LordSnape komentáře u knih

Vzhledem k tomu, že Smrt je ze Sandmanovské série moje nejoblíbenější postava, sáhl jsem i po tomhle komiksu a nezklamalo mě to. Příběh sice není nic světoborného, ale prostě strávit pár chvil s touhle postavou je pro mě jako pohlazení. :-)

4 17.07.2015

Ač mě stará americká detektivní škola minula a vlastně ji moc nemám v lásce, tak se mi Blacksad líbil. Mohou za to asi ty postavy.

1 17.07.2015

Nebyl jsem z toho tak u vytržení a na měkko jako jiní melancholici, ale i tak se mi to líbilo. Upřímný příběh ze života prostě.

3 17.07.2015

Když jsem se chystal Sedláčkův bestseller číst, čekal jsem ledacos, ale rozhodně ne tohle. Případní čtenáři se zájmem o ekonomii asi ostrouhají, protože náš nejslavnější ekonom se jí téměř vůbec nevěnuje. V první části, kde řeší Eposy, starověkou kulturu, křesťanství, až se dostane k Descartovi a nakonec i Smithovi se jedná spíš o antropologii a hledání jako takovém. Druhá část věnující se spotřebě, neviditelné ruce trhu a vlivu matematiky je o poznání lepší, ale pořád si myslím, že název knihy je zavádějící. Sedláček se pouští do sáhodlouhých úvah bez vlastního názoru. Jeho kniha je plná citací a odkazů na všemožné zdroje, společně s nepřehlednými poznámkami pod čarou. Autorův podíl se tak zkrátí minimálně o třetinu, ale to není až takovým problémem. Hlavní kámen úrazu je v tom, že Sedláček hledá ekonomické vazby tam, kde je to při nejmenším sporné a vysvětluje si starověké zvyky po svém, vzniká tedy pak zavádějící filosofická esej. Od filosofie a etiky se přesuneme k sociologii, psychologii, estetice, etnologii a mezi další vědní disciplíny, které jsou v knize ve velké míře obsaženy. V životě by mě nenapadlo, kolika různými způsoby se dá vyložit smysl Eposu o Gilgamešovi. Řekl bych, že kniha je spíš takovým pátráním a hledáním střípků základů současné ekonomické vědy, ale bohužel pro autora si já osobně myslím, že hledá ve věcech, které předci mysleli úplně jinak, jen si je teď post-moderně takto intelektuálsky vykládáme. Minulost i příběhy z Bible byly o mnoho prostší, a nelze dle mého názoru třeba na Ježíšova slova o sdílení a lásce násilím šroubovat vliv potřeby, spotřeby nebo hodnotu peněz či hromadění majetku.

10 28.06.2015

Ať už se na to podíváme z jakéhokoliv úhlu, tak Rainbow Rowell napsala prostě obyčejný příběh o první lásce dvou mladých lidí. Ano, nejsou zrovna nějaké hvězdy a mají svoje problémy, ale i když se to dobře četlo, je to vlastně jen příběh pro mladé dívky. Hrdinové řeší problémy doma i ve škole a učí se zpracovávat svoje pocity k druhému. Na knize se mi líbilo, jak je psaná vždy z pohledu jedné nebo druhé postavy a jak autorka dobře vystihla povahu obou charakterů. Eleanor mě začala po čase trochu štvát tím svým pesimismem a odtažitostí, Parka jsem začal naopak trochu litovat, protože se jako správný muž hodně snažil a bojoval. Nicméně mi na celé knize chyběla nějaká přidaná hodnota, zkrátka něco navíc. Proto tady rozhodně tvrdím, že srovnání s Johnem Greenem a knihou jako Hvězdy nám nepřály, ač spadají do stejného žánru young adult, je naprosto nelichotivé pro mého oblíbeného autora, protože on své postavy nechá skutečně projít peklem, nebojí se větších zvratů a hlavně mezi řádky skryje ono důležité poselství o lidskosti. To Rainbow Rowell neumí a proto její kniha nemůže být nikdy tak dobrá.

6 28.06.2015

Rozhodně si nemyslím, že by Manfred Spitzer vedl jakýsi džihád proti digitálním médiím, ostatně reakce Michala Rybky, člověka, který se chlubí tím, že napsal recenzi na hru z obrázků a který se snažil proniknout i k čtenářům fantastiky svojí ryze podprůměrnou, povídkovou sbírkou Příběhy pro Bastet, nemá autorovi co vytýkat, protože každý z nich si vždycky bude vehementně stát za tou svojí pravdou.

Co se nedá upřít knize jako takové je fakt, že je svého druhu asi jediná a možná proto se Spitzer místy pouští až do přílišného bujarého vykřikování na všechny strany s poselstvím "Zachraňte naše děti!" Statistika a různé výzkumy jsou možná nudné, nicméně už dávno bylo prokázáno, že čím je mozek méně trénovaný, tím dříve zakrní. O vzniku demence nebudu polemizovat, neznám fakta, ale co bych zde vyzdvihl je to, že si až příliš zjednodušujeme život, abychom ušetřili čas a místo toho, abychom se radovali sami ze sebe, z lidí, rodiny a přírody, tak čučíme na nesmysly v TV a čteme nepodložené kraviny na internetu. Takže vlastně žádný čas díky digitalizaci ani neušetříme. Kvůli těm všem přístrojům - chytřejším mobilům, plochým LCD televizím a monitorům jsme naopak čím více v práci a to jen, abychom si koupili statky které vlastně ani nepotřebujeme a to vše na úkor rodiny a volného času pro sebe.

Digitální média jsou dobrý sluha, ale zlý pán a už nám začínají přerůstat přes hlavu, to je nesporný fakt. Vidím to všude ve svém okolí i mezi dětmi na ulici. Nicméně už není cesty zpět a trochu mě mrzí, že Spitzer nepřišel s nějaký poselstvím, namísto toho, aby se v poslední třetině knihy neustále opíral do FPS stříleček nebo MMORPG jako WoW a tvrdil, že jsou hry životu nebezpečné, protože si to rozhodně nemyslím a je to stejná polemika jako v případě účinku homeopatie... Jo, já jako děcko hrával třeba Golden Axe a s kuličkovkama běhal po lese hrajíce si na vojáky. Je to naprosto stejné a je vtipné, že to vztahovačného Rybku tak strašně štve.

9 28.06.2015

Pro mě ne až taková bomba. Líbilo se mi, jak se Moore popral s tím kdo a za jakým účelem vlastně vraždí, a to je vlastně celé. Kresba je zajímavá, muselo to stát hodně sil i práce, ale občas jsem se do toho trochu zamotával, místy nudil a ke konci si přál, aby to nebylo tak strašně mamutí. Alan Moore u mě zůstává hlavně jako člověk, který napsal V jako vendeta, což Z pekla i když hraje na moji oblíbenou hororovou notu, už nezmění.

3 28.06.2015

Moje první ucelená kniha o hlubinné psychologii. Jasně, jako laik jsem nerozuměl úplně všemu, co se mi autor snaží říct, ale to nic nemění na tom, že kniha je to skvělá a pokrývá jak teoretický význam a vznik snů, tak i praktickou práci s nimi v analyticko-terapeutickém procesu, což je na celé publikaci vlastně to nejzajímavější.

2 28.06.2015

Miluji kočky a nemám rád psy a tahle kniha můj pohled na věc rozhodně nezmění. Je příliš zmatená a Rogerova osobnost nebo motiv chcete-li, tak nějak nedával ke konci už moc smysl.

4 28.06.2015

Paráda, nádhera, fantazie. To jsou jen jedny z mála superlativ, které mě napadaly při čtení tohoto dílu. Jsem rád, že se děj opět soustředil na pána snů a jeho vypečenou rodinku, a že se dovysvětlily a uzavřely některé věci z minulých dílů. To, jak je nakreslený svět Deliria je něco nepopsatelného...

3 28.06.2015

V rámci zběžné studie psychologického směru jungovské psychologie je to více než dobré. Pro hlubší pohled a vysvětlení "proč tomu tak je" bude ale potřeba nahlédnout na jednotlivé sebrané spisy, kde sám Jung zaujímá k problémům i svůj postoj, případně říká jak tomu vlastně došel. To nic však nemění na tom, že tahle kniha jako sumárum celého učení je nenahraditelná.

3 28.06.2015

Veškeré věci o prokrastinaci a jak se jí vlastně zbavit uvedené v této nesympatické příručce najdete na internetu prosím pěkně, a to bez zbytečných keců, teda osobních "zkušeností" pana Scotta, který si je tímto přivlastnil.

1 28.06.2015

Napínavý, skvělý a mrazivý příběh o lidské odhodlanosti a neutuchající odvahy. Nicolas Vanier je znám především díky románu Bella a Sebastián, kde popisuje jedinečný vztah člověka se psem, který je mimo jiné důležitý i v tomto cestopise. Osobně mě nejvíce bavila druhá část, kdy rodinka bydlí ve srubu, který si sami postavili, ale teprve cesta na saních nehostinou přírodou, s mrazy okolo 40 pod nulou mi teprve ukázala pravé kouzlo téhle knížky. Neskutečné dobrodružství, které muselo celou rodinu velmi stmelit a změnit jejich celkové nazírání na náš západní svět. Po dočtení mě přepadla hrozná závist, že si Montaine již od dětství vypěstovala tak krásný vztah k přírodě a jejím principům.

3 31.05.2015

Franklinovi jsem držel palce, byl jsem překvapen a nadšen tím, co vše dokázal a kam až se byl schopen i přes svůj handikep posunout. Osobně jsem s ním i soucítil, protože se sám cítím být občas s novými věcmi také trochu hloubavější. Kniha jako taková se nečte úplně špatně, ale tím, jak se soustředí na titulní postavu, jsou vám všechny ostatní tak nějak volné, což moc neprospívá příběhu jako celku. I když se ale nejednalo pro mě o nic zásadního, jsem rád, že jsem Objevení pomalosti četl.

2 31.05.2015

Rozhodně lepší, jak předcházející bájný sešit. I když se zde opět k mé smůle odsouvá hlavní příběhová linie pána snů, byl jsem poměrně okouzlen příběhem o Orfeovi a zvláště vyvedený byl orientálně laděný Ramadán, kde barvy vyloženě prospěly.

4 31.05.2015

Osobně také nechápu, teda vlastně chápu, ale stejně mě to mrzí, že Báje a odlesky byly takhle přiblble rozpůleny. Barevná kresba navazuje na předchozí Hru o tebe, ale abych se přiznal, tak tady mi už kresba samotného Morfeuse docela vadila. Už není takový jaký byl - tajemný a zajímavý. Samotné příběhy mě nijak zvlášť nenadchly a považuji tento sešit prozatím za to nejslabší, co jsem z celé sandmanovské série četl. A slibované proroctví z anotace se nenaplnilo, páč jsem už po 14 dnech na příběhy pomalu zapomněl...

2 31.05.2015

Nějak jsem žil v omylu, že tenhle komiks je předlohou pro Fincherův film. Namísto toho se mi dostalo jakéhosi chudého rozšíření z pohledu Johna Doeho, když vykonával své soudy na hříšnících. Kresba je fajn, místy hezky krvavá, ale použití stripů z filmu jako třeba v případě kapitoly o Lenosti je příšerné a věsměs se nic nového z pohnutek či motivu nedozvíme.

1 31.05.2015

Stejně zkažená a jedovatá nálož jako první knížečka. Pokud máte v krvi aspoň trochu černoty a nevadí vám, že téměř každá druhá postava drží v ruce ptáka a ejakuluje, je to přesně nekorektně ujeté přímo pro vás.

1 31.05.2015

Frky jsem začal sledovat již na Facebooku a tak jsem vlastně drahnou většinu znal a v podstatě věděl do čeho jdu, ale i tak mě to zabilo. Tenhle člověk není prostě normální, jinak by nemohl produkovat takovou hudbu a kreslit tak nekorektní stripy. I když je většina vtipů naprosto jednoduchá a ne tak dobře vypointovaná jako v případě Hugleikura Dagssona, budete se místy řezat a stydět za to.

1 31.05.2015

Komiks na mě v podstatě působil jako film. Možná i trochu lépe, protože jsem teprve teď dokázal pochopit a ocenit jistá jednání postav. Je to hloubavý a nevšední příběh, kde postavy vystupují spíše jako figurky a alternativní historie jen ukazuje Mooreovy frustrace z tehdejšího (ale i dnešního) světa, které bohužel utne nezajímavě vystavěný konec.

3 31.05.2015