Mabie
komentáře u knih
Nádraží Perdido
China Miéville
Proč je v knize všechno tak divné? Na jedné straně je to plné pozoruhodných bytostí, bizarní magie a pokrouceného názvosloví (hluboce smekám před překladatelem) a na druhé straně nás autor stále dokola zasypává takovou dávkou naturalistických popisů všech možných nechutností, že jsem z toho unavená. A nenašla jsem ani jednu sympatickou postavu, které bych fandila!
Uznávám, má to naprosto jedinečnou a velmi silnou atmosféru, ale celé to nemá ani logiku, ani příběh. Všeho je “trochu moc” - všechny ty podivuhodné rasy, tolik fantasmagorií a rádoby vědeckých zdůvodnění, tolik úžasných nápadů. Jak napsal Eldar80: “Obsahuje to tolik nápadů, že by jiným autorům vystačily na několik románů. Jenže těch zvláštních věcí je tolik, že čtenář časem otupí.” A přesně to se stalo mě - byla jsem zahlcena, přejedena a má velká očekávání se nenaplnila. Méně by bylo více.
Město zázraků
Robert Jackson Bennett
Robert Jackson Bennett rozhodně umí!
Zamilovala jsem si Sigruda Harkvaldssona, který je ve třetím dílu nosnou postavou - až do hořkého konce hrdina s ohromným srdcem, který bojuje do posledního dechu.
Nesmírně oceňuji Bennettův svět, který jednoznačně stál za poznání. Třebaže fantasy, bylo to strašlivě pravdivé a moc se to podobalo naší realitě. A i když je mi strašně líto, že je konec tohoto epického příběhu, zároveň velice oceňuji autorův vzácný dar, že uměl skončit v nejlepším.
Děkuji za inteligentní a vtipný komentář od Metla, se kterým naprosto souzním, proto za sebe stručně shrnu: hluboké, neotřelé, akční, se silnými myšlenkami …a na konci i s nadějí.
Město schodů
Robert Jackson Bennett
Znám knihy, kde mě příběh polapil hned od začátku, což se tady úplně nestalo, přesto je to ale zajímavá fantasy, která začíná jako úplně jiný žánr …a sice jako hodně rozvláčná detektivka se spoustou politiky.
Autor nabízí originální prostředí se skvělou atmosférou, promyšlenou mytologií, zajímavými postavami a vtipnými dialogy, ale určitě bych mu vyčetla, že je zpočátku těžké se zorientovat “kdo je kdo” (pletli se mi Kontinentálové a Saypuřané, stejně tak i všech sedm božstev). Zhruba od druhé třetiny knihy ale všechno zapadlo na své místo a začala to být velmi dobrá urban fantasy s prvky steampunku, svět, kde se technický věk mísí s kouzly.
Kombinací moderního a magického se autorovi podařilo vykreslit natolik kouzelné město, že nebýt jeho zoufalého jména Bulikov, bylo by zcela dokonalé. I název Město schodů evokoval trochu jinou představu než jsem nakonec dostala - o schodech tu bylo jen pár poznámek. To jsou ale jen drobné vady na kráse.
V závěru už kniha eskalovala a skvělé postavy a původně prostá zápletka se vyvinuly do nebývalých rozměrů.
Zapomeňte na young adult fantasy, toto je velmi originální příběh, který nabízí málo klišé a otevírá mnoho až filozofických otázek.
Irská kráska
Ann Moore
Tu knihu jsem v knihovně popadla naprosto bezmyšlenkovitě a přiznávám, že pod názvem Irská kráska jsem si představovala nenáročnou romantiku, něco tak akorát na vyčištění hlavy. No, to se moc nepovedlo, toto nebyla lehká literatura.
Román popisuje kus drsné historie Irska, kdy udeřil katastrofální hladomor, kterému se dodnes říká Velký hlad. Příčinou této irské tragédie, kdy během roků 1840–1849 zemřel asi 1 milion lidí ze zhruba 8 milionové populace a další 2 miliony z Irska odešly, byla nejen plošná neúroda brambor, ale i britská ekonomická politika a následná neochota Velké Británie Irsku pomoci. To vše ovlivnilo vztah Irska k Velké Británii a dodnes existuje názor, že to byla britská genocida. Každopádně je tato kniha velmi silnou výpovědí nejen o Velkém hladomoru, ale i o zoufalém boji o irskou samostatnost. Velmi dobrou představu o tom získáme díky osudům několika rodin, provázaných s životem hlavní postavy - Gracelin O´Malleyové.
Román je plný bolesti, hladu, násilí a smrti, a přesto z jeho hrdinů čiší až nepochopitelná láska k rodné zemi, silná národní hrdost, vzdor proti anglickým vykořisťovatelům i nezlomná víra v budoucnost.
Kniha se mi moc líbila a vyčetla bych jí jen ten zavádějící název.
Problém tří těles
Liou Cch'-sin
Problém tří těles je komplikovaný příběh, který řeší otázku “zničení lidstva na základě jeho chování” a je situovaný do alternativní Číny, do virtuální reality nebo na jinou planetu. Hluboké myšlenky, těžký text a téma z pohledu jiné mentality i historie. Jak už tu kdosi v komentářích zmínil, jsou to právě čínské reálie, s čím je nutné se vypořádat.
Autor má neotřelé nápady, ale měla jsem občas problém nejen pochopit, ale i jen si představit “co a jak”. Nejsem technicky zaměřená a velkou část příběhu jsem si připadala jako na semináři teoretické fyziky, přesto chápu, že to bylo důležité kvůli dalšímu pokračování. Osobně bych uvítala celou “technicko/vědecko/společensko/filosofickou” část výrazně stručnější, ale to by už asi byla jiná kniha ;-)
V příběhu nebylo příliš mnoho postav, ale i tak mne trochu trápila jejich čínská jména a hlavně jejich charaktery téměř bez emocí.
Ačkoliv mám sci-fi ráda, nebyla jsem v tomto případě cílová skupina a hodně mě překvapuje, kolik technicky vzdělaných čtenářů u nás máme. Já jsem evidentně daleko jednodušší a lidská sebestřednost versus “všedruhový komunismus” byl souboj, který mi přinášel docela intenzivní pocity marnosti. Pro mne tedy tato klasika skončila už prvním dílem.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Knihu jsem si vybrala kvůli Čtenářské výzvě a neměla žádná přehnaná očekávání.
Od první stránky se pomalu stupňovalo napětí a příběh se zamotával tak, že během krátké doby jsem zjistila, že kromě Peta jen málokdo je tady “slušný člověk”.
Autor si kvalitně nastudoval nejen fungování systému sociální péče, postupů při vyšetřování, různé absurdity v soudním soukolí, ale třeba i způsoby, kterými vás mohou vyšetřovatelé nebo státní úředníci legálně vydírat. Oceňuji, jak věrohodně popsal fungování a projevy psychopata, který nemá absolutně žádné morální ani jiné zábrany - tak realisticky, až z toho mrazí.
Velmi zdařilý psychothiller - čtivá kniha, která má svižné tempo, zajímavé téma a opravdu dobrý, překvapivý závěr. Člověk si po jejím přečtení váží nudného domácího stereotypu. :-)
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
Lewis Carroll (p)
Alenka je kniha pro děti a děti jí většinou hned rozumí, baví je a děsí současně. Jejich fantazie je ještě nepošpiněná životem a tak příběhy berou jinak než my dospělí. My řešíme autorovu zakázanou lásku, drogy, hledání identity... a příběh plný bláznivé fantazie tím diskvalifikujeme. Navíc pro středoevropany je tam prostě moc britských reálií, které jsou pro nás trochu mimo a nepochopitelné. My nejen že nehrajeme kriket, ale většinou vyrůstáme v rodinách, kde máme své blízké, kteří nás neodloží se vzdělávat do internátu, u nás není ostuda se objímat a projevovat city, zkrátka pro obyčejného Čecha (Slováka a pod.) má ta kniha nepostižitelný rozměr. Takže pro mne to je asi takové “první fantasy” a chápu, že nemám ani díky věku, ani místu narození, šanci tento příběh zcela pochopit. I tak se mi ale líbí ;-)
Hlas kukačky
Hana Marie Körnerová (p)
Tentokrát jdu proti proudu, kniha mě zklamala.
Příběh sledujeme většinou z pohledu Edity a její matky Irmy, okrajově i několika dalších postav a zavádí nás do temné doby kolem Mnichovské dohody.
Edita je žena, kterou formovalo hlavně nešťastné dětství, její mladičká a naivní matka a chladný, vypočítavý otec. Prostřednictvím Edity se dostáváme k příběhu její matky, který se odehrál ještě před vznikem samostatného státu a který poznamenal život všech - její, jejích dětí i vnoučat.
Historická linka týkající se vzniku Českoslovenka je jen načrtnuta a autorka se na moje gusto drží spousty klišé. Pokud tento román srovnám třeba s Heřmánkovým údolím, působí amatérsky a nepřináší nic nového - historická data 1938/1939 jsou podávána opravdu schematicky. Navíc kniha na mne působí hodně feministicky – ženy jsou v ní statečné, silné, trpělivé a odhodlané, zatímco muži jsou nezodpovědní, pasivní a vcelku nepotřební. A vyčetla bych i slabé, občas až nereálné dialogy.
Román je i přesto silnou rodinnou ságou, která je hlavně o tom jak nás utváří rodina, poznamenává nepovedené dětství, vypráví o nešťastných láskách a chybách mládí, o ženách, které jsou matkami i o takových, které matkami být nedokážou. Příběh postihuje jemné vazby a zamotané vztahy mezi lidmi, ktere se vlivem nejrůznějších křivd a chyb trhají a znovu navazují v době krize.
Myslím, že příběh nepotřeboval zasadit do dramatické válečné doby, fungoval by i sám o sobě a možná i lépe.
Celkově považuji knihu (oproti jiným knihám od této autorky) za slabou.
Skála
Peter May
(SPOILER) Tak já vlastně nevím, prolínalo se tu tolik motivů. Podle anotace i části hodnocení jsem čekala detektivku, thriller, zkrátka něco akčnějšího, ale je to spíš psychologický román a dost jiný než ty, co jsem dosud četla. May píše o zajímavém místě, má dokonale nastudovaný místopis ostrova Lewis, postavy vykresluje tak plasticky, že po pár řádcích je vidíte jako živé. Brilantně odhaluje neutěšené, chudé prostředí a jeho popisy krajiny a zvyků jsou nakolik osobité, že by kniha mohla být jen o nich. Byla to moje první kniha od Maye, ale mám z ní velmi rozporuplné pocity. Skvělá, temná atmosféra ostrova, srovnání skotských reálií v pár desítkách let na jedné straně a postavy, které se chovají nelogicky na straně druhé. Příběh, kde dlouholetá amnézii vymaže hlavnímu hrdinovi z hlavy prožité zneužívání, u většiny jeho spolužáků dojde k naprosté změně povah, jeho první láska v dětství inteligentní, silná a sebevědomá osůbka nechává jako dospělá dlouhé roky týrat vlastní dítě, to všechno na mě nepůsobilo jako věrohodný příběh. K dovršení všech nepravděpodobností se to děje na místě, kde je náboženství tak hluboce prorostlé do společnosti, že se v neděli ani děti nemohou houpat na houpačce ...a přitom je tam tolik těhotenství nesezdaných.
Aby mé hodnocení nevyznělo tak negativně, zdůrazňuji, že autor je geniální v popisu prostředí i osob. Umí navodit tak temnou náladu, že se skoro propadáte do deprese. "Thriller temný a děsivý jako bouřlivé skotské moře za zimní noci" bych já neřekla, ale díky výjimečnému prostředí a dokonalému popisu má příběh opravdu hodně mrazivou atmosféru.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Už dlouho jsem si chtěla přečíst něco od Roberta Bryndzy a Dívka v ledu mě bavila. Je pravda, že zpočátku jsem si musela zvyknout na hlavní hrdinku, která se chovala jako neřízená střela, ale na rozdíl od řady lidí, kteří komentovali svůj negativní vztah k ní, nemohu říci, že mi byla nesympatická. Byla prostě svá.
Příběh má spád, je čtivý, napínavý a konec - to byl opravdový thriller.
Doporučuji, RB nezklamal :-)
Naslouchač
Petra Stehlíková
Naslouchač je příběh z představitelně vzdálené budoucnosti, zhruba 300 let po nás. Děj se odehrává v malé části Evropy, která přežila další válku, přičemž zbytek světa je plný jedovatých plynů. Obyvatelná část světa se před smrtelným ovzduším brání štítem ze sklenitu, což je záhadný a mocný nerost, plný energie, zázračné síly i neprozkoumaných vlastností. Zpracovávat ho mohou pouze sklenaři, lidé, kteří byli ve válce poraženi, zotročeni a vlivem špatných životních podmínek žijí krátký a těžký život. Většina z nich se rodí s deformacemi a nemají právo téměř na nic.
Hlavní hrdinkou je Ilan, třináctiletá dívka sklenařka, která se jako jedna z mála narodila “čistá, t.j. bez deformací. Protože takové dívky jsou určené pro rozmnožování ve veřejných domech, její matka prohlásí Ilan za chlapce. Vzhledem k téměř středověkým podmínkám ve kterých sklenaři žijí a které s sebou nesou třeba zakrývání těla i obličeje, se Ilan daří skrývat před světem, že je dívka. Zhruba v péti letech se u ní projeví nebývalé nadání pro sklenit, učí se tento nerost brousit a nakonec je díky svému nadání přijata do skupiny tzv. pětadvacítky, skupiny nejslavnějších bojovníků, jako brusič jejich bájných sklenitových mečů.
V knize zazní spousty nových nezvyklých slov, která svět sklenařů dokreslují a vy zjistíte, že jste vtaženi do tajuplného příběhu, který vás chytil a nechce vás pustit.
Poslouchala jsem knihu jako audio a interpretka Jitka Ježková byla opravdu úžasná. S textem si pohrála, naprosto věrohodně dokázala podat příběh, vyprávěný dívkou, která je pro většinu ostatních chlapcem, tak, že se neztrácíte a hlavně- uvěříte. Konec konců tak jako celé knize.
Čtyři dohody – Kniha moudrosti starých Toltéků
Don Miguel Ruiz (p)
Nedoporučila bych ani knihu ani představení. Podle mne je to kniha o pravdách, které všichni vědí ...a buď se jimi řídí a nebo ne. Na mne příliš mnoho poučování.
Tajemství pomocnice
Freida McFadden
Povedený thriller, který je napsaný svižně, má krátké kapitoly a vše v něm pěkně logicky navazuje. Příjemné je i rozdělení na tři části, kdy první a poslední z nich je vyprávěna pomocnicí a prostřední zaměstnavatelkou.
Millie od doby prvního dílu dozrála, má za sebou jeden rozchod, současnému příteli sice tají svou minulost a není zatím rozhodnutá se k němu nastěhovat, ale vcelku se její život stabilizoval. A hlavně studuje školu, aby mohla pracovat jako sociální pracovnice a nemusela v budoucnu posluhovat v bohatých rodinách. Zdálo by se, že po prvním dílu ten druhý nijak zvlášť nepřekvapí - zápletka je daná a předvídatelná a přesto ji autorka dokázala trochu zamotat, dát příběhu lehkou romantickou atmosféru, nastrčit falešné stopy a zařadit i inteligentní humor. Užívala jsem si vtípky, kterých bylo více než v prvním díle, ve stylu "paradoxně… člověk, který má v koupelně osm hydratačních krémů, vlastní i dehydrátor".
První díl sice kniha nepřekonala, nebylo tolik překvapivých momentů, ale příběh měl švih a šmrnc a musela jsem ho přečíst na jeden zátah. A obálka byla naprosto famózní! Celkově to bylo na zasloužené 4*.
Tajný život stromů
Peter Wohlleben
Peter Wohlleben (v souladu se svým jménem) v knize řeší dobrý život stromů a živočichů a potažmo i nás lidí. Knihu člení do srozumitelných kapitol, uvádí různé zajímavosti a popisuje rostlinstvo jako dynamický systém, schopný spolupracovat, komunikovat, bránit se, vnímat a dokonce i pomáhat slabším.
Jeho závěry a teorie vychází z dlouholeté praxe lesníka a svým nadšením přenáší do knihy spoustu pozitivní energie. Ve vyprávění převládají spíše emoce nad vědeckým přístupem, přesto mne řada informací zaujala a toto je jen malý výčet těch méně známých:
- padlé stromy v lese jsou zásobárnou vody,
- houby si od stromů berou cukry a na oplátku propojují kořeny stromů navzájem na stovky km,
- sousedící stromy si v nouzi pomáhají a přes kořeny si předávají živiny,
- prostřednictvím lesů putuje voda hluboko do vnitrozemí,
- třebaže je neslyšíme, stromy křičí i pláčou,
- strom si předává varování z jedné části do druhé elektrickým impulzem o rychlosti 1 cm za minutu,
- do dolních pater stromů pronikají jen 3% světla,
- kořeny stromu ve volné přírodě mohou přesáhnout 700 metrů čtverečních,
- na kmen vzrostlého stromu, kterým cloumá vítr nad 100 km/h, působí síla, odpovídající váze 200 tun a více,
- listy na stromech průměrně tvoří plochu okolo 1200 čtverečních metrů,
- 20% živočichů a rostlin je odkázáno na odumřelé dřevo.
I přes množství statistických údajů knihu nevnímám jako vědecké pojednání nebo naučnou literaturu, ale spíše jako okouzlující fantasy příběh (kde je hlavním hrdinou ohromný organismus s vlastní "wood wide web" informační sítí), protože na mne zde bylo příliš mnoho odhadů a spekulací. I přesto budu ale v budoucnu ke stromům a lesu přistupovat s větší pozorností i pokorou.
Mezi dvěma ohni
Martin Goffa
Autentická detektivka z českého prostředí, podaná velmi neokázale, se znalostí problematiky, bez zbytečného patosu, s přesvědčivými reáliemi, zkrátka tak, jak to Goffa umí.
Hlavní postava Miko je sympatickým vypravěčem neveselého příběhu o hledání okolností, které dohnaly k sebevraždě jeho starého kamaráda. Ve vyprávění se tu střídají témata vydírání, lobbingu a vlivu na politiky, zneužívání svěřené pravomoci a "podnikatelů z devadesátek". Příběhem se prolíná i začátek vztahu Mika s Terezou a velmi milým je svérázné osvojení opuštěného psa.
Třebaže ze závěru dýchá beznaděj, je vše o to realističtější, čtivější. Celkově jsou knihy s Miko Syrovým ze života.
Muž s unavenýma očima
Martin Goffa
Kniha se věnuje únosu "bílého koně", do něhož se zaplete i bývalý detektiv Miko. Je to sympaťák, myslí mu to a i když své osobní démony občas řeší alkoholem, má výborné postřehy a hláškami je trochu jak hrdina od Štěpána Kopřivy.
Je to první díl série s Mikem Syrovým, kterou jsem sice četla až jako několikátou v pořadí, ale vůbec to nevadilo. Tentokrát se jedná spíš o kriminální thriller než o detektivku a některé pasáže jsou hodně drsné.
Příběh je uvěřitelný, postavy věrohodné a styl vyprávění je i přes drsné téma občas velmi vtipný. Autor střídá ich a er formu, což podle mě příběhu sedlo. Zápletka mi sice přišla trochu nereálná (i když kvůli dvěma milionům odměny to pro policajta s jeho platem asi tak úplně mimo mísu není), ale její vyústění bylo logické. Celkově povedené čtení, na prvotinu dokonce výborné.
Vyhlídka na věčnost
Jiří Kulhánek
Moje druhé setkání s českou brakovou fikcí od pana Kulhánka.
Tentokrát děj popisuje "výlet" do Pekla, kde je cílem získat jako loveckou trofej hlavu Lucifera. Následky této výpravy jsou pro celý svět, …no pekelné.
Očekávala jsem akci a spád a dostala jsem dospělou porci - střelbu z nejrůznějších zbraní, brutální popis mučení hříšníků v pekle, to vše velmi pikantně okořeněné nejrůznějším biologickým materiálem. A samozřejmostí je černý humor, dobré dialogy, vtipné hlášky a spousta morbidních přirovnání:
- "- muselo by se ale stát něco podstatně horšího, než že mrtví vstávají z hrobů, aby to zastavilo Deutsche Bahn".
- "…hlavy démonů se rozcákly po stěně. Je zajímavé, jak se tu vše hned recykluje, než jsme se k nim dostali, nezůstal po nich ani kousek zbroje, nic. Tomu říkám environmentální politika!"
- "Krásná ložnice," zapružil jsem rukama o postel, "ani si nevrzne." "To samý by se dalo říci i o tobě," líbezně se usmála.
- "Dnes na tebe ale vážně nemám náladu, Charóne. A už jsem ti to jednou říkal... Teď přestaň kecat a vesluj, nebo ti tu loď potopím a budeš tu kraulovat jak bobr a vozit všechny na zádech."
Brutalita, sex a nadsázka - pro fanoušky zcela jistě srdcovka, mě se o fous víc líbí Štěpán Kopřiva, ale i tak jsem si to užila.
Velké maličkosti
Jodi Picoult
Děj je situován do USA, ale téma je aktuální i pro naši zeměpisnou polohu, protože rasismus nezná hranice. Příběh vypráví nejen o černošské ošetřovatelce a smrti novorozence, ze které tuto ošetřovatelku obviní, ale hlavně o tom, že předsudky jsou v nás zakódovány minulostí a výchovou, že rasismus je o výhodách jedné komunity na úkor komunity druhé.
Kniha přináší silné téma podané velmi emotivní formou. Nečekala jsem až tak výjimečnou knihu.
Hospodyně
Joy Fielding
Hlavní hrdinka Jodi je odjakživa poslušná (a přesto nemilovaná a přehlížená) dcera, která tak trochu nepatří do okruhu svých nejbližších. Celoživotně poznamená tím, že jedinou milovanou v rodině je její sestra, se od útlého dětství snaží získat pochvalu, aby tak "za zásluhy" získala lásku svých rodičů. Trauma dětství si přenáší i do dospělosti svým vzorcem chování, kdy v konfliktech vždy ustupuje a nechává se využívat.
Kniha je plná charakterových kreatur: bezcitný tatínek, vydírající maminka, sebestředná sestra, manžel hajzlík. Třešničkou na tomto dortu je hospodyně - manipulátorka světového formátu, kterou musí člověk občas obdivovat, i když její povaha je děsivě zrůdná.
Děj je většinou předvídatelný, ke konci trochu překombinovaný, ale i tak to bylo výborné čtení.