m.zirhut komentáře u knih
(audiokniha) Po bohyních a povídce o Bílé vodě z povídkového cyklu -Jestli vůbec někdy- jsem se na knihu moc těšil. Poslech mě ale vůbec nebavil a po čtyřech hodinách jsem to vzdal.
(audiokniha) Skvěle načteno Jitkou Ježkovou. Škoda jen, že jsem si nevšiml, že knize předchází první díl: Jak přežít svého muže.
(audiokniha) Rád si pustím audioknihu, aniž bych si o ní cokoliv dopředu zjišťoval a u této knihy to bylo o to zajímavější.
Jsem rád, že mě neodradil poměrně zvláštní a strohý přednes Matouše Rumla, který byl tak nějak bez emocí. Až časem jsem z kontextu a jednání Christophera pochopil, že je to záměr, protože je kniha psaná z pohledu autisty.
Jsem rád, že existují romány, díky kterým můžeme nahlédnout do různých nelehkých světů nevětšinové společnosti.
Z matematických úloh se mi nejvíc líbil fascinující Monty Hallův problém s kozami a autem.
(audiokniha) Knihy Petra Nazarova by rozhodně měly patřit do kategorie motivační literatury.
Nejinak tomu je i u popisu cesty Novým Zélandem, který je spíše než cestopisem popisem životního poznání autora skrze domorodé obyvatele ostrovů.
Jen v druhé polovině knihy jsem se trochu ztrácel ve jménech a ve velkém množství lokálních názvů.
(audiokniha) Povrchní, vykonstruované, předvídatelné, bez jakéhokoli hlubšího přesahu. Mezi knihami, kde jsou hlavním tématem mezilidské vztahy, nesahá Caplin českým autorkám ani po kotníky.
Doposlouchal jsem jen do půlky, ale i tak stačilo a další ze série rád vynechám.
Co kvituji, je seznámeni s dánským pohodovým přístupem k životu neboli Hygge.
(audiokniha) Abych se zaposlouchal, tak jsou pro mne povídky většinou moc krátké. U tohoto souboru mě jich ale zaujalo hned několik.
Za plotem (Alena Mornštajnová) *****
Modlitba za Anušku (Kateřina Tučková) *****
Byt (Petra Soukupová) *****
Magdička (Petra Dvořáková) *****
Jestli vůbec někdy (Michaela Klevisová) ****
Dvacet devět zlodějů (Ondřej Neff) ****
Plamen (Viktorie Hanišová) ***
Kulka pro kluka (Marek Epstein) ***
(audiokniha) Knize by slušel jiný název a jiná obálka. Nosným tématem nebyla ani tak vnoučata, ale vztah mezi Danielou a Radkem... což mě potěšilo.
Myslím, že pro mnohé ženy je to skvělá inspirace, jak odejít z nelehkého vztahu s manipulativním macho debílkem.
Nakonec jsem ale byl rád i za ty zážitky s vnoučaty. Zavzpomínal jsem hlavně na krásný věk 2 až 4 let svých dětí, který byl plný objevování, všetečných otázek, úsměvných mouder a plného prožívání přítomného okamžiku.
(audiokniha) Ze začátku byla kniha poměrně poutavá a zajímavá, ale časem už té erotiky a sexuality bylo zbytečně moc.
Taky mě iritovalo explicitně zvolené číslo 11. V tomto kontextu by byly vhodnější trochu obecnější časy jako třeba 5,10 nebo 20. Takto to akorát pusobí, že chtěl autor hlavně zaujmout názvem knihy.
(audiokniha) Jestli si ženy tvoří ve svých hlavách takové složité konstrukce a fabulace, které naprosto dokážou ovládat jejich chováni, tak jsem rád, že jsem muž.
Smutná, ale svoji realističností skvělá sonda do jednoho rozchodu z pohledu trochu labilní ženy.
Líbily se mi i trochu vulgární erotické představy Olgy, které dobře okořenily jinak celkem depresivní atmosféru.
Možná mohla být střední část trochu kratší, ale samotné pomalejší načtení Lucií Žákovou nemělo chybu.
(audiokniha) Knihu jsem nejdříve poslouchal v audiu a protože se mi moc líbila, tak jsem si říkal, že si jí dočtu jako normální knihu, které jinak čtu spíš výjimečně. Po pár kapitolách jsem to ale vzdal a opět jsem se rád k audiu vrátil.
Skvěle a hlavně uvěřitelně napsané postavy, jejich soužití, konflikty, ale i radosti z pohledu všech tří zúčastněných. Tohle mi prostě sedlo. Už se těším na další autorčinu knihu.
(audiokniha) Na prvních cestách chodil Ladislav pešky. Tentokrát se vydává stopem, což je předpokládám kvůli bolavému koleni. Jsem rád, že ho zdravotní problémy neodradily od dalšího cestování. Byla by to velká škoda, protože jak je vidět, tak dokáže napsat otevřenou, vtipnou, inspirativní a zároveň poučnou knihu z jakékoli cesty.
"Chci se vydávat do světa. Každé dobrodružství totiž člověku pocitově prodlouží život. Nejprve si ho užije v přítomnosti a pak ještě mnohokrát ve vzpomínkách. Zážitky navíc zrají jako dobré víno. Všechno špatné se časem změní v legrační historku a všechno dobré se stane ještě krásnějším."
Jen méně takových Matějů a více takových všímavých paní učitelek Čížkových, chápajících babiček, věrných Jůlinek a odhodlaných Tomášů.
Oceňuji také, nedehonestující postoj vůči pedofilům. Na lidi s odlišnou sexuální orientací je často pohlíženo skrz prsty. Není určitě vůbec jednoduché se přijmout a udržet své pudy na uzdě. Mít snahu na sobě pracovat. Matěj bohužel patří mezi ty, kteří to nezvládli a negativně tak ovlivnil životy mnoha osob ve svém okolí.
O gaslightingu jsem nikdy dříve neslyšel. Skoro se mi až nechce věřit, že by se někdo cíleně a prvoplánově snažil rozložit něčí osobnost, ale bohužel se to asi děje. Líbilo se mi, jak sám autor manipuloval s čtenářem. Často nebylo vůbec jasné, jaká byla vlastně skutečnost a některé věci se nevyjasnily ani po dočtení.
Velmi poutavá kniha, ale občas mi přišlo jednání postav přinejmenším podivné.
(audiokniha) Kniha se zajímavým rozdělením do tří přeházených časových rovin a odlišných pohledů různých postav.
V jednom internetovém rozhovoru s paní Mornštajnovou mě zaujala tato poznámka ke knize: "Záměrně jsem nechtěla, aby holocaust byl těžištěm mé knihy. Chtěla jsem spíš ukázat, jak se lidé chovali k těm, kteří ho přežili..."
V knize autorka krásně vystihla, jak je pro lidi obtížné se vcítit do druhých. Pochopit, proč jejich chování, jednání a vzhled je takový jaký je.
Je smutné, jak snadno sklouzneme k unáhleným soudům a domněnkám, aniž bychom znali jejich životní osudy.
"Musela jsem snášet kradmé pohledy a poslouchat řeči o tom, že lidé ve městě to neměli za války lehké. Jídla bylo málo, říkali, ale uhýbali pohledem. Člověk nikdy nevěděl, kdy si pro něj přijdou, a to hrozné bombardování na konci války – ale je třeba nepoddávat se těžkostem. Vždyť vy si ani neuvědomujete, jaké jste vlastně měla štěstí. Vy v táboře jste byli v bezpečí před spojeneckým bombardováním, tu hrůzu, kdy jsme se báli o své děti, si neumíte ani představit. Musíte se přece vzpamatovat, opakovali mi, sebrat se, přestat se litovat a žít dál. Bla bla bla "
Přestože je kniha velmi působivá, tak to pro mne bohužel nebyl jeden z těch poslechů, od kterého bych se nemohl odtrhnout.
Také v množství jmen a příjmení jsem se občas ztrácel. Ale poté, co jsem si asi v polovině knihy udělal mapu postav, už jsem se celkem orientoval.
Jsem ale zvědav, co konkrétně mi z této knihy po letech utkví v paměti, protože v zapomnění určitě nezůstane.
(adiokniha) Zajímavý a poutavý poslech, jen škoda některých zbytečně posměšných otázek a poznámek Xavera. Neprofesionální.
(audiokniha) Pohodový poslech, kde sice začátek a konec zase tak zajímavé nebyly, ale samotná plavba na lodi mě bavila. Pěkně se vyvíjel vztah muže a ženy, kteří si zprvu díky rozdílným pováhám a zvyklostem lezli trochu na nervy. Postupem času se ale ukázalo, že se navzájem skvěle doplňují. Pravda, působí to asi jako klišé, ale mě se to líbilo.
Kniha, ve které se na poměrně malém prostoru odvíjí osudy pár lidí, které by se daly charakterizovat vlastnostmi jako zášť (Izumi), hamižnost (tchán), egoismus (Shimamoto) a pokora (Jukiko). Nicméně nejvíce prostoru dostává Hadžime, který v soužití s těmito lidmi postupně poznává sám sebe. Hledá smysl života a tápe, kde je jeho místo. . . . Jak jen je mi to blízké . . .
(audiokniha) Pana Koubka mám rád jako zpěváka. Nedávno jsem byl i na koncertě, který mě nadchnul. Těšil jsem se tedy i na povídky, ale bohužel mne zaujala asi tak polovina.