Mabie komentáře u knih

Knihu jsem si vybrala kvůli Čtenářské výzvě a neměla žádná přehnaná očekávání.
Od první stránky se pomalu stupňovalo napětí a příběh se zamotával tak, že během krátké doby jsem zjistila, že kromě Peta jen málokdo je tady “slušný člověk”.
 Autor si kvalitně nastudoval nejen fungování systému sociální péče, postupů při vyšetřování, různé absurdity v soudním soukolí, ale třeba i způsoby, kterými vás mohou vyšetřovatelé nebo státní úředníci legálně vydírat. Oceňuji, jak věrohodně popsal fungování a projevy psychopata, který nemá absolutně žádné morální ani jiné zábrany - tak realisticky, až z toho mrazí.

Velmi zdařilý psychothiller - čtivá kniha, která má svižné tempo, zajímavé téma a opravdu dobrý, překvapivý závěr. Člověk si po jejím přečtení váží nudného domácího stereotypu. :-)

11 05.02.2022

Alenka je kniha pro děti a děti jí většinou hned rozumí, baví je a děsí současně. Jejich fantazie je ještě nepošpiněná životem a tak příběhy berou jinak než my dospělí. My řešíme autorovu zakázanou lásku, drogy, hledání identity... a příběh plný bláznivé fantazie tím diskvalifikujeme. Navíc pro středoevropany je tam prostě moc britských reálií, které jsou pro nás trochu mimo a nepochopitelné. My nejen že nehrajeme kriket, ale většinou vyrůstáme v rodinách, kde máme své blízké, kteří nás neodloží se vzdělávat do internátu, u nás není ostuda se objímat a projevovat city, zkrátka pro obyčejného Čecha (Slováka a pod.) má ta kniha nepostižitelný rozměr. Takže pro mne to je asi takové “první fantasy” a chápu, že nemám ani díky věku, ani místu narození, šanci tento příběh zcela pochopit. I tak se mi ale líbí ;-)

11 28.02.2021

Tentokrát jdu proti proudu, kniha mě zklamala.
Příběh sledujeme většinou z pohledu Edity a její matky Irmy, okrajově i několika dalších postav a zavádí nás do temné doby kolem Mnichovské dohody.
Edita je žena, kterou formovalo hlavně nešťastné dětství, její mladičká a naivní matka a chladný, vypočítavý otec. Prostřednictvím Edity se dostáváme k příběhu její matky, který se odehrál ještě před vznikem samostatného státu a který poznamenal život všech - její, jejích dětí i vnoučat.
Historická linka týkající se vzniku Českoslovenka je jen načrtnuta a autorka se na moje gusto drží spousty klišé. Pokud tento román srovnám třeba s Heřmánkovým údolím, působí amatérsky a nepřináší nic nového - historická data 1938/1939 jsou podávána opravdu schematicky. Navíc kniha na mne působí hodně feministicky – ženy jsou v ní statečné, silné, trpělivé a odhodlané, zatímco muži  jsou nezodpovědní, pasivní a vcelku nepotřební. A vyčetla bych i slabé, občas až nereálné dialogy.
Román je i přesto silnou rodinnou ságou, která je hlavně o tom jak nás utváří rodina, poznamenává nepovedené dětství, vypráví o nešťastných láskách a chybách mládí, o ženách, které jsou matkami i o takových, které matkami být nedokážou. Příběh postihuje jemné vazby a zamotané vztahy mezi lidmi, ktere se vlivem nejrůznějších křivd a chyb trhají a znovu navazují v době krize.
Myslím, že příběh nepotřeboval zasadit do dramatické válečné doby, fungoval by i sám o sobě a možná i lépe.
Celkově považuji knihu (oproti jiným knihám od této autorky) za slabou.
 

11 27.02.2021

(SPOILER) Tak já vlastně nevím, prolínalo se tu tolik motivů. Podle anotace i části hodnocení jsem čekala detektivku, thriller, zkrátka něco akčnějšího, ale je to spíš psychologický román a dost jiný než ty, co jsem dosud četla. May píše o zajímavém místě, má dokonale nastudovaný místopis ostrova Lewis, postavy vykresluje tak plasticky, že po pár řádcích je vidíte jako živé. Brilantně odhaluje neutěšené, chudé prostředí a jeho popisy krajiny a zvyků jsou nakolik osobité, že by kniha mohla být jen o nich. Byla to moje první kniha od Maye, ale mám z ní velmi rozporuplné pocity. Skvělá, temná atmosféra ostrova, srovnání skotských reálií v pár desítkách let na jedné straně a postavy, které se chovají nelogicky na straně druhé. Příběh, kde dlouholetá amnézii vymaže hlavnímu hrdinovi z hlavy prožité zneužívání, u většiny jeho spolužáků dojde k naprosté změně povah, jeho první láska v dětství inteligentní, silná a sebevědomá osůbka nechává jako dospělá dlouhé roky týrat vlastní dítě, to všechno na mě nepůsobilo jako věrohodný příběh. K dovršení všech nepravděpodobností se to děje na místě, kde je náboženství tak hluboce prorostlé do společnosti, že se v neděli ani děti nemohou houpat na houpačce ...a přitom je tam tolik těhotenství nesezdaných.
Aby mé hodnocení nevyznělo tak negativně, zdůrazňuji, že autor je geniální v popisu prostředí i osob. Umí navodit tak temnou náladu, že se skoro propadáte do deprese. "Thriller temný a děsivý jako bouřlivé skotské moře za zimní noci" bych já neřekla, ale díky výjimečnému prostředí a dokonalému popisu má příběh opravdu hodně mrazivou atmosféru.

11 25.09.2020

Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Roberta Bryndzy a Dívka v ledu mě bavila. Je pravda, že zpočátku jsem si musela zvyknout na hlavní hrdinku, která se chovala jako neřízená střela, ale na rozdíl od řady lidí, kteří komentovali svůj negativní vztah k ní, nemohu říci, že mi byla nesympatická. Byla prostě svá.
Příběh má spád, je čtivý, napínavý a konec - to byl opravdový thriller.
Doporučuji, RB nezklamal :-)

11 17.07.2020

Už od dětství jsem naprosto nesvéprávná čtenářka a toto byla kniha přesně pro mě - tak nějak si představuji práci snů.
Připouštím, není to žádná náročná literatura, ale oddechová četba, kde hlavní postava je sympatická, příběh je milý, točí se okolo knih a nakonec všechno dopadne tak, jak má. Někdy je ta romantika prostě zapotřebí.

11 21.03.2020

Naslouchač je příběh z představitelně vzdálené budoucnosti, zhruba 300 let po nás. Děj se odehrává v malé části Evropy, která přežila další válku, přičemž zbytek světa je plný jedovatých plynů. Obyvatelná část světa se před smrtelným ovzduším brání štítem ze sklenitu, což je záhadný a mocný nerost, plný energie, zázračné síly i neprozkoumaných vlastností. Zpracovávat ho mohou pouze sklenaři, lidé, kteří byli ve válce poraženi, zotročeni a vlivem špatných životních podmínek žijí krátký a těžký život. Většina z nich se rodí s deformacemi a nemají právo téměř na nic.
Hlavní hrdinkou je Ilan, třináctiletá dívka sklenařka, která se jako jedna z mála narodila “čistá, t.j. bez deformací. Protože takové dívky jsou určené pro rozmnožování ve veřejných domech, její matka prohlásí Ilan za chlapce. Vzhledem k téměř středověkým podmínkám ve kterých sklenaři žijí a které s sebou nesou třeba zakrývání těla i obličeje, se Ilan daří skrývat před světem, že je dívka. Zhruba v péti letech se u ní projeví nebývalé nadání pro sklenit, učí se tento nerost brousit a nakonec je díky svému nadání přijata do skupiny tzv. pětadvacítky, skupiny nejslavnějších bojovníků, jako brusič jejich bájných sklenitových mečů.
V knize zazní spousty nových nezvyklých slov, která svět sklenařů dokreslují a vy zjistíte, že jste vtaženi do tajuplného příběhu, který vás chytil a nechce vás pustit.
Poslouchala jsem knihu jako audio a interpretka Jitka Ježková byla opravdu úžasná. S textem si pohrála, naprosto věrohodně dokázala podat příběh, vyprávěný dívkou, která je pro většinu ostatních chlapcem, tak, že se neztrácíte a hlavně- uvěříte. Konec konců tak jako celé knize.

11 28.12.2019

Po všech komentářích, které tu čtu není moc co dodat, bylo to skvělé, mrazivé, a nabité hlubokými myšlenkami.

"Každý musí po sobě něco zanechat, když zemře, říkával dědeček. Dítě, nebo knihu, nebo obraz, nebo dům, musí vystavět zeď, nebo vyrobit pár bot. Nebo založit zahradu. Něco, čeho se nějak dotkla jeho ruka, takže duše má kam jít, až člověk zemře, a když se lidé podívají na strom nebo na květinu, kterou zasadil, je on v ní... Rozdíl mezi člověkem, který jenom seče trávník, a zahradníkem je ve stopě, kterou po sobě zanechají. Sekáč trávy jako by tam nebyl, zahradník tam zůstane celý věk."

Škoda, že je kniha tak útlá, jsem zklamaná, že už to skončilo. Skvělé čtení!

11 22.09.2017

I po letech skvělé a čtivé.

11 26.01.2017

Nedoporučila bych ani knihu ani představení. Podle mne je to kniha o pravdách, které všichni vědí ...a buď se jimi řídí a nebo ne. Na mne příliš mnoho poučování.

Peter Wohlleben (v souladu se svým jménem) v knize řeší dobrý život stromů a živočichů a potažmo i nás lidí. Knihu člení do srozumitelných kapitol, uvádí různé zajímavosti a popisuje rostlinstvo jako dynamický systém, schopný spolupracovat, komunikovat, bránit se, vnímat a dokonce i pomáhat slabším.
Jeho závěry a teorie vychází z dlouholeté praxe lesníka a svým nadšením přenáší do knihy spoustu pozitivní energie. Ve vyprávění převládají spíše emoce nad vědeckým přístupem, přesto mne řada informací zaujala a toto je jen malý výčet těch méně známých:
- padlé stromy v lese jsou zásobárnou vody,
- houby si od stromů berou cukry a na oplátku propojují kořeny stromů navzájem na stovky km,
- sousedící stromy si v nouzi pomáhají a přes kořeny si předávají živiny,
- prostřednictvím lesů putuje voda hluboko do vnitrozemí,
- třebaže je neslyšíme, stromy křičí i pláčou,
- strom si předává varování z jedné části do druhé elektrickým impulzem o rychlosti 1 cm za minutu,
- do dolních pater stromů pronikají jen 3% světla,
- kořeny stromu ve volné přírodě mohou přesáhnout 700 metrů čtverečních,
- na kmen vzrostlého stromu, kterým cloumá vítr nad 100 km/h, působí síla, odpovídající váze 200 tun a více,
- listy na stromech průměrně tvoří plochu okolo 1200 čtverečních metrů,
- 20% živočichů a rostlin je odkázáno na odumřelé dřevo.
I přes množství statistických údajů knihu nevnímám jako vědecké pojednání nebo naučnou literaturu, ale spíše jako okouzlující fantasy příběh (kde je hlavním hrdinou ohromný organismus s vlastní "wood wide web" informační sítí), protože na mne zde bylo příliš mnoho odhadů a spekulací. I přesto budu ale v budoucnu ke stromům a lesu přistupovat s větší pozorností i pokorou.

10 26.10.2024

(SPOILER) Tato kniha je svého druhu psychologicko-sociologickou úvahou. Ústřední postava je laskavý prosťáček s IQ 60, který je přátelský a touží po tom, aby ho lidé měli rádi a aby byl chytřejší. Po experimentální operaci u něj dojde k neuvěřitelnému nárůstu intelektu, ale současně se projeví jeho emocionální nevyspělost. Postupně se mu vybavují vzpomínky na dětství, které jsou ale převážně o nefungující rodině, takže se vysoká inteligence stává pro jeho citový život devastující.
Toto emocionálně náročné vyprávění je kromě jiného o lidskosti i její absenci, o schopnosti zvládání emocí a schopnosti ocenit ostatní i sebe. V zásadě je tedy o tom všem, co je důležitější než inteligenční kvocient (jak jsem si našla na webu, na úspěšnosti člověka se IQ podílí pouze z 20%).
Třebaže je to příběh "jen" o retardovaném člověku, kterému operativně zvýšili IQ, je to kniha nesmírně silná, dojemná a budu ji dlouho zpracovávat.

10 03.10.2024

Autentická detektivka z českého prostředí, podaná velmi neokázale, se znalostí problematiky, bez zbytečného patosu, s přesvědčivými reáliemi, zkrátka tak, jak to Goffa umí.
Hlavní postava Miko je sympatickým vypravěčem neveselého příběhu o hledání okolností, které dohnaly k sebevraždě jeho starého kamaráda. Ve vyprávění se tu střídají témata vydírání, lobbingu a vlivu na politiky, zneužívání svěřené pravomoci a "podnikatelů z devadesátek". Příběhem se prolíná i začátek vztahu Mika s Terezou a velmi milým je svérázné osvojení opuštěného psa.
Třebaže ze závěru dýchá beznaděj, je vše o to realističtější, čtivější. Celkově jsou knihy s Miko Syrovým ze života.

10 28.09.2024

Moje druhé setkání s českou brakovou fikcí od pana Kulhánka.
Tentokrát děj popisuje "výlet" do Pekla, kde je cílem získat jako loveckou trofej hlavu Lucifera. Následky této výpravy jsou pro celý svět, …no pekelné.
Očekávala jsem akci a spád a dostala jsem dospělou porci - střelbu z nejrůznějších zbraní, brutální popis mučení hříšníků v pekle, to vše velmi pikantně okořeněné nejrůznějším biologickým materiálem. A samozřejmostí je černý humor, dobré dialogy, vtipné hlášky a spousta morbidních přirovnání:
- "- muselo by se ale stát něco podstatně horšího, než že mrtví vstávají z hrobů, aby to zastavilo Deutsche Bahn".
- "…hlavy démonů se rozcákly po stěně. Je zajímavé, jak se tu vše hned recykluje, než jsme se k nim dostali, nezůstal po nich ani kousek zbroje, nic. Tomu říkám environmentální politika!"
- "Krásná ložnice," zapružil jsem rukama o postel, "ani si nevrzne." "To samý by se dalo říci i o tobě," líbezně se usmála.
- "Dnes na tebe ale vážně nemám náladu, Charóne. A už jsem ti to jednou říkal... Teď přestaň kecat a vesluj, nebo ti tu loď potopím a budeš tu kraulovat jak bobr a vozit všechny na zádech."
Brutalita, sex a nadsázka - pro fanoušky zcela jistě srdcovka, mě se o fous víc líbí Štěpán Kopřiva, ale i tak jsem si to užila.

10 18.07.2024

Hlavní hrdinka Jodi je odjakživa poslušná (a přesto nemilovaná a přehlížená) dcera, která tak trochu nepatří do okruhu svých nejbližších. Celoživotně poznamená tím, že jedinou milovanou v rodině je její sestra, se od útlého dětství snaží získat pochvalu, aby tak "za zásluhy" získala lásku svých rodičů. Trauma dětství si přenáší i do dospělosti svým vzorcem chování, kdy v konfliktech vždy ustupuje a nechává se využívat.
Kniha je plná charakterových kreatur: bezcitný tatínek, vydírající maminka, sebestředná sestra, manžel hajzlík. Třešničkou na tomto dortu je hospodyně - manipulátorka světového formátu, kterou musí člověk občas obdivovat, i když její povaha je děsivě zrůdná.
Děj je většinou předvídatelný, ke konci trochu překombinovaný, ale i tak to bylo výborné čtení.

10 06.06.2024

Stejně tak jako je mycelium shluk vzájemně propletených vláken, tak i toto pokračování je propletenec složitých vazeb a vztahů, kde není žádný prvoplánový klaďas, popisovaný svět je neuvěřitelně komplexní, tajemný, děsivý a naprosto nepodobný čemukoliv jinému. Když jsem po odmlce zjistila, že Onehotbook namluvil další díly této epické myceliální ságy, nemohla jsem odolat. Vzhledem k tolika postavám a specifickým názvům byl návrat k příběhu trochu náročnější, ale nastudování je prvotřídní, postavy mají "svůj" hlas a já jsem byla brzy zpět v obraze.
Pokud bych autorce měla něco málo vyčítat, tak by to byla určitá rozvláčnost, ale není to vlastně výčitka - její popisnost je vyvažována nesmírnou imaginací. Zase to bylo skvělé!

"Mezi světlem a tmou, se dá přejít ve vteřině; v každém vzletu vzhůru, je přítomen i pád."

10 17.01.2024

Téměř celá kniha je příběh v příběhu, kdy Roland vypráví své ka-tet o minulosti a o dobrodružstvích těsně poté, co jako čtrnáctiletý odešel z domova. V knize je pár skvostných momentů nebo postav (třeba nervydrásající hádankářská soutěž, řidina a samozřejmě stará čarodějnice), ale oproti předchozímu dílu, kterému vévodil psychopatický Blaine Mono, je to výrazně slabší literární počin.
Je to dlouhý milostný příběh mladičkého pistolníka s jeho osudovou láskou Suzan (na moje gusto zbytečně rozvleklý a plný vzdechů a toužení), trochu je tu o přátelích Cutberthovi a Alainovi, ale hlavně je to o zradě a Rolandových důvodech životního pocitu viny.
Pokud King sám napsal, že se mu kniha psala těžko, je to na ní tentokrát znát.
Takže ano, je to o Rolandově kruté ka, ale jako by to nebyla tak úplně Temná věž. I přesto ale zapadl ten dlouho chybějící dílek do puzzle a příběh putování za Temnou věží dostává zase další a nový rozměr.
Za mou osobu tentokrát tak 3,5*. Baže!

10 11.11.2023

Třebaže sérii o Ondřeji z Rohatce považuji za Niedlovu nejslabší sérii, tento třetí díl mě velmi bavil. A zaujalo mě nejen vyprávění o hlavním hrdinovi, ale hlavně zarámování příběhu do 40. let 14. století - korunování markraběte Karla římským králem, konflikt mezi Anglií a Francií, který přerostl ve stoletou válku, bitva u Kresčaku, smrt Jana Lucemburského, jako největšího rytíře Evropy té doby.
Uznávám, je to pohádka pro dospělé, ale pokud hledáte oddechovku s trochou drsné historie, je to ta správná kniha pro vás.

10 23.08.2023

Dlouho mě odrazoval autor, od kterého jsem přečetla už tři knihy a ani jedna se mi nelíbila. Navíc hokejová tematika! Ale o hokeji to vlastně není, je to příběh o maloměšťáctví, dospívání, síle davu, ale především o vztahu rodičů a dětí. Silná kniha o bolesti, odvaze a lásce. Hodně prvoplánová, ale dobrá.
Tentokrát mě Backman mile překvapil.

10 01.08.2023

(SPOILER) Tentokrát jsem již byla připravená na to, že Sága o Zaklínači není primárně o Geraltovi. Navíc Čas opovržení byl výrazně akčnější než předchozí díl. Pořádná fantasy plná intrik a politikaření, s perfektními dialogy i občasnými vtípky a spoustou, spoustou postav. Děj nahuštěný akcí a zvraty - sugestivní popis bloudění Ciri kdesi v poušti, Geralt který jen díky dryádám přežil zranění od čaroděje, Ciri, která objevuje svoje čarodějnické dovednosti a dokonce i defenestrace a nebo malý jednorožec.
I tentokrát mám ale několik výtek:
- občas jsem se ztrácela v postavách,
- mátla mě příslušnost jednotlivých čarodějů ke konkrétním vládcům,
- postrádám mapu všech království, abych se ukotvila v prostoru.
Jak tu kdosi již zmínil, stále více se tato sága začíná podobat Hře o trůny.
Je to velmi dobré! A opět je nutné zmínit vynikajícího Martina Fingera.

10 21.06.2023