LuckaH2 komentáře u knih
Serii nekriticky miluju. Humor, postavy, situace. Tenhle dil neni pro me top (trochu mi to filmovani pripadalo jako vykradani "Vlny zlocinnosti"). Ale opět jsem se kralovsky, teda vlastně aristokraticky bavila:-)
Cetla jsem hned za Ke dnu, abych si pripomela návaznost. Takže beru tak, ze me zasahly obě knihy. Přemýšlela jsem hodně o skrytém symbolu nesnášenlivosti k jinakosti. K hledání sebe sama a mista, kde se citim dobře (Hana). O odlisnosti různých mist (vzdyt doktorka Borska tu zažila kulturne socialni šok). Me se kniha moc libila, i s nadechem bizaru, fataskna. Ma silnou atmosféru
Silny pribeh. Chvilema se mi chtělo hodne brečet. Jak na sebe lide byli prisni, tvrdi k detem, mozna i sobě. Jak to nemeli lehké. Zajimava sonda do lidských životů a traumat, co si neseme skrz generace. Urcite si od autorky neco dalšího prectu
Normálně to neni muj zanr, ale pani Francovou osobne znam a když se kniha objevila v knihovne, ze zvedavosti jsem si ji půjčila. Prvni velke plus: ilustrace (v knihach pro dospělé mi chybi). Sem tam jsem měla nejaky problém s "moc fantasy", ale celkově je kniha úžasná. Ohranicene příběhy o lécitelstcvi, vztahu k prirode, dobru i zlu v ruznych podobach. O tom, ze kdyz chceme, nikdy nejsme sami. O tom, ze toho mozna jeste hodne nevime,mezi nebem a zemi;-)
Nejsem moc na povídky, ale Murakamiho mam moc rada, takže jsem do toho šla. A moc si to užila
Téma hudby, lásky, žen, balancovani ve starším a mladším já, poezii...ani po doslovu nevíte, co je pravda a co fikce (tak jako u jiných Murakmiho knih). Nejvic se mi libili povidka o mluvící opici, asi pro podobnost s Honem na ovci (a Tancuj, Tancuj...). Povídky nutí k premysleni, vryvaji se...treba Karneval, o maskách, ďáblech v nás...
Kniha o ničem a o všem. Parta kamarádů, které neznáme jménem, se schází v sauně, kde plkaji o běžných vecech. Až by se chtělo říct o blbostech. Akorát přitom nahodou někdy narazí na moudra a základ života. To si ale každý čtenář musi najit. A k tomu řeší, co asi může být v té ženské sauně za zdi, kde se ženy chichotaji...nebo vlastně co ze je v tom ženském světě obecne...
Na skvělém dojmu ma podíl i preklad Viktorie Hanišové. Drobné osudy, příběhy, které spojuje severo fríska vesnicka, kde režim dne určuje dojeni krav. Kde každý má nějaké stinne i dobre stranky, v rodinach podiviny i premianty, co se vlastně na dojeni krav nehodi (ale některé, jako hlavní postavu ingwera, to táhne zpět). Kde nejdůležitější událostí jsou slavnosti výročí svateb, ktere musite pořádat i kdybyste zadluzili. Ale i venkov se mění, modernizuje... Jo a genius loci, déšť a vítr, hned bych se tam rozjela.
Druhý dil jsem si uzila daleko vic, zricenina hradu, cesta lesem pri hledani Kaspiana, vse bylo takové vic detailnější, popisnějsi a zaroven napinave.
Na povídky moc nejsem, ale tohle bylo spis jako 3 male romany. I kdyz už Marie Vyrova neni u policie, k vyšetřování tří případů se dostane. Opět me to moc bavilo, nejsou to Bondovky, ale "normalni" oidi. Jen poslední Nejhorší obavy, jsem jako máma neměla číst:-(
Spolecensky roman s prvky detektivky. Pulka společensky, druhá pulka vysetrovani. Palec nahoru za vnořeni se do místa pražské čtvrti Baba, i kdyz radeji mam autorciny knihy z "divociny", pohraničí. Zajímav propojení dávné minulosti, která nas může dostihnout. Četlo se to dobře, ale úplně na zadek si z toho nesedam
Přeskakovala jsem stránky, měla problém dočíst. Námět má sílu i potenciál, způsob psaní mě nebavil. 7 let v málo stránkách, ač se hlavní vypravěčce stane dost nemilá událost s vězením, malou dcerkou, tedy emotivně silný příběh, vůbec se mě to nedotklo. Nebylo tam psychologické dotažení pro čtenáře. Věty typu "moje maminka byla hodná", to není popis postavy, byť to říká vypravěčka v první osobě. Čekala jsem od knihy o hodně víc. Na druhou stranu chápu, že je to "takové normální čtení" a někomu se to líbí:-)
Stejně jako první díl, jsem si i ve 33 letech užila:-) tajemná urbexová atmosféra Prašiny, popisy postav, včetně Prokopa, který není klasická postava, podzemí, záhadná zápletka. Těším se na třetí díl!
Sama jsem se (ač jsem o generaci mladší než hlavní postava Marie) díky knize vžila do myšlenky, jak bych se srovnávala s rozvodem, samotou. Viděla jsem i část naší rodiny, kde se někdo stará o starší příbuzné víc. Bolelo mě, jak ségra Marie jí věčně kritizovala (obecně, bože, proč jsou lidi na sebe hnusní kvůli tomu, že jeden se jinak obléká??? Vlastní sestra, rodina...). Trochu jsem víc čekala od popisu Krumlova, nebo té atmosféry, což mi chybělo, nebo mě to nevtáhlo. Ale pocity a okolnosti kolem Marie mě vtáhly. I když jsem od Hájíčka četla pro mě lepší knihy, líbilo se mi a četlo se mi to dobře.
Takhle kniha ve mě bude dlouho. Silný příběh o cirkvi, víře, odvaze... Ráda bych se tam někdy jela podivat. Co dokázali komunisti dělat s někým jen proto, že věřil v Boha, je síla. Příběh Leny mi připomínal Hanisovou, a dal knize další rozměr. Za mě skvělé. Občas těch zpráv, hlášení atd bylo moc, ale i tak uteklo na 700 stran rychle
Konečně jsem po letech přečetla celé! Četla jsem vydání s nádhernými ilustracemi Jiřího Slívy, které podle mě nesmí chybět v knihovně:-) i s pojednáním o jaký vlastně asi zámek/Zámek jde a proč. Jinak absurdita nad absurditu, jednak byrokratickými procesy, množstvím úředníků, kteří mají funkci pro funkci, ale i chováním "obyčejných" lidí (po jedné noci si jí chce vzít, další zavrhnou celou rodinu a proč vlastně...). Určitě patří do fondu "musí se jednou za život přečíst".
Krásný osud jedné rodiny. Táta chová holuby, máma letuška (našel si holubici ve vzduchu), jedno z dvojčat vypráví, ta umí malovat a vidět svět v barvách ,sestra operně zpívá, starší sestra nemocná, babička "tvrdá" (nebo taky vlastně ne?:-) žena z Ruska...a sestry hledají lásku života, své Písně písní. Nádherný jazyk, plný příměrů, přirovnání, metafor. Dojemné, lidské, místy hořko vtipné...
Nejsem úplně cílová skupina, ale ač (nebo právě proto), jsem si i jako dospěla, knihu užila. Pripominala mi Prasinu, zasazenim do reálné Prahy (a okoli, skutecnych mist), a vlastne i nametem (zachrana, pohon baterie). Skvělé detaily a scény (školní trest roztočení globusu, křížení rostlin a zvířat). A v neposlední řadě přátelství party, odvaha, boj. A krásné ilustrace
Zajimave osudy lidi v dome, ktery je v urbexove zone stare fabriky. I když je to castecne jako krimi, policejni vysetrovani tu nehraje hlavni roli. Spis panoptikum lidi v dome, co se a bourat a jeden jeho najemce se ztrati. A mlady policista, co pri jeho hledani, hledá i sam sebe. Četlo se to svižně, dobře.
Já prostě pana Sýkoru a Marii Výrovou a její tým žeru. Děj má spád, člověk se ani chvíli nenudí, sem tam ironie. Drsné ani ne tak z popisu psích zápasů, ale ze zákulisí politiky a kamarádšoftů. Za mě opět skvělé.
Zivotopisy nečtu, takže diky tomuto zpracování jsem se mnoho dozvěděla. Skvělá kniha. Do te doby jsem vedela jen to, že byl Drtikol fotograf. Po precteni jsem si googlila fakta, a vse vlastně sedi (atelier, manzelky, spolecnik, valka, Pribram...). A bonus je styl knihy, na přímé řeči bez uvozovek jsem si zvykla hned, Nemec píše hezkym jazykem, obraty. A na knihu si u mě udelal reklamu uz v Moznostech milostneho romanu;-)