Jsem tady sám, koho občas žití v reálnu naprosto unavuje a přijde mu všední? Jsem snad jediný, kdo si občas něco naplánuje a věří, že mu to vyjde a snaží se jít za svými sny? Pochybuji, že ano... Pan Albert Ellis vymyslel jistou odnož poměrně úspěšné kognitivně-behaviorální terapie a učí zvládat emoce pomocí racionálních příkazů, cvičení a jiných oblíbených pomůcek tohoto směru. Nicméně mu jako všem KBT terapeutům chybí pokora a možnost uznat, že ta jejich cesta není všemocná. Namísto toho se dočkáme ze začátku knihy jen prázdného chvástání. Jak typické. Pro mě tohle rozhodně není, ale to neznamená, že jinému to nesedne. Narozdíl od autora jiné možnosti nikdy neodsuzuji.

1 31.05.2015

Mám jakýsi zlozvyk anebo je to zvědavost, už ani nevím, ale většinou si do svého hledáčku dosadím i výherce Knihy roku na DK. Fotrův deníček jsem nicméně zaregistroval už předtím a byl na něj zvědav, protože mě zajímala výchova dítěte z pohledu muže, ale tehdy mě ani ve snu nenapadlo, že by mohla taková kniha anketu vyhrát...

Co jsem čekal, jsem vlastně ani nedostal. Nějak mi nedošlo, že se jedná o humornou knihu s velkou dávkou nadsázky a že je vlastně přepisem blogu. Když bych to měl vzít kolem a kolem, tak ze začátku mě to bavilo, docela jsem se usmíval, ale postupně se vtipy začínají opakovat, nadsázka štvát a zbyde už jen vzlykání novopečeného tatínka, jak je jeho žena na něj zlá, jak dítě neustále zvrací nebo si strká věci do otvorů a prostě, že je to dítě, které se chová úplně přirozeně. Dozvíme se občas i něco i povedené Ladsmanovic famílii. Velmi mě bavily pohledy psané jakoby přímo z pohledu Čeňka, ale těch je pomálu. Osobně si myslím, že je to jednoduchá kniha pro jednoduché zabití času a pro nenáročné a jednoduché lidi (jako Bočkova Aristokratka...), chcete-li to říct tak narovinu, kteří nehledají v literauře nějakou hodnotu anebo zajímavý spisovatelův styl, který u krásné literatury autoři "vyšších" děl zkrátka tak nějak mají sami od sebe. Jako blog je to asi dobré (nevím, fakt je nečtu...), ale jako kniha už silně pokulhává, přesto, že jsem se při čtení snažil snížit na úroveň maminek z Mimibazaru, na které autor tak moc nadává...

17 04.05.2015

Velmi osobitý životní příběh v komiksu jedné rebelantské dívky, která se i přes lásku k vlasti nebála říct nesouhlas a dělala si věci po svém. Hrůza nového íránského režimu, který je povětšinou jen místy naznačen mi doslova zanechávala tuhou krev v žilách...

5 04.05.2015

Nikdy bych nevěřil, že zrovna Richard Bach bude se mnou tak spřízněn. Není to od něj první kniha, co jsem četl, ale přesto mě dostala. Ani ne tak formou nebo myšlenkou, ale prostě tím jak vnímal svět, jak hledal cosi v davu a co stále nepřicházelo i to, jak se snažit nebýt svázán vztahy mezi lidmi anebo prací, aby následně zjistil, že nejsou pouta jako pouta, a že některé závazky nejsou jen na škodu. Soucítil jsem s Richardem na jeho cestě za štěstím a porozuměním a naprosto ho chápu i tiše závidím, že má (měl) člověka jako Leslie.

13 04.05.2015

Koplovu adaptaci jsem si přečetl jen díky odkazům v knize Tajemný hrad v Karpatech, a musím říci, že je to opět takový autorův standard. Děti možná vyděsí, ale mě už ne. Cartoon kresba opět celkem povedená.

4 04.05.2015

Je to dobrá kniha a to i přes fakt, že se Corneau hlavně soustředí buď na příklady vyhraněných vztahů mezi muži a otci, anebo vyloženě až psychopatologickými problémy, které byly povětšinou zapříčiněné absencí otce z fyzického či emočního hlediska. Každopádně za mě prostě velmi dobré, protože publikace jasně ukazuje, jak je důležitý vliv otce a jak ho lze bohužel někdy i snadno zneužít.

2 04.05.2015

Pana profesora Bakaláře mám ve veliké úctě. Při všem co vykonal a hlavně si mě získal tím, jak se nebál ozvat, ba dokonce napsat knihu o otcovství. O jeho důležitosti, dopadech, kdy otec chybí a jaký nepostradatelný vliv ve výchově má otec na přirozený rozvoj dítěte. Důležití jsou oba rodiče a nelze tvrdit, že tomu tak je v pořádku, protože snad jen "technicky" matka stačí, ale aby se z chlapce stal muž, potřebuje otcovský vzor a aby dívka naplnila svou sexualitu se správnými partnery, je tu stále nepostradatelný vliv otce. Zajímavá byla i kapitola, jak to "funguje", když už partnerka dítě má... Tohle jsou nicméně jen dvě části témat, které v knize najdete. Pokud vás to zajímá, určitě po knize sáhněte.

3 04.05.2015

Po brutálním 5. a 6. dílu je tohle hned další, prozatimní vrchol celé série. Masakr, který nedělají zombie, ale sami lidé, vždy dokáže zamávat s emocemi...

2 04.05.2015

Na Kirkmanovi obdivuji, jak se s postavami nepáře, nechá je s klidem v srdci zabít a roztrhat zombiemi, aby na scénu přivedl nové, neokoukané, které popostrčí celý děj zas o kus dál. Tenhle díl bych nazval asi velmi "psychicky vypjatým".

2 04.05.2015

Teorii Gaia znám a slyšel jsem o ní už dost, takže byla otázka času, kdy se vrhnu na Lovelockovu knihu. Osobně obdivuji přístup i sdílím názor, že věděc nezávislý na systému a nepracující pro korporace, klepajíce se o dotace na výzkum, žije a bádá velmi svobodně, což je v případě podobného výzkumu asi i potřeba. Na druhou stranu mi kniha přišla místy dosti složitá a trochu zbytečně obsahuje termíny z vědeckého ranku, kterému já vážně nerozumím. Pokud jste bilolog, chemik či jinak přírodně zaměřený tvor, určitě si z toho odnesete mnohem více. Je to víceméně vědecká stať napasovaná do knihy, ne populárně naučná publikace, která by měla teorii přiblížit lajkovi. Je to vlastně i dobře a Lovelock sám si je jistý, že nepotřebuje názory lidí, které jeho záměry nepochopili, i když si myslím, že i on sám v leckterých pasážích zněl trochu pochybovačně.

4 04.05.2015

O Aleši Kalinovi jsem se dozvěděl od kamarádky a pak i z internetu. To, že je uznávaný a vyhledávaný kouč a já o něm nevěděl, mi dalo poznatek, že ač tuto problematiku trochu sleduji, tak s tím Kalinou to nebude až tak horké. Je zajímavé, jaké měli všichni ti lektoři a koučové původní povolání (viz. třeba Čmolík...). V případě tohoto autora mi přijde, jako by si chtěl odpočinout od světa komerce a velkých korporací a místo toho řídil lidi trochu jiným způsobem. Asi se ptáte jak na mě kniha působila... Inu, kdybych ji nepřečetl, nic by se tak nestalo. Autor má pravdu v tom, že pro naplněný a kvalitní vztah je důležité vzájemné porozumění, mluvit o problémech a mít něco společného, jako jsou třeba zájmy a životní cíle. Ale to ostatní jsou jen buď věci, které najdete všude jinde volně ke stažení či Kalinovy dogmatické a debilně svazovací techniky, kdy vás vyloženě nutí udělat si ze vztahu další nesmyslnou společnost plnou smluv a různých trestů formou cukru a biče. A ze všeho nejvíce mi osobně vadilo, jak se v knize dává najevo, že je velmi důležitý vzhled... Ok, na jednu stranu chápu, ale ta forma, jakou je tato kapitola psaná je vážně strašná. Už vůbec testování daného partnera díky dopředu "předefinovaných" kvízů a tabulek mi přijde stejně ujeté, jako kdybychom si vzali testy z Bravíčka zdali se k sobě hodíme a na kolik procent. Prostě se občas musíte spálit, někdy to vyjde a jindy ne. Pracujte na sobě i na svém vztahu, ale na Aleše Kalinu se vykašlete. Mezilidské vztahy nejsou pokrytecký business.

8 04.05.2015

Těšil jsem se na filosofické pojednání o cestování, ale De Botton to pojmul trochu jinak a dalo by se říci, že mě to svým způsobem zklamalo. Nejde ani tak výběr průvodců, kde mě zaujala spíše tak jedna třetina, přičemž v té poslední byly osobnosti, které jsem ani neznal, ale spíše mi vadil fakt, že se dozvídám o daném člověku více, než o cestování a pohnutkách k němu jako takových. Dalo by se říci, že mi to vlastně nic nedalo a to je dle mě u filosofických knih špatně.

3 04.05.2015

Jak moc jsem se na tuhle knihu, tak ještě více mě zklamala. Očekával jsem cestopis z krásného putování, ale Rohrbach to celé pojala jako osobní pohled na různá témata. Co z toho, když se dozvím, jak na ní působil farář při bohoslužbě, anebo kde leze jaký brouk přes cestu. Kniha je psaná tak nezajímavou formou, že jsem ji po necelých 50 stranách odložil a už nemám chuť se k ní kdy vrátit. Navíc je tak trochu i zastaralá. První vydání u nás je sice staré 8 let, nicméně jsem rok, kdy byla cesta uskutečněna nikde nedohledal.

Moje první oficiální audiokniha, kterou jsem doposlouchal od začátku až do konce. Příběhy jsou to zajímavé a vzhledem k tomu, že se zajímám o folklor a etnologii, tak se mi to nemohlo nelíbit. :-)

2 04.05.2015

Z knihy je cítit ona skromnost, pokora a hluboký vhled, kterým je Akong Tulku Rinpočhe známý. Je určena především lidem, kteří se o buddhismus ani tak moc nezajímají, anebo o něm předtím moc neslyšeli. V první části se rozebírají věci ohledně chování vedoucímu k utrpení, aby pak v druhé části knihy autor představil svoji tzv. terapii, založenou na meditačním cvičení. Plán je dosti dlouhý, ale věřím, že je užitečný a pomůže lidem, kteří se snaží o nějakou duchovní změnu ve svém životě a nechtějí nebo nemohou praktikovat učení jako takové. Pomohou i otázky a odpovědi na problémy s nimiž se čtenář setká u každého cviku. Nicméně i sám Rinpočhe naznačuje, že kniha jako taková nemůže nahradit vedení plně kvalifikovaného učitele. Její přínos ale jistě svoji váhu má a to ne zrovna malou.

1 06.04.2015

Po předchozím klidném díle, kdy se hlavně teda kecalo a řešily věci, které jsou tedy taky důležité, přichází odplata a další neskutečný masakr. Kirkman udržuje nehorázné tempo a bylo už jasné, že ve vězení už nadále moc bezpečno nebude. Jsem zvědavý, jak se příběh bude dál vyvíjet, protože tenhle díl to opravdu "rozseknul" skrz na skrz všemi hlavními postavami.

1 06.04.2015

Více než výstižný název dílu. Šílenost, utrpení a zmar nad zmar. Téměř všech postav mi bylo líto a je jisté, že nikdo si nemůže být jistý, zdali přežije do dalšího dílu. Guvernér je asi nejšílenější postava, s jakou jsem se kdy v literatuře setkal. Jeho "nehoda" ke konci sešitu byla vážně neskutečná...

1 06.04.2015

Na scéně se objevuje nová a naprosto šílená postava v podobě Guvernéra a příběh graduje. Je to čím dál více vypjatější a násilím se rozhodně nešetří.

2 06.04.2015