madem komentáře u knih
Kniha plyne hezky pomalu. Jak uspořádat malou svatbu, zařídit si byt a sestěhovat se. Pokračuje těhotenstvím a porodem. Staví se ke všemu pozitivně, ale ne násilně.
Milé a příjemné posezení na jedno odpoledne.
Nápad je skvělý, ale jsou chvíle, kdy knize přestanete věřit. Neboť člověk obvinění ze špionáže je přijat k prezidentovi a ten mu uvěří. A samotný útok mi přišel hodně scifi.
První povídky byla skvělá, tak jsem se naladila. Druhá mi nesedla. A tak nahoru a dolů to šlo celou knihu. U některých jsem smíchy brečela, jiné se se mnou míjely.
Knížku jsem koupila, protože mi přijde, že teď není moc veselo. Chtěla jsem se alespoň trošičku pobavit. Knížka to splnila ne na 100%, ale na 200%. Já se tak smála, až jsem brečela.
Moc autorům děkuji.
Po přečtení Slastí a strastí života s doktorem jsem se těšila na volné pokračování. Mary má tři skvělé a zdravé holčičky, manžel má fungující praxi lékaře. Holčičky jsou hodně aktivní. Manžel je často pryč a Mary se nudí. Po chvíli začne kniha nudit i čtenáře. Nudila i manžela, protože jinak by své ženě nepodával "hormony" jako pomoc při přechodu.
Kdyby se vrátila Mary do práce, věřím, že by zase byla vtipná a skvělá jako v prvním díle.
Pro mě nejslabší kniha od autora, prostě mi nesedl hlavní hrdina.
Moc toho o nanotechnologiích nevím a tak mi trvalo, než knížka zabrala. Pak jsem se chvílemi fakt bála a konec je skutečně děsivý.
Velmi letmý životopis tří českých královen. Autor ale neuvádí moc letopočtů, moc nevysvětluje, pouze jim do úst a do hlavy vkládá myšlenky, které mohly mít a také nemuseli. Vše je nepřehledné a neuspořádané.
Když shrnu fakta, tak ke každé je to jedna A4.
Kniha nemá vůbec žádný spád a nešlo se do ní začíst.
Poezii moc neznám a nečtu, ale výzvy je výzva. Ve sbírce jsem našla jen velmi málo mě známých básní (Villon, Rilke Verlaine) a mnoho nových. Nejvíce mě zaujaly: Polštářek malého děvčátka, Litanie k svatému duchu od R. Herricka a Modlitba za babičku.
Přiznávám, že takové knížky běžně nečtu. Ale je čtenářská výzva a v naší knihovně je to jedna z mála knih vydaných letos. Jinak bych si ji nevybrala. Na mě je příliš "sladká". Má pár menších překvapení, ale na zadek jsem si z ní nesedla.
Krásné a pomalé plynutí vzpomínek autorky na její pobyt v Africe. Docela přesný dohad na její vývoj v budoucnu. A to nemohla tušit, že přijde samostatnost afrických států.
Bohužel v druhé polovině končí vyprávění a objevuje se jen mozaika, která místy do sebe nezapadá.
Moc jsem nepobrala, proč byla kniha napsaná. Když někdo říká, že měl hezké dětství, tak proč hází špínu na rodiče, to nepochopím. A tak nějak podobně.
Nechápu, proč byla tato kniha napsána. Kniha nemá žádný děj, nic se v ní neodehraje. Oba hrdinové se jen přesunují z místa na místo a nic neřeší. Také se oba změnili. Hlavní hrdinka, která na konci prvního dílu nabyla jistoty a rozhodnosti, je znova bázlivá, ani manželovi nedokáže nic říci, jen se užírá minulostí. Max byl rozhodný a živý, nyní je to pouhý stín. Na konci prvního dílu měl vše vyřešeno a nyní po deseti letech se opět utápí ve smutku.
Kdo má rád první díl, nedoporučuji číst tento, zklame.
Ač je kniha starší, tak jsem se u ní hodně nasmála. Některé věci stále platí a při soužití se zdravotníkem obzvláště.
Dost dlouho jsem nemohla uvěřit, že čtu Glukhovského. Bylo to úplně jiné než Metro. Pak jsem se začetla a ... skvělé. Oceňuji nápad, dozvídat se minulost přes smartphone. Postupně a pomalu se vracet a zjišťovat, co a proč je dost dost dobré.
Škoda pomalého začátku.
Líbí se mi nápad na obrácenou kuchařku - jedna polovina řešící a druhá hřešící. Problémem pro mě je rozdělení - občas bych recept dala do druhé poloviny.
U pár receptů chybí poměr surovin a to se pak dělá blbě.
Párkrát jsem zabrousila na Módní peklo. Tato kniha je sbírka nejdůležitějších článků o módě a oblečení. Dobře poradí co na sebe - a to hodně konkrétně. Nákresy postav a co se k nim hodí. Jak naplánovat šatník a co k tomu potřebujeme koupit.
Vím, že nejdříve si chci koupit tuto knížku.
Nevím, proč jsem uvěřila, že by se dalo podle této knihy vařit. Nedá!!! Ale je plná nááádherných fotek jídla.
Šest povídek, které vám ukážou trochu jiný svět.
Pro mě je nejlepší a nejzáhadnější Monte Veritá. Nejšílenější Takový obyčejný fotograf (i když jsem na začátku povídky hlavní hrdinku nemusela, na konci ji lituji). I hrdinka Jezírka je na začátku nesympatická, ale změní se to i u ní. A u Starocha jsem konec četla několikrát, jestli jsem se fakt nespletla.
Velké myšlenky jsem ani nečekala, ale mile mě překvapila. Hodně jsem se nasmála.