m.zirhut komentáře u knih
Četl jsem šestiletému synovi, který knihu se zaujetím poslouchal a vždy na konci rád zodpovídal otázky. Moc pěkně pojaté seznámení dětí s nástrahami, které je mohou ve světě velkých potkat.
Opět pěkná a poučná knížečka. Jen s inspirací hry "na oblíbeného" bych byl trochu opatrný. Některým jedincům by tato hra mohla způsobit nemalé trauma.
Petra Braunová nikdy nezklame. Knížku jsem četl synům(3 a 6 let) před spaním. Tříleťák sice usínal hned při prvním odstavci, ale šestileťák vždy s napětím poslouchal až do konce.
(audiokniha) Rozhodně zajímavý vhled do problematiky demence. Bohužel mi ale až moc často utíkala pozornost a velkou část poslechu jsem byl myšlenkami trochu mimo. Navíc jsem se nemohl zbavit pocitu, že by Martinovi výrazně pomohla alespoň nějaká konfrontace s jeho nemocí. Takto zbytečně neustále tápal, proč se k němu lidé z okolí chovají tak "divně".
Co mě však zaujalo, byl jeho, řekl bych až, harmonický vztah s Věrou, který trval i po padesáti letech manželství a nebyl v podstatě narušen ani tak závažným zásahem, jako byla závažná psychická nemoc jednoho z partnerů.
(audiokniha - nedoposloucháno) Navnaděn dvěma skvělými romány o odbojářce Miriam, jsem se se těšil i na další autorovu knihu. Navíc jsem si nedávno pouštěl na Youtube moc pěknou prohlídku o této opravdu pozoruhodné vile s Adamem Gebrianem.
Bohužel na to, aby mne kniha zaujala to nestačilo. Ve výsledku mi přišlo, že navrhování a stavění, byt´ sebezajímavější stavby, není úplně nosným tématem pro román.
(audiokniha) Musím uznat, že mě Ziburovo pojetí cestopisu příjemně překvapilo. Ono už v kdysi viděném AZ Kvízu, se dalo vytušit, že to bude fajn člověk a pohodář.
První polovina o Nepálu mě úplně cestovatelsky navnadila, že jsem se hned díval, kolik stojí letenka do Káthmándú :) . . . Tak si říkám. Není to snad ten pravý znak dobrého cestopisu? V druhé, trochu slabší polovině o Číně se mi hlavně líbilo to filosofování a alespoň částečný vhled do mentality místních lidí, která mi přijde pro Evropany těžko pochopitelná, a navíc opředená různými předsudky.
Jinak mi celkově přišlo zajímavé, jak Ladislav dokáže poutavě převyprávět i úplně obyčejné všední zážitky, které by mnohý ani nezmínil.
Závěrečný oslavný epilog o naší zemi mě úplně dojal. Jen ta pohostinnost a nezištná ochota nám oproti východu bohužel docela chybí.
Docela povedená knížka, ale celé mi to přišlo dost nepravděpodobné. Přišlo mi, že rodiče až nereálně předpokládali, že se Josífek napraví. To se ale vůbec nemuselo stát, nebo alespoň ne v tu pravou chvíli.
Ilustrace jsou opravdu povedené, ale text mi přijde strašně povrchní a postava Martinky zidealizovaná. Dětem se přesto knihy líbí. Holt další předčítání raději přenechám manželce :)
Tahle knížka mě nikdy nelákala a ani mi nepřišlo, že by vyprávění z pohledu kotěte bylo pro děti zajímavé. Pětiletý syn mě ale svým nadšením a zaujetím přesvědčil o opaku.
Nevím jak moc se liší nová vydání od toho původního. Já jsem četl dětem pravděpodobně jedno z těch prvních a je to na textu docela znát. I přesto příběh děti hodně bavil (hlavně holky 8 a 9let) a vždy se těšily na další čtení. Jen pětiletý syn se v ději trochu ztrácel a stále se k nelibosti holek na něco ptal :)
(audiokniha - nedoposloucháno) Po zklamání z Písečného muže jsem dal Keplerovi druhou šanci, ale opět u mě neuspěl. Audio jsem vypnul asi po hodině nudného poslechu.
(audiokniha - nedoposloucháno) Po asi hodině jsem musel poslech vypnout. Tento žánr asi nebude úplně pro mě. Přišlo mi, jak kdybych poslouchal přepis nějakého amerického detektivního blockbusteru.
(audiokniha) Jednoduchý, ale silný příběh o strastiplné cestě k sebepoznání. Je až obdivuhodné, kolik v sobě tento prostý stařík má odhodlání, pokory a lidskosti - prostě krása.
(audiokniha - nedoposloucháno) Kniha o emancipaci žen na pozadí nezáživné historie Číny. Pravda, možná trochu přeháním. Například osud babičky byl celkem poutavý a hodný soucitu - jako například "svázaná chodidla". I tak jsem ale vydržel poslouchat "jen" asi tři hodiny.
(audiokniha) Kdybych před touto knihou neposlouchal dva jiné skvělé tituly, tak hodnotím možná trochu výš. Takto mi to přišlo takové fádní a ploché.
(audiokniha) Tak to byl můj šálek čaje. Sympatická hlavní postava, zajímavý osud, logika, intriky a trocha vztahů. K tomu skvěle načteno Otakarem Brouskem. Tolik různých variací hlasů jsem ještě v žádném předchozím poslechu neslyšel. Prostě paráda, ani se mi často nechtělo z auta, kde jsem audio poslouchal.
Na film se raději dívat nebudu, abych si nezkazil skvělí zážitek z knihy.
(audiokniha) Docela jsem se na knihu těšil, ale nakonec mě poslech moc nebavil. Jediné co mě v podstatě zaujalo, byl samotný způsob a trénování řízeného opuštění svého vlastního těla.
(audiokniha) Rád se zařadím po bok Benoîta, Clémenta, Alana, Sama i Absolona, protože čtrnáct hodin strávených s touto pozoruhodnou a trochu svéráznou dámou, bylo přinejmenším velice příjemných.
Začátek knihy byl trochu rozvláčnější a neustálé skákání v čase mně spíš vadilo. Přesto Simon Mawyer přesvědčil, že psát opravdu umí a skvělý přednes Lucie Pernetové dojem z poslechu jen umocnil.
Knihu jsem četl dětem pět, osm a devět let.
Škoda, že se u většiny dětských knížek nepíše doporučený věk, takže pro jak staré děti kniha je, člověk zjistí až při samotném čtení. Tuto mohu doporučit asi od těch devíti. Na druhou stranu, tím že jsem knihu četl dětem spíše mladším, tak mě neustále přerušovaly. Hodně času jsme tedy strávili rozborem děje a vysvětlováním jednání hlavních aktérů. Což hodnotím nakonec kladně, protože bylo velice zajímavé a přínosné se s dětmi o těchto tématech bavit.
Už se těšíme na další Braunovku :)
Úroveň příběhů je silně nevyrovnaná. Některé byly vyloženě nudné (například Vtipálci nebo Rádovidímka). Některé ale byly opravdu povedené (například Potřeštěné zhouby nebo Papírová zem).