madem komentáře u knih

Kniha se je na začátku trochu rozvláčnější, než nám autor vykreslí venkov, postavy zde žijící.
Pak děj mírně zrychlí a na konci bych čekala velký spád. Ve skutečnosti je to opět mírné a poklidné.
Jsem od autora zvyklá na konce rychlé a zcela nečekané, přišlo mi, že to snad psal někdo jiný.

09.03.2020

Pro mě jedna ze slabších kousků autorky. Nevěřím, že by se to mohlo takto stát. Že by si někdo nevšiml, že ...

04.03.2020

Josef Fouché byl rozporuplná postava. Chtěla jsem zkusit dozvědět se víc, ale po přečtení knihy ho jako historickou osobnost mám ráda mnohem méně. Zweig na něm nenechal nit suchou a moc kladného taky nenašel. A ještě to chvílemi bylo táááák dlouhé.

04.03.2020

Některé povídky byly výborné: Hlavně si nedělat radost, Když vás někdo shodí, Pádlo versus Vysočany. Některé byly naopak slabé. Někdo si svoje najde, jiný ne. Knížka je tím tak trošku nevyvážená.

04.03.2020

Pán Bůh se nudí a tak si jde na zemi hledat práci. Spolu s personálním ředitelem tak prochází, co Pán Bůh vlastně umí. Projdou veškerý zázrak stvoření, ale z jiného úhlu.
Částečně je kniha hodně k zamyšlení, jsou zde počty kolik lidí zemřelo při zemětřesení, utopení s úmyslem, zasaženo bleskem, ... A pak jsou i vtipy: Pán Bůh chtěl vytvořit i lepšího člověka. Zkoušel litinu, zkoušel železo, ale měl problém.
"Rezavěl. Lidi v suchém podnebí rez netrápila, ale v přímořských oblastech to bylo neřešitelné. Ve vlhku na nich naskakovaly rezavé skvrny a navíc měli zrzavé vlasy.
Bylo to moc ošklivé?
To ani ne, ale každému se to nelíbilo. Radši jsem výrobu přerušil.
A co bude s Angličany?
Nechám sérii doběhnout."

27.02.2020

Bylo mi líto hrdinů Sienkiewiczovi trilogie. Takový skvělí, stateční a čestní a tak zle většina dopadla. A Polsko nezachránily.
V této knize jsem měla pocit, že se vše opakuje. Jozef Poniatowski je tak čestný, že raději volí smrt a prohru, než aby se zachoval zbaběle a zradil prohrávajícího Napoleona. Polsko však nezachrání.

27.02.2020

Za povídky z protektorátu a koncentračních táborů bych dala 5 hvězdiček. Ale dvě torza z poválečných dob táhnou knihu dolů.

21.02.2020

Byla jsem hodně zklamaná. To není kniha o kávě!
Je pouze o tom, jak z pěny od kávy utvoříte obrázek. Nejdříve jednoduché obrazce podle šablon, poté sami pár obrázků: srdíčko, tulipán. A nakonec z pěny tvarujete postavy do výšky (nad kafe, z hrnečku ven) a barvíte polevou a sirupy (spící pandu, horu Fudži, ...).
A o kávě nic moc.

17.02.2020

Více než knížka mě oslovila odvaha autorky vydat se pěšky zakázanou cestou. Kdysi jsem viděla dokument o tibetských dětech, utíkajících se své země pryč, ale o tom, že tuto cestu dobrovolně absolvovaly dvě Češky, jsem netušila.

17.02.2020

Knihu jsem měla problém dočíst. Na začátku to bylo nadějné: děvčátku umřou rodiče a ono jde ke známým. Potýká se s chudobou a odcizením od ostatních dětí ve městě. Ale pak se kniha táááááááák vleče a nic se neděje. Ano dostane se na vysokou, najde manžela, začne psát, ale je to tak zdlouhavé.

06.02.2020

Nechápu, proč byla tato kniha napsána. Kniha nemá žádný děj, nic se v ní neodehraje. Oba hrdinové se jen přesunují z místa na místo a nic neřeší. Také se oba změnili. Hlavní hrdinka, která na konci prvního dílu nabyla jistoty a rozhodnosti, je znova bázlivá, ani manželovi nedokáže nic říci, jen se užírá minulostí. Max byl rozhodný a živý, nyní je to pouhý stín. Na konci prvního dílu měl vše vyřešeno a nyní po deseti letech se opět utápí ve smutku.
Kdo má rád první díl, nedoporučuji číst tento, zklame.

29.01.2020

Opakovaně jsem se zkusila do knížky začíst. Čekala jsem vtip, ale žádný zázrak to nebyl. Pak mi přišla upomínka z knihovny a já musela knížku vrátit nedočtenou. Tak snad někdy v budoucnu to bude lepší.

02.08.2019

První díl mi přišel občas vtipný, tak jsem sáhla po druhém. Jenže to, co bylo vtipné v jedničce, tak se vyčerpalo a nějak to už nefunguje. Desiré mi je místy fakt protivná a nesympatická. Kniha postrádá lehkost a vtip.

21.05.2019

Moje první setkání s autorem. Moc jsem od toho nečekala. Kniha ale překvapila, zhltla jsem ji během večera.
Těším se na další setkání.

16.05.2019

Viděla jsem film Nepřítel před branami. Byla jsem zvědavá na knihy, která ztvárňuje souboj dvou odstřelovačů. Mnohem líp, než film vystihuje i německého Thorvalda a také Táňu. Také konec je jiný než ve filmu, a přiznávám, že je to tak lepší.

16.05.2019

Měla jsem úplně jiné očekávání. A hned první povídka mě dokonale uspala. Bylo hodně konverzační a žádný děj.
Musela jsem se nutit, abych knihu dočetla.

02.05.2019

Pět povídek, které vydají zajímavě, ale ne všem vydrží správné tempo až do konce.
Neohlížej se, miláčku - aneb jak nemá skončit výlet do Itálie.
Nejpozději do půlnoci - dovolená tentokrát v Řecku. Čekala jsem zajímavější konec.
Případ na hranici - tak nějak po pár stránkách jsem zjistila, že vím, jak to skončí.
Křížová cesta - upocený výlet do Jeruzaléma, který se ne všem vyvedl.
Šestá síla - povídka, při které mě opravdu mrazilo.

18.03.2019

Moc jsem si chtěla knihu přečíst. Půjčila jsem si ji. Ale asi stárnu, protože tak malé písmo jsem v žádné knize ještě neviděla. Po pár stránkách mě začala bolet hlava i oči.
Šance dočíst byla mizivá.
Tak si počkám na jiné vydání.

Životopis Miriam Terezie Demjanovičové je velmi krátký. Autor se ho pokusil natáhnout tím, že každý fakt, který se dozvěděl, v knize raději zopakoval.
Jinak se kniha četla velmi rychle. Život ženy, jejíž rodina pocházela ze Slovenska, byl náročný a přitom obdivuhodný.

04.03.2019

Nemůžu hodnotit. Tohle není knížka. Je to jen obrázkový soupis námětů, co dělat ve dvou.
Něco se doplňuje (jak jsme se poznali, co se nám na druhém líbí), něco je pro některé nesplnitelné (dáme si poslední cigaretu a přestaneme spolu kouřit).
Tento sešit může být hezkým dárkem, pokud jdete na svatbu a nevíte, co koupit za dárek.