los přečtené 3132

Povídky Růženy Svobodové (1891-1895) 1896, Růžena Svobodová

představuju si cílovou čtenářku raných povídek Růženy Svobodové v roce 1895: slečna dcera nebo mladá manželka nějakého movitého pražského obchodníka, průmyslníka či vyššího úředníka, která umí francouzsky, dopoledne tráví vyšíváním a odpoledne břinká vybraným hostům v domácím salonu na piano; zatímco její služky čtou potají "krvavé" a milostné romány o tom, jak si boháč vezme chudou, ona čte moderní/modernistické prózy Svobodové o hrdinkách, které touží stát se dobrou manželkou, matkou a hospodyní, a když to nejde, obětují se, tzn. zmarní svůj život, protože prostě není a nemůže existovat jiný smysl života tehdejší ženy SPOILER Anna se raději neprovdá, aby její nápadník nemusil živit i její matku; paní E. se trápí v manželství se starcem, protože nepochopila nabídku mladého; Pražačka bez věna se musí provdat za statkáře, ale na venkově se nudí a trpí; vesnická učitelka musí zůstat slečnou a všem je pro smích; stará chůva obětovala celý život výchově prince a umírá zapomenuta; Ludmila uteče s vesnickým podučitelem, aby se nemusela provdat za úředníka, a společně pak spáchají sebevraždu, protože neunesou svou hanbu obávám se myslím právem, že dnešní čtenář/ka povídkám Svobodové jen málo porozumí, pokud nezohlední tehdejší společenský konsenzus... celý text

Poslední léto 2024, Dorota Ambrožová

masivní mediální propagace mě nakonec zviklala k četbě a začátek mě opravdu zaujal, sice ne literárně (ok, prvotina, autorčin styl teprve vzniká), ale autenticitou líčení pocitů a chování náctileté, ten krajně subjektivní idealismus, sebelítost a sebezahleděnost spojené s agresivní vulgaritou a extrémní kritikou veškerého vnějšího světa, pak mne trochu zamrazilo ve scénách, kdy Hana poskytuje sexuální ukojení sousedovi (možná víc ze soucitu než ze zamilovanosti), a předpokládal jsem, že román bude rozvíjet podoby manipulace dospívající dívky, ale tak od poloviny se už bohužel stává jen červenou knihovnou, popisem naivních dívčích snů a fantazií, nemohu doporučit... celý text

Marné lásky 1919, Růžena Svobodová

"secesní" povídky Růženy Svobodové z prvních let 20. století; stylizované ornamentální popisy vnějšího prostředí i ženského nitra s důrazem na prožitek vizuálního vjemu, iluze skutečnosti zastíněná iluzí krásy - tohle snad muselo být mrtvé už v době svého vzniku, ale chci sám sebe přesvědčit, že se Svobodová opravdu snažila vyjádřit pasivnost a bezvýchodnost života ženy z lepší společnosti v konzervě rakousko-uherské monarchie SPOILER hrdinky Marných lásek teatrálně umírají nebo se demonstrativně sebevraždí (Emilie deponovaná macechou na opuštěný ostrov nešťastnou touhou po vysněném ženáči; z těžké nemoci uzdravená Anna vstupující do rozbouřených mořských vln, když zjistí, že nevěrný manžel si přál a čekal na její smrt; sběratelka umění Kateřina esteticky inscenující svou otravu jedem pro nemilovaného manžela a nenáviděného bývalého milence), jiné hořce rekapitulují své milostné vystřízlivění (herečka Margit, tanečnice Janotová) na druhou stranu to není póza = téma sebevraždy okolo roku 1905 výrazně rezonovalo tehdejší společností (asi jako dnes třeba genderová identita), viz třeba rozsáhlá analýza T. G. Masaryka Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty... celý text

Jako po drátku 2024, Ondřej Šanc

generační román konečně po mužské linii s obrovským potenciálem strhnout čtenáře autorovým nadšeným vyprávěním, které plyne "jako po drátku", nevěřil bych, že je to prvotina, a kdyby Šanc udělal poslední tečku na straně 268, doporučoval bych všem a těšil se, jakou pěknou pohádku o indiánech (i když já byl od mateřské školky vždycky Old Shatterhand!) jsem si pro potěšení vybral na závěr roku... ...jenže pak najednou přijde rychlý zvrat k jakési červené knihovně, neuvěřitelné se stane nevěrohodným, už takhle černobílý svět dobrých a morálních chudáků žijících v přírodě, přirozenosti a tradici a nespravedlivě vykořisťovaných mocnými boháči, obchodníky a průmyslníky, ponižovaných namyšlenými měšťáky a pronásledovaných krutými četníky/šerify/policajty sklouzne k naivní idyle nekriticky oslavující vše alternativní a subkulturní v sentimentálním kýči se všemi stereotypy, které si lze představit (trampové, skauti, disidenti, Romové, odebrané děti, bioženy atd.) jestli Šanc nezůstane autorem jedné knihy-konfese, pak bude jistě druhá o alternativní biokomunitě rodinných ekofarem (podporovaných dotacemi z EU)... celý text

Pohádky o mašinkách 1961, Pavel Nauman

pohádky o mašinkách jsem zbožňoval pro ten neopakovatelný dětský prožitek napjatého tajemna, který mi už v dospělosti moc nejde navodit, takovéto "bojím se hezky", s neochvějným přesvědčením, že všude okolo se nacházejí místa s kouzelnými výhybkami, kudy lze projít do jiného světa zvláštní, v dětství jsem si vůbec nevšiml, jak "názorně výchovné" tyhle pohádky jsou...... celý text

Síla, sexualita, sebevražda 2013, Nick Lane

vše, co jste chtěli vědět o mitochondriích, a báli jste se zeptat - jenom že těch 20 let se na knize už moc podepsalo; když už, tak doporučuju spíš Laneovu Záhadu života... celý text

Až se hnou vody 2024, Nikolaj Semjonovič Leskov

Leskov možná stojí ve stínu Tolstého a Dostojevského, ale rozhodně to není "neznámý spisovatel", jeho prozaické práce - povídky, črty a skazy - si cenil Čechov i Gorkij a třeba Šostakovič podle Lady Macbeth Mcenského újezdu napsal operu (mimochodem loni /2023/ uvedená v pražské Státní opeře), pro zajímavost: v roce 1862 navštívil Prahu a líbily se mu Obrazy z okolí domažlického Boženy Němcové, dokonce se trochu naučil česky a přeložil její pohádku O dvanácti měsíčkách Leskov je podmanivý vypravěč - nezobrazuje, ale vypráví (viz tradice skazu a mistrná práce s jazykem = kněz mluví spisovně a vzdělaně, nevolník vulgárně, řemeslník slangem + slovní hříčky a anekdoty) - a tvůrce literárního typu tzv. dobrého ruského člověka; Leskovova Stargorodská kronika (kromě Machoninova nového názvu Až se hnou vody - důvod viz více doslov - též dříve vydaná pod názvem Duchovenstvo sborového chrámu) je toho názorným příkladem: autor má srdečné pochopení pro prosté, bezvýznamné, obyčejné lidi - dobráky se zranitelnou duší, komické svými zastaralými názory a lpěním na tradicích, neschopné přijmout nové myšlenky a technologie, nikdy je nekarikuje ani nezesměšňuje (ostatně velmi dobře zná to, o čem vypráví - jeho dědeček byl venkovský pop) Leskovovu románovou kroniku Až se hnou vody ocení nejspíš ti, kteří při četbě nespěchají, znají dějiny carského Ruska a mají rádi Gogola... celý text

Neviditelné řemeslo: Tajemství redakční práce 2023, kolektiv autorů

nedělám si iluze, že by běžný čtenář někdy otočil na tirážovou stránku knihy a zkoumal, kdo je jejím redaktorem, případně se pídil po pracovní náplni redaktora odpovědného, odborného, technického, jazykového, redaktora překladu atd., nejenže se v tom neorientují studenti literatury, ale bohužel - jak jsem měl nedávno možnost zjistit - ani knihovníci-katalogizátoři Národní knihovny Sedláček v tom chtěl zjevně udělat všem jasno, ale výsledkem je vcelku nesourodá kompilace, z níž má myslím skutečnou výpovědní hodnotu jen jediný: "Povolání redaktor - pán i služebník" od Evy Slámové, starý minimálně 15 let, tzn. nebyl určen a psán pro tuto publikaci; ostatní příspěvky se kolem vlastní redaktorské práce porůznu ochomýtají buď s povzdechy nad její náročností a nevděčností, nebo s náležitě marketingovým "každá liška chválí svůj ocas" obávám se, že po přečtení této knihy laik jasno mít nebude..., ale aspoň si zapamatuje, že knihu "nedělá jen autor" - a třeba jednou nalistuje i tu tirážovou stránku... celý text

Král Krysa 2003, James Clavell

zajatecký tábor, v němž se z vězňů, živořících v děsivých podmínkách, stávají krysy, obrazně i doslova, román silně působí z každé perspektivy, z níž ho lze číst: jako autobiografické svědectví, jako válečnou fikci, jako historické dokudrama, jako survival reality show, jako psychologickou sondu chování různorodých charakterů násilně uzavřených na malém prostoru v limitní situaci... mě nejvíc zasáhlo podobenství (umocněné závěrečným obrazem), že vztahy a chování jedinců v hierarchizovaném společenství se v ničem neliší, ať už jsou jeho členy lidé nebo krysy... celý text

Čistá duše 1983, Bohuslav Březovský

úlovek z knihobudky a přiznávám, že Březovský (mimochodem zeť Karla Nového) mě dosud úplně míjel, o to víc mne překvapil čtivý příběh, v mnohém podobný Hrabalovu Obsluhoval jsem anglického krále (protagonista je utiskovaný chudý sirotek po řezníkovi na maloměstě za první republiky, začíná jako číšník, a když se trochu vzmůže, odejde do Prahy, kde se nechává pod maskou uprchlého ruského knížete vydržovat uměleckou smetánkou) - kupodivu oba romány byly napsány tentýž rok (1971), může to opravdu být podobnost jen čistě náhodná? vydání tohoto "ironického románu" v edici Klíč z roku 1983 obsahuje i fragment druhého dílu, který už Březovský nedokončil, v něm se Theo Anders svým osobitým způsobem protlouká během hospodářské krize (1929) ve Francii a tentokrát se vydává za "dítě, které bylo zachráněné z Titanicu"... celý text

Chrám divů 2016, Leslie Parry

čtenář AdamMez už napsal vše podstatné, Chrám divů je milá oddechovka, opravdu takový pohádkově upravený Irving, určitě by měl velký úspěch ve filmové podobě pro YA, tipuju, že Parryové zůstane tzv. autorkou jedné knihy, do níž soustředila všechny své sny a zájmy (viz její web)... celý text

Osiřelo dítě 2024, Daniela Mičanová

u mě velké zklamání, kladu si otázku, proč Vavrečka cíleně pořádá antologii povídek z prostředí venkova, když onen "venkov" je pak buď marginální kulisou, anebo mají autorky o venkovu/vesnici evidentně pojem jen ze zhlédnutí seriálu o Boženě Němcové? (kromě obsese vynášet Moranu je to třeba zmínka o kompostu, na který se prý leje zkyslé mléko a vyhazují slupky od brambor - hm, tak to dělají jen Pražáci, my máme jednak hnůj/hnojník, ne kompost, a zmíněné mlíko i slupky dáváme prasatům nebo slepicím) nejlepší pro mne úvodní Kučera a závěrečný Krejčík - originální nápad, dobře napsané a drží se zadání Sýkora a Goffa variujou svou rutinu Vavrečka opisuje ze staroanglických duchařin a Surmanová kombinuje českou lidovku s "melancholických kuřetem" věřím, že čtenářský úspěch může mít Mičanová, Smolíková i Moravcová, u mne ale ne Říhová do české vesnice řadí papuchalka, krabí klepeto či bambus Šardická je úplně mimo - reálie i literaturu, tenhle traumaticko-feministický canc vyčtených kýčů a klišé se vůbec neměl v antologii objevit (nakupovat ve vesnickém konzumu v neděli? to jako vážně? a po porodu sedět nečistá v koutě za plentou a zaříkávat duchy?)... celý text

Tovaryšstvo Ježíšovo 2000, Jiří Šotola

vždycky jsem měl Šotolu zařazeného jako "květňáka" a "poezie všedního dne" mne moc nebrala, takže se mi nechtělo ani do autorovy románové tvorby, no já vůl - Tovaryšstvo Ježíšovo je prostě geniální, tuhle bichli jsem dal na dva zátahy, skončil ve čtyři ráno a ještě teď se nemohu vzpamatovat, jak jsem se v příběhu našel - historické podobenství je jasné a lze ho vztáhnout široce na totalitu (bez)moci: groteskní ubohost lidského pinožení versus mocenský systém, zaprodání se, převlékání kabátů, servilita, manipulace, zastrašování... kompozice románu je dokonale promyšlená a provázaná jazykově i motivicky, "barokní" mnohovýznamový kontrast světla a tmy, variované návratné enumerace, archaizovaná syntaxe s těžkou, temnou atmosférou, pasáže obrazného líčení střídané naléhavými, dramatickými a dramatizovanými dialogy postav (někdy i s imaginárními protějšky, o to je to děsivější) - hotová inscenace theatra mundi - a spolu s tím moderní ironie a sarkasmus nejvíc na mne zapůsobilo, že Šotola jednak dokázal vystavět ideový konflikt postav tak, aby zároveň i rozvíjel příběh, a druhak Hadovi protihráči nejsou konstantně daní, ale průběžně se mění, což umocňuje hrůzostrašnost abstraktní moci, jejíž sluhové jsou snadno vyměnitelní, kdykoli je (vyšší) potřeba doporučuju všem, kdo unesou tu tíhu... celý text

Přírodopis nedokonalosti 2024, Telmo Pievani

nedokonalost je přírodní normou a důkazem evoluce, příroda nic neplánuje, nýbrž nachází možná řešení pomocí již existující struktur či funkcí Pievaniův výklad začíná jako populárně naučný text, pak rozvolňuje do eseje a končí moralizující úvahou, tematicky vznik vesmíru - DNA, rudimenty, atavismy - lidský mozek - technologie laikovi přístupné, čtivé až oddechové, hodně zobecňující, bohužel nihil novum, autor si často ve svých úvahách odporuje (myslím, že kdyby Homo sapiens jednal vždy korektně, spravedlivě, pravdivě a bez předsudků, tak by už dávno vyhynul)... celý text

Dopisy poslance bavorského zemského sněmu 1966, Ludwig Thoma

čtenářka kralika to shrnula nejvýstižněji: přes stáří textu velmi aktuální - lidská hloupost a buranská omezenost je univerzální napříč kulturami a stoletími výhoda dopisové formy = dovoluje, aby se postava ztrapňovala sama, žádný vševědoucí vypravěč to nemusí dělat za ní; navíc autor skvěle vystihl i specifické rysy nezkušeného pisatele (kromě pravopisných chyb taky různé stylistické a kompoziční nedostatky) český překladatel (Jaroslav Holoma) myslím podal mimořádný výkon, aby se přiblížil bavorskému dialektu zachycenému pisatelem bez znalosti pravopisu (po pár stránkách z toho jde čtenáři hlava kolem), doporučuju přeskočit předmluvu Huga Siebenscheina, to je bizár jak teleshopping Horsta Fuchse... celý text

Mateřské mléko 2023, Nora Ikstena

pro mne neskonalá nuda podle černobílé šablony feminismus + trauma + socialismus s vrchovatou dávkou patosu a naivních metafor (především o mléku, ale taky bohu, životě a svobodě), názorově definitivní dobro vs. zlo bez vývoje postav a relativizace, minimum historických reálií z lotyšských dějin, jen zcela univerzální symboly z východního bloku; jo a aby to bylo moderní, tak vědecké obracení se k víře a jeden morálně silný hermafrodit... celý text

Kameny mluví 2004, Thórbergur Thórdarson

působivé a přesvědčivé líčení z řídce obydlených zemědělských usedlostí na jihovýchodním cípu Islandu před 120 lety prizmatem dítěte, autobiografický ich-vypravěč ze statku Oháňka popisuje nejprve první dojmy a útržky vzpomínek z doby záhy po svém narození a postupně rozšiřuje svůj rádius pozorování na rodinné příslušníky, zvířata, hosty, sousedy, pak na obytné místnosti, stodoly a stáje, okolní statky, pak na louky, hory, řeky a nedaleký mořský břeh; zkoumá atmosférické jevy a vypráví o místních zvycích (svatba), pověstech a tradicích (bájesloví, ságy a písně) i každodenních činnostech (chov ovcí, rybolov, kuchyně) = drsné životní podmínky, odmalička málo pohodlí a spoustu práce, a přesto přebohatá dětská fantazie a žádné zpovykané trauma... celý text

Uvidíme se v srpnu 2024, Gabriel García Márquez

na GM je to průměrná novelka, která by v souboru zapadla, dojem významnosti nabývá až s naším předsudkem o fatalitě všeho posledního na druhou stranu závěrečný komentář Garcíova redaktora mne zaujal detailním líčením, jak a jak dlouho novelka vznikala, kolik existovalo verzí, jak to bylo se závěrem a že její tištěná podoba vlastně není až tak úplně autorem posvěcená - podobně jako krátká předmluva autorových potomků v podstatě neustále krouží okolo nevysloveného: GM trpěl (jako člověk a snad i víc jako spisovatel) příznaky nastupující stařecké demence - i proto za vydanou novelku můj velký respekt... celý text

Dobrodruhům 2020, Tereza Ramba

pro fanoušky slavné herečky, kteří zaplatí za pocit, že jsou své hvězdě zase o trošku blíž fotky moc pěkné, ale chybí mi faktické popisky lokace, místopis, nějaké tamní zajímavosti atd., pocity Rambové a její sluníčkové globální láskaření je mi vcelku ukradené... celý text

Fake Over: Příručka mediální gramotnosti a kritického myšlení 2023, Nereida Carrillo

neonově přebarvené stránky (nová kniha jimi fakt dost smrdí) s velkými obrázky-karikaturami pitvořících se hlavounů a krátké fragmentarizované bloky textu, prostě všechno, co nesnáším, takže pro cílového čtenáře 10+ let naprosto ideální podání poučných informací příručka kritického myšlení s praktickými návody, jak odhalovat závadný obsah na internetu, vyznat se v různých druzích nepravd, omylů a lží, jejich původcích a šiřitelích i jejich motivaci k takovému jednání knížka je interaktivní, obsahuje několik testů a také vybízí k plnění úkolů přivítal bych víc modelových příkladů s podrobnějším návodem, jak konkrétně postupovat při ověřování informací, ale v každém případě doporučuju, nejen dítěti - i dospělý si v problematice fake news a spol. udělá pořádek... celý text