Luccy78 komentáře u knih
Příběh Juliany, která se vzepře rozhodnutí svého otce továrníka, aby jí "výhodně" provdal za někoho, koho ani nezná a kdo je jí úplně protivný a nesympatický. Uteče z domova ke své tetě, se kterou její otec již dlouhá léta nemluví a za její vydatné pomoci nachází skutečnou a opravdovou lásku. Takové příjemné a milé čtení.
Příběh o dospívání a jeho zmatcích. Je to příběh o třech sourozencích, kteří se bouří proti rodičovským snahám o výchovu a teprve tváří v tvář vážnému nebezpečí a obavám, že by o své rodiče mohli přijít, se všichni tři sourozenci semknou a uvědomí si opravdové hodnoty, které jim život, a především mládí, přináší. Dílo ani styl psaní mě sice moc neoslovilo, ale když přihlédnu k době, v jaké vznikalo.. Dobrá.. Jsem ochotná ho vzít na milost a ocenit třemi hvězdami..
Takové milé, prosté, lehce naivní čtení o matce Kráčmerce a její rodině, kteří přišli ke štěstí v podobě vyhraného losu a najednou se z domečku ve vesnici ocitnou ve vlastním domě na Vyšehradě. Občas mě paní Kráčmerka svou naivitou, prostodušností a kolikrát hloupostí až rozčilovala, nicméně je to pěkné čtení, obohacené krásnou květnatou staročeštinou. A poprvé musím i přiznat, že filmové zpracování s paní Nedošínskou v hlavní roli se mi líbilo daleko víc a nesmazatelně vrylo do paměti.. Do čtení dalších svazků už nejdu.
Kavalír:
Po smrti svého otce je Rowena nucena vzdát se milovaného domova, kde se sama starala o hospodářství a přestěhovat se k tetě. Nachází přátelství v podobě sestřenice a vášnivé čtenářky v jedné osobě Anny, ale také nepřátelství ze strany neobvykle krásné, ale marnivé a zlé sestřenice Millicent. Ta se chce výhodně provdat, aby si zajistila titul a jako svou oběť si vyhlédne mladého a hezkého hraběte, který ale zaujme i Rowenu. Získat si jeho lásku nebude pro Rowenu snadné, protože je zaslepen Millicentinou krásou a penězi, které sestřenka dostane věnem a které on nutně potřebuje, aby je mohl investovat do svého zanedbaného sídla a hospodářství.
Jak milovat hrdinu:
Diana je provdaná za lorda Rossleye, ale vlastně ho vůbec nezná - poté, co ji požádá o ruku, odjede do války a počítá s tím, že se už živý nevrátí. Nechává ji na starost celé panství a svou tříletou dcerku. Po ale téměř roce se vrací se zraněním domů a tehdy nastává konec poklidným dnům.. Oba manželé se nejdříve musí navzájem poznat, což nebude jednoduché, protože lord Rossley je pěkný morous, teď, když nemůže pořádně hýbat jednou rukou, ještě větší a jeho bývalá manželka mu byla nevěrná, takže na lásku už nevěří. Diana se snaží, aby své rozhodnutí změnil a oblíbil si ženu, které zachránil život a která se do něho pomalu začíná zamilovávat..
Po smrti svého otce je Rowena nucena vzdát se milovaného domova, kde se sama starala o hospodářství a přestěhovat se k tetě. Nachází přátelství v podobě sestřenice a vášnivé čtenářky v jedné osobě Anny, ale také nepřátelství ze strany neobvykle krásné, ale marnivé a zlé sestřenice Millicent. Ta se chce výhodně provdat, aby si zajistila titul a jako svou oběť si vyhlédne mladého a hezkého hraběte, který ale zaujme i Rowenu. Získat si jeho lásku nebude pro Rowenu snadné, protože je zaslepen Millicentinou krásou a penězi, které sestřenka dostane věnem a které on nutně potřebuje, aby je mohl investovat do svého zanedbaného sídla a hospodářství. Moc pěkné čtení..
Opět další kniha, která mě chytla a nepustila. A přestože mi bylo jasné, jak příběh dopadne a že se opět neobejdu bez toho svíravého pocitu v hrdle a beznadějného smutku, nemohla jsem přestat číst.. Rozhodně příběh k zamyšlení a přečtení!
Nádherný příběh tragické lásky dvou mladých lidí, kteří se setkávají v poněkud špatné době - během bombardování Paříže roku 1918. A přestože příběh nemá šťastný konec, je to taková dobrá ukázka toho, že pravá láska se může vyklubat i na pozadí válečného utrpení a hrůzy války..
Nádherný a zároveň velmi smutný příběh, který jasně ukazuje na nesmyslnost války, její neblahé důsledky, sílu a moc přátelství a sílu lásky. Nesnáším smutné konce, ale přesto mě Remarque "dostal", je to opravdu krásně bolavý příběh, který jsem přečetla jedním dechem, i když ke konci se sevřeným hrdlem a slzami v očích..
Možná se tu projevím jako úplný knižní barbar a všichni zde pozitivně hodnotící mě knihou přímo "utlučou", ale já se vážně nedokázala začíst a už vůbec ne zasmát, nebo dokonce popadat za břicho.. Možná mám trochu jiný smysl pro humor anebo dávám přednost jinému stylu a žánru literatury. Knihu jsem ani nedočetla a darovala kamarádce, tak třeba udělá radost jinde..
Ano, je potřeba se nejdříve prolouskat příliš detailními a kolikrát zdlouhavými popisy, ale pro mě se tato kniha stala srdeční záležitostí už za školních let, kdy byla povinnou četbou a kdy jsem na ní vlastně poprvé narazila. Tragický a bolestný příběh Quasimoda, který pod ošklivou slupkou svého vzhledu skrývá dobré a laskavé srdce, které touží aspoň po kapce lásky, porozumění a dobrém slovu s protikladem v podobě fanatického kněze Frolla, mě prostě dostává i dnes a rozhodně doporučuji k přečtení..
Pěkný příběh, ale opravdu mohl být daleko rozvinutější na více stránkách. Ale pro takové dívčí počteníčko docela přijatelné..
Tenhle příběh se mi docela líbil, jen.. Než se příběh pořádně rozjede, jste na konci knížky.. Za mě by mohlo být zpracováno na více stránkách, vůbec bych se nezlobila. Takhle mi to přišlo vše hodně uspěchané.
Takový dívčí románek, který nenadchne, ani neurazí. Než se pořádně příběh rozjede, jste na konci knížky.
Nádherné dílo, které jsem podědila po svém dědečkovi, psané krásnou a zpěvnou staročeštinou.. Pro mě skutečný literární klenot.
Veliký ruský kritik Bělinskij napsal o Puškinovi: "Jako čaroděj v nás vyvolával zároveň smích a slzy, hrál si podle své vůle s našimi city. Zpíval a Rus byla užaslá zvukem jeho písní. A není divu, protože podobných ještě neslyšela. Jak žádostivě jim naslouchala! A není divu: chvěly se v nich všechny nervy jejího života."
Možná s jeho slovy úplně ve všem nesouhlasím, ale autorovi se rozhodně nedá upřít jeho talent a povídky se mi moc dobře četly. Takže za přečtení dílo určitě stojí.
V této knize jsou spojeny dohromady dva romány: Muž a Žena a Sobectví. Jsou námětové příbuzné a vypovídají o jednom a tom samém tématu - tématu lásky a manželství a to ze dvou různých úhlů pohledu..
Autor seznamuje své čtenáře s mnohými zajímavými událostmi, které se odehráli na území tehdejšího Uherska, císařské Vídni a Slovenska. Jde o historický román, který je takovou ostrou satirou feudální společnosti z období před rokem 1848 a děj se točí kolem života bratrů Decebala a Belizara.
Román opět potvrzuje to, že filmové zpracování nesahá tomu knižnímu ani po kotníky.. Už Hugův Chrám Matky Boží v Paříži mě chytil za srdce a i když jsem ho četla ve školních letech, i jako dospělá na něho často vzpomínám. Takže i tento příběh komedianta Gwynplaina a jeho milé Dey mě upoutal. Jediné, s čím jsem měla trochu potíže, jsou sáhodlouhé autorovy popisy všeho. Ale to je prostě Hugo.. Chtělo se to jen začíst a pak jsem se až do konce knihy "neodlepila"..
Atmosféru děje i rozpolcení hlavní postavy tohoto románu vystihuje následná citace antického básníka G. V. Catullusa:
"Huc est mens tua, mea Lesbia, culpa
atque ita se officio perdidit ipsa suo,
ut iam nec bene velle queat tibi, si optima fias,
nec desistere amere, omnia si facias."
Tam až kleslo mé srdce, Lesbie má, tvou vinou,
a tak se samo zahubilo svou věrností,
že už ti nemůže být oddáno, byť jsi byla sebelepší,
ale také nemůže přestat milovat, kdybys dělala, co chtěla.