Lucissia komentáře u knih
Další z pohádek, které nezklamaly. Ať už jako večerníček nebo právě v této knížce. Synovi jsem četla už podruhé a vypadá to, že ne naposled. :-)
Pěkná knížka, ale poutavosti prvního dílu to nedosahuje. Ovšem jsou tam momenty, kvůli kterým stojí za to si knížku přečíst. Třeba návštěva u da Vinciho je skvělá.
A museli jsme si v půlce udělat technickou pauzu, protože máme nejspíš vadný výtisk a chybí nám listy, zatímco jiné jsou v knize dvakrát. Takže toto je první kniha, kde jsem vyřezávala stránky a lepila jiné, okopírované z knihovny. A i když jsem knize vlastně pomáhala, neměla jsem při řezání nejlepší pocity. Ovšem je vidět, že ani já ani sestra jsme knihu asi nikdy nečetly a to ji máme už z dětství. :-)
Jako oddychovka fajn, jen bych to nezařadila do Stop hrůzy, ale spíš do nějaké romantické série. :-)
Tak... Tohle jsem měla číst dřív, než jsem měla děti. Protože bych možná nečetla se zamlženýma očima a nedělala si přestávky mezi stránkami. I když jsem si nečetla nahlas, kolikrát jsem se nemohla ani nadechnout. Myslím, že na tuhle knihu nikdy nezapomenu, to bylo tak strašné čtení, křičela jsem v duchu s těmi dětmi, nenáviděla jejich matku a babku a vůbec nechápu, jak se někdo může tak moc změnit, vždyť je jejich matka měla tak ráda. Celý příběh jsem si brala moc osobně, protože můj starší syn je právě ve věku dvojčat. Bylo mi jich tak líto, tak moc a když to bylo podle skutečné události, je to o to horší.
A jak hodnotit takovou knihu? Zaslouží si určitě pět hvězd, ale ty já dávám jen pokud bych si knihu chtěla přečíst znova a to v tomhle případě určitě nechci. Přesto těch pět hvězd dávám, protože ve mně vzbudila tolik emocí a tolik empatie... A až té bolesti čas otupí hrany, dám se do čtení pokračování, protože té matce i babce přeji hodně těžký život.
A koblihy možná zas časem jíst budu, ale nikdy nezapomenu, s čím jsou v knize spojené a vždy si na to vzpomenu. A omlouvám se za dlouhý koment, protože tady se opravdu nedá jen napsat: jo byla to dobrá kniha...
V dětství jsme Barbánka četli já i sestra mockrát. A moc se mi líbil. Stejně teď i synovi, když jsem mu předčítala a ukazovala kdo co povídá. A odteď neřekne kočáru brášky jinak než mercedeska. :-)
Když jsem si knihu v knihovně vybrala a doma prolistovala, spráskla jsem ruce a vynadala si. Tolik hustě popsaných stránek, kdy to přečtu s dvěma dětmi za zády... A moc se mi do knihy nechtělo. Nakonec mě dohnala výpůjční lhůta a já se začetla. A četla jsem při míchání omáčky, než mi dopere pračka, místo mytí oken... V knize není stránka, která by nebyla poutavá a tak napínavá a živá. Normálně to nedělávám, ale tady mi bylo hrdinky tak líto, že jsem si nalistovala poslední stránky dopředu, jak to dopadne a napětí knihy to neubralo. Jen si myslím, že Růžena mohla se svým osudem něco udělat, ne jenom sedět s rukama v klíně, ale možná se mýlím, tuto dobu jsem nezažila, tak si jen domýšlím. Nemyslím válku, tam se asi toho moc vylepšit nedá, ale tu dobu předtím.
A ještě mě během čtení napadla věta, kterou kdysi pronesl můj dědeček, dávno: Kdo sa narodil pod lavkú, ten pod lavkú zostane.
Pěkná knížka ještě po manželovi. Dobře se mi předčítala, i když byla někdy trošku kostrbatě napsaná. Jediné, co mi na ní vadilo, že se tam na můj vkus mockrát objevovalo slovo zabít, zemřít... Proto jen čtyři hvězdy, ale jinak můžu doporučit. :-)
Když jsem ji teď synovi po dva večery předčítala, některé básničky mi hodně připomněly dětství. A i jeho některé básničky zaujaly, a i když si asi na většinu ani nevzpomene, bylo vidět, že pozorně poslouchá. :-)
Pěkná knížka z dětství, dobře se mi i teď předčítala a synka povídání zaujalo. Jen si trošku pletl Míša a Váša, ale jinak super. Paní Zmatlíková tomu opět dodává šmrnc. :-)
Proč??? Proč se dobrovolně trýzním čtením takové knihy? Copak člověk nemá svých starostí dost???
Kdysi moc dávno jsem viděla tento film, moc dávno a zanechal ve mně hluboký dojem. Nyní se ke mně dostala kniha a najednou vše znovu obživlo, postavy dostaly určitou tvář... Hluboký příběh, nejsem daleko tomu uvěřit, že se to opravdu stalo, nebo možná už tomu dávno věřím...
Až si srdce odpočine, mysl taky, podívám se na film. A možná se budu trýznit dál a podívám se dnes, protože jsem tak zvědavá a chci si ho připomenout. Zabila je jejich vzájemná láska... tak tahle věta mě bude strašit ještě dlouho.
A teď si dám nějakou Lanczovou nebo Steklače, ať si mozek i srdce odpočinou.
Jelikož večerníčky jsou u nás dost oblíbené, tak jsem sáhla při večerním předčítání i po knize. A takový úspěch jsem tedy fakt nečekala. Syn se vůbec nevrtěl, poslouchal, bylo vidět, že ho to opravdu moc zaujalo. A mě taky. :-) Snažila jsem se přiblížit hlasem k panu Nárožnému, což se mi sice ne vždy podařilo, ale měla jsem velký úspěch. A k tomu všemu tolik ilustrací... No, pět hvězdiček je málo. :-) A četla jsem to pěkně poctivě i se soudružkou učitelkou a soudruhem ředitelem, protože to prostě k tomu patří. :-) A synovi to vůbec nevadilo. :-)
...protože když bacíte bacila kladívkem, tak je s ním amen, a když ho utopíte, tak je s ním amen dvakrát...
...pánové, tohoto mimořádně urostlého mamuta zakousl zde tento nenápadný pes...
Už na střední mě kniha fascinovala, Polednici jsem se dokonce naučila nazpaměť a i po více než dvaceti letech ji klidně o půlnoci přeříkám. Teď jsem si knihu přečetla zas a opět mě mrazí. Nejvíce opět Polednice, Svatební košile, Vodník, Zlatý kolovrat, Poklad... Věštkyni jsem jen přeletěla očima, do té jsem se začíst nemohla. Ale jinak nádhera, myslím, že každý by si v knize našel tu svoji baladu. Kniha mě příjemně děsí...
Naprosto krásná knížka, když jsem ji synovi koupila k pátým narozeninám, netušila jsem, že to bude taková bomba. Fakt. Sama jsem se těšila na večerní předčítání a výjimečně u nás neprobíhaly věty typu: Když si neuklidíš hračky, večer nečtu! Samotné by mi to bylo líto, a tak jsme nad knížkou strávili pár nádherných večerů a proto ji řadím k perlám typu Mikuláš, Ježíšek, pan Vrána... nebo Tatínku, nezlob... Kouzelné příběhy nás moc bavily, vše mělo hlavu i patu, věty stylisticky naprosto dokonalé, občas přihozen vtípek, kterému rozumí hlavně dospělák a to vše korunováno bombastickými obrázky. Spokojenost veliká a všem doporučuji. :-)
Dávám do přečtených, i když ji ještě se synem přelouskanou nemáme a dlouho a dlouho v ní listovat budeme. Kouzelná knížka z mého dětství, která je tak ohmataná, že už leckdy nemůžu ani otočit stránku. :-) Byla jednou z prvních, kterou jsem přečetla úplně sama dřív, než jsem šla do školy. Synovi se taky pekelně líbí, moc písmenek zatím neumí, ale to není
účel. Hlavní je, že knížka je tak poutavá, listujeme pořád tam a zpátky... Pan Sekora má opravdu dar nádherně a nenapodobitelně kreslit a psát. Dala jsem si jako závazek :-) přečíst se synem všechny jeho knihy. Nádherně se čtou i předčítají. :-)
Tak, trvalo to, než jsem to všechno přelouskala, ale stálo to za to. Valašské nářečí je v pohodě, ale než jsem si přeložila třebas hanáčtinu, mozek někdy pracoval o 106. Nicméně musím říct, že se mi do ruky dostal poklad, jako má málokdo a jsem hrdá, že knížku můžu vlastnit. Zábavné a poučné historky ze života, proložené pohádkami z Moravy... Občas jsem tam poznávala příhody Kocourkova pana Sekory, občas i pohádku pana Erbena. Lidová slovesnost je prostě bohatá a to, co si někde vyprávějí tak, je kousek dál zase onak. Kniha stojí za přečtení. :-)
Nádhera a nemůžu než souhlasit s předchozím komentářem. Jen číhám, kdy pan Páv vydá něco dalšího... :-)
Příjemná klasika, která nikdy nezklame. Synovi se příběhy koťat moc líbily, určitě nejen proto, že pohádku z večerníčků zná. I mně se moc dobře předčítalo, přidávám k top knihám, ke kterým se budeme vracet. :-)
Jedna z knih, které bych dala hvězdiček klidně deset. Koupili jsme ji synovi k druhým narozeninám, teď je to tři roky a přesně tři roky je kniha u nás ve veliké oblibě. A to nejen pětiletým synem, ale i jeho o polovinu menším bráškou. A když to vezmu kolem a kolem, i já si klidně sednu a leporelo si prolistuju. To je tak úžasná publikace, plná nádherných detailů a kouzelně ilustrovaná. Pan Páv je prostě borec. A jak se píše pode mnou, nejdřív jsme hledali co kde je, ukazovali a pak domýšleli. Ten kanec na motorce za myslivcem je přesný. :-) Knížku si beru do kabelky, když jdeme s ogárkama k doktorovi, listujeme v čekárně tam a zpátky a vůbec se nenudíme. A máme doma i pokračování a pořád číhám, jestli pan Páv nevydal něco dalšího... Tuhle knihu prostě milujeme všichni. :-)
Naprosto super četba mého dětství a s poutavými obrázky, které vtáhnou do děje. Syna to bohužel evidentně nebavilo, asi je na to ještě dost malý, ale já jsem si čtení užívala a jednou, až bude větší, se ke knize vrátíme. :-)
Vrátila jsem se k ní po více než třiceti letech. Syna hodně zaujala, mě zas tak moc ne, mezi top knihy ji neřadím, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla. Akorát jsem nikdy nepochopila obrázek na obálce, když už škola, tak školní obrázek... :-)