loudomar komentáře u knih

Jedinečná kniha Simona Wiesenthala, která vás donutí se zamyslet nejen nad hrůzami druhé světové války. Sice kraťoučký, ale velmi hodnotný a emotivní příběh. Na rozkvetlé slunečnice už asi nikdy nebudu hledět stejně.

1 22.03.2018

Musím se přiznat, že první půlka knihy mě příliš nebavila. Hlavní hrdinka se utápěla ve svých vlastních černých myšlenkách stále dokola. Až mi chvílemi lyričnost jejího vyprávění přišla otravná a napadalo mě, zda se celou knihu bude omílat skutečnost, že přišla o novorozeného chlapečka. Ve chvíli, kdy se začal příběh prolínat s příběhy babičky a prababičky, už mi vyprávění přišlo zajímavější. Celkově mě ale malinko míjela souvislost mezi jejím utrpením a utrpením její babičky. Zvláštní kniha, která ve mě ovšem něco zanechala...

1 22.03.2018

Nakonec pro mě tedy zklamání. Nevím, jak je to možné, ale prostě mi celkově nesedl styl vyprávění. Kniha mě vůbec nevtáhla do děje a musela jsem se do čtení vyloženě nutit. Ano je to román z Osvětimi, ale i přesto jsem čekala o něco víc faktických údajů. Velmi mě od příběhu odpoutávaly myšlenky, vzpomínky a a všelijaké výmysly Perly a hlavně Staši. Zatím opravdu asi nejslabší válečné dílo, které se mi dostalo do rukou. Tři hvězdy a to ještě přimhuřuji oko.

3 16.03.2018

Vydařená kniha od paní Mornštajnové, ale přeci jen o něco slabší, než její poslední dílo Hana. Nějak mi v knize vadilo, že se tam autorka zmiňovala a osudu velkého množství postav a někdy jsem si říkala kdo je vlastně kdo. Občas to na mě působilo příliš stroze a osekaně. Některé scény mohly být prostě lépe vykresleny a popsány. Viz osud Ludvovy ženy ve vězení. Ale jinak velmi kvalitní počtení.

2 16.03.2018

První půlka knihy byla pro mne trochu nemilým překvapením, přišla mi spíše jako učebnice. Autor se zde zabývá rozdělením, definicí a projevy nejrůznějších duševních poruch. Pro člověka, který se touto problematikou zabývá jako zdravý jedinec, tedy bez psychických potíží, by byla právě tato část jistě účelná. Pro uživatele knihy, kterému měla být dle názvu tato kniha určena, může být pouze výčtem informací. Vadilo mi i to, že velká část knihy je věnována skupinové terapii a individuální terapii s psychoterapeutem, opět to nesedí k tomu, k čemu předesílá právě název, tedy Sám sobě... Druhá polovina publikace to ovšem trochu zachránila, a více se věnovala metodám posílení psychiky a zvládáním stresovým situacím. Naleznete v ní např metodu progresivní relaxace, psaní deníku, či dopisů, uvolňovací techniky a další doporučení.

09.03.2018

Naprosto úžasná kniha. Nejen že je plná překrásných fotografií, které mají často plně výmluvnou hodnotu, ale navíc je vše doplněno nádhernými texty. Poutavé vyprávění a příběhy od Václava Chaloupka nesou i prvky autobiografie a občas zamíří i mezi zážitky, které se mu přihodili s jeho večerníčkovými kamarády. Navíc má celá publikace populárně-naučný charakter a i pro mě jako pro milovníka přírody, který si dovolí tvrdit, že o fauně a floře něco málo ví, se zde našlo nespočet zajímavostí a faktů, na které jsem doposud nikde nenarazila, vzhledem k mému věku převážně těch z dob již dávných :). Knihu mohu doporučit od školních dětí až po seniory. Opravdu jsem dlouho neviděla tak zdařilou publikaci.

2 07.03.2018

Kniha mě naprosto uchvátila. Minky část je nejen úžasně čtivá, ale zároveň zdrcující. Nejhorší na tom je, že poutavost těchto válečných příběhů zajišťuje právě to, že se nejedná tak úplně o fikci, ale že se tohle opravdu dělo. Několikrát mi kniha vehnala slzy do očí a ještě pár dní po přečtení jsem na ten příběh musela myslet, což je pro mne často známka kvality knihy. Společně se Slavíkem a Jsou světla, která nevidíme, řadím tuto knihu ke klenotům válečných románů.

5 28.02.2018

Nakonec musím dát slabé hodnocení a jen dvě hvězdy. Ze začátku jsem byla docela nadšená. Kniha začala velmi vtipně a dokonce jsem se dvakrát zasmála nahlas, což jen tak některá kniha nedokáže. Ale potom, co otec vystěhoval Emu z domu, to šlo z kopce. Z Emy se vyklubala hloupá nána a vlastně jsem celkově nepochopila počínaní jak její tak Albertovo. A ten konec nekonec? Opravdu si kniha zaslouží pokračování? Já se ho tedy číst rozhodně nechystám.

4 22.02.2018

Dala jsem Holeovi poslední šanci. Začala jsem od jedničky a musím říci, že jeho třetí příběh se mi konečně líbil. Hlavně ten kontrast s minulostí. Celkově měl příběh spád a čtenářovi nedovolil příliš odhalit kdo za vším stojí. Nicméně závěr mi přišel malinko překombinovaný ale alespoň mě to donutilo trochu zapřemýšlet. Dala bych tři a půl ale půlky nemáme :( Celkově stojí za přečtení.

2 18.02.2018

Opět odpočinková četba. Ale tentokrát bych řekla, že až přeslazená. Chvílemi mi přišlo že jednotlivé povahy postav úplně splývají a jejich názory se mění jako na houpačce. Naprosto šílená mi přišla třeba Iva, které se nálada a přesvědčení měnily častěji než počasí. Mám ho ráda, nemám ho ráda, rozčiluje mě, nerozčiluje. Chvílemi mě to až nebavilo. Kniha končí hrozně idealisticky. Právě tak, jak autorka v knize prostřednictvím jedné hrdinky zmínila, jak by ženy neměli uvažovat :) Občas jsem si musela myslet, že jestli jsme my ženský fakt takový, tak chudáci chlapi. No za mě maximálně tři hvězdy. Je to tak čtení k vodě ale zaujme a jsou zde hezky vykreslené příběhy hrdinek. Možná, že od autorky ještě něco přečtu, ale rozhodně je třeba to proložit nějakou náročnější literaturou.

3 11.02.2018

Příjemné počtení, ve kterém se člověk dozví i pár užitečných myšlenek z oblasti Buddhismu. Příběh je celkově takový povznášející a uklidňující. Určitě mě motivoval i k přečtení dalších dílů.

1 02.02.2018

Nejsem schopna zjevně tuto knihu plně docenit. Nejvíc se mi v podstatě líbil první příběh který mě naladil svou autentičností i hrůzou a pak ten poslední. Občas mi dělalo problém si z některých modliteb vůbec něco odnést. Přepis spontánních výroku a zdánlivě nesouvisejících výkřiků, či proud myšlenek vypravěčů byl pro mě často nesrozumitelný.

3 31.01.2018

Scifi nepatří do mého oblíbeného žánru, ale byla jsem zvědavá jak bude tak dobře hodnocená kniha vypadat. Pro mě zajímavé počtení, kniha měla spád a jednotlivé situace byly někdy dechberoucí. Na můj vkus v závěru knihy zbytečně mnoho krvavých scén ale asi to bylo nutné.

2 27.01.2018

Malinko jsem čekala prostě víc. Čekala jsem více černošské problematiky, ale případ Toma Robinsona se probíral vlastně až v poslední třetině knihy. Možná mi uniklo nějaké vyšší poselství ale za mě docela obyčejná kniha a jen tři hvězdy.

1 23.01.2018

Kratičká knížka s milým příběhem a pár životnímy moudry. Celkově příjemná odpočinková kniha která vás ale úplně neokouzlí.

1 13.01.2018

Naprosto strhující příběh osudu dvou sester z období druhé světové války. Kniha přináší nejen velmi autentický a postupně gradující příběh ale dozvíte se z ní i mnoho podstatných faktů co se 2. sv války týče.

5 09.01.2018

Naprosto skvělá kniha. Čtivě a autenticky napsaná. Občas mě až mrazilo. Tuhle knížku by měli povinně nechávat v čekárně na chirurgické ambulanci v ČR. Možná by pak lidi přestali nadávat a uvědomili si, jaké máme štěstí, že máme kvalitní a dostupnou zdravotní péči a navíc zdarma.

2 02.01.2018

Pro mě bohužel zklamání. Po Jsou světla která nevidíme se další Doerrova kniha hodnotí obtížně, ale rozhodně se kvalitou blíží bohužel spíše povídkovým knihám autora. Kniha je plná přemítání, filozofování a volného toku myšlenek a chvílemi už mě to prostě trochu nudilo. Navíc mi některé pasáže přišly až příliš povědomé právě ze Sběratele mušlí.

1 25.12.2017

Možná tři a půl ale každopádně velmi čtivý společenský román. Kniha mě bavila a měla opravdu spád. Samozřejmě se jedná o odpočinkovou literaturu, která vás na intelektu nijak neobohatí, ale jako odpočinkové čtení super! Určitě si od autorky ještě nějakou přečtu.

22.12.2017

Společenský románek který rozhodně neurazí. Je to taková odpočinková četba. Řekla bych že velmi trefně vystihuje tok myšlenek cestujících ve vlaku. Kniha se netáhne a čte se velmi lehce a rychle, ale zároveň vás dějem úplně neuchvátí.

2 12.12.2017