Mabie komentáře u knih

Obdivuji invenci Stephena Kinga. Doktor Spánek je klasicky "kingovský", tedy strašidelný, se spoustou popisů a nečekaných odboček, má výborně vyprofilované postavy i živé dialogy. Třebaže zpočátku mi to jako velkolepé pokračovaní Osvícení nepřipadalo a Danny mi byl skoro odporný, autor je vypravěč par excellence a dokázal nemožné, takže jsem hlavního hrdinu začala chápat, mít ho ráda i mu fandit.
Říká se, že "některé zkušenosti jsou nesdělitelné", ale King evidentně umí sdělit mnohé. Jeho varování, kam až člověk může klesnout, když podlehne své závislosti, je nesmírně přesvědčivé a osobní zkušenost čiší z každého slova a vůbec nepůsobí jako moralizování.
Ale kam King chodí na ty geniální nápady ve stylu návštěv v mysli někoho jiného, vytvoření "kola" a následné projekce těla na jiné místo nebo přenášení substance zemřelého člověka ve vlastním těle, to opravdu nechápu. Jeho nápady jsou provokativní, občas šokující, často brutální nebo nechutné, a přesto vlastně bolestně lidské nebo dokonce laskavé. Navíc s takovým morálním přesahem. Smekám.
Stručně shrnuto je to příběh o lidském odhodlání, nezlomné vůli a také o síle přátelství. A opravdu moc dobře se čte.

13 28.11.2023

Téma by se zdálo jako klišé, ale je to King, který dokáže pracovat zřejmě s čímkoliv a tak opět nabízí standardně geniální popisy prostředí i lidí, spoustu napětí v akcích, výbornou psychologii postav a opravdu perfektní závěr. Stručně se dá říci, že je to příběh o muži, který ač nájemný vrah, přesto žije podle určitého kodexu cti.
Nebyla to klasická kingovka, ale byla to výborná kniha, kterou jsem si moc užila. A konec byl luxusní! Raději si to ale přečtěte sami.

13 21.11.2023

Pistolník je popisný, zmatený, snový a Kingovsky ulítlý, bláznivý průřez světy a časy. Jak napsal JerryW.: "halucinogenní trip" a nebo tanuki: "psychedelické vyprávění na hranici noční můry". Lépe bych to nevystihla!
Kingovi nelze upřít neuvěřitelnou schopnost imaginace, ale zároveň ho já osobně považuji za talentovaného magora. Některé knihy od něj považuji za skvostné, jiné za brak.
Z této knihy jsem měla podobný pocit, jako když vysypu krabici puzzle a snažím se dohledávat dílky, které k sobě patří. Do konečného obrázku je ještě daleko a tak jdu na Tři vyvolené.

13 16.09.2023

(SPOILER) Ráda střídám různé žánry a po skvělém Heřmánkovém údolí jsem čekala NĚCO. Bohužel tentokrát se autorce nepodařilo udržet laťku kvality a kniha sklouzla do červené knihovny, byť s dobrým historickým podtextem.
Román se odehrává v 16. století ve východních Čechách, kam na hrad Hiršberk přijíždí spolu s právníkem Václavem Lešickým vdova po Vilémovi - mladším bratrovi hradního pána. Mladá vdova hodlá uplatnit dědický nárok na polovinu hradu a věří, že tu po smrti celé své rodiny najde nový domov.
Vše je hodně předvídatelné - přerod nevychovance v klaďase, z pohledného a vychovaného šlechtice se vyklube bídák, prostředí je plné zrady a intrik …a nakonec přichází nevyhnutelný happyend.
Abych jen neočerňovala, musím H. M. Körnerové přiznat, že v této knize nabízí velice dobré popisy prostředí a tehdejšího práva, problematiky majetku a dědictví, nejrůznějších pokrokových postupů při řešení morové nákazy, popisy výkonů léčitelství, prostě velice pěkně zdokumentovala dobu konce 16. století i pro laika z 21. století.
Kdo má rád romantické příběhy z historie, bude spokojený.

13 13.01.2023

I závěrečný díl trilogie z doby Václava IV. nezklamal. Příběh byl opět jednoduchý, nenáročný, ale děj plný zvratů, politických intrik a napětí. Oproti předchozím dílům bylo tentokrát výrazně méně popisů platnéřského řemesla i léčitelství, což mě mrzelo, ale Lukáš je v tomto dílu spíš než cokoliv jiného obratný vyjednávač.
Byla to velice povedená série a její hrdinové mi budou chybět.

13 01.01.2023

Nic od Julie Caplin jsem dosud nečetla a v rámci ČV se toto jevilo jako vhodný adept.
Na odpočinkovou literaturu je to tak akorát: pohybujete se v prostředí nádherných švýcarských hor, lyžujete, užíváte si místni speciality, dorty, sýry. To všechno dohromady je jak pár kousků lahodné švýcarské čokolády, zabalené do krásného dárkového balení.
Dostala jsem co jsem si přála - romantický feel good román, který mi zvedl náladu.

13 10.02.2022

Druhý díl je asi ještě lepší než ten první. Stále stejně dobré vykreslení prostředí a postav, stále více otázek než odpovědí, stále řada mrazivých flashbacků …a úmysly jednotlivých postav víc než nejasné.
“Led pod kůží“ posouvá děj minimálně, spíše mapuje mysl Lucase Hildebrandta, vysvětluje motivaci jednotlivých postav a naše představa o “klaďasech a záporákách” se najednou hodně zamotává.
Celé to není o akci. Děj plyne pomalu, v rytmu össenských žalmů a nitky intrik se dále proplétají - zkrátka stejně jako “věci, které zůstávají utajené naší mysli, nad námi získávají moc”, získává svou moc nad čtenářem i autorka a pokračuje pěkně zostra.
Tam ve vesmíru už to začalo!
Re Akkütlix!

13 18.11.2021

Ryhopský les je pradávné, magické místo s neuvěřitelnou energií a ačkoliv je jen malým pozůstatkem pradávného pralesa, na jeho okrajích žijí zvláštní lidi z dávných dob, kteří hovoří starobylými a zapomenutými jazyky. Síla lesa narušuje běh času, prostoru, běžné fyzikální zákony, vytváří duchy a jeho volání podlehne nejprve George Huxley a poté i oba jeho synové. Všichni jsou očarovani překrásnou Guiwenneth, dívkou-mytágem z lesa.
Mytága jsou postavy zhmotnělé z lidské mysli, vznikají z mýtů, jsou to kladní i záporní hrdinové, vymyšlení lidmi v čase hrůzy i touhy a jsou vytvářena synergií magického lesa a silné emoce. Obvykle je za nimi skutečná osoba, tvor nebo třeba i stavba jako předobraz.
Hlavní dějová linka se košatí spoustou krátkých legend, podobenství a mýtů, jedná se o originální fantasy, která je sice inspirovaná keltskou a anglosaskou mytologií, ale hlavně se jedná o neuvěřitelnou vlastní fantazii autora, kde hlavním hrdinou je samotný les a hlavní magie příběhu je v samotné myšlence mytág.
Les mytág není ani tolik o romantické záchraně milované dívky, ale spíš poutí k prapůvodním mýtům, do hlubin lidského podvědomí a k samotným základům lidské fantazie.

13 18.03.2021

Moje úplně nejoblíbenější kniha od Artura Haileyho. Jako vždy má autor naprosto dokonale zmapované prostředí a díky svému slohu dokáže čtenáři zprostředkovat úžasný zážitek.
Děkuji Paulus.1987 za citát:
"Jednou za čas člověk musí zvážit to, co chce, proti tomu, v co věří..."

13 03.02.2017

Velmi čtivý příběh smíšené česko-německé rodiny z Benecka z první poloviny 20. století. Je to svého druhu kronika tohoto krásného kraje. Silný příběh, který nabízí lásku i nenávist, víru i fanatismus, komplikované lidské povahy i složité mezilidské vztahy. Lidé tu mají tvrdý život plný dřiny a doba okolo dvou světových válek prověřuje jejich charaktery, kdy kromě kšeftování, udávání a násilí mohou projevit i osobní statečnost nebo vůli přežít. Skvělý pohled na sudetskou problematiku.
Poslouchala jsem jako audio a románové postavy se prolínaly s těmi skutečnými velmi přirozeně spolu s významnými událostmi té doby - Bohumil Hanč, polární záře v roce 1938, protržená přehrada na Bílé Desné, Heydrichiáda i odsun Němců na základě Benešových dekretů. O fotografie jsem byla ochuzená, ale audiokniha byla i tak velmi hutná a mrzí mě, že osudy jednotlivých členů rodiny neznám až do současnosti.
Velmi výstižně shrnula hlavní myšlenku románu helenah: "dějiny se opakují, charaktery lidí se nemění. Za to, KDE jsme se narodili a žijeme nemůžeme. Za to JAK žijeme ale ano." Děkuji za toto shrnutí a hlavně děkuji za tuto knihu.

12 13.03.2024

Kniha od člověka, který přežil sedm válečných let plných hrůzy a utrpení a přesto ani v těch nejtemnějších dobách neztratil svůj morální kredit a vnitřní sílu. Silná a dojemná výpověď nejen o holocaustu, plná smutku a utrpení a přesto (nebo spíše právě proto) i plná moudrosti:
- že pocit štěstí záleží jen na každém z nás a je to věc volby;
- že je větší potěšení dávat než brát;
- že přátelé a rodina jsou mnohem důležitější než peníze;
- že člověk má větší cenu než jeho bankovní konto;
- že laskavost je největší bohatství.
Poslouchala jsem jako audio a hlas Jana Kačera dobře podtrhl obsah knihy, vydané na počest 100. narozenin autora.
"Poučení, že laskavost, štědrost a víra ve druhého člověka jsou důležitější než peníze", byla první rada, kterou Eddie Jaku získal od svého otce a svou výpovědí nese toto poselství dál. Krásná a silná kniha, krásný a silný člověk!
Příteli Eddie, děkuji.

12 05.11.2023

Zdá se nepochopitelné, že je možné popsat 280 stran jen o tom, jak stovka kluků pochoduje. A přitom je to příběh neuvěřitelně čtivý a nejen o tom, jak šli kluci pochod o život.
King rozehrál svůj tísnivý příběh o životě a smrti, sugestivně vykreslil psychologii jednotlivých postav a dokázal dokonale vystihnout chování účastníků pochodu i chování davu. Vyzdvihl odpornou vlastnost lidí, kteří se vyžívají ve sledování cizího neštěstí - něco podobného vídáme v umírněnější verzi ve spoustě dnešních bezduchých reality show.
Vyčetla bych jen překotně ukončený závěr, což mi trochu zkazilo celkový dojem z knihy a proto nedávám plný počet hvězdiček. Jinak byl Dlouhý pochod opravdu povedený a doporučuji jej.

"Tohle všechno je tak hrozný," začal McVries, "hlavně proto, že to je ve svý podstatě tak banální. Chápeš? Zaprodali jsme se a vyměnili svoje duše za banalitu."

12 30.09.2023

Předposlední díl ságy je velmi temný, ale velmi čtivý.
Ciri utrpí těžké zranění a jen díky léčbě poustevníka Vysogoty přežije - prostřednictvím řady jejich rozhovorů je odhalováno, co vše Ciri prožila, jak získala svůj meč a klisnu a díky čemu se z ní stal nelítostný zabiják.
Geralt mezitím putuje za druidy, aby mu poradili kde najde Ciri, většinou ale spíš bloudí a neví kam jít.
Yennefer prožívá jedno utrpení za druhým, je zosobněním sebeobětování.
Kromě této svaté trojice autor dává velký prostor řadě záporných hrdinů a čím dál častěji střídá i malé vedlejší postavy, propůjčuje jim roli vypravěče a jejich příběhy prolíná a doplňuje. Výsledkem je přepestrý obraz plný mystiky, jinotajů, ale i násilí, krutosti a krve.
Mrzí mne pouze, že se z tohoto dílu téměř vytratil humor. O to víc jsou tu syrově drsné popisy bojů, nechutné politické intriky a spousta smrti v nejrůznějších podobách. Vše popsáno velmi realisticky.
Závěr je excelentní, dynamický, jiskřivý - jako sama Zaklínačka na bruslích.

12 02.07.2023

(SPOILER) Ve zkratce - Zaklínač dál hledá Ciri a putuje s trubadůrem Marigoldem a lukostřelkyní Milwou. Postupně se k nim přidává parta trpaslíků v čele se Zoltanem, Nilfgaarďan Cahir (který tvrdí, že není Nilfgaarďan) a nakonec lékárník Emiel Regis. Ciri není tam, kde všichni předpokládají, čarodějky chtějí nastolit moc magie, na Kontinentu zuří válka. A Zaklínač se stává skutečným a pasovaným Geraltem z Rivie.
Kniha se čte skvěle, dialogy jsou výborné, postavy propracované. Zatím nejlepší díl z celé ságy - plný jadrného humoru a v dnešní době velmi aktuálních myšlenek, že "válka ze všeho nejvíc připomíná hořící bordel". Trpaslíci s jejich fórky a hantecem jsou nezapomenutelní, jejich prosté životní pravdy jsou hluboké, nadčasové. Třeba i ta Percivala Schuttenbacha:
"Kapusta a lejna chodí vždycky v páru. Jedno tlačí druhé. Perpetum mobile."
Trefné jsou i lakonické příměry:
"Luk není špatný, ale střelec stojí za hovno. Je to zmatkář, třese se jako baba, které na mezi vlezl slimák mezi půlky."
A kromě všech vtipných průpovídek a bonmotů zazvoní občas i suchá moudrost:
"Nelze zaplatit něco, co nelze ocenit. Mnozí lidé tvrdí, že úplně každá věc na světě má svou cenu. Ale není to pravda. Některé věci jsou neocenitelné. Nejlépe je poznáš tak, že když je jednou ztratíš, nikdy je nezískáš nazpět."
Kromě putování válkou mučenou zemí se v tomto dílu vlastně nic moc neděje, klíčové jsou pouze jednotlivé postavy, tvořící jeden kompaktní, ale naprosto dokonalý celek. Sapkowski prostě umí!
Díl určitě za 5*.

12 24.06.2023

Jak je autorovým zvykem, je ve svém díle velmi popisný a nabízí nepřebernou plejádu osob, ve kterých se občas ztrácím, stejně jako se trochu potýkám se zdlouhavými pasážemi z politiky. Ale to je autorův styl a určitě do toho v dalších dílech proniknu.
Ačkoliv znám postavu Geralta z Rivie z filmového zpracování, nikdy jsem nehrála hru ani Zaklínače nečetla a měla jsem značná očekávání. Úvod byl trochu zdlouhavý a začínala jsem natřikrát, než jsem zjistila, že to vlastně není úplně o Zaklínači a než mě příběh opravdu zaujal.
Je to o Ciri a jejím výcviku na Kaer Morhen, o jejích netušených schopnostech a její spolupráci s Triss Ranuncul a poté s Yennefer. Geralt z Rivie se občas mihne, ale protože je to úvod epické ságy, je nutné poznat osoby, které se zúčastní.
Poslouchám jako audio a oceňuji nejen příběh, ale i přednes Martina Fingera.

12 20.06.2023

Přiveď mě zpátky je překombinovaný paskvil plný naprosto nereálných situací, šílených myšlenkových pochodů nesympatických hrdinů. Stručně by se dalo shrnout: potkali se dva magoři.
Jednu hvězdičku jsem dala jen z nostalgických důvodů, protože se mi od autorky líbila kniha Za zavřenými dveřmi. Toto byla ale ztráta času.

12 05.05.2023

Nebyla to moje první kniha na téma domácího násilí, ale rodinná zkušenost autorky pomohla vytvořit výjimečně autentický příběh, který se trochu vymyká z běžné beletrie. Zpočátku kniha působí jako další romantika, ale téma vůbec není lehké, tak jak konečně téma násilí v rodině ani být nemůže.
V příběhu je relativně malý počet postav, které mají dobře vykreslené povahy a je skvěle popsáno jak samotné téma domácího násilí, tak dopad prožitků z dětství na celý další život člověka.
Střídají se dvě linie: život hlavní hrdinky Lily v současnosti a zápisy ze starých deníků, jako její vzpomínky na dětství s násilnickým otcem. Velmi přesvědčivě je zprostředkován strach Lily, aby neopakovala chyby své matky a nezůstávala ve vztahu s násilníkem. Pro běžného člověka trochu nepochopitelné.
Dříve jsem naprosto nechápala, proč ženy v takovém vztahu zůstávají a tato kniha mi ukázala, že vymanit se nemusí být vůbec lehké.
Poslouchala jsem jako audioknihu a jak kniha samotná, tak přednes byly výborné.

12 10.04.2023

I druhé pokračování přichází s jednoduchým příběhem, výborně vyprofilovanými hrdiny a obdivuhodně popsanými středověkými reáliemi, což činí z této “řemeslné pohádky” velmi čtivý příběh s historickým podtextem. Dokud jsem nezačala číst Niedlovu sérii, neměla jsem úplně jasnou představu o platnéřství jako o řemesle a nevěřila jsem, že by mě to mohlo tolik chytit. František Niedl má ale neoddiskutovatelný vypravěčský talent a v rámci svého příběhu poskytuje takovou spoustu zajímavostí, že se z vás po nějaké chvíli prostě stane fanoušek nejen té doby, prostředí, toho pokřiveného Pavoučka s mnoha schopnostmi, ale obecně i autorova díla.

12 30.12.2022

(SPOILER) Jdu lehce proti proudu.
Samotný příběh je drsný a syrový, styl psaní strohý, místy až telegrafický. První polovina knihy - popis dětství - neúměrně rozvleklá v poměru k druhé polovině knihy.
Ve velice hezky vykresleném prostředí cukrovaru se příběh hlavní hrdinky rozvíjí od lásky a rozmazlování v dětství, přes šťastné a nevinné dospívání až do kruté reality mladé dospělosti. Zuzana končí v koncentračním táboře jako “pokusný králík” úchylného gestapáckého doktora a ani přežitím pekla koncentráku a návratem domů její utrpení nekončí. Tak jak je vše (příběh, prostředí i postavy) velmi věrohodně vykresleno, konec je nereálný a vlastně trochu devalvuje předchozí klady.
Mám velmi rozporuplné pocity, čekala jsem (hlavně na základě hodnocení) víc.

12 28.01.2022

I druhá kniha si zaslouží smeknout. Strach moudrého muže je skvělým pokračováním Jména větru a předkládá spoustu překvapivých, originálních nápadů, zvratů a tajemství.
Kvothe sice dospívá, ale pořád je to trochu neřízená střela. Užila jsem si vyprávění o Felurian a její říši Fae, vyděsilo mě setkání s Cthaehem, v Haertu jsem propadla učení Ketanu a celou tu dobu si moc užívala poetický styl psaní, kterým je příběh vyprávěný. Za neméně úžasný považuji i překlad.
Třebaže na většinu otázek jsem dostala jen další otázky, tak jak již zmínil Parxel přede mnou, tou nejvýznamnější pro mne zůstává, proč se Kvothe změnil na rezignovaného člověka, který v zastrčené hospodě čeká na svou smrt. Doufám, že se dočkám a autor mou zvědavost uspokojí.

12 24.02.2020