Lukasitch komentáře u knih
Mám s těmito knihami, potažmo žánrem, trochu problém. Ano, baví mě to číst, především díky tomu, že u toho nostalgicky vzpomínám na své roky strávené ve World of Warcraft, později v Guild Wars a jiných dalších menších hrách. Hned bych se s chutí vrátil zpět v čase.
Čtení je to rozhodně zábavné. A to je asi tak vše. S druhým dílem už to vzpomínání nemělo takovou sílu.
Ono se tam vlastně totiž vůbec nic neděje. Jo, nějakej cápek je ve vězení, kde jen hraje hru a vše mu jde skvěle. No a co?
A tak se mi několikrát během čtení stalo, že jsem se zastavil a řekl si, jestli mě to jako opravdu baví číst, jak mu tam naskakují ty levely a další čísla. A to ani radši nezmiňuji logiku, chování NPC apod.
No uvidíme dále, jak a jestli se bude vyvíjet příběh i mimo virtuální realitu. Za nějakou dobu nahlédnu i do třetího dílu.
Hlavní twist se dá odhalit poměrně brzy, nicméně příběh zasekne čtenáře za řetěz a táhne, závěr je kulervoucí.
Po Vězněné je tohle druhá kniha Renčínova, kterou jsem četl, a ačkoli mě zatím jeho jiná nezaujala, do budoucna budu určitě sledovat, s čím dalším přijde.
Na knihu jsem byl navnaděn jejím hodnocením a obecně tím, jak moc je kniha čtená, o zaujetí tématem nemluvě. Čekal jsem, že bude příběh trochu dramatičtější, emocionálnější.
Co ale dělá tuto knihu tak dobrou, je její věrohodná vypravěčka a ten dětský pohled na svět a jeho problémy.
Kdepak, Jeme, já myslím, že je jenom jeden druh lidí. Lidi.
— Lee Harper, Jako zabít ptáčka
Mýty, v podstatě jakékoli, mě baví. A přijde mi opravdu zajímavé, kolik podobností se dá najít v mýtech z různých časových období a různých částí světa. Člověka to donutí se zamýšlet nad tím, co z toho by mohlo být skutečné, aspoň nějakým způsobem, viz např. nějaká ta potopa světa. A nejde jen o události, co zmiňované řecké moiry a severské norny? A když to hodně přitáhnu za vlasy, co Prometheus a Ježíš?
Kniha je skvěle a přehledně napsaná, příběhy jsou vyprávěny poutavě, ale s lehkostí a příjemným humorem.
Opravdu se těším na "pokračování" s hrdiny a monstry.
Co mi ale v knize trochu chybí, je nějaký slovníček jmen s krátkou legendou, aspoň těch nejvýznamějších, když už ne těch, která se v knize objevila.
Edit: Slovníček jmen bude v druhé knize o hrdinech, aspoň tedy v anglickém vydání je.
Po Colorado Kidovi, Gwendy a Růženkách jsem začínal být trochu skeptický a přemýšlel jsem, jestli na to King ještě má. Jestli se mu vůbec ještě může podařit usadit mě na prdel a donutit číst. Má a může. Outsider na mě působí jako radostné setkání s dobrým přítelem po několika letech.
Setkání krátké, ale o to silnější - zatímco Růženky jsem četl snad týden, Outsidera jsem prolétl za dva dny.
Kombinace detektivky a hororu se povedla fantasticky, je to napínavé, je to děsivé, je to King. A návrat Holly Gibney (s veselým pleskačem) je příjemným překvapením, co si budeme říkat, ta holka je skvělá, člověk ji musí milovat. Na další knihu s Holly se těším, nepředpokládám totiž, že nás čeká pátrání po neplatiči alimentů či nějakém domácím mazlíčkovi. Ačkoli kdo ví, mistr tvoří a kolo Ka se otáčí.
“People are blind to explanations, that lie outside their perception of reality.”
― Stephen King, The Outsider
Pěkný doplněk ke knize Animalium, ale je tam až moc dokreslování, já radši barvičky.
Přímočarostí a jednoduchostí zabitý potenciál na epický fantasy western.
Vypisovat tady, proč je kniha skvělá by bylo na dlouho. Má prostě všechno, co kniha podobného ražení mít má a k tomu spoustu erekce, ano erekce. Dobře, tak zase na tak dlouho to není.
Ale vážně, fakt je tam vše. Skvělý příběh, erekce, výborná akce, erekce, city, humor, erekce a snad nejsympatičtější hrdinové, s jakými jsem se za dlouhou dobu setkal (nějakej Vélin al Sorna se může jít klouzat), tyhle staříci prostě válej. A zkuste si vybavit jakýkoli fantasy monstrum... je tu.
Nakonec Clay už ticho nesnesl a odkašlal si. "Mám vás rád, kluci," řekl a u zpropadených bohů, samozřejmě, že ho hlas zradil a na konci věty zaskřehotal jako dvanáctiletý kluk.
Moog se málem přidusil vzlyknutím. "Taky vás mám rád," řekl a vůbec se nestyděl za slzy, které se mu valily po tvářích.
"Já taky," zaskřehotal Matty.
"Mám vás rád," prohlásil Gabriel a každému z nich pohlédl do očí. "Vás všechny."
Ganelon mlčel, ale když se na něj ostatní podívali, přitočil panenky a účastně zamručel. "Dobrá. Jste poslední čtyři lidi, co bych zabil."
— Nicholas Eames, Králové Wyldu
Pro mě osobně je to jedna z nejlepších Kingových knih. A zároveň je to pro mě kniha asi nejzásadnější. Do svých 17 let jsem přečetl přesně 3 knihy - Honzíkovu cestu, Lovce mamutů a Jurský park.
V 17 letech se můj kamarád podivil, že nic nečtu a zkusmo přede mě hodil tuhle knihu. Čím jiným taky zaujmout ignorantského puboše než strachem, krví a monstry. Tehdy se u mě objevily první známky kingofilie, která časem přešla v bibliofilii a ta později ještě v e-bibliofilii.
Ještě dnes, téměř 14 let od přečtení, slyším v představách ten zvuk po dopadu malé Kirsten ze schodů - brrr.
Příjemný a poučný výlet na planetu autistů se zábavnou a milou průvodkyní. Možná jsem čekal více zábavných historek a příhod, ale o tom kniha koneckonců není, dozvěděl jsem se několik zajímavých věcí a za to jsem i radši.
Podle hodnocení jsem tedy čekal podstatně víc. Třetinou knížky jsem se spíše pronudil a k hlavním postavám jsem si nebyl schopen vytvořit nějaký hlubší vztah, spíše mě štvali.
Zkusil jsem asi před deseti lety a ne. Zkusil jsem teď znovu, že jako už jsem do toho dospěl, a zase ne. Je to prostě nuda. Přečetl jsem víc než půlku, ale dál to prostě nešlo. Třetinu knihy vyškrtat a bylo by to fajn.
Opět paráda. Ovšem trochu se bojím toho, jak budou vypadat další díly a jestli se autor nebude tak trochu opakovat. Ano, už víme, že Robert hodně čte! Začínám postrádat nějaký vývoj hlavních postav, kromě toho, že Hunter dostane zřejmě v každém díle nějakou novou superschopnost. Nech taky něco pro Garciu!
Brutální promyšlené vraždy mi asi na dalších 6 dílů nebudou úplně stačit, takže hvězda dolů.
Málokdy se mi stane, že bych četl dvě knihy z jedné série hned za sebou, tady jsem po přečtení první knihy nemohl odolat a vrhl se hned na druhou. Před Nočním lovcem si dám něco jiného, ale už teď se na něj těším.
Opět parádní, napínavá a snad ještě drsnější jízda.
Jen nad jednou věcí jsem se maličko zarazil, ale nejsem schopný říct, je-li to překladem či je to tak napsáno - často se v textu vyskytující slovo "jejda", což bylo už v první knize, a větička "to si snad děláš kozy/srandu".
Čistokrevné thrillery čtu spíše nárazově, u tohoto mě překvapilo, nalákalo, zařazení do 100 nejlépe hodnocených knih. A má to svůj důvod. Knihu jsem přečetl během pár hodin a určitě se chystám na další díly. Poctivě a drsně napsaná kniha. Člověka napne k prasknutí. Sympatičtí hlavní hrdinové přirostou čtenáři k srdci a chvílemi i pobaví svým pošťuchováním.
Čtenář se nevyhnutelně musí zamyslet nad myslí samotného autora, nicméně podle životopisu se v tématu opravdu vyzná a zřejmě také viděl malou část pekla na vlastní oči.
Paráda. Ze začátku to vypadalo na nudnou opakovačku ve stylu vesmírná stanice - uprchlý netvor - vraždění.
A i když to tak vlastně je, nuda to určitě není, vetřelci jsou spíše v pozadí a kořením příběhu je záporná postava, člověk, kterého je třeba se bát. Druhá půlka knihy má pak takový spád, že se čte sama. Skvěle napsáno.
Jen ti ksichtolepi... zase. Tohle se prostě nemá překládat.
Na Seru a Leeho jsem se těšil. Autorka navázala tam, kde u prvního dílu skončila a to jak v příběhu, tak kvalitou. Co se české sci-fi/fantasy tvorby týče, jsem spíše náhodný objevitel než její častý čtenář, neřkuli milovník (pominu-li to, že mým velkým oblíbencem je Robert Fabian), a tato dilogie byla pro mě opravdu příjemným a zábavným objevem.
Snad bych tu jen lehce vzlykl nad korekcí textu. Minimálně v ebooku se objevilo pár chyb, kterým se dalo snadno vyhnout. Nepamatuji se, bylo-li tomu tak i u knihy první.
Dost těžko se mi hodnotí. Dávám čtyři a uvidíme co další díly.
V první polovině se mi první díl dost těžko četl a několikrát jsem i myslel, že ho nedočtu, ale zvědavost mě nutila jít dále. Nejvíce mi vadily kapitoly vyprávěné stylem o Essun k Essun.
V druhé polovině už to pěkně frčelo a nakonec se mi kniha vlastně líbila. Rozhodně se jí nedá vytknout neoriginalita.
Dost přitažené za vlasy, místy nepochopitelné chování některých postav a závěr nemastný neslaný, nicméně nechybí ani zábava, napětí a sympatický hlavní hrdina.
Převládá u mě lehké zklamání. Dle anotace jsem čekal něco trochu jiného, což by ale na škodu nebylo.
Nicméně první novela je takový lepší průměr, akci i příběh Fabian umí, ale tady příběh chybí. A mně osobně docela vadilo, byť bych se rozhodně neoznačil za prudérního, množství sprostých slov na tak krátký literární útvar.
Druhá novela je příběhově rozhodně lepší, ale nic ve mně nezůstalo, za pár dní úplně zapomenu, že jsem knihu četl. Novela byla určitě zábavná a mohl bych hvězdičku přihodit, ale dnes budu přísnější. Od scény s babičkou za dveřmi navíc dost rapidně klesly moje sympatie k hlavní postavě a zbytek knihy to rozhodně nevylepšil.
Doufám, že se teď autor vrhne na pokračování Dies Irae a také, že se vyhne vkládání antiimigrantských myšlenek do dalších knih. Je to zbytečné a otravné.