LucyA7
komentáře u knih

Knížku jsem přečetla jedním dechem. Četla jsem i předchozí knížky autorky, ale tahle se mi líbila nejvíc. Vyprávění příběhu z úhlu různých postav bylo zajímavé, zvlášť Jindrův pohled na starosti dospělých byl osvěžující. Milé vyprávění, takové pohlazení - určitě můžu doporučit.


Části o autismu byly dobré, v duchu předchozích knih autora. Části o tom, jak práce ovlivňovala hlavního hrdinu zajímavá a uvěřitelná. Jen jsem stále měla pocit, že čtu autobiografii .


Na knížku jsem se hodně těšila, ale chvíli mi trvalo, než jsem se začetla. Některé upozornění na typicky české výrobky mi zněly jak z televizní reklamy nebo jako kdyby je Michaela vysvětlovala méně chápavým osobám. Možná pro zahraniční čtenáře to vyzni lépe, mě to znělo nepřirozeně, možná proto, že jsou mi to věci známé. Ale Leo byl sluníčko, takže si teď dám repete Vily v Itálii .


Oddechovka na odpoledne. Ale už je to takový odvar ve srovnání s prvními díly.


Tahle knížka byla neskutečně milá. Pár inspirací na nové výlety a taky vlastní vzpomínky na místa již navštívená. Příjemné byly modré boxíky s informacemi i vyznačení v textu šipkou, která odkazovala na přečtení modrého boxíku. Autor opět nezklamal.


Cestopis, který vzdálené země představí netradiční formou. Moje druhá kniha od autora a nezklamala.


Tenhle romantický příběh mě dostal. Asi tím, že v popředí nebyl samotná vztah dvou lidí, ale to, jakým způsobem ovlivňuje malé dítě. Tím se knížka od klasických romantických příběhů trochu lišila a mě se líbila moc, občas jsem byla hodně dojatá - právě při scénách s malou Grace.


Romantický oddechový příběh, který ničím zvlášť nevybočuje z řady jiných. Absolutní otočení postojů hlavní hrdinky během jediného týdne mi připadá až neuvěřitelně naivní a jako z klasické červené knihovny. Ale jako letní čtení k vodě určitě příjemný.


Se čtením druhého dílu jsem příliš nespěchala, protože první díl mě zas tak moc nezaujal. Ale musím říct, že druhý díl byl mnohem čtivější, ve srovnání s prvním dílem určitě zlepšení. Odkazuje však na mnohé události prvního dílu, takže ho nelze přeskočit. Hrdinky už musí řešit závažnější problémy a nepůsobí tak strašně naivně až hloupě.


Proč je to charakterizováno jako komedie, to jsem opravdu nepochopila. Každý někoho miluje, ale láska není opětovaná a tak se všichni tak nějak protloukají od ničeho k ničemu a neví, co se životem, protože je jejich bytí nenaplňuje a všichni jsou tak vlastně nešťastní. Cítila jsem ozvěnu ze školní povinné četby let dávno minulých. Ale na představení Dejvického divadla se těším.


Přečetla jsem všechny díly pokračování, ale tohle bylo nejslabší. Můžu souhlasit s tím, co už tu bylo napsáno, nastavování už nastavené kaše. Nejvyšší čas přestat.


Pohodová romantická oddechovka. Četla se dobře, i když New York mě zrovna nenalákal, tak chuť na dortík jsem měla a jasně, Todda jsem taky milovala :-))


Knížku jsem přečetla, protože Vinnetou byl hrdina mého dětství - a Vinnetouem byl a pro mě napořád zůstane Pierre Brice. Jsem ráda, že jsem se o něm dozvěděla něco víc…


Knížku jednoznačně doporučuji, je velmi čtivá a taky poučná - i když já osobně jsem ji četla hodně dlouho, ale to proto, že mě některé příběhy tak rozhodily, že jsem prostě nebyla schopná hned pokračovat. Z pana doktora sálá pozitivní energie a láska k medicíně, je neuvěřitelné, co všechno stihne - klobouk dolů. Autor knihy byl na rozhovory dobře připravený, což je pro rozhovor velmi důležité.


Klasická romantika - podobně jako ostatní knihy z této série. Ale četla se velmi příjemně. A opět nezklamal popis místa a jeho atmosféry, zastavení se a vychutnávání si přítomného okamžiku. To bych se asi měla inspirovat a naučit se to, v dnešní uspěchané době je to dovednost dost vzácná.


Knížku jsem přečetla jedním dechem, za mě jedna z nejlepších ze série. Klasická romantika, ale úplně jsem cítila italské slunce chuť citronové zmrzliny. A jedna věta z poslední kapitoly ve mně vzbuzuje naději, že další knížka by se mohla jmenovat třeba Hospůdka v Praze . Leo i Praha by si samostatnou knížku zasloužili, ne?


Romantická oddychovka, děj je velmi snadno předvídatelný, přesto se knížka četla příjemně.


Kniha zcela v obvyklém rukopisu autorky - v tom nejlepším slova smyslu. Četla jsem většinu knih ze série, takhle se zařadila mezi moje nejoblíbenější. Moc se mi líbily střípky japonské moudrosti a klidu, které knihou prolínaly.
