Maanna
komentáře u knih
Katedrála moře
Ildefonso Falcones
Kniha byla čtivá a vlastně mě bavila, takže jsem nakonec dala čtyři a ne tři, i když to bylo na hraně. Mnohem víc mě zaujala část zasazená mezi chudé, kde i hlavní hrdinové byli životnější a situace reálnější (aspoň některé), po přesunu děje mezi bohaté se z toho stává čistokrevná pohádka s kladnými hrdiny a záporáky, hlavní hrdina se z rošťáka s dobrým srdcem, který umí být i slaboch a zbabělec, změní v jakousi směs Mikuláše a Marxe. Obecně mi vadila autorova tendence dělit středověkou společnost na laskavý a dobrý chudý lid a zlou, zákeřnou zhýralou šlechtu a některé zvraty v hrdinově osudu byly těžko k uvěření (i vzhledem k jeho původu), ale na druhou stranu postupný růst katedrály a místa, kde autor zařadil skutečné historické události, mi to vynahradily.
Kouzelníkův únik z reality
Lars Vasa Johansson
Tak trochu pohádka pro dospělé s klasickým motivem hrdiny bojujícího s nástrahami, jehož největším úkolem je nakonec změnit sám sebe, skvěle vybalancovává humorné a vážnější motivy. Pokud máte chuť na malý únik z reality, mohu ji jen doporučit. K velmi slušně vymyšlené a zpracované zápletce přidává dvě velká pozitiva. Jednak je to velmi originální svět lesa Tividen, kterému vládne královna Hnojana, laškovně zvaná Hnojča, a který obývají bytosti jako jinotvorka, noční klepáč, klubčuníci nebo uplakánek. A pak je tu výborně napsaný hlavní hrdina, trochu sobecký otravný životní ztroskotanec utápějící se v malicherných konfliktech, kterého autor líčí tak, že ho na jednu stranu nesnášíte a na druhou litujete a nakonec se s ním jen neradi loučíte... Ani ostatní postavy nejsou špatné, ale kouzelník Anton je v mých očích zastiňuje. Tahle kniha se mi s jinými asi nikdy nepoplete.
Ztrácení
Marilynne Robinson
Příběh plný metafor a silných obrazů má hůře uchopitelný děj. Je potřeba se při čtení nechat obrazy unášet a "ponořit se do jezera," které zde má velkou roli. Ruth, Sylvie i Lucille ve mně asi budou rezonovat delší dobu.
Na druhou stranu je na mě ale kniha místy trochu akademická, jako by byla primárně napsaná k rozboru na univerzitních seminářích. Těch záměrů mimo samotný příběh, které autorka sledovala, je na můj vkus trochu moc. Ale za přečtení kniha určitě stojí a rozhodně jsem si tento ponor do temného a chladného světa užila, i když čtení vyžaduje čas a trpělivost. Pro rychločtenáře moc nedoporučuji.
Příliš ale nechápu obálku, k příběhu se mi moc nehodí (zadní strana tedy ano, ale ta přední???)
Smutek andělů
Jón Kalman Stefánsson
Po většinu času putujeme s postavami vánicí a přitom se člověk nenudí. Opět jsem byla nadšená z autorova jazyka (hold vzdávám i překladatelce) a způsobu, jak v několika větách dokáže vykreslit jednotlivé postavy a jejich osudy a každá postava je přitom zcela jedinečná. Už se těším na třetí díl a zároveň je mi už předem líto, že se v něm budu muset s chlapcem a světem, v němž žije, rozloučit...
Narodili se, aby přežili
Wendy Holden
Ne vždy mi sedl styl psaní - zejména části před válkou byly na literaturu faktu trochu "ukecané" a opakující se vzorce byly někdy zbytečné (opět se to hodně týkalo úvodní části), což ale hodnotu této knihy nijak nesnižuje, protože poskytuje nezjednodušené svědectví o událostech, na které bychom neměli zapomenout. Oceňuji práci, kterou autorka odvedla na přípravě podkladů, a doplnění příběhu o historické souvislosti, které knihu zpřístupňuje i těm, kteří se v událostech úplně neorientují. Koncentrační a pracovní tábory tu neslouží jen jako kulisa pro příběh, jsou až bolestně reálné. Konfrontace s lidskou krutostí a lhostejností působí velmi tíživě a dotkla se mě určitě víc než u smyšlených příběhů. Ta válka tu najednou byla zatraceně skutečná. Zajímavé byly i paralely v životech všech tří žen po válce, mimo jiné i to, že další děti už neměly...
Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
Jonas Jonasson
V knize se toho plno stane a přesto mi přišla taková roztahaná a rozvláčná. Když jsem přemýšlela proč, přišlo mi, že postavy, které jsou spíš zdařilými karikaturami než propracovanými hrdiny, tak dlouhý příběh neutáhnou. Mně by přišlo smysluplně z toho udělat dva na sobě nezávislé příběhy - jeden o staříkovi ovlivňujícím dějiny a jeden se zlodějskou zápletkou. Pak by si to udrželo lepší švih. Takhle jsem si někdy říkala, když už bude konec, protože zkrátka dobrá groteska ví, kdy skončit. Nápaditost autora si nicméně zaslouží upřímný obdiv.
Slavík
Kristin Hannah
Kniha měla zajímavý nápad ilustrovat válku a odboj ve Francii na příběhu dvou rozdílných sester. Bohužel ale zpracování bylo o poznání horší, a to jak po jazykové, tak i po obsahové stránce. Při popisu situací byly mnohdy věty jako přes kopírák, například pokud Vianne vařila, vždy přidala něco drahocenného apod.
Autorka si neuměla vybrat, co z variant, které válečná situace nabízela, použít, a jako mnozí jiní se pokusila do příběhu nacpat úplně všechno, což někdy vede k určité povrchnosti a nelogičnostem. Nejprve se dočteme, že dav uprchlíků z Paříže zanechal na zahradě u Vianne plno teplého oblečení, které už nedokázali dál nést, a následně hned nemají v zimě co na sebe - to to vše vyházeli? Nedaří se stupňovat situaci. Dva měsíce po nástupu okupace mají všichni jen velmi obnošení oblečení a pak už je to tak nějak až do konce pořád stejné. Mimo realitu byla i výstavba některých dramatických situací: Isabelle chodí s falešnými papíry po malém městečku, kde dříve nějakou dobu žila a kde ji může kdokoliv poznat a oslovit jménem? Když je v lese sestřelen letec, nejprve se několikrát zmíní, kolik tam jeho zachránci zanechali v blátě stop, a následně je cvičení psi nedokážou vystopovat? Když se Němcům dostane do rukou obávaný terorista a člen větší skupiny, okamžitě ho popraví, aniž by se z něj pokusili dostat jména dalších členů této skupiny? A ten srdceryvný závěr byl také až trochu moc - opět by bylo lepší, kdyby si autorka vybrala z nabízených dojemných možností jen jednu... Nechci knihu jen hanět, jak jsem zmínila, námět byl velmi dobrý a byla i místa, která se mi líbila, ale bohužel i dost těch, u kterých se mi otevírala kudla v kapse, což je škoda.
Analfabetka, která uměla počítat
Jonas Jonasson
Vymyšlené a zamotané je to dobře, ale autorovi se nedaří udržet tempo po celou dobu - někdy to pěkně odsýpá, jindy je ale děj trochu rozvláčný. Jsou místa a postavy, které mě opravdu bavily (z postav hlavně Holger 1 a Celestine), ale někdy to drhlo a některé postavy byly takové ploché. Navíc mi přišlo, že se autor úplně nedokázal rozhodnout pro žánr a druh humoru: na bizarní nebo černý humor to má moc sentimentálních happyendů a na laskavý humor je to zase hodně emočně ploché. Takže místy jsem se bavila, ale někdy jsem se také už těšila, až to skončí.
Zlomení andělé
Gemma Liviero
Kniha mohla mít občas lepší spád, ale jinak na mne příběh i postavy fungovaly, i když tedy bylo obtížně uvěřitelné, že by se dalo tak snadno zasahovat do nacistické byrokratické mašinérie, jak se to dařilo Willemovi, ale pokud od toho člověk odhlédl, tak to není špatná kniha. Postavy nejsou černobílé, dělají i kontroverzní věci... Nicméně půlku knihy jsem musela trpět kvůli nesmyslnému skloňování jména Jacek - bez Jaceka, Jacekovi atd. Odhaduji, že se tím překladatelka snažila zabránit záměně se jménem Jack, ale opravdu by to čtenář nezvládl číst správně??? Mně to trhalo "uši."
Tělo sčítá rány
Bessel van der Kolk
Vynikající kniha pro profesionály i laiky. Bohužel krom válečných veteránů je téma traumatu a jeho devastujících následků stále málo v povědomí veřejnosti. Tak nějak se očekává, že to oběti přežijí a pro případ potíží tu přece máme všelijaké léky, případně je potřeba najít nějakého vhodného odborníka, přičemž je víc než evidentní, že tito lidé potřebují porozumění, podporu, lidskost a sounáležitost v mnoha dalších oblastech a prostředích. Odborníků nikdy nebude dost, ale lidí ano, tak snad se bude povědomí o traumatu a jeho dopadech šířit tam, kde je třeba.
Narativní psychoterapie
Jill Freedman
Kniha je napsaná velmi přístupně. Umožňuje pochopit principy narativního přístupu laikům i odborníkům a zároveň je prezentuje jako živé prvky, které se neustále mění a vyvíjejí a které je třeba propojovat se zkušeností, skutečným zájmem o lidi a aktuálními impulzy. Jediné, co bych knize vytkla, je místy dost nešikovný překlad, ale tntokrát mne nerušil natolik, abych knize ubrala hvězdu.
Obsedantně-kompulzivní porucha a jak ji zvládat
Ján Praško
Srozumitelná, přehledná a přitom poskytující všechny potřebné informace pro pacienty a blízké trpící touto poruchou. Snad bych jen ocenila jednu nebo dvě ucelenější kazuistiky, ale to už je jen detail. Jinak je dobře , že taková publikace existuje a je volně dostupná.
Šťastná hvězda
Mika Waltari
Je to opět Waltari s nádherným jazykem a zajímavými úhly pohledu a živě zachycenými historickými reáliemi. Přesto to tentokrát nebyla čistá slast, ale občas i trochu boj. Pokud byl Mikael přímým účastníkem událostí, ke kterým přistupoval se svou zvláštní naivitou, bavilo mne to moc. Ale chvíle, kdy setrvával na místě a jen popisoval, kde ostatní postavy jsou a co dělají, mi přišly slabší. Chápu, že autor prostě nemohl Mikaela rozdvojit a poslat ho zároveň do Evropy a do Persie, ale takhle to bylo zdlouhavé a chybělo tomu to specifické Mikaelovo vidění světa . A pak mi už někdy přišlo, že všechny ty různorodé zkušenosti by měly Mikaela nějak změnit - posun přišel až na samém konci, ale nějaký vývoj už v průběhu děje by mi přišel logičtější... Ale přesto to bylo skvělé čtení a neloučím se s Mikaelem a Anttim úplně ráda.
Vodní meloun
Marek Otta
Hodně se mi líbily popisy míst a atmosféry. Nápad na příběh také nebyl úplně špatný, ale motivace postav mi občas trochu nesedí, zlomy jsou příliš násilné. Navíc je na můj vkus všechno moc polopaticky vysvětlováno, mám raději náznaky, které sestaví plastický obraz. Sbíhání linek k "nulté hodině" je trochu zdlouhavé,. Nejvíc mi ale vadí ten samotný plán loupeže, který je natolik nedomyšlený, že by v jeho úspěch údajně inteligentní kluci nemohli uvěřit. Tady to chtělo určitě lépe promyslet. Potenciál tu určitě je, ale do díry do literárního vesmíru ještě dost chybí.
Balady a romance / Zpěvy páteční
Jan Neruda
Nerudu asi budu vždy preferovat jako prozaika. Jako básník působí poměrně archaicky a řada témat mě moc neoslovuje. Víc se mi líbí básně s kratšími verši, ty přes celý řádek jsou poněkud klopotné a náročné na koncentraci. Obrozenecký patos už dnes také moc neosloví. Některé básně mě i zaujaly tématem - třeba Balada dětská - ale forma už je pro mne opravdu z jiného světa, zatímco třeba Povídky malostranské jsou plné života dodnes.
Můj (téměř) dokonalý život
Sophie Kinsella (p)
(SPOILER) Knihu jsem četla v originále v rámci údržby angličtiny a bylo mi trochu jasné, že prostředí reklamní agentury spojené s kempem, kde mají hosté připravenou zábavu na každou minutu, nebude úplně můj šálek kávy, protože je asi tak světelný rok od mého života a preferencí, ale s tím jsem dopředu počítala. Za pozitiva pokládám ústřední myšlenku, že ne vše musí být ve skutečnosti tak ideální, jak to na první pohled vypadá, a že nemít úplně ideální život je vlastně normální. Také se mi celkem líbila zápletka spiknutí proti Deméter. Zbytek ale považuji za o dost slabší. Kniha má být vtipná, ale mě v reálu pobavila jen situace se sendvičem, o který musela hrdinka bojovat. Jinak to bylo příliš na sílu. Postavy byly trochu neživotné, pro mě často spíš karikatury reálných lidí a jejich jednání často postrádalo logiku. Nejvíc jsem trpěla, když hrdinka tajila rodině, že přišla v Londýně o práci - otec se nikdy s jejím odchodem do velkoměsta úplně nesmířil, přál si, aby se vrátila, a dokonce pro ni měl placenou práci, ale Katie se z nějakého nepochopitelného důvodu obává, že by ho ranila, kdyby mu řekla pravdu. Proto radši konstruuje nesmyslné výmluvy - opravdu by někdo uvěřil, že ani ne po roce práce ve firmě dostala volno na půl roku? Třicátník se rozhodne, že se chce v životě usadit - ale to neznamená, že založí rodinu a přestane cestovat po světě, ne, on se přestěhuje na jiný kontinent, aby tam budoval vztah s otcem, s nímž nikdy nevycházel... Tyhle zápletky pro mne byly utrpením.
Zázrak
Emma Donoghue
Byla to už druhá kniha od autorky. Volí zajímavá a neobvyklá témata a píše čtivě. Také se jí daří vytvářet pestré a uvěřitelné postavy, které nejsou jednorozměrné a mívají pochopitelnou historii a vývoj. I prostředí a atmosféru zvládá výborně, takže jsem občas měla pocit, že cítím irskou rašelinu a na Annino okolí jsem měla nefalšovaný vztek... Jediné, co občas nevyjde, jsou některé dějové zvraty, které jsou někdy nereálné, a děj byl tady trochu předvídatelný. Ale pozitiva rozhodně převažují a i po té třetí autorčině knize asi nakonec sáhnu.
Jeden kluk z milionu
Monica Wood
Kniha má zajímavý námět přátelství lidí z různých generací a prostředí a i celkem originální zpracování, kdy hned na začátku víme, že jedna z klíčových postav, která děj hodně ovlivňuje, zemřela. Podle mě se ale úplně nepovedla většina postav. Pro mě jedinou opravdu zajímavou a vrstevnatou postavou byla Ona. Ostatní byly buď hodně jednostranné (Ted, Belle,) nebo působily dost nevěrohodně (Quinn je jak z příručky o sebeuvědomění a získání životního náhledu), až tím trochu lezou na nervy. I děj je místy trochu přeplácaný. Ale nakonec se mi to vlastně celkem líbilo, i když to asi nebude kniha, kterou si uchovám v paměti jako literární zážitek. Potenciál nápadu se zkrátka úplně nepovedlo využít.
Nová cesta k léčbě šikany
Michal Kolář
Pan Kolář dokáže obdivuhodně skloubit odbornou erudici a praxi. Je jen škoda, že se jeho metody v praxi neprosazují rychleji. Minimálně v mém okolí je stále plno škol, které jsou si jisté, že na nich šikana není, nebyla ani nikdy nebude, a jakékoliv stížnosti tímto směrem jsou pokládány za neopodstatněné. V podstatě máme velké štěstí, že máme někoho, kdo dokáže problematiku šikany objasnit srozumitelně a přitom zacházet do velké hloubky, co se kořenů a fungování celého problému týče (i když mi někdy lehce vadí některá metaforická pojmenování), tak by bylo fajn, kdybychom toho uměli skutečně využít...
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Tady platí, že méně by bylo asi víc. Líbilo se mi prostředí, v němž se děj odehrává, i většina vedlejších postav - až na Jesseho, který byl těžce young adult ideál. Jen mi nějak neseděla ta Josie a její příběh plný náhod, obtížných situací a lidí, kteří do ní jsou ochotni investovat tisíce dolarů. Celé to navíc nepokrývá ani půl roku. Navíc, ač jsou jinak postavy načrtnuty zajímavě, ve vztahu k Josie jsou značně černobílé, takže se dá odhadnout, jak to celé asi dopadne... Kniha se čte dobře a prostředí nevěstince, knihkupectví nebo i bohaté domácnosti mě bavila, ale ten hlavní příběh byl takový přeplácaný. A velmi zrychlený konec to moc nevylepšil.
