Luccinda komentáře u knih

Kniha Bez naděje ve mně vyvolala podobné pocity jako Odvrácená tvář lásky, což byl úplně první román, který jsem od autorky přečetla, a dosud ho řadím k mým nejoblíbenějším. Stejně jako v podstatě všechny knížky Colleen Hoover, i Bez naděje obsahuje silnou romantickou linku, na které je vystavěný celý příběh. Kromě romantiky ale román otevírá i celou řadu vážných témat, takže se rozhodně nejedná o čistě odpočinkovou četbu.

Colleen Hoover má tu schopnost, že mě dokáže okamžitě vtáhnout do děje a přiměje mě zamilovat si protagonisty příběhu bez ohledu na to, jaká temná tajemství skrývají. Sky i Holder mi byli od začátku sympatičtí, fandila jsem jejich pomalu rozvíjejícímu se vztahu a s napětím jsem očekávala, až mi bude odhaleno, jakou nelehkou minulost mají za sebou. Hlavní téma knihy jsem nakonec odhalila už v polovině knihy, ale to nic nemění na tom, jak silný a zajímavý příběh to nakonec byl.

3 28.08.2021

Nebudeme chodit kolem horké kaše, tohle bylo zklamání kolosálních rozměrů, jinak se to ani nedá napsat. A přitom bych neřekla, že jsem od Holubice a hada měla nějaká nereálná očekávání, knížka měla obrovský potenciál, nicméně autorka tuhle bitvu prohrála na všech frontách.

Romantická linka od nenávisti k lásce, vynucené manželství – námět zní naprosto skvěle! Ale zpracování bylo bohužel tragické. Celou dobu jsem měla pocit, že čtu velmi nepovedenou napodobeninu Cizinky. V knize byly dokonce úplně stejné dialogy jako v seriálu! Pak jsem se dozvěděla, že se autorka Cizinkou skutečně inspirovala a řekla bych, že mnohem více, než sama zamýšlela.

Kdyby se autorce povedlo zpracování, byla bych z toho nadšená, ale tady se nepovedlo téměř nic. Začněme postavami. Lou byla celkem fajn, drzé hrdinky mám v oblibě. U jejího mužského protějšku už ale nastává problém. Už dlouho jsem neviděla tak tupého hlavního hrdinu, jako byl Reid. Celý život loví čarodějnice a ví o nich kulový. Aha. Chemie mezi ním a Lou taky moc nefungovala, nehledě na to, že jejich manželství byla jedna velká fraška. Autorka nebyla schopná vymyslet jediný smysluplný důvod, proč by se ti dva měli vzít. Celá kniha bohužel stojí právě na romantické lince, kterou jsem ale autorce vůbec nevěřila.

A takhle bych mohla pokračovat dál. Budování světa? Šoupneme tam pár francouzských slovíček, to přece stačí. Magie? Ta nepotřebuje žádná pravidla. Konflikt mezi čarodějnicemi a církví? Prostě to tak je, nač se namáhat vymýšlením historie. Autorka se vykašlala na vysvětlování čehokoliv, svět, magie, příběh i postavy jsou popsány jen velmi povrchně, nikde nejde vyprávění do hloubky.

Knihu hodnotím 2 hvězdičkami. Jedna je za obálku (původní, ne tu naší ubohost), druhá za postavu Lou. Do dalšího dílu se nepustím, jednou mi to stačilo. Knížku jsem četla v originále, angličtina není úplně jednoduchá, je tu dost specifická slovní zásoba.

3 09.08.2021

Námět možná není úplně nejoriginálnější, nicméně ostatní atributy, jako zpracování nebo styl psaní autora, mi vyloženě sedly. Jak už název napovídá, příběh se odehrává na sklonku léta a atmosféra tohoto období je patrná na každé straně. Děj je vyprávěný pomocí dvou časových linií, což je prvek, který vás udrží v napětí od začátku až do konce. Kapitoly jsou krátké a nenechají vás knížku odložit. U severských autorů mívám někdy problém s tím, že jsou jejich knihy až příliš pomalé a rozvleklé, to ale o Konci léta rozhodně neplatí!

Palec nahoru také za pro mě velmi šokující konec, rozuzlení téhle zápletky jsem absolutně neodhadla. Tady ale zároveň přichází moje jediné „ale“, a to sice, že po tomto obrovském odhalení nedával začátek knihy tak úplně smysl. Musela jsem nad příběhem trošku popřemýšlet a pár věcí si domyslet, aby to ten smysl dávat začalo. Kromě toho ale knize nemám co vytknout a ráda se pustím i do dalších dílů.

3 07.06.2021

Ačkoliv knížka není nijak dlouhá, její příběh je poměrně obsáhlý. Pokrývá období od 30. do 60. let minulého století, jeho převážná část se ale odehrává krátce před druhou světovou válkou a během ní. Je rozdělen na dvě dějové linie, které se odehrávají v Československu a v Anglii. Díky tomu je v knížce krásně vidět, jak odlišně válku prožívali lidé na ostrovech, kde se museli vypořádat s příděly, nedostatkem jídla a leteckými útoky, a v pevninské Evropě, jejíž obyvatelé čelili nebezpečí koncentračních táborů.

Dítě na nástupišti je opravdu skvělé ve všech ohledech. Jsem ráda, že se v té obrovské záplavě knih s touto tematikou vyskytla kniha s takto originálním námětem. Výborně mi sedl také styl psaní autorky. Přiznám se, že při čtení některých pasáží mi až běhal mráz po zádech. Zároveň to ale nebylo tak smutné a bolestné, jako jiné knihy se stejnou tematikou, což někteří čtenáři určitě uvítají. Za mě velké doporučení!

3 22.04.2021

Co mě na téhle sérii opravdu baví jsou postavy. Tou nejvýraznější je bezpochyby Rhysand, který se mi přece jen více líbil jako zmetek, ale na druhou stranu mě vážně bavilo poznávat jeho osobnost a historii. Tamlin se pro autorku stal takovým obětním beránkem, jeho postavu úplně zničila, jenom aby mohla dát dohromady Feyre a Rhysanda. Lucien zůstává jednou z nejzajímavějších postav série. No a nakonec je tu Rhysandův vnitřní kruh, který mi přece jen po těch 650 stranách přirostl k srdci.

Příběhově je celá série trošku slabší a nejvíc je to znát právě na druhém dílu. Čtení mě sice bavilo, dozvěděla jsem se spoustu informací o postavách a o světě, ve kterém se příběh odehrává, a neměla jsem příliš často pocit, že by se v knížce nic nedělo. Ale když na to pohlížím zpětně, tak se toho v knížce vážně tolik nestalo, nebo aspoň nic moc důležitého pro příběh.

Největším zklamáním byl pro mě styl psaní SJM, který jsem měla při čtení Skleněného trůnu fakt ráda, ale tady mi vůbec nesedí. Autorka se hrozně opakuje, některé popisy či myšlenky postav zaznívají v knížce pořád dokola. Největší utrpení pro mě bylo číst o pocitech Feyre, kterou považuju za jednu z nejhorších hlavních hrdinek všech dob.

3 22.03.2021

Audiokniha.

Začátek vypadal opravdu slibně. Vasil Fridrich audioknihu namluvil skvěle a po první kapitole jsem byla nadšená a zvědavá, co se v knize bude dít dál. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, které se v kapitolách střídají. A možná právě to byl ten důvod, proč mě kniha velmi rychle přestala bavit. Příběh mi připadal hrozně roztříštěný, zamotaný a příšerně, ale opravdu příšerně překombinovaný. Obyčejné vyšetřování vraždy se začalo prolínat s mysteriózními a hororovými prvky, občas se tam objevila nějaká nechuťárna a některé scény byly tak drsné, až se mi z toho zvedal žaludek. Po čase už jsem jenom protáčela oči nad tím, jak tam autorka na sílu cpe další a další drastické momenty. Možná se snažila čtenáře šokovat, mně tím knihu vyloženě znechutila.

3 19.03.2021

Do čtvrtého dílu Zaslíbené Země Nezemě jsem se pustila ihned po dočtení toho třetího. Musím říct, že mi kvůli tomu příběh trošku splývá a teď už si nepamatuju, co se stalo ve třetím a co až ve čtvrtém díle. Vím ale naprosto jistě, že byly oba díly totálně boží! Opět tu bylo pár nečekaných zvratů, a dokonce jsem se i začala bát o životy hlavních postav. Ty jsem si za ty dosavadní čtyři díly opravdu oblíbila a byla bych nerada, kdyby se jim stalo něco zlého.

Čtvrtý díl skončil zase dost otevřeně, takže si další díly plánuju pořídit co nejdřív. Koukala jsem na Goodreads a podle všeho má Zaslíbená Země Nezemě v originále už dvacet dílů! U nás jich je zatím devět, takže mám pořád co dohánět.

3 19.02.2021

Před třetím dílem jsem si dala rereading jedničky a dvojky, protože už je to přibližně rok, co jsem je přečetla, a byl to zkrátka ten nejjednodušší způsob, jak si připomenout příběh i postavy. No a zjistila jsem, že když čtete ty díly takhle za sebou, tak krásně vidíte, jak je každý díl o kousek lepší než ten předchozí.

Děti ze sirotčince Grace Field House stále plánují útěk, aby se nestali potravou pro démony. Příběh nabírá na obrátkách, nechybí ani dějové zvraty a obrovský cliffhanger na konci! Líbí se mi také propracovaná psychologie postav. Třetímu dílu zkrátka nemám co vytknout!

3 19.02.2021

Holky odnikud se zabývají tematikou znásilnění a jsem ráda, že se v knize objevily všechny důležité myšlenky, které bych v příběhu o znásilnění očekávala. Ačkoliv mě stejně jako spoustu z vás při čtení rozčilovalo, že hlavní hrdinky házejí všechny kluky do jednoho pytle jako ty špatné, bylo super, že autorka na tento problém v příběhu v podstatě sama poukázala. Líbila se mi také rozmanitost postav. Některé holky v knize vnímaly sex veskrze negativně a jen jako „nutnost“, jiné upozorňovaly na to, že i ženy chtějí sex a je pro ně důležitý. Obecně mi přijde, že se o sexu v young adult mluví až zoufale málo, což je škoda, protože si myslím, že by byla potřeba toto téma detabuizovat i mezi mladými.

Z hlavních postav mi nejvíce sedla Erin, které byl diagnostikovaný Aspergerův syndrom. Bylo zajímavé sledovat, jak lidé s touto poruchou vnímají své okolí, jak reagují na různé podněty a jak přemýšlejí. Bylo fajn, že se autorka nezaměřila pouze na téma znásilnění, ale zároveň ho nezatlačila do pozadí. Jen mě trošku mrzelo, že na konci nebyly uzavřeny dějové linky jednotlivých postav. Knížce by určitě slušel propracovanější závěr, ale to je opravdu jediná vada na kráse jinak skvělé young adult!

3 19.02.2021

Novela Jeden den Ivana Děnisoviče popisuje jeden den obyčejného vězně v sovětském pracovním táboře. Do knížky jsem šla s představou silného příběhu plného utrpení a ztráty lidskosti, nakonec se ale ukázalo, že popis jednoho dne rozepsaný na 170 stran je po většinu času neskutečná nuda. Převážnou část děje zabírají myšlenky a pocity hlavního hrdiny, jeho přemýšlení nad situací a strohý popis toho, co právě dělá, nebo se chystá udělat. Vyprávění bylo oproštěno od veškerých emocí, knížka ve mně nedokázala vyvolat vůbec žádné pocity. Celkový dojem trošku vylepšil konec, kde se autorovi podařilo postavě Šuchova vnuknout alespoň malou jiskřičku naděje, kterou si dokázal uchovat i navzdory prostředí, ve kterém se zrovna nacházel. Bylo to skvělé zakončení příběhu, ale i tak to bylo málo.

3 20.12.2020

Dystopická trilogie Silo se bezpochyby bude řadit k mým nejoblíbenějším. Druhý díl Turnus není tak úplně pokračováním toho prvního, dějově mu totiž předchází. Vysvětluje tak, co předcházelo životu v silech a jak vůbec nápad na tyto podzemní mnohapatrové objekty vznikl. Konečně jsem tedy dostala odpovědi alespoň na nějaké otázky, které mě napadaly při čtení Sila. A že jich nebylo zrovna málo! Celá trilogie je totiž propracovaná do nejmenšího detailu a není pochyb o tom, že má autor svět i s jeho historií a pravidly skvěle promyšlený. Informace ale dávkuje postupně a vždycky v ten moment, kdy to čekáte nejméně. Výsledkem je pak příběh s obrovským množstvím nečekaných momentů a šokujících odhalení, u který vám nejprve spadne brada, následně si ale řeknete „no jo, to vlastně dává smysl“.

Hugh Howey prostě umí psát. Pokud máte rádi komplikovanější a čtenářsky trošku náročnější dystopie, jeho knížky pro vás jistě budou tou správnou volbou. Já mám s tímto autorem vlastně jen jeden problém, a sice ten, že se do jeho knih dlouho nemůžu začíst. Možná to bude pomalejším tempem vyprávění, možná postavami, které mi ne vždy přirostou k srdci. V tomto ohledu byl Turnus o maličko slabší než Silo, především tedy kvůli postavám, které jsem si tu zkrátka nedokázala oblíbit. Trošku se to zlepšilo v poslední části knihy, kde jsem se setkala s hrdiny z prvního dílu. Bylo úžasné sledovat část příběhu prvního dílu z jiného úhlu pohledu a dozvědět se, co tomu předcházelo. A musím říct, že už se nemůžu dočkat, až se pustím do závěrečného dílu Prach, kde se snad všechny dílky skládačky spojí dohromady a konečně budu mít ucelený obraz toho, co se v tomto světě odehrálo.

3 30.11.2020

Historické romány Ruty Sepetys mám na svém TBR už pěknou řádku let a opravdu nechápu, proč jsem je tak dlouho odkládala. Mlčící fontány mě tak trochu donutily se do její tvorby konečně pustit, a i když jsem měla strach, aby mě kvůli tomu obrovskému hypu nakonec nezklamaly, obávala jsem se úplně zbytečně. Z knížky jsem naprosto nadšená!

Příběh knihy Mlčící fontány nás přivádí do roku 1957, kdy je ve Španělsku u moci diktátor Franco. Musím přiznat, že toto období španělských dějin jsem dosud vůbec neznala a jsem moc ráda, že mi ho knížka přiblížila. Autorka si dala opravdu velkou práci s rešerší, v knížce cituje různé historické dokumenty a díky tomu vám Mlčící fontány skutečně mají co předat.

Hlavními hrdiny románu jsou Daniel a Ana. Osmnáctiletý Daniel miluje fotografování a do Madridu přijíždí se svými rodiči. Jsou ubytování v hotelu, ve kterém pracuje Ana – mladá dívka z chudé rodiny, která už od dob španělské občanské války čelí hrozbám ze strany diktátorského režimu. Ačkoliv to hrdinové románu nemají v životě jednoduché, já jsem si jejich příběh zamilovala. Je velmi silný a hluboký, autorka postupně odhaluje další a další temné stránky tehdejšího Španělska. Bylo to zkrátka úchvatné čtení, ke kterému se v budoucnu určitě někdy vrátím.

3 23.11.2020

Jak je u autora zvykem, v celé knize panuje přímo mrazivá atmosféra. Hlavní hrdina si tentokrát při snaze dopadnout pachatele sáhne na úplné dno a já jsem si ho díky tomu zamilovala snad ještě víc než doposud. Novému případu Theo obětuje úplně všechno a kdo ví, jestli se z toho vůbec někdy vzpamatuje.

Temný vzorec se z celé série nejvíce podobá Šelmě. První půlka je trošku pomalejší, ale potom příběh nabere úplně neuvěřitelný spád a už prostě nedokážete přestat číst! Theo se opět pohybuje na hraně zákona a vy jen čekáte, kdy tu pomyslnou čáru překročí natolik, že už nebude cesty zpět. Příběh v závěru nádherně graduje a po dočtení jsem jen zůstala zírat s otevřenou pusou a snažila se nějak zpracovat, co se to do háje zrovna stalo. Strašně moc bych si přála vědět, co bude s Theem dál, ale pátý díl je zatím bohužel v nedohlednu.

3 21.11.2020

Po skvělé Cinder a o maličko slabší Scarlet přichází prozatím nejlepší díl ze série Měsíční kroniky. Cress je retellingem německé pohádky Locika, ovšem oproti předchozím dvěma dílům jsou tu už spíše jen náznaky původního příběhu. Marissa Meyer se také dost rozepsala, těch 616 stran ale uteklo jako voda a ani jediná z nich nebyla zbytečná! Autorka píše přímo nádherně, její jazyk je příjemně květnatý, styl psaní tak akorát popisný, a navíc neuvěřitelně čtivý. U knížek Marissy Meyer nikdy nemám problém se začíst, zvládnu přečíst klidně 200 stránek na jeden zátah jako nic a nenudím se ani chviličku, a to ani u takové bichličky jako je právě Cress. Vážně netuším, jak to ta ženská dělá.

Samotná postava Cress na mě působila trošku jinak, než jak nám byla představena v minulých dílech. Ze začátku mi přišlo, že se chová až příliš dětinsky, což mi k jejímu předchozímu vystupování v sérii moc nesedělo. Nakonec jsem si ale na její „nový“ charakter zvykla a zamilovala si ji úplně stejně jako ostatní postavy. Její a Thorneova dějová linka byla úžasná, bavilo mě pozorovat, jak se jejich vztah vyvíjí a kam spěje. Ani ostatní postavy v tomto ohledu ale nezůstávaly pozadu. Cinder a Kai byli opět boží, ani Iko nezklamala a jsem nesmírně zvědavá, co se s ní bude dít dál. V příběhu se objevili také Winter a Jacin, kteří, jak předpokládám, dostanou více prostoru v příštím díle, na který se už teď moc těším.

3 22.10.2020

Kolem knížek Rainbow Rowell jsem kroužila už pěkně dlouho, nejdříve jsem zaregistrovala Fangirl, ale nakonec se mi jako první dostala do ruky knížka Eleanor & Park. Očekávání byla obrovská a musím přiznat, že ze začátku jsem byla trošku v rozpacích, dostala jsem strach, že to bude jen další tuctová love-story ze střední, která mě nemá čím překvapit. No, bylo to přesně naopak...

Co mi na knížce zpočátku vůbec nesedlo byla hlavní hrdinka. Já jako věčný optimista jsem nedokázala pochopit její neustále zachmuřenou náladu a nesnesla jsem, že to jediné, co Eleanor v jejích vlastních očích definovalo, byla její tloušťka. Nevím, jestli to tak autorka zamýšlela, ale postupem času, jak se odkrývaly další a další vrstvy Eleanořina charakteru, jsem konečně začala její chování chápat. Za těch 300 stran si Eleanor i Park prošli obrovským vývojem, jejich charaktery byly báječně propracované a působily neskutečně reálně, stejně jako jejich vztah - nebyla to žádná slaďárna, na kterou jsme v YA contemporary zvyklí.

Autorka se v knížce dotkla hned několika vážných témat, tím nejvýraznějším pro mě bylo domácí násilí a vůbec celá rodinná situace Eleanor. Bylo vidět, jak člověka, jeho chování a hodnoty hrozně moc ovlivňuje to, v jakém prostředí vyrůstá, a nebylo pro mě vůbec lehké o něčem takovém číst. A to ani nemluvím o tom konci, který mě emočně absolutně rozložil...

3 19.10.2020

Kdybych měla žebříček největších knižních překvapení, takhle kniha by bezpochyby byla na samotném vrcholu. Nevím, do jaké míry knížku napsala a vymyslela sama Cara Delevingne, ale pokud je to alespoň z poloviny její dílo, tak smekám! Už dlouho jsem nečetla YA s tak originální zápletkou, komplexními postavami a skvělým rozuzlením. Na první pohled by se mohlo zdát, že se v knížce řeší až moc témat najednou, ale kupodivu to spolu všechno skvěle fungovalo. Naopak se mi moc líbilo, že každá z postav řeší své vlastní problémy, díky tomu působí oproti jiným teen hrdinům o dost skutečněji a vy s nimi prožíváte celý příběh. Já jsem si knížku neskutečně užila, vyvolala ve mně spoustu pocitů a donutila mě zamyslet se nad některými vážnými tématy, které se v příběhu objevují. Takže za mě pecka!

3 19.10.2020

B. A. Paris prostě umí! Když jsem četla knížku Za zavřenými dveřmi, byla jsem z ní naprosto unešená a okamžitě jsem ji označila jako nejlepší psychothriller, co jsem kdy četla. Přiveď mě zpátky mě sice neuchvátila tolik jako Za zavřenými dveřmi, ale i tak to byla parádní jízda a já jsem si čtení neuvěřitelně užila.

Musím se přiznat, že z té první části (cca 1/3 knihy) jsem byla malinko v rozpacích. Děj stál na místě, chybělo mi tam napětí a něco, co by mě u té knížky udrželo. Navíc mi to hrozně připomínalo Zmizelou od Gillian Flynn a bála jsem se, aby to nakonec nedopadlo stejně. Moje obavy se ale nakonec nepotvrdily a ve druhé části už autorka konečně ukázala, že psychothrillery psát zkrátka umí. Děj nabral neuvěřitelný spád a já jsem knížku nemohla odložit, prostě jsem musela číst dál a dál. Poslední část představovala úžasné rozuzlení příběhu a přestože jsem pointu tak trochu odhadla, autorka mě stejně dokázala šokovat.

3 19.10.2020

Střípky času můžu s klidným srdcem označit jako celkem povedenou urban fantasy, která vyniká především skvělým prostředím tajuplné Ostravy, kde se reálný svět prolíná s tím nadpřirozeným. Přestože autorka v knížce zpracovává hned několik témat - kromě Jany a dalších magicky obdařených lidí se tu objevují i čarodějové, máme tu detektivní zápletku a nesmí chybět ani romantika - kupodivu spolu všechno perfektně funguje. Především cestování časem je opravdu dobře vymyšlené, má svá pravidla a zákonitosti, takže nedělá z hlavní hrdinky žádnou superhrdinku - například v boji proti čarodějům je víceméně nepoužitelná, což báječně korespondovalo s Janinými schopnostmi.

Bohužel musím zmínit i pár věcí, ze kterých jsem už tak nadšená nebyla. Když pominu fakt, že jsou Střípky času napsané naprosto amatérským způsobem, kdy si z každé druhé věty budete chtít prostřelit hlavu, vadil mi hlavně příliš předvídatelný a totálně nudný konec, nemluvě o romantické lince, která byla jedno velké klišé.

I tak jsem si ale čtení Střípků času užila. Díky jednoduchému stylu psaní mi stránky mizely pod rukama, nevadila mi ani absence kapitol. Za mě tedy skvělá oddechovka, ale nesmíte čekat zázraky.

3 19.10.2020

Navzdory tomu, že o spoustě příhod už holky někde mluvily, a tudíž jsem je v nějaké, třeba zkrácené podobě znala, bylo fajn přečíst si je i v té knižní, více ucelené formě. Nejzajímavější pro mě byly kapitoly, které popisovaly vznik blogu A Cup of Style a takové ty začátky a pronikání do světa influencerů. Moc se mi líbilo, že Lucka s Nicole nepopisují jen to dobré, co je za ta léta potkalo, ale také různé přešlapy a problémy, které byly nucené řešit. V tomhle ohledu mě nejvíce překvapila kapitola o tom, jak holky vydávaly svou první knížku. Zároveň je ale skvělé vidět, jak se z toho všeho poučily a to je, myslím, to hlavní poselství téhle knížky.

Knížku bych určitě doporučila nejen všem fanouškům A Cup of Style, ale také lidem, kteří by se chtěli o životě influencerů dozvědět trošku víc. Nejen o tom dobrém, ale i tom špatném, co tvorbu online obsahu provází. Já jsem si čtení knížky moc užila! Jen mě mrzí, že nebyla trošku delší, pro nás knihomoly je 138 stran textu s ilustracemi prostě málo.

3 19.10.2020

Příběh Scarlet vychází z pohádky o Červené karkulce, kterou jsem si doteď jako retelling moc nedokázala představit, ale musím říct, že Marissa Meyer jí zpracovala skvěle! Přesto jsem byla ze Scarlet po perfektním prvním díle maličko zklamaná.

Nové postavy jsem si nějak nedokázala oblíbit. Scarlet byla na můj vkus příliš důvěřivá a naivní a ani Vlk mi nebyl moc sympatický, vlastně jsem po celou dobu čtení nevěděla, co si o něm mám myslet. Vztah mezi nimi vznikl v podstatě z ničeho, vůbec jsem jim tu lásku nevěřila a Scarlet mě svým chováním k Vlkovi občas dost vytáčela. A ani příběhově to zas taková pecka nebyla. Zápletka s únosem Scarletiny babičky mě tolik nebavila, mnohem lepší byla z mého pohledu dějová linka Cinder, na tu jsem se vždycky těšila.

Cinder byla opět úžasná, nejvíce mě ale ve druhém díle Měsíčních kronik překvapil Thorne. Tahle postava se tu objevila jako blesk z čistého nebe a já jsem si ho po pár kapitolách naprosto zamilovala. Strašně se mi líbilo, jak se mezi ním a Cinder postupně vyvinulo přátelství, no a i Iko do té jejich „party“ skvěle zapadla. Bavilo mě také dozvídat se více informací o původu Cinder a jsem vážně zvědavá, kam bude příběh v tomhle ohledu směřovat.

3 19.10.2020