LukasB.453 komentáře u knih

na zakázku Vilímkova nakladatelství psaná kniha, jeden by až řekl "pro mrzký groš" (původně vycházelo na pokračování). dohromady napatlané všeliké staré české letopisy a cizokrajné historky rozličných národů. za socíku to bylo dětem huštěno do hlavy, že je to skutečná historie - není a nikdy nebyla. neprávem to zastiňuje Wintera a zejména Sedláčka (jirásek sám byl prý velmi soudný člověk, a dokonce snad někde napsal, že není žádný Sienkiewicz nebo Scot, že je jen řemeslný obrozenecký spisovatel, pohříchu s křížkem po funuse, tedy dávno po skutečném obrození).
snad se dá se snad ocenit jazyk, kdo se chce dopouštět přechodníků a jiných okrajových jevů v psaném projevu a nepáchat zvěrstva, ten by měl jiráska číst.

vtipné pohádky pro děti od pěti do sto devíti let. v autorské audioverzi na společné cesty autem) vždy zajistilo společný ryk celé rodiny.

2 21.04.2023

zásadní a iniciační kniha pro všechny správné kluky snící o dobrodružství, ideálně někdy mezi desátým a dvanáctým rokem věku, ale stále se k ní vracím a až budu hodně starej a budu mít noční stolek s pár knihami, u kterých mi stačí náhodně otevřít a přečíst pár stránek, tak tam tahle nesmí chybět.
jo a správné holky touhle knihou taky neudělají chybu.

mirka štětiny nejlepší kniha. nikdy potom se tomu už nepřiblížil - to ovšem neznamená, že by ostatní knihy byly špatné, naopak, to znamená, že tahle ještě vyniká.

2 14.04.2023

skvělá kniha (doporučuji číst zároveň Freuchenovo Moje mládí v Gronsku, ostatně, byli tam mnoho let spolu a potkávali ty samé inuity) a Velíškovy ilustrace jsou jedním slovem kongeniální. my tady u nás žijeme v jakési erbenovsko-němcovské zvrácené představě o tom, co je to pohádka či pověst, o tom, jak to musí být napínavý příběh a hlavně musí být hepík pro toho, kdo porušil všechna pravidla - a to je pěkně prosím hloupost, pověsti, pohádky a mýty jsou na světě proto, aby se předávaly z generace na generaci a potvrzovaly, že je svět v pořádku a že je třeba ctít jeho řád (ježibaba má prostě jeníčka a mařenku upéct a sežrat a šmytec, nemají se co sami potulovat po lese a ničit bez ptaní cizím lidem chaloupky)

2 14.04.2023

skvost. formou i obsahem. vivat Paseka - a jediná škoda, že to není na originálním "anglickém papíru".

2 13.04.2023

spolu se synem lovce medvědů nejlepší májovka (tedy ten syn lovce je ještě o fous lepší). od dědečka jsem kdysi dostal Vilímkovské (první české?) vydání, které dědeček dostal jako dítě jako knihu již tenkrát "bazarovou", je tam na první stránce jakýsi nápis inkoustem starobylým písmem s ročením 1909. překlad je to divukrásný, "rci ještě slovo a utluku tě", rychle na kůň", "ona krajina zove se planinou kůlů" a další skvosty.

doplnění o pár měsíců později:
člověk se furt učí. táhne mi na padesát, a teprve dnes jsem se od kolegy z Mexika naučil, že ve španělštině se dvě L čtou jako J. takže tortilla se čte tortija,a Llano estacado se čte jano estakádo.

2 13.04.2023

řecké mýty sebrané dohromady a jakoby vyprávěné o pár generací později podle vyprávění pamětníků, s tím, že vypravěč o existenci bohů a heroů nepochybuje.
bohové, heroové i argonauti jsou jako lidé - hloupí, ješitní, chamtiví, úskoční, Iáson je domýšlivý hejsek, Herkules je tupé hovado a tak dále
na počest jednoho z argonautů každé velikonoce vyplácím děvčata "rukou Idovou" a pomlázku nosím jen jako odznak.

nalákán filmem a dobře že jsem se dal nalákat (překvapilo mě, jak dobře a věrně byl film udělaný). zajímavé je, že ten buranov u velké řeky byla svého času extrémně prosperující část světa plná novinek - třeba první veřejné elektrické osvětlení bylo právě tam.

2 06.04.2023

zásadní lyžařská bible, která by neměla chybět v žádné lyžařské chalupě (české) či boudě (sudeťácké) pro listování si v počasí, kdy by psa nevyhnal. původní kniha (samozřejmě německy) měla jiné fotografie (z jižních tyrol převážně), vydání v češtině má některé původní fotografie nahrazeny fotografiemi krkonošskými (sic! - krkonoše byly mimo protektorát a čech se tam z protektorátu jen tak nedostal).

mám v krkonošské lyžařské knihovničce vydání německy i česky, překlad je samozřejmě literární a řemeslně zdařilý a není to otrocký překlad slovo od slova, a při porovnání verzí me překvapilo, jaký lyžařský význam dává Trenker Krkonoším i v originální verzi - Krkonoším, kde se překvapivě lyžování etablovalo poměrně brzy.

nojo, no. komentář vezmu na dvě části.
zaprvé knihařina, vydání 2021, prostor. všechno špatně! rozhodně ambiciozní, těžký papír, ale strašlivý rádobypsací font, světlezelené písmo na tmavozeleném podkladu, oranžové na žlutém. nedá se to číst než s brýlemi pod dvousetvattovou žárovkou. pod ledkou nebo dokonce zářivkou nečitelné.

druhak kniha. dokud (brilantně!) pan autor analyzuje hitlerovské německo a stalinské rusko a věnuje se obecným zásadám, potud (zatraceně!) dobrý, ale jak se postupně sám svým způsobem všemu co píše zpronevěří a stane se fanatickým upalovačem Trumpa (a majitelem jediné aktivistické pravdy), tak to se mu fakt nepovedlo. skoro mě maně napadá něco o smítku a břevnu.

1 31.10.2024

pěkná detektivka se skutečným příběhem a trochou fikce nakonec. je to vlastně nefér, když pak díky (nebo kvůli?) pokriku ve vědě a průniku nových poznatků do kriminalistiky po devadesáti letech případ došetří a dobrou knihu s pěkně vyfabulovanou pointou to zabije.

a knize vděčím že mě upozornila na Lessinga (toho zavražděného v Mariánských lázních, ne básníka 18. století).

1 25.10.2024

obecné vzdělávání je posledních 80 let kritizováno furt víceméně stejně, je totiž furt stejné, omezené, blbé, hloupě povrchně podrobné, autor trefně uvádí (volně zpaměti, tudíž nepřesně): žák neumí odpovědět na jednoduchou otázku, proč jsou rostliny zelené, ale je-li tázán "správně", potom odpapouškuje chemické rovnice fotosyntézy. neměla by snad nakonec ona početná armáda teoretiků a inovátorů školství místo odezdi-kezdismu si občas něco přečíst? třeba Brouka? a nebojte se, není to dlouhé.

1 03.10.2024

klasika a etalon žánru, kniha vizionářská a přes viktoriánské reálie má stále co říci. dočkala se mnoha divadelních, rozhlasových a filmových zpracování, ale zdaleka nejvýše hodnotím polský film z osmdesátek " Wojna światów - następne stulecie", 1981 (a považte - ten šok kdy jsem na jaře 89 shlédl v klubovém kině něco tak "protisocialistického", čili tak jednoznačně a bez jinotajů protitotalitního).

děkuji za tip na nenáročnou knížku (tuším že v nějaké internetové diskusi). podařilo se schrastit přes bazar v databázi za ekvivalent malého piva v restauraci, a je to dobrá investice, mnohem lepší než malé pivo, co povídám, než piva dvě nebo dokonce pět piv. půvabné soudničky, byť některé ojedinělé jsou, přes lehké a humoruplné podání, poněkud děsivé a vedou k velkému zamyšlení. A zároveň kniha přivádí k poznání, jak málo známe Polsko, jak moc má s námi společného a jak moc se od nás liší.
no a autor byl pěkný ptáček. mimořádně inteligentní a plný rozporů. trochu jako Soros nebo Chomsky.

1 08.02.2024

(SPOILER) "nechte je na pokoji"
to by se mělo tesat do kamene. ano, ukažte cestu, ale nevoďte za ruku, buďte nablízku, ale nesnažte se řídit další krok. nechte je se nudit - čím dřív dítě pozná nudu a naučí se si s nudou poradit, tím lépe. stejně jako únavu, hlad, špínu, fyzickou bolest při (mírném!) pořezání nožem nebo ťuknutí kladívkem do prstu a další překážky. nebuďte vrtulníci (tedy většinou spíš vrtulnice).

ze stejného soudku a stručně - vše důležité a na jedné A4 najdete ve výborné krátké eseji Tomáše Feřteka "Prázdniny u babičky aneb Jak vychovávali děti lovci a sběrači", lze dohledat na internetech.

no dneska by pana Brouka zřejmě podrobily (přemýšlel jsem jaké i/y napsat, podmětem jsou nejspíš feministky obojího pohlaví), útrpnému právu, pomalu upálili na hranici (kat a jeho pacholci) a nakonec by nad jeho ubohou zohavenou mrtvolou zapěly kuplet (zpěvačky normalizačního popu osmdesátých let - není-li to ovšem surovost přílišná).

k věci - velmi zajímavé. nejoriginálnější z našich surrealistů. nutno k tomu přistupovat jako k autorově prvotině, kterou napsal do šuplíku jako náctiletý a která byla uveřejněna 15 let po jeho smrti (a 60 let po sepsání) v exilu a zapomnění.

přistupujte k tomu jako k Schopenhauerovi nebo Nietschemu - nemusíte souhlasit, stačí číst a přemýšlet, a když si lépe ujasníte, proč nesouhlasíte, tak svůj úkol splnila na jedničku.

sbírka textů bosenského exulanta žijícího v Praze vydaná rok po jeho smrti. zabývá se (mimo jiných neméně zajímavých témat) příčinami konfliktu v Jugoslávii, nechává geopolitiku stranou (a právem, Rusko bylo zrovna na kolenou a z Balkánu se dočasně mocensky stáhlo) a hledá příčinu, proč najednou soused vraždí souseda. příčinu nachází v konfliktu město-venkov, kdy město je otevřené, multikulturní v tehdejším ještě dobrém a hezkém slova smyslu, tolerantní, přijímající jednotlivce jako jedinečnou bytost - a proti tomu je zde rigidní vesnice, trochu patriarchální (a hodně matriarchální), plná potlačených starých rodinných křivd a krevní msty a se sklonem k švagrovsko-sousedskému mafiánství, zakomplexovaná, závidějící, xenofobní a rasistická (nikoli ve smyslu barvy kůže, ale obecně jinakosti).
je to protiklad k našemu národoveckému obrozeneckému pojetí vesnice/maloměsta jako mravně čistého prostředí a města jako zkažené nevěstky babylonské
trochu to otevírá oči a nabízí zamyšlení a alternativní scénáře česko-slovenského rozchodu (a tady vidím jedno z mála positiv odsunu českých Němců z pohraničí, naplavené obyvatelstvo Sudet bez národní a místní identity a bez prababiček na hřbitově a bez vazby k půdě po staletí skrápěné potem předků nějaký pitomý národ nezajímal a slovenský rurální nacionalismus nenašel na české straně odezvu).

1 23.08.2023

jojo, to si docela pamatuju, že když mi bylo asi deset na zimní rodinné rekreaci na Medvědí boudě jsem si tuhle knihu půjčil z místní erohácké knihovničky (zlákán názvem očekávaje něco o zviřátkách) a pak jsem z toho měl zlé sny a bál jsem se traverzového přejezdu přes Medvědí potok ke šlepru na Davidovkách.

toť skutečně perla! kterak upřímný a čistotný hoch ke štěstí přišel, protivenství překonal a zlé na dobrou cestu obrátil.