machina
komentáře u knih
Lesní poutník
Adalbert Stifter
Námět skvělý, ale zpracování mě trochu zklamalo. Příběh mi přišel (oproti líčení krajiny) takový až moc popisný... Klostermann mi v tomhle ohledu také sedl víc.
Nicméně silně se mnou zarezonovala tahle věta: "Georg se brzy svlékl, šel do svého pokoje - a ten osmapadesátiletý muž celou noc proplakal."
Skoncovat s Eddym B.
Édouard Louis (p)
Tenhle příběh je opravdu síla. DESETILETÝ kluk se snaží zapřít sám sebe, šikanují ho rodiče, příbuzní, "kamarádi" i spolužáci. Chce být jako každý jiný, snaží se přesvědčit okolí, ale i SEBE, že je / odteď bude stejný jako ostatní. Ale tohle vůlí prostě nejde změnit. To je na tom to nejsmutnější. Ta snaha, udělat cokoli, ale šikana prostě neustává. Vrchol byl, když ho nechali sníst chrchel, co mu plivli na mikinu. V tu chvíli se mi chtělo zvracet i brečet. Představte si, že by tohle byly vaše vzpomínky na dětství...
Je třeba co nejvíc knih/filmů, které každé homofobní společnosti ukážou, jak těžký život mají "jiní". "Jiní" nebývají těmi, kteří by někomu ubližovali, je to většinou naopak. Tyhle příběhy se musí stát obecně známým faktem, aby se dalo předcházet zničenému dětství. A šikaně obecně... Doháje, máme toho tolik co zlepšovat!!
Co muži dali a vzali
Tereza Čiháková
Dlouho jsem přemýšlela, než jsem tenhle komentář napsala.
Vypravěčku chápu. Nedokáže rozpoznat, že je s jejími vztahy něco špatně, to vidíme jen my. Potřebovala by, aby jí to někdo řekl. Ale ne jako odsouzení, že si za to může sama, to by ji naopak ještě víc zabejčilo a začala by se stranit okolí. A je sakra těžký se rozejít, když nemáte jiný zázemí nebo někoho, kdo vám schválí to, že odcházíte. Sebeobranou je, že na sebe začne být pyšná, že to utrpení zvládá. Tím si připadá silnější. Radši se přizpůsobí, než by se musela rozejít, to je moc velký krok.
Ale to čtenářky/čtenáři nevidí. Vidí jen blbku, která setrvává v destruktivním vztahu. Chyba je na obou stranách - autorka to musí lépe podat, aby lidé byli víc shovívaví k ženám, které trpí. Ve společnosti panuje chybné přesvědčení - ony si za to utrpení NEMŮŽOU SAMY! Není tak snadné odejít. Není snadné vidět se objektivně, to můžou jen ostatní. Musí jí to říct a pomoct jí odejít. Ne jí nadávat, že je kráva. Nadávat je tak strašně snadný...
Hlavní je mít oporu, ale proč jediná pozitivní postava je pořád SimoNA, když na druhém břehu stojí IvanKa? To mi dost vadilo. Byla to ironie?
Ta knížka vám dá pocit, že hrdinka to přece musí vidět, vždyť oba ti přítelové byli objektivně toxičtí. Proto by to chtělo buď zmírnit tu toxicitu, aby zlo bylo méně nápadné, nebo prostě víc vysvětlovat čtenářům/čtenářkám, že hlavní postava je paralyzovaná, že z toho sama jen tak nemůže ven, že potřebuje pomoct. Říct, jak to mělo vypadat správně. Co by udělala jinak. Aby ten příběh měl přínos i pro ženy, které trpí jakoby "míň" a toxicita jejich vztahu je plíživější, a přesto stejně destruktivní.
Citový život zvířat
Peter Wohlleben
Tahle knížka změnila můj náhled na život. Můj, lidský, zvířecí, houbový (nebo jak to říct :D).
K čemu jsou na světě klíšťata? A k čemu jsou vlastně lidi?!
Autor má díky své empatii plno zkušeností a k tomu má přehled o všech možných výzkumech zvířat (dostal mě, když se zmínil o Elli Radingerové, od které jsem četla loni vydanou Moudrost vlků).
Jediné, co mě brzdilo ve čtení, je kostrbatý, rádoby umělecký překlad. :-(
Expres Praha–Radotín
Pavel Bušta
Jestli ještě někdy uslyším, že mladí neví nic o životě, tak mu omlátím tuhle knížku o hlavu. O:-))
Líbil se mi skvělý styl psaní (tamto fakt byly přechodníky?! :D), smysl pro humor a ironii, peprně cynické příběhy... a i přes ty všechny úlety nemůžeme zapřít vypravěčův kultivující se rozum a hodné srdce. :)
Moudrost vlků: Jak myslí, jak vnímají a pečují o sebe
Elli H. Radinger
Knihu jsem si vybrala, abych zjistila, co bych se mohla od vlků přiučit. A nebyla jsem zklamaná. Vlci neskuhrají, nemrmlají, nic si o sobě nemyslí a stejně tak naše rádoby nadřazenost je jim ukradená. Umí jít dál, i když se stane něco fatálního; nepřemýšlí o sebevraždě. Milují svou rodinu, neřeší rozdíly mezi pohlavími a váží si seniorů. Dokážu si představit, jak skvěle a "naživu" se autorka musí cítit, když vlky pozoruje. :)
Média, psychoanalýza a jiné perverze
Jan Stern
NAPROSTO trefná kritika dnešní konzumní společnosti. PsychoANALytická sémiotika pohádek mi nesedla, stejně jako pár dalších myšlenek, přesto autorovu filosofii z velké části sdílím. Pro mě přínosná kniha, lepší než všechny knihy o reklamě, které jsem kdy přečetla.
Osm
Radka Třeštíková
Obdivuju tak brilantně zamotaný příběh, což autorka předvedla už u Bábovek, s tím rozdílem, že Osm mi přišlo propracovanější až do úplného konce knihy. Styl psaní autorky je prostě skvělý - svižný a vtipný. Detektivka je to jen lehce na začátku a na konci; spíš si čtenář/ka užije mezilidské vztahy, které jsou zde hlavně o lásce, žárlivosti a nevěře. Tenhle koktejl postavy pravidělně užívají, dokud z toho všechny nezmagoří. :D Nejsympatičtější postavou mi byla Šereda:-) a ve výsledku (překvapivě) i Alice.
Bábovky
Radka Třeštíková
Moje druhá kniha od autorky. Její styl psaní je moje krevní skupina, s příběhy jsem byla spokojenější než u "Dobře mi tak", postavy a jejich osudy autorka propletla naprosto geniálně, ovšem musím se přidat k názoru, že konec byl až moc otevřený. Jasně, v obyčejném životě "knižní konec" taky neexistuje, pořád jdeme dál, ale sakra - jsem tak navnaděná se dozvědět, co se stalo s paní Dobrovolnou, s Ondrou, s Nikolou a jejími mámami... Chybí mi prostě nějaká katarze... přece nemůžu volat paní Třeštíkové, jak by to bylo dál. :D
Domovní důvěrnosti
Jindřiška Smetanová
Postřehy starší, zkušené dámy, která je pokorná, slušná a umí ocenit drobné radosti života. Každá věta byla jako umělecký šperk, bohužel o to hůř se mi četla.
Vejce a já
Betty MacDonald
Zamilovala jsem si její styl vyprávění, kdy mluví, mluví, mluví a najednou bum - úder pořádné ironie, který mě ze začátku naprosto vykolejil - čtu to správně? -, ale později jsem si ho s neskrývaným smíchem užívala.
Skvělé názory rozumné ženy a ještě k tomu ty ironické dělobuchy mě skutečně odpalovaly do čtenářské extáze! Úžasá kniha!
Sex není zadarmo
Chester Brown
Chester Brown, ač to tak na první pohled nemusí vypadat, je sečtělý a inteligentní chlap, který hodně čte a je otevřený argumentům proti svému stanovisku, že prostituce není špatná. Snaží se vyvracet naše předsudky a musím říct, že mi jeho názory hodně rozšířily obzory. K zamyšlení je i jeho postoj k romantické lásce.
Dozvuky mých lásek
Graeme Simsion
Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla. Probudil mě až týden ve Francii. Co se to tam sakra dělo?! :D A potom konec... Všichni si odpustíme, všichni budeme vděční za to, co máme. Na jednu stranu neobvyklý konec, určitě praktický pro plno čtenářů, kteří žijí ve svých stagnujících vztazích a každý den vstávají s otázkou Proč jsem si nevzala Pištu Hufnágla? Na druhou stranu i tenhle konec je jen obměnou hollywoodských happy endů, kdy štáb luskne prsty a hlavní hrdina se změní. Odmiluje se od jedné, zamiluje do druhé, najednou je z něj úplně nový člověk.
Ale jasně, odpouštět je fajn a být vděčný je v tomhle světě nedostatečný lidský pocit, takže za tohle poselství autorovi děkuju. Stejně jako za citlivost a empatii Adama (která ovšem měla být už od začátku největší ke Claire, ne ke všem ostatním kromě ní).
Dobře mi tak
Radka Třeštíková
Ze začátku jsem byla nadšená. Autorka skvěle píše, vtipně i ironicky, má skvěle promyšlenou psychologii postav (vždycky jsem obdivovala, když autor/ka dokáže psát z pohledu opačného pohlaví). Ze začátku mě zaujal i příběh, doufala jsem, že tahle knížka půjde mezi mé oblíbené. Ale zakřikla jsem to.
Jasně, čekat, že se Boris nějak změní k lepšímu díky lásce, a začne odznova a lépe, bylo asi moc troufalé. Ale to, jak všechno skončilo... Nebo to měla být nějaká alegorie, co by se mělo stát všem nadrženým mužům a špatným otcům? Bez varování, bez poučení? Ale co všichni ti potrestaní okolo? Dobře jim tak?!
Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
Myslím, že k tomuhle autorovi člověk musí dozrát. Nebo s ním být nějakým způsobem sladěný. Prostě na rovinu - mně nesedl. Kde vidíte ten humor, o kterém píšete? Nejvtipnější mi přišel název knihy. Myšlenky měly asi něco do sebe, ale mně přišly obyčejné (ačkoli líbil se mi třeba jeho přístup k druhému manželství, na které jsem do té doby pohlížela jinak)... A prostě když někdo mluví o blahu lidí, a nemá rád psy, tak je mi podvědomě podezřelý.
Každopádně i kdyby vás ovlivnila jen jedna myšlenka jako mě, tak číst tuhle knihu rozhodně není zbytečné.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Četla se skvěle i díky střídání kapitol kdysi a teď.
Jane byla sympaťanda, aspoň že tak. Těšila jsem se na katarzi ohledně Simona nebo Monkforda, ale psychopati v té knížce byli snad úplně všichni chlapi (což mě ještě pár týdnů bude děsit). Štěstí, že tu knížku psal chlap, protože ženská by mohla být nařčena z genderových předsudků, ortodoxního feminismu a nevím, čeho ještě.
Nicméně jsem ráda, že i po přečtení o té knížce pořád musím přemýšlet. :)
Stepní vlk
Hermann Hesse
Nelekněte se depresivního začátku, autor nám postupně začne ukazovat, že život není tak marný.
Osobně sdílím myšlenku, že na deprese jsou velmi účinným lékem přátelé, kteří se smutného člověka snaží rozesmát a zapojit ho do společnosti a jejího dění.
Pan Klarinet
Nick Stone
Příběh je teda hooodně zapletený, a o to víc napínavý. :)
Četla jsem to na dvakrát, protože do strany 100 se to nedá číst, to si asi autor teprve rozepisoval ruku. Pokud můžu doporučit, tak čtěte až dál. Naopak těchtěch 100 stran, co přebývá na začátku, bych klidně ještě uvítala na konci, protože se to parádně rozjelo. :)
Můj pes Doggo
Mark B. Mills (p)
Bohužel mi to zas tak vtipné nepřišlo.
Reklamní nápady nebyly vůbec originální, konec příběhu byl takový suchý a velká láska taky zas tak velká nebyla. :( Řešily se hlavně intriky v práci, zklamání z rozchodu a ta nová přítelkyně byla spíš jen úlovkem z důvodu rivality mezi chlapy, kteří se nemají rádi. Doggo mě ze začátku štval, ale ve výsledku to byla nejlepší postava v knize. Musím říct, že jsem zklamaná. :(
