LuckaH2 komentáře u knih
Nejsem moc povidkový typ, ale knihu jsem dostala a pana Hájíčka mam moc rada. A jsem ráda, ze jsem ji dala šanci. Par povídek se mi nelíbilo. Ale většina moc fajn (Baywatch ze ktere vychází Rybí krev, Milovnice konakovych špiček), některé mě dojaly (Koleje ve sněhu, Bubny a dymovnice,Anděl z půdy). Nekdy jen výřez duše, někdy obraz doby, vesnice, člověka... Někde lehká provázanost par povídek na sebe...
Skvělá kniha, moc jsem si ji užila. Něco mezi Jméno růží a Davinciho kódem. Dobrodružna cesta Corsa, spousta informací o Dumasovi, starých knihách...Nektere věci byly možná až neuvěřitelné,ale kdyz se to bere trochu jako "pohadka". Konec výborný, prekvapivy. Hlavně část s kapitolou Tří mušketýrů:-)
Celá kniha me velmi bavila, tajemstvi, stare vesnice na Šumavě, vysídlene pohraničí, osudy lidí spjatych s temito místy. Zajímavé i pribehy krajanu z Rumunska (skutečnost?). Hezky popsana příroda, vztah ke zvířatům, podívini. Konec mi prisel taky nějak hopem, mozna moc otevreny. Ale zas to dává čtenáři na fantazii...
Četla jsem 16 měs dcerce, ktera příběhům ještě nerozumi, ale před spaním posloucha. Me se příběhy libily, hlavně ten ze Soviho hradku s ohnivym psem:-) pohádky mají spravedlivé konce, neotrele napady, některé jsou strašidelné.
Čtu večer před spaním malé dcerce, ktera tomu ještě nerozumi. Ale ja si to užívám. Island je muj cestovni sen, a tohle je tak mile popsano dětskýma ocima. Skutecna mista, cesta male holky s rodici, objeveni pratel, se kterymi si nerozumí reči, ale presto si rozumi, dojemne okamziky. Pověsti o Trollech. A krasne ilustrace
Životopisy nemam moc rada, a asi bych si nikdy neprecetla ani ten pani Čáslavské, ale díky komiksu jsem do jejího života náhledla. Barvy super, zluta kola jako svetla, stiny, pozice gymnastu, gradace atmosfery. Super. Moc jsem si to uzila a jeste smekam pred Verou, co dokazala.
Ze začátku jsem byls nadšená. Celá kniha mi hodne pripominala Gentelmana v Moskvě (ty rodinne vztahy v hotelu, atmosfera) a Miloše Urbana (asi Sedmikosteli, fantasy, neuveritelno...). Ale pak už jsem toho byla chvíli prejedena. Přesto jsem se chvilema smala, chvilema trnula s postavama v podzemi. Reailie Jachymova a pozustatku tezby me fascinuji, takze to se mi libilo. Moc fajn kniha, je to něco jiného, nez v soucasne české proze vídam, a to vitám.
Že to je inspirace k filmovemu Vodníku mi došlo tak pozdě, ze uz jsem nemohla přestat číst. Ale neni to dobrý tema, kdyz ma doma clovek mimco;-)ale skvěla kniha, děsivá atmosfera, vzpomínky na detstvi, dum, kde se vražda stala dnes, jaky vliv měli cinitele za minuleho rezimu, lidskost (chyby, nedokonalost vysetrovani) policie.... prostě detektivy od Svate Trojice žeru:-)
Měla jsem trochu problém s časy, 83 dni od nalezeni tela, 5 dni od nalezeni tela, ze začátku jsem se v tom trochu ztrácela. Skvělé realie Sumavy, starych chalup, pozadí zanikleho koncentračního tabora, o kterem jsem taky neměla tucha. Napínavé, pod povrchem nejen tajme chodby, ale i tajemství lidi,ktere se propleta. Závěr možná az moc psycho, nebo chvilemi neuvěřitelně jak vse naplanovane vyšlo a klaplo...
Hodně to tématem připomíná Vrány, které jsou oproti Poupátkům depresivní. Tady se hrdinka tváří víc v pohodě. Ale o to víc to ukazuje, jak základní problém je v rodině - matka, co jí dcera nezajímá a umí jí dát leda zaracha, žádná důvěra, žádná potřeba svěření. Jazykově a dějově nic závratného, ale čtivé. Přečetla jsem rychle a i tak to zanechá tu naléhavost. Každý rodič by si měl přečíst
Už jsem přečetla moc detektivek, aby mi pomsta a drogy pripadaly jako originalni tema;-)na muj vkus moc mrtvych, částečná odhadnutelnost deje, podrazaku. Plusy kniha má ale také, super spojeni skota a Španělska, neotřely detektiv Mackenzie, četlo se to dobře. Jen na Ostrov Lewis, nebo Umrlci cestu to nema
Murakamiho miluju a tahle kniha mě nezklamala. Hon na ovci jsem četla před delší dobou, ale líbil se mi, takže propojení a hlavní hrdina stejný - super. Líbila se mi každá stránka, každá část příběhu. Přátelství s "malou" dívkou, objevení bývalého spolužáka, tajemná chodba v hotelu (to jsem se až příjemně bála), hledání sebe samého, minulosti i budoucnosti...Skvělé, skvělé, skvělé!
Žádný velký dej. O to víc se člověk nad tím zamysli. Jak některé veci, ktere nam připadají samozrejme,může nekdo vnimat jako tezkosti. Hodne jsem se bavila, kdyz Elling delal "reklamu" sve basni. Smysl a radosr ze zivota lze hledat vsude.
Tak tohle byla kniha! Kromě toho, že do Pripjati bych se ráda někdy podivala a tema me fascinuje. Nadherny příběh o přátelství, o tezkostech války i komunismu v SSSR. Rvalo mi to srdce, sama mam malou dcerku, a představa odloučení kvůli nebezpečí... Byla jsem napjatá, dozvěděla se jak to vypadalo v Leninogradu, i v běžném životě tehdejší doby. A byla jsem překvapená, ze ještě v 80.letech byli Židé tak odstrkovanou skupinou na Ukrajině i Rusku...
Tak ja vyvážim recenzi těsně pode mnou:-)kniha mě bavila, přečetla bych ji nejraději na jeden zátah. Člověk trochu ztrácí pojem (a dost o tom díky tomu přemýšlí...) co může tak být skutečne a co vymyslene. A to se mi líbí. A vztah je tu tak detailně rozebran od seznámení po opětovné návraty, že nutí přemýšlet o dalších mini etapách i našich životů. Do toho sem tam kapitola od A.Camuse, nebo článek z novin. Za
Mám z knihy rozporuplne pocity... Četla se celke dobře, ubihalo to. Ale... prislo mi tam vlasnte dost temat, každé zajimave (zámeček, zivot Aleše, zivot Klary, Renatina rodina...) ale žádné z nich nevytezene. Jasně ve finale je to taková kronika sudetske vesnice, propletencu vztahu a vazeb. Ale jako by nic zknihy nebylo dotažené tak, aby to čtenáři něco dalo. Chvilema super mlhava Sumava, hop život v komune ve Spanelsku...pak zas hledani sama sebe Aleše, sup Jindřich v Nemecku...
Hodně dlouho budu mít rozhovory před sebou. Každou druhou větou jsem byla v šoku. Jak říkal J. Kraus nás komunismum proti tomu byly Marianske lázně. Jsem ráda kde a kdy žiju, ze mam jídlo, nemám strach o život... Tohle by měla být povinná četba pro všechny. Největší paradox, vše je v KLDR hlidane (kopírování na školní kopirce se zapisy), a vše jde podplatit. Lžou si do kapsy... Zasloužene Magnesia Litera
Kniha mě celkově bavila. Ano mám k ní pár vyhrad (nekdy zdlouhave, hodně citací knih a zavorek, ale ty to vlastne dělaly originální). Byl to zajimavy pohled do duší mládeže, i netradičního způsobu života (kočováni po školách USA, vztah otce a dcery...). Těšila jsem se víc na detektivní prvky, které se ale zjevily až ke konci. No a úplný konec, co říct, trochu neuvěřitelné:-)
Je mi 33 let, takže nejsem úplně cílová skupina kniha, přesto jsem byla nadšená. Ty popisy starých uliček, opuštěných domů, Prašiny, ta atmosféra, skvělá. Příběh mě taky moc bavil, bylo to pro mě napinave, trnula jsem, co se stane. I rozuzlení mě bavilo. Určitě si přečtu druhy díl
Nejsem fanoušek knih "co by, kdyby...", ale Mornstajnovou jsem si nechtěla nechat ujit. A je pravda, že jsou lide, kterym nevadí, že tu byl komunismus a nesvoboda, tak je fajn jim ukazat, že to tu mohlo vypadat šílene i dále. I kdyz ted nam to připadá nereálné, co třeba Čína...
U knihy jsem brečela, hlavně proto že mám malou dcerku a ta představa, že ji vytrhli z rodiny. A Maja se na ni upinala. I když se tu neděje, jinde na světě komunismus kvete. Dobré si to připomínat a děkovat, jak žijeme. Za me nakonec silná kniha.