MadameR komentáře u knih
Matčina hra mě zaujala hned na první pohled a anotace se zdála být super. I když tento žánr moc často nečtu, něco mi říkalo abych tomu dala šanci a nelituji. Děj mě okamžitě vtáhl a s napětím jsem otáčela další listy. Opravdu jsem nečekala jak nakonec vše dopadne a překvapilo mě to. Jsem nadšená.
Předčilo to mé očekávaní. Mohu s klidným srdcem říct, že při čtení jsem se zase ocitla v mé teenagerské kůži, kdy jsem řešila podobné situace jako hlavní hrdinka Will. Bavilo mě jak si s tímto nelehkým údělem poradila, s vtipem a citlivostí. Přemýšlím jakým jedním slovem bych popsala tuto knihu a napadá mě inspirativní. Za mě rozhodně doporučuji.
Jedna z nejlepších autobiografií, které jsem četla. Velice mě bavil autorův nadhled, humor a styl vyprávění. Kovy je opravdu talentovaný a kreativní člověk, jsem velice ráda, že se v dnešní době, díky youtubu a internetu celkově se můžou takový lidé zviditelnit. I když nejsem typická cílovka Kovyho videí, tak ho přesto pravidelně sleduji. Jen patřím mezi mlčenlivé diváky, kteří nemají potřebu komentovat každé jeho video. Proto jsem ráda, že mu mohu zde vyjádřit svou podporu.
Kniha mě příjemně překvapila svou nápaditostí a originalitou. Příběh se odehrává ve viktoriánská Anglii, což je éra, která je mi velmi sympatická a baví mě o ní číst. Proto jsem ocenila úsilí autorů dozvědět se o této době co nejvíce a vložit do knihy opravdové problémy tehdejšího konvencemi svázaného světa. Kdyby byla kniha situovaná do dnešním doby, určitě by si postavy nemusely lámat hlavu nad tím, co je vhodné a co je považováno za nepřijatelné.
Hlavní hrdinka Evelyn je velice odvážná, tvrdohlavá a cílevědomá, musím však podotknout, že její chovní nebylo nepříjemné spíše naopak. Bavilo mě její špičkování se Sebastianem.
Tajemství, která se v knize postupně odkrývají jsou velmi šokující a na konci knihy jsem měla pocit, že ještě všechna nevyplula na povrch. Líbí se mi to, jak je kniha zahalená do zvláštního oparu nevyřčených tajemství, a proto se nemůžu dočkat dalšího dílu. Knihu vřele doporučuji.
Pohádku Kráska a Zvíře, podle které byl tento příběh inspirován, jsem nikdy moc v lásce neměla. Ale trny a růže mě učarovali, opravdu jsem jí četla jedním dechem a byla jsem nadšená. Kniha je čtivá, našla jsem tam vše co mám ráda. Počínající láska se přemění v akci a napětí a já jen nevěřícně zírala jak mi stránky mizí před očima. Kniha mě dostala do jakési extáze, kdy jsem nemohla normálně fungovat a každou volnou chvilku jsem si četla a když jsem nečetla tak jsem nad příběhem pořád přemýšlela. Nejde ani slovy popsat jak jsem z knihy nadšená.
Příběh se mi celkem líbil, ale našla jsem v něm maličkosti, které mě po čase začali vadit. Nejvíce mě zaráželo to jak Emily při každé příležitosti plakala. Snad v každé kapitole jí tekli slzy. Ano, život se sní nepáře, ale možná by jí tyto zkušenosti měli spíše posílit než srazit, tím by se její postava nějakým stylem posunula. Zatím co Gavin byl jak vždy úžasný - takový princ na bílem koni. Nedokážu si představit co by si bez něj Emily počala. Každopádně závěr byl pěkný a dopadl dle mého očekávání.
Než jsem knihu začala číst, myslela jsem si, že je to jen krásná pohádka plná princů, královen, dobrých víl atd.. Jenže jsem objevila krutý svět budoucnosti, kde se lidé neponaučily z historie. Když se Amerika dostane do paláce poznává svět plný intrik a nebezpečí skryté za pozlátky a šperky.
Bojovat o přízeň prince musí s 35 krásnými dívkami, a některé z nich se neštítí ani těch nejhnusnějších podlostí. Fandím Maxonovi, protože vztah mezi Aspenem a Amerikou na mě působil nuceně a nevěryhodně. Naopak vztah který si pomalu buduje s Maxonem je mi sympatický. Mrzí mě, že kniha neměla víc stran, mohl tak vzniknout prostor pro vedlejší postavy. Kniha byla zaměřená převážně jen na Ameriku a její pocity.
Nečekané setkání je moje první kniha od Gail McHughové a musím uznat, že se mi líbí její styl psaní. V příběhu není zdlouhavé a zbytečné popisovaní maličkostí a vše se zaměřuje na vztah hlavních hrdinů. Dále se mi líbí zpracování charakterových vlastností postav. I když se na první pohled zdá, že je tato kniha samé klišé, na mě tak nepůsobila. Vřele doporučuji.
Mám ráda historické romány, Anglii a téma čarodějnictví beru jako příjemný bonus. Proto jsem neváhala a knihu jsem si koupila. V ničem mě nezklamala spíše naopak. Mile mě překvapilo téma Jacka Rozparovače, které se v příběhu také mihne. Ze začátku jsem si musela zvyknout na deníkový styl psaní, naštěstí je tato forma kombinovaná z klasickým vyprávěním. Hlavní hrdinka je sympatická a i když se jedná o fantasy postavu je lehce uvěřitelná.
Gay tématiku jsem nikdy nevyhledávala ale mnoho pozitivních ohlasů vzbudilo mojí zvědavost, proto jsem se rozhodla, že si knihu přečtu. A mile mě překvapila. Simon je velký sympaťák a má skvělí smysl pro humor! Už od prvních řádků jsem si ho zamilovala. Podle mě by každá holka měla mít takového kámoše gaye, to by bylo super!
Ohodnotila bych toto pokračování klidně deseti hvězdy, protože bylo o dost lepší než první díl, ale i ten si zaslouží dle mých referencí plný počet.
Příběh je promyšlený, všechno souvisí ze vším. Na konci si jen říkáte: Při kotlíku, teď to nesmí skončit.. né teď.. chci číst dál i kdyby měla kniha 1000 stránek.
Ta obálka je dokonalá! I když by mohla být vázaná v pevných deskách.
Pokračování mne nezklamalo. Pohled více osob jsem brala jako vítanou změnu. Konečně se vyjasnili některé nesrovnalosti a lépe jsem chápala chování některých postav. V knize nebyla jediná pasáž, kterou bych považovala za nudnou. Nejvíce jsem si oblíbila Revu a změnila jsem názor na princznu Lyrnu.
Dobře promyšlený příběh. Hlavní hrdina Vélin byl sympatický, čestný ale nepředstavovala jsem si ho jako mladíka, v knize na mě působil starší. První polovina se mi hrozně líbila, to jsem nemohla přestat číst, děj mě naprosto pohltil. Druhá polovina byla horší, přibývala nová a nová jména a začala jsem v tom mít zmatek. Děj byl i tak poutaví ale hrozně mi tam vadil král. Tomu jsem prostě nemohla přijít na chuť. Vlastně jsem ani moc nepochopila proč se mu Vélin zaprodal.
Musím pochválit parádní překlad.
Příběh který zasáhne a vede k zamyšlení. Matka která bojuje jako lev za to, aby získala svou dceru zpět domů. Stále mě nepřestává udivovat, že i v jednadvacátém století se dějí takové věci.
Hlavní hrdinka Eadlyn byla vychovávaná v blahobytu a bezpečí paláce, takže její chování jsem brala jako naprosto odpovídající. Pravdou ale zůstává, že mi toto pokračování nepřirostlo k srdci tak jako předchozí série. Snad se to dalším dílem změní a já budu mile překvapená. Kiera Cass je famózní vypravěčka a její knihy se čtou rychle a snadno. Obálka opět nezklamala - ty šaty jsou nádherné a nadčasové.
Jako první mě na knize zaujala obálka! Ta je opravdu povedená a vystihuje děj.
Ze začátku mi Lena přišla docela nevyrovnaná a její myšlenky se na mě doslova křičely. Pak se tempo zpomalilo a já si mohla užít příběh. Možná jsem od knihy čekala něco víc proto 3*.
Tak už je vážně konec? Je mi z toho smutno. Zamilovala jsem si Florencii a celkově Itálii. I když musím uznat, že jsem hrdě zajásala , když se tam autor zmiňuje o Praze a dokonce ji knihu věnuje.
Děj uháněl strašnou rychlostí a já knihu zvládla přečíst za jedno odpoledne, což se mi ještě nestalo. I když mě překvapil konec, tak jsem si uvědomila, že tohle je přesně spisovatelův styl a jinak by to dopadnout ani nešlo. Skvělá série, moc doporučuji.
Jak bych si chtěla tuto knihu přečíst ale nepřečtu, protože u nás nevyjde 3 díl. To opravdu nemá cenu jí mít rozečtenou a nevědět jak to dopadne.
Hned po dočtení knihy jsem byla nadšená, příběh se mi líbil a nemohla jsem se dočkat pokračování. S odstupem 3 měsíců jsem se vrhla na Křišťálový meč a zjistila jsem, že si z předchozí knihy ani moc nepamatuji. Příběh ve mě neuchoval takové správné pocity a docela mě to mrzí.
Kniha se mi líbila ale nenadchla :)
Pro mě to bylo podobné jako číst nějaký časopis typu: Čas na lásku nebo Napsáno životem...člověka to v danou chvíli zaujme ale víc to neřeší.
Příběhy byly hezky promyšlené ale všechny hlavní hrdinky mi přišli (jak se říká) na stejné brdo. Autorka si mohla více pohrát s jejich charakterovou složkou.
Já osobně otevřené konce nemám ráda ale na druhou stranu to dodává možnost popřemýšlet o tom, jak by kniha mohla skončit.