Mahulenka86
komentáře u knih

Milé, oddechové “vánoční čtení. Za tímto účelem jsem si knihu koupila a ten splnila.


I přes zrůdné prostředí a zlou dobu na mě tento příběh působil až neuvěřitelně jaké "štěstí" hlavní hrdina měl. Kniha je to ale čtivá a do děje vtáhne.


Tato tématika je téměř vždy sázkou na jistotu...člověk cítí tu bezmoc, utrpení a zároveň touhu po přežití z každé stránky...čtu se zatajeným dechem a jsem ráda, že jsem doma na gauči...ještě dlouho po přečtení knihy v sobě nosím pocit znechucení, že se něco takového dělo a obdivu k těm,kteří to přežili jako toto Mengeleho děvče. Je dobré na tuto dobu nezapomenout, alespoň přečtením této knížky...


Hana ve mně vyvolala silný zážitek,a tak jsem si se čtením Slepé mapy dávala na čas...bála jsem se jestli se mi po Haně vůbec bude líbit. A líbila, a jak, strašně moc...a jen mě ujistila,že jde opravdu o mou nejoblíbenější naši autorku! Smekám a těším se na Hotýlek.


Průměr, který stačí přečíst pouze jednou. Nicméně další díly vyzkouším.


Až to,že ráno brzy vstávám mě donutilo v jednu hodinu po půlnoci knížku odložit -'za dva večery prečteno. Ač to není můj žánr a asi ani nebude, tak se mi to líbilo....při čtení jsem občas zvedla oči a rozhlédla se po pokoji abych se ujistila kde jsem a že se mi nic podobného neděje :).


Zážitek! Přečetla jsem jedním dechem. Dlouho se mi nic nelíbilo od českého autora jako tato kniha.


I přes předvídatelnost příběhu jsem se dojala:). Odpočinková četba na víkend.


Obě autorovy knihy jsem přečetla za sebou a ani od jedné jsem se nemohla odtrhnout. Trochu mi ale vadilo,že do příběhu byla zatažena nejprve vnučku a teď dcera. Mii fandím, doufám, že z ní příště neudělají úplnou trosku.


Pár otázek na vyšetřovatele bych měla :), ale jinak super čtivé, napínavé, hlavní postavy přiměřeně sympatické. Žádná nuda!


To, jak se prolíná dějem v oněch hrůzných podmínkách dětská dobrota, naivita a přesto touha po dobrodružství,to ve mně zůstane. Příběh,který jsem lačně přečetla za jeden den a budu si pamatovat.


Nechci knihu zavřít a odložit, chci číst ještě dál...chci s nimi ještě být.
Příběh z války, který nepopisuje zvěrstva na první dobrou, ale přesto víte, že se tam dějí.
Častokrát jsem měla i slzy v očích.


Zmatek? Nebo tak to aspoň působilo na mě. Po dočtení nevím už kdo byl kdo, i když...možná jsem to nevěděla ani při četbě. Některé postavy mi byly sympatické, tudíž mi přišla jejich část krátká a všechno tak nějak bez konce.


Začala jsem Veronikou a měla jsem co dělat abych knihu neodložila, jak nesympatická mi byla. Jáchym to trochu vylepšil, nicméně ze všech autorových knih u mě tato na posledním místě.


Must have :). Knížka se mi líbila moc, nejdříve jsem si jednou za čas přečetla kapitolu jedné z hrdinek knížky, ke konci jsem se ale už nemohla odtrhnout,nechala všeho a všechny a jen četla a četla.


Nepodceňovat tuto knihu a přečíst! Nemůžu ani říct, která z knih se mi líbila více. Obě pro mě mají svá skrytá poselství. Hlavou se mi honí myšlenky jako přátelství, rodina, poznání sebe sama, překonání se a umění znovu začít žít.


Trvalo mi precist si knihu dva roky, nechtela jsem cist neco tak smutneho. Ted ale prisel ten spravny cas a precetla jsem ji za dva dny. Skvela knizka s poselstvím.


Knizka nebyla spatna, ale na to, ze se v ni objevila temata opustenych deti, pokusu na nich, homosexualita, rakovina, tak mi prisla trochu nudna. Cekala jsem, ze doktorka Solomonova dostane vic prostoru at uz v sirotcinci, tak potom v nemocnici.
