Luccinda komentáře u knih

Sériové vrahy já prostě můžu a Tatérka tento motiv zpracovává opravdu skvěle. Téma zloděje tetování dodává příběhu na originalitě a díky hlavní hrdince - tatérce Marni, která nejen čtenáře, ale i mladého inspektora Francise provádí tímto netradičním prostředím - jsem se jakožto naprostý neznalec dozvěděla spoustu zajímavých informací právě o tomto druhu umění. Inkoustové kresby doslova protkávají celý příběh, který vás pohltí hned na první straně. Autorka udržuje solidní tempo v celém průběhu knihy, která je extrémně čtivá a mega napínavá, takže ji zkrátka nejste schopni odložit, dokud to celé nedočtete.

Další nespornou předností tohoto úžasného thrilleru jsou postavy, které jsou uvěřitelné a mohou se pochlubit velmi komplexními charaktery, čemuž napomáhá i střídání pohledů hlavních hrdinů v jednotlivých kapitolách. Kapitoly jsou krátké a úderné, v knížce prakticky neexistují jakákoliv hluchá místa. Příběh je místy celkem drsný, občas se v něm vyskytují opravdu hrůzné popisy, což je přesně to, co mě v thrillerech baví.

10 24.08.2020

Colleen Hoover tak, jak ji neznáme! A přesto pořád stejně úžasná. Ačkoliv Pravda, nebo lež spadá do úplně jiného žánru než ostatní autorčiny knížky, vlastně se od nich zas tolik neliší. Máme tu romantickou linku, podrobně popsané milostné scény, a přestože se knížka na první pohled tváří jako oddechovka, i tady si pro nás autorka připravila pár silných a důležitých témat. A jak jsme u Colleen zvyklí, i Pravda, nebo lež je až nebezpečně čtivá. Když říkám nebezpečně, tak to myslím doslova, protože jakmile se do knížky jednou začtete, už jí prostě nedáte z ruky, i kdyby na tom závisel váš život. Já jsem knížku přečetla za dva večery a můžu s klidným srdcem prohlásit, že to byl nejlepší psychothriller, jaký jsem kdy četla.

Teď by měli zbystřit hlavně citlivější jedinci. Pravda, nebo lež opravdu není nic pro slabé povahy. Dokonce i na mě (a to mám na podobné scény fakt silný žaludek) byla knížka někdy až moc drsná. Ti, co už mají dočteno, určitě ví, o kterých scénách mluvím… Hlavně pro maminky bude čtení téhle knížky asi hodně psychicky náročné.

A připravte se i na sex. Autorka se toho opravdu nebála a nějakou milostnou scénu vložila téměř do každé kapitoly. O sexu se v knížce mluví prakticky neustále. A když už nikdo neprovozuje sex, tak o něm aspoň přemýšlí. Svým způsobem to ale byla jedna z věcí, které mě na knížce bavily nejvíc, protože krásně dokreslovala charaktery postav.

Příběhově je Pravda, nebo lež velmi zajímavá. Líbilo se mi prolínání hlavní dějové linky z pohledu Lowen s kapitolami z Veritiny autobiografie, bylo úžasné takhle postupně odhalovat, co je Verity vlastně zač. Příběh tak byl čím dál temnější a děsivější, ke konci nabral neuvěřitelný spád a rozuzlení bylo mega šokující! Kvůli němu jsem byla na Colleen trošku naštvaná, protože si opravdu neodvažuju hádat, která verze byla pravdivá.

10 31.07.2020

Na první pohled se může zdát, že Hvězdy nám nepřály je knížka o rakovině. Ale není. Je to knížka o lásce mezi dvěma mladými lidmi, kteří dostali příliš málo času. A John Green jí napsal fantasticky! Navzdory tomu, jak silné a bolestné téma autor zpracovává, se knížka čte neskutečně lehce. Příběh vás pohltí hned na první straně a na konci vás vyplivne se zlomeným srdcem a se slzami v očích. Častokrát pro mě bylo opravdu těžké v knížce pokračovat, řádky se mi pro všechny ty slzy rozplývaly před očima, ale přesto jsem musela číst pořád dál a neustále jsem v sobě živila naději, že se přece jen dočkáme dobrého konce.

John Green je pro mě autorem nejen překrásných a dojemných příběhů, ale také nezapomenutelných citátů. Ať už je to „Některá nekonečna jsou větší než jiná nekonečna“, „Svět není továrna na splněná přání“, „Moje myšlenky jsou hvězdy a já v nich nedokážu rozpoznat souhvězdí“, nebo můj oblíbenec: „Miluju tě a nehodlám si odpírat prostý potěšení říkat pravdu. Miluju tě a vím, že láska je jen výkřik do prázdna a že nevyhnutelně přijde zapomnění, že jsme všichni odsouzení k záhubě a nastane den, kdy se všechno naše snažení obrátí v prach, a vím, že slunce pohltí jedinou zemi, kterou budeme mít, a miluju tě.“ – všechny tyhle věty ve mně něco zanechaly a myslím, že si je budu pamatovat už navždycky…

10 29.07.2020

Audiokniha se skvěle poslouchala, byla napínavá a dramatická od začátku až do konce. Je to spíše detektivka než thriller, takže se tu klade velký důraz na popis vyšetřování spíše než na osobní život vyšetřovatelů, ale i tak jsme se o nich něco dozvěděli. Skvělé byly také kapitoly z pohledu pachatele. Moc mě to bavilo a těším se na další díly!

9 02.04.2024

Přijde mi to jako včera, co jsem vám tu nadšeně doporučovala Mizející dívky, první díl ze série, která už v té době v zahraničí čítala nějakých 14 dílů. Dneska držím v ruce Pohřbené kosti, pátý případ detektiva Josie Quinnové, a jsem pořád stejně nadšená. Tohle je rozhodně jedna z nejlepších krimi sérií současnosti, což dokládá i průměrné hodnocení na Goodreads, které se u každého dílu pohybuje okolo 4,5. Nechápu, jak je možné, že autorka dokáže držet laťku takhle vysoko už u 15 knih, to je prostě neskutečný.

Mně se na téhle sérii líbí, že se vyšetřování vždy točí kolem hlavních postav. Ty jsem si za těch pět dílů hodně oblíbila a když je ten případ pro některou z nich osobní, má to prostě šťávu. Autorka píše čtivě, kapitoly jsou krátké a úderné… Ale to už jsem vám tady všechno psala. Pokud stále ještě váháte, nemáte proč, jděte do toho a uvidíte sami.

9 30.10.2022

Po knize jsem sáhla s vidinou nového a jedinečného příběhu z období druhé světové války a přesně takový příběh jsem i dostala. Mark Sullivan se pro svou knihu inspiroval skutečnými osudy jedné rodiny, která v březnu roku 1944 čelí těžkému rozhodnutí: zůstat ve svém domově na Ukrajině, na kterou právě míří Stalinova vojska, a riskovat, že budou kvůli svému německému původu posláni na Sibiř, nebo uprchnout společně s nacistickými důstojníky, kteří jim zajistí ochranu a nový život v tehdy ještě nacistickém Německu.

Bylo to neskutečně silné čtení, knížka výborně reflektuje současnou situaci na Ukrajině a myslím, že ani nemohla vyjít v příhodnější době. Autor skvěle vykreslil dilema rodiny Martelových, která nesympatizovala ani s Hitlerovou ideologií, ale zároveň se nechtěli znovu ocitnout pod nadvládou Stalina. Líbilo se mi, že jsme příběh mohli sledovat z pohledu více postav, vyprávění bylo díky tomu velmi podrobné a komplexní a ještě více to umocnilo můj prožitek ze čtení.

Mark Sullivan se ukázal jako vynikající autor, Poslední zelené údolí mě opravdu nadchlo a chtěla bych vám ho moc doporučit! Jsem ráda, že jsem po knize sáhla, a určitě se podívám také po autorově předchozím románu Pod krvavými nebesy, který taktéž zpracovává skutečný příběh z druhé světové války.

9 22.05.2022

Dívka, která si hrála s ohněm částečně navazuje na první díl Muži, kteří nenávidí ženy, takže je potřeba číst knihy popořadě. Tato kniha se točí převážně kolem Lisbeth Salanderové, která je podezřelá z vraždy dvou novinářů. Lisbeth je bezpochyby jedna z nejzajímavějších postav, s jakou jsem se kdy setkala. Neskutečně mě bavilo seznamovat se s její minulostí, i když to nebylo moc pěkné čtení.

Příběh je mnohem obsáhlejší než v předchozím díle, objevují se v něm tajní agenti a obchodníci s prostitucí. Úplně mi z toho běhal mráz po zádech! A protože nám autor na konci nechal obří cliffhanger a příběh v podstatě zůstal neukončený, musela jsem se hned pustit do dalšího dílu.

První díl ze série Bridgertonovi jsem si užila, i když jsem k němu měla spoustu připomínek. Nakonec jsem ho hodnotila jako lepší průměr, je to zkrátka knížka, u které můžete úplně vypnout, zároveň tam ale bylo plno věcí, které mě jednoduše vytáčely, chováním postav počínaje a historickou nepřesností konče. Jednou z postav, které mě v prvním díle svým chováním opravdu štvaly, byl Anthony Bridgerton, hlavní hrdina knihy Vikomt, který mě miloval. Asi chápete, kam směřovaly mé obavy ohledně druhého dílu…

Vážení, já jsem se zamilovala! Vikomt ve všech ohledech naprosto předčil má očekávání, všechny ty věci, které mi na prvním díle tolik vadily, se v tom druhém jednoduše vytratily a já jsem najednou neřešila nic jiného než rodící se lásku mezi Anthonym a Kate. Ano, když tu knížku vidíte jako celek, tak zjistíte, že to je vlastně postavené na úplně stejném principu jako první díl, akorát jsou do příběhu zasazeny jiné postavy. Ale mně se zdá, že v tomto případě to fungovalo tak nějak lépe.

Já opravdu nemůžu jinak, než dát Vikomtovi plný počet hvězd! Jasně, příběh je dost prostoduchý a totálně předvídatelný, pak je tady ještě ta věc s okopírováním předchozí knihy, ale víte co? Mně to bylo v tu chvíli úplně fuk. Celou dobu jsem se soustředila pouze na naše hlavní hrdiny a na úžasnou romantickou linku “od nenávisti k lásce”, kterou naprosto zbožňuju. A řeknu vám, už dlouho jsem neměla takovou knižní kocovinu jako po dočtení Vikomta. Takže jo, čtěte Bridgertonovy, i když to není žádná kvalitní literatura, protože čtivější a oddechovější knížku byste hledali jen těžko.

9 11.07.2021

Když jsem Bez šance před dvěma lety četla poprvé, byla to fantastická jízda zakončená mou láskou k Nealu Shustermanovi. Ne vážně, já toho autora fakt miluju! Zatím jsem od něho četla tři knížky a všechny byly naprosto bezchybné, skvostně vystavěným světem počínaje a vynikajícím příběhem konče. Autor ve všech svých knihách ukazuje až děsivě reálný obraz budoucnosti a mně při čtení pokaždé běhal mráz po zádech z toho pocitu, že tohle všechno by se opravdu mohlo někdy stát. Je zkrátka obdivuhodné, kolik originálních příběhů z budoucnosti dokázal autor vymyslet, a naprosto právem se tak řadí k nejpopulárnějším young adult autorům současnosti.

Autor střídá vyprávění z pohledu všech tří hlavních postav. V knížce se tak pořád něco děje a prakticky v ní nenajdete žádné hluché pasáže. A ačkoliv má Bez šance spoustu young adult rysů, jsem si naprosto jistá, že bude bavit i dospělé čtenáře! Z příběhu v některých místech opravdu mrazí. A musím říct, že u téhle knížky se obzvláště povedl překlad, slova jako rozpojení, sklizňové tábory nebo čápnutí jsou prostě dobře vymyšlená.

Dalším skvělým bonusem je to, že se Bez šance dá číst i jako standalone, protože je příběh dostatečně uzavřený. Přesto stále doufám, že se kniha bude protentokrát lépe prodávat, a že se snad dočkáme i dalších dílů, protože knih z pera Neala Shustermana není nikdy dost.

Krysař je naprosto ideální knížka k maturitě, a to i pro ty, kteří četbě příliš neholdují. Je velmi krátká a máte jí přečtenou za chviličku, především má ale oproti spoustě jiným knížkám z povinné četby zajímavý děj a díky krásnému, ale ne zas tak složitému jazyku se i dobře čte. Kromě toho má Krysař skvělou myšlenku, takže se nemusíte bát, že byste u maturity neměli o čem mluvit. Takže pokud si právě vybíráte knihy do seznamu četby k maturitě, Krysaře vám určitě můžu doporučit!

Co se mě týče, sice nejsem z Krysaře nadšená tolik jako ostatní, ale určitě jsem ráda, že jsem si ho přečetla. Autor umí krásně pracovat s jazykem a díky tomu dokázal do vět skrýt spoustu myšlenek a pocitů. Knížka mě donutila přemýšlet, ale zároveň neobsahovala sáhodlouhé popisy a myšlenkové pochody autora. Bylo to zkrátka skvěle vyvážené. Autorovi se také podařilo vytvořit velmi pochmurnou atmosféru, do které zasadil tragickou postavu Krysaře.

9 07.11.2020

Jedním slovem dokonalost! Nevím, jestli se mi knížka tolik líbila proto, že jsem jí poslouchala jako audioknihu, ale za mě to bylo dokonce lepší než novinka Jeden z nás. Manželé odvedle mi totiž mnohem více sedli zápletkou, pro mě to bylo něco úplně nového a neokoukaného a také mi přišlo, že oproti knížce Jeden nás byl příběh méně detektivkou a více psychothrillerem, což mám mnohem radši. Více mi záleželo na postavách a velkou roli hrály při poslechu také emoce. A tady přichází velká pochvala za výběr interpretů. Hlavně Libor Hruška mi svým hlasem neuvěřitelně sedl, ale oba dva načetli své pasáže naprosto dokonale, dokázali postavám vdechnout život a díky tomu jsem příběh prožívala mnohem více.

Shari Lapena se předvedla jako mistryně nečekaných dějových zvratů. Překvapilo mě, jak to na konci dávalo všechno smysl a nechápala jsem, jak je možné, že jsem na to nepřišla dřív. Úplně pecková byla dokonce i poslední kapitola. Obvykle je poslední kapitola u psychothrillerů poklidným zakončením příběhu, ale Shari mě už podruhé dokázala v závěru šokovat. Já tu ženskou prostě miluju a těším se na její další psychothriller, do kterého se určitě opět pustím v audio podobě.

9 31.07.2020

Tohle bylo obrovské zklamání, knížka se špatně četla, byla nudná a plná stále se opakujících informací o Straně. Všechno podstatné bylo řečeno v první třetině knihy, potom už se autor pouze opakoval. Děj veškerý žádný. Postavy byly velmi nevýrazné a vůbec jsem se do nich nedokázala vcítit, na konci mi bylo prakticky jedno, co se s hlavním hrdinou stane. Myšlenka byla fajn, i když ji nevnímám jako aktuální.
Knihu bych zkrátila tak na 100 stránek, pak by se to možná číst dalo...

9 30.03.2018

Po fenomenálním prvním dílu jsem se hned pustila do pokračování série s Robertem Hunterem a jsem opět nadšená. Chris Carter opravdu bude mým objevem letošního roku a takhle zpětně vůbec nechápu, proč jsem jeho knihy nezkusila už dřív.

Popravčí je stejně brutální a drastický jako Dvojitý kříž. Popisy vražd jsou hodně syrové, takže ani tento thriller není vhodný pro čtenáře se slabším žaludkem. A v podobě audioknihy je to všechno možná ještě silnější. Nutno podotknout, že Jakub Saic ji namluvil zkrátka perfektně. Poslech mě bavil od začátku až do konce, příběh skvěle gradoval a v závěru by se napětí už dalo krájet. Přesně tohle od thrillerů vyžaduju a Chris Carter v tomto ohledu nezklamal.

8 26.08.2024

Konečně chápu, proč tahle kniha všechny čtenáře tak okouzlila. A jsem na tom úplně stejně. Tohle bylo zkrátka perfektní! Už dlouho ve mě žádná kniha nevyvolala tak příjemné pocity jako Dům v blankytně modrém moři, tohle je přímo definice pojmu feel-good

Příběhově je to takový mix Sirotčince slečny Peregrinové a Přísně tajného spolku svérázných čarodějek. Autor krásně vykreslil prostředí tajemného ostrova, který je obklopený blankytně modrým oceánem. Zamilovala jsem si také postavy - hlavní hrdina Linus byl dokonalý bručoun, kterému se v jednu chvíli obrátil život vzhůru nohama. A moc se mi líbila i lehká romantická linka, která do příběhu skvěle zapadla. Nemám co vytknout, tohle čtení jsem si užila od začátku až do konce.

8 26.08.2024

(SPOILER) Tvorba Jodi Picoult mě lákala už dlouho, vždycky jsem ale věděla, že budu chtít začít právě Vypravěčkou, která mi byla mnohokrát doporučovaná a ze všech knih autorky je i nejlépe hodnocená. A teď už chápu proč. Ačkoliv už jsem románů s tématem holokaustu přečetla spoustu, Vypravěčka byla přesto jedinečná a spolu se Zlodějkou knih a Hanou se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem z tohoto žánru přečetla.

V knížce najdeme hned několik vypravěčů a přestože se nejedná vždy o kladné charaktery, každý z nich mi určitým způsobem přirostl srdci. Nejvíce to pak byla babička hlavní hrdinky Sage, jejíž vyprávění mě naprosto pohltilo a dojalo.

Jediné, co mě na konci maličko mrzelo, bylo odhalení týkající se postavy Josefa Webera, které sice bylo skvěle vymyšlené, ale bohužel jsem ho odhadla dlouho dopředu. To ovšem není chyba autorky a mé hodnocení knihy to nijak neovlivní. Ta si totiž nezaslouží nic jiného než plný počet hvězd.

8 26.08.2024

Tak jsem zase jednou zkusila vystoupit ze své čtenářské komfortní zóny a tohle rozhodně stálo za to! I když jsem knížku měla půjčenou z knihovny, nakonec jsem jí poslouchala jako audioknihu a těch pět hodin poslechu jsem si neskutečně užila. Umírala jsem smíchy prakticky od první minuty, bylo to fakt boží. A těch dvojsmyslů, co tu autorka vymyslela No, řekněme, že od teď už nebudu banán nikdy vnímat jenom jako ovoce. :D

Asi se shodneme na tom, že Jeho banán nepředstavuje úplný vrchol literární tvorby, ale jednou za čas si takovouhle oddechovku dám moc ráda. Opravdu mě to bavilo a vlastně nemám co vytknout, protože jsem od knížky dostala přesně to, co jsem očekávala. Takže jsem maximálně spokojená.

8 18.07.2023

Lekce chemie měla výborný potenciál. Hlavní hrdinka Elizabeth je schopná vědkyně bojující za svá práva ve světě mužů, pro které je v 60. letech rovnoprávnost téměř sprosté slovo. Zároveň je to tak trochu podivínka, která se shodou okolností dostane do televize jako moderátorka pořadu o vaření, ze kterého si ale k nelibosti svého šéfa udělá spíš takovou feministickou show. Zkrátka, představte si Sheldona Coopera v zástěře a podpatcích.

To všechno zní skvěle a musím uznat, že knížka má opravdu originální námět a řeší se v ní i silná témata. Bohužel, na mě to bylo strašně překombinované. Na začátku máme Elizabeth, která prožívá svůj velký milostný příběh. První půlka knihy je tak celá o romantické lince. Ve druhé polovině poznáváme Elizabeth jako svobodnou matku, která se potýká s problémy v práci a výchovou mimořádně nadaného dítěte. Část příběhu je vyprávěná z pohledu Elizabetina psa jménem Šest-třicet, což by samo o sobě bylo geniální, ale tady už mi to přišlo zkrátka zbytečné. Těch témat autorka do knihy nacpala prostě moc a přestože ten původní nápad s pořadem o vaření se mi líbil, ve výsledku mi to na mě působilo jako hrozná slátanina.

A je to škoda, protože Lekce chemie byla chvílemi opravdu krásná kniha plná dojemných i vtipných momentů. Bohužel, méně je někdy více a tady se toho autorka vůbec nedržela. Měla jsem problém knížku vůbec dočíst, absolutně mě to nebavilo a ke konci už jsem jen tak lítala očima po řádcích a nebo přeskakovala celé odstavce, jen abych to měla rychle za sebou. Kdyby tam byla aspoň ta atmosféra šedesátek, ale ani tu jsem z toho vůbec necítila. Mrzí mě to, ale tohle je pro mě největší zklamání tohoto roku.

8 29.10.2022

Autor v knize popisuje agresivní operace ruských tajných služeb na evropském území. Zabývá se například nedávnou otravou ruského opozičního leadera Alexeje Navalného či dvojitého agenta Sergeje Skripala nervovým jedem novičok, vraždou čečenského velitele Zelimchana Changošviliho, nebo smrtí bývalého ruského agenta Alexandra Litviněnka, který byl otráven radioaktivním poloniem. Ve všech případech se jedná o systematickou likvidaci odpůrců Putinova režimu. Kromě toho se v knize dozvíte, jak se bývalý agent KGB Vladimir Putin dostal k moci, a zjistíte spoustu informací o ruských tajných službách, především vojenské rozvědce GRU a bezpečnostní službě FSB (nástupce sovětské KGB).

Byla to síla. Přečtení téhle knihy mě přesvědčilo, že Putin není nic jiného než zločinec a vrah, a že se neštítí vůbec ničeho. Zároveň je schopný udělat cokoliv, aby si udržel svou moc. Asi se nikdy nedozvíme, kolik životů má tenhle člověk na svědomí. Knížka je každopádně výborná a rozhodně stojí za přečtení!

8 09.03.2022

Nemyslela jsem si, že bych mohla někdy cítit tak silnou nenávist k fiktivní postavě, ještě navíc k dítěti, ale Janie ve mně dokázala vzbudit neskutečný odpor. Byla jsem naprosto znechucená jejím chováním, tím, jak se snažila štvát Christophera a Hannu proti sobě, a nakonec jsem nenáviděla i Christophera za to, jak k té malé, která ani nebyla jeho, za tak krátkou dobu přilnul. Jestli jsem někdy někomu nepřála šťastný konec, tak to bylo právě Janie.

Ještě teď ve mně knížka vyvolává silné emoce. Vzpomínám si, jak jsem se při čtení bála o životy hlavních postav, jak jsem s hrůzou čekala, co malá Janie provede příště. Četla jsem se zatajeným dechem, běhal mi mráz po zádech a bylo mi zle, přesto jsem knížku nedokázala odložit. Autorka, která je původním povoláním psycholožka specializující se na dětské trauma, dokázala Janiinu psychiku tak skvěle popsat, že to celé působilo děsivě reálně. Na tenhle hrůzostrašný zážitek budu ještě dlouho vzpomínat. Ovšem jenom v dobrém!

8 19.02.2021

Tohle je moje první setkání s Fredrikem Backmanem a popravdě je úplně jiné, než jsem čekala. Tohoto autora mám zkrátka zažitého jako autora humorných románů a tuto definici Životní terno rozhodně nesplňuje. Ačkoliv je knížka velmi útlá, obsahuje hned několik silných témat a spoustu věcí na zamyšlení. Není to sice typicky vánoční četba, ale na rozdíl od mnoha jiných vánočně laděných příběhů ve vás něco zanechá. Něco, nad čím budete přemýšlet ještě dlouho po dočtení.

Radím vám, abyste si vůbec nezjišťovali, o čem Životní terno je. Knížka má pouhých osmdesát stránek, navíc je doplněná řadou ilustrací, takže toho textu tam opravdu není mnoho. To je zároveň jediná věc, které bych knížce vytkla. Na můj vkus je prostě příliš krátká. Asi bych potřebovala strávit v příběhu trošku delší dobu, aby mně nějakým způsobem zasáhl. Hluboké to bylo, ale než jsem stačila zpracovat všechny emoce a myšlenky, měla jsem dočteno.

Při čtení je určitě nutné knížce věnovat plnou pozornost, abyste správně pochopili, co chtěl tímto příběhem autor říci. Bylo to hodně filozofické, ale díky rozsahu nic extra náročného. Řekla bych, že pokud rádi čtete knížky o významu smrti a o smyslu lidského života, Životní terno se vám určitě bude líbit.

8 17.01.2021