los komentáře u knih
po rekompozici Máchova Máje přichází dekonstrukce a rekompozice vyprávění, knížka je promyšlená od obálky k obálce, od úvodu k rejstříku (ten je takovou malou hádankou, opravdu vtipné!), je v ní důležité doslova každé písmenko a značka
Drdovy pohádky patří k české klasice, o hastrmanech a o čertech snad nikdo jiný líp psát neuměl
Vimrovy ilustrace se vyrovnají Ladovým
velmi povedené beletristické zpracování životních osudů (dnes) věhlasných fyziků a okolností, které provázely vznik jejich převratných teorií
překvapuje mne, že se jedná o Labatutovu prvotinu - Strašlivá závrať se mi jeví jako velmi vyzrálé dílo, zejména způsob, jakým pojednal "relativitu" etické stránky objevů (což považuju za hlavní téma románu)
v podtitulu je sice žánrové zařazení "román", ale jednotlivé kapitoly se dají číst i samostatně - i když... no, čtenář se tím připraví o tu "kvantovou provázanost"
už dlouho jsem si tak dobře nepočetl! doporučuju
troufám si tvrdit, že "po přejití vichřic hněvu, hříchy našimi na hlavy naše uvedené, vláda věcích tvých k tobě se opět navrátí, ó lide český!" je v našem národu jedním z nejcitovanějších výroků domácích spisovatelů, a přesto skoro nikdo netuší, kdo je jeho autorem
kšaft jako literární žánr by si zasloužil v naší literatuře aktualizovat
tak jsem si chtěl o adventu dopřát trochu duchovní útěchy, ale tahle "truchlivá tetralogie" opravdu není dobrá volba, ať mi Rozum, Víra či Kristus oponují čímkoli (a být já na Vykupitelově místě, tak se teda letos nenarodím); i sám Komenský se nakonec smiřuje s míněním, že Jednota bratrská dřív či později zanikne
když tahle knížka v roce 1991 vyšla, děcka se o ni ve školní knihovně rvala (zejména kvůli těm realistickým obrázkům ke konci)
jééé, to je můj Tarzan, první "skutečný - americký" komiks, kam se jen tenhle odrbaný, tisíckrát pročítaný a před zabavením skrývaný poklad zatoulal?
hra o napravení zhýčkaného městského synáčka, který raději zapře vlastního otce, než aby se shodil před svými kamarády z lepších rodin, jimž se chce zalíbil; tatík se naštve a vyléčí nezdárného syna prací a chudobou; nevím, nevím, jestli to bude fungovat i dnes...
nebavilo mě hru ani číst, ani vidět na divadle: kdysi začátkem tisíciletí jsem byl na její modernější inscenaci v Národním a jediné, co mi utkvělo, byl jednak excelentní výkon Javorského (v roli sv. Václava), jednak že Poloczek zapomněl několikrát text, no a Tylovi se omlouvám, z něj si nepamatuju moc nic
souhlasím se čtenáři Abroš a Kníšil a přidávám postřeh, že ta jeho děcka a vnoučata byla snad ještě odpornější
rád čtu žánr odborné přednášky, jednak se díky jisté rozvolněnosti a lineárnosti odpovídající formě nemusím tak urputně soustředit (oproti psané, zhuštěné studii), jednak se vždycky dozvím něco nového, co mi v daném kontextu unikalo nebo by mě nenapadlo takto propojit
Calvino v posledním roce svého života sepsal pro plánované hostování na Harvardu šest literárních přednášek, i když jich prý zamýšlel osm, toto vydání přetiskuje znění prvních pěti (pouze dokončené); čtou se lehce a jsou opravdu inspirativní, poznamenal jsem si mnoho nápadů
pousmál jsem se nad Calvinovým zděšením z přemíry vizuálna, které dle něj ubíjí (nejen čtenářskou) fantazii člověka v současném světě - a tím současnem se myslí polovina 80. let 20. století = kdyby jen tušil, co přijde s érou internetu a vůbec digitalizace...
taky vám nešlo na rozum, proč "malované děti nasedají do lodiček"?
materiálově bohatě podložené studie o pionýrském hnutí, zklamala mne jen velmi slabá a na informace a příklady chudá kapitola o dobové dětské beletrii o pionýrech a pro pionýry
stručně, ale poutavě a názorně pojednány základní okruhy současné fyziky mikro- i makrosvěta s tradičním zamyšlením v závěru, co bude a co by mohlo být; mj. přehledně shrnuje cestu k teorii všeho
rád čtu univerzitní romány a i Samotář se mi líbil, otevírá mnohem více témat spojených s problematikou vztahů a komunikace současné společnosti než jen ústřední střet mladé západní generace na škále inteligence, kapitálu a privilegovanosti; na rozdíl od většiny recenzentů se domnívám, že jimi popisované slabiny románu jsou možná záměrné a autorem promyšleně komponované, vycházím z osobní zkušenosti s osobou, která se projevuje velmi podobně jako románový David, takže mi nejen postupně mrznul úsměv, jak se z počáteční trapnosti rodil patologický narcis a stalker, ale myslím, že třeba i formální nadstavba románu (David retrospektivně popisuje, že podnikl psychosociální experiment neboli studii charakteru Veroniky) vychází ze zmíněné diagnózy a autor ji volil záměrně (David tímto tvrzením jenom ve své mysli opravuje "náhlý dějový zvrat", kdy zjistil, že se sám stal objektem Veroničina výzkumu; teprve na základě tohoto poznání zpětně mění minulost a čtenáři hned na začátku tvrdí, že on byl první, kdo začal nějaký "výzkum" - alespoň takto jsem to zažil s reálným stalkerem a manipulátorem: v okamžiku, kdy vědomě lže, ihned obviní svůj protějšek ze lži; všechno, co jeho protějšek dělá, on už dávno a líp někdy dělal; vždycky musí mít stejné věci a dělat stejné činnosti - pokud možno lépe a s větším úspěchem atd.); dokážu si představit reálnější, obyčejnější závěr (ovšem vím já, jak to chodí na Harvardu?), ale i tak mě Waynův román pobavil a myslím, že stojí za přečtení
velmi úsporně vyprávěný příběh "nelehkého ženského údělu v nelehké době", který mi klade otázku, zda by nebylo jednodušší, kdyby se lidé množili dělením
Všetičkovy rozbory próz 19. století, to je stará škola analýzy, šablonovitá, málo objevná, ale návodná, myslím, že pro mladší studenty může být prvním impulzem k seznámení se se sekundárním čtením a výzvou k rozvíjení úvah o literatuře; velké mínus ovšem zastaralosti zdrojů (většina použité odborné literatury pamatuje světovou válku) a uspořádání slovníčku terminologie (zabývat se kompozicí textu a nepřehledně uspořádat rejstřík je trochu paradox)
asi můj první román, v němž žádná z postav nestihne nikdy vystřízlivět; děj se točí výhradně kolem potřeby jedné ucpat nebo olízat minimálně jeden tělesný otvor druhé a přitom udržet dostatečně vysokou hladinu opiátu nebo halucinogenu v krvi; groteskní a ad absurdum dotažená sonda do života studující americké "zlaté mládeže" roku 1985
vtipná kompozice korespondující s obsahem = text začíná i končí v půlce věty (jo, skočil jsem na lep a trapně pátral po jiném exempláři, kde "nechybí strany")
legrácka erotického obsahu, psaná bez jakékoli autocenzury, neboť ji Havlíček nechtěl zveřejnit, vydána byla až po cca sedmdesáti letech z pozůstalosti - a s tímto zřetelem by k ní měl čtenář také přistupovat a tak ji hodnotit
pobaví, potěší, i když na anekdotu je to pro současného čtenáře, který je s každým textem vždy rád rychle hotov, příliš rozsáhlé, jak se stále opakuje schéma sedmi sester, ovšem kdo nepospíchá, bude odměněn velmi svérázným jazykovým humorem a nevšední metaforikou; sexuální obsah už sice dnes nemá sílu šokovat či pohoršovat, nicméně dokáže překvapit průběžnými pointami, nuptiální i mortální
představuju si, jak by takovou anekdotu zveršoval Vrchlický či Nezval, anebo vyprávěl Hrabal (v jejich díle se podobné perly také najdou)
no fuj, to vám to nestačí každý měsíc???
(+ ještě ty kyselý ksichty pár dní před a někdy i po?)
vyhledával jsem téma 50. léta 20. stol. a tohle byla "chyba algoritmu", ale hrůzné je to snad ještě víc: nejen kvůli těm bizarním obrázkům (třeba obrovskej letící tampón, áááá), ale co hůř - většina stran je celoplošně křiklavě červená (můžeme být rádi, že k tomu ženský nepotřebujou taky srp a kladivo)
pěkná oddechová novela o tom, že nikdy nedokážeme naplánovat úplně všechno (a že když se něco může pokazit, tak se to samozřejmě pokazí); relativně tradičně podané téma dvojnictví a náhody, zápletka a její rozvíjení jsou předvídatelné, ale rychlý závěr dokáže překvapit; vyprávění by myslím bylo uvěřitelnější, kdyby bylo zasazeno do doby před digitalizací