Lucretat komentáře u knih
U mě teda nezabodovala. Asi je to tím, že jsem četl lepší knihy (Sběratel kostí například, i některý ten Nesbo). Příběh slabý, vrahova motivace hodně odfláknutá. A Munch... Prostě není ničím moc zajímavý. Další knihy autora už nedám.
Brownovou devizou je spojování extrémních ideí do zábavných teorií. Bohužel, dobrého spisovatele nedělá pouze nápad, ale také provedení - tam hodně pokulhává. Že jsou "langdonovky" vždy podle jednoho mustru, to ví každý. Jeho styl se ovšem časem nijak netříbí, spíše naopak... A když je u 500 stránkové knihy už po 150 stránkách textu VELMI SNADNO rozpoznatelný záškodník, tak se vám to fakt nepovedlo. Dvě hvězdy za finální ideu, která mi přišla neotřelá a zajímavá.
Já se fakt snažim, ale Pratchett mě prostě stále nepřesvědčil. Jeho svět prostě (zatím) není tak úžasně propracovaný a jeho vtipy nejsou (zatím) tak vtipné, jak jsem odvodil z jeho popularity. Tak zase za nějaký čas s jinou knihou...
Kdybych četl Ostré předměty před Zmizelou (kterou považuji za téměř geniální), asi bych už GF šanci nedal. Tahle kniha mi nepřišla moc povedená, postavy (včetně hlavních) byly až příliš přepálené a jejich jednání jsem často nechápal. Kdo byl prezentovaný jako chytrý a bystrý, jednal jako největší idiot pod sluncem. Vysvětlování všeho až na několika posledních stránkách knihy se mi nelíbilo (ačkoliv u jiných knih s tím problém nemám, viz Agatha Christie :) )
Odpouštím z důvodu prvotiny a ještě schroupu Temné kouty.
Musím říct, že mě tato kniha opravdu zaujala už od začátku. Mám načteno poměrně dost thrillerů a hned zkraje mi bylo jasné, že mám tu čest s něčím skutečně výjimečným. Ačkoliv mě konec neuspokojil (nedostatečná satisfakce), musím jít na nejvyšší hodnocení. Těším se na filmové zpracování od Davida Finchera.
Fotografie hezké, ale to je tak vše. Nebýt tam nějaké vraždy, byla by to spíš kniha pro dětské publikum. Dialogy naivní až hloupé, děj triviální a pokus o epičnost směšný. Těšil jsem se, až to konečně dočtu.
Po výborném prvním dílu je to dost zklamání. Ale třeba se to zase vyhoupne :)
Bohužel u mě slabota. Po tom, co jsem od Pratchetta čekal, se nadšení nedostavilo (podobně jako u první knihy). Humor je většinou strašně tlačený (ale občas se objeví opravdu dobrý vtípek - snad závan z knih budoucích), příběh sebou hází sem a tam celkem bez vnitřní soudržnosti. Hledí se spíš se na kvantitu různých magických objektů a lokací, než na dějinnou souslednost. Ale sérii zatím nezahazuju, má se to prý podstatně zlepšit, tak uvidíme :)
Silné zklamání. Od předního (předních) autorů severské krimi jsem čekal mnohem lepší dílo. Možná je to tím, že je to jejich prvotina, možná tím, že to psali ve dvou... Hlavní příběh sám o sobě není špatný, ale vadilo mi hlavně množství "zajížděk", slepých uliček které prostě nikam nevedou a ve výsledku slouží jen k natažení děje na více stránek. Některé postavy a vedlejší zápletky se prostě a jednoduše mohly úplně vynechat a příběhu by to VŮBEC nijak neublížilo. Nechci o tom psát moc konkrétně kvůli spoilerům, ale vadilo mi to moc. Když přičtu i podivuhodnou chronologii vyprávění, kdy se skáče ze současnosti do minulosti, pak ještě zpátky, pak zase o kus dopředu, pak zase do současnosti... Nevím, jestli není chyba u mě, protože jsem to "četl" jako audioknihu a třeba mi něco uteklo, ale neřekl bych. Takže pro teď dávám 2/5, ty si myslím zaslouží.
Je to trochu Doyleův nešvar - ve svých holmesovských románech dělí děj na dvě linky, z nichž jedna vysvětluje padouchovu minulost. Bohužel ve Studii je toto pozadí popisováno zbytečně sáhodlouze, dle mého by se tyto události daly shrnout do jedné kapitoly. Jednou větou: První setkání s geniálním detektivem je poněkud zdlouhavé.
Příběh je, podobně jako předcházející Studie v šarlatové, rozdělen do dvou příběhů. První se věnuje samotnému případu dvojice Holmes-Watson, druhý pak vysvětluje "pozadí" a dokresluje tak pohnutky vedoucí ke zločinu. Mě osobně tento dnes už jaksi přežitý způsob vypravování příliš nevyhovuje. Pokud se dozvím, jak linka v současnosti dopadla, už mě tolik minulost nezajímá. Dnes by se pro takový příběh použila trochu jiná forma, jednotlivé časové linky by se střídaly a vznikl by tak srozumitelný celek, který by sice v závěru nijak nepřekvapil, ale četlo by se to dle mého názoru mnohem lépe. Přiznám se, že záležitost s lodí a následná honička mi přišly poměrně zdlouhavé. Jednou větou: Dobře, že se Doyle věnoval spíše kratším povídkám.
Pokud se chcete ve zdravé výživě a zdravém životním stylu orientovat, je tohle základní kniha. Srozumitelné, přehledné a velmi přínosné informace. Autoři se snaží vycházet z co nejvíce relevantních studií (hned na začátku vám vysvětlí, že "nedávné výzkumy prokázaly" je marketingová formulka a je potřeba se zaměřit na konkrétní druh studií). Rozhodně doporučuji!
Pan Barker je úžasný povídkář, jeden z mých nejoblíbenějších vůbec. Vyprávět umí skvostně a jeho nápady jsou neotřelé. Jestli hledáte kvalitní sbírku povídek, u kterých se zaručeně nebudete nudit, právě jste jí našli.
Jedna z nejzásadnějších knih moderní literatury. A must-read pro každého.
Naprosto brilantní příběh, bravo. Závěr se přesně nesl v duchu celé story.
Podařená kniha... Scéna s naaranžovanými figurínami mi opravdu utkvěla v paměti.
Další z kvalitních děl mé milované spisovatelky. Neurazí, ale má samozřejmě tvrdou konkurenci v ostatních dílech Hercula Poirota.