Majrek komentáře u knih
Pokud jde o představivost hodně za hranou, pak mají Japonci před ostatními národy světa asi velký náskok... Kdybych už anime a mangu neznal, řekl bych, že je to všechno "nechutné", ale jako poučený laik při scéně zvracení jedné osoby do úst druhé osoby jen blahosklonně prezidentsky pokyvuji hlavou a říkám si: "Jasně, nic neobvyklého"... Litry krve jsou už samozřejmě ustálenou zvyklostí. Ale musím uznat, že jsem opravdu zvědavý na další díl... :)
Já byl také velmi spokojen, i když bych knihu nedoporučil úplným začátečníkům...
Podle mne je úroveň znalostí k plynulému čtení nutná spíše na stupni A2/B1 (vyskytuje se tu hojně minulý čas nepravidelných sloves, občas fráze, subjuntiv, atd.). Ale čtení je to pěkné...
Moc pěkný počin. Hubert a Hugo také vůbec nejsou špatní, ale tady se autor vyřádil, popustil uzdu fantazii a výsledek stojí za to!
První příběh, odehrávající se v Římě je dle mého názoru opět perfektní, kromě akcí nepostrádá skvělé nápady. Druhá část knihy už mi přišla býti trochu slabší (jak tématem, tak i zaměřením - sklouzává už více k sociální kritice a vzdaluje se hravé fantazii), ale pomyslná laťka stojí ještě pořád dost vysoko...
Jsou to takové veselé příhody, které píše sama smrt - ideální čtení do sychravých dnů...
Legrační je už název knihy v originálu: "Im Rücken steckt das Messer" (čili Nůž je v zádech)... Nevím, proč překladatel volil zcela odlišnou a eufemistickou translaci - asi aby útlocitného českého čtenáře tolik nevyděsil... Kniha nás nejprve uvede do oboru patologie a soudního lékařství a pak nám předkládá různé zajímavé morbidní historky, které čtenáři ocení jistě mnohem více, než jejich hlavní aktéři...
Nápad výborný, zpracování velmi dobré, pointy příběhů někdy na dětský věk trošku morbidní, ale budiž - děti neštěstí ostatních nějak dramaticky nevnímají. Příběhy povrchnější, ale hezky vypravované. Pro mne osobně jsou ilustrace tou nejslabší stránkou knihy, ale celkový pozitivní dojem nezkazí...
Četl jsem doslova jedním dechem - od knihy jsem si snad neodskočil ani "na stranu", dokud jsem ji nedočetl. Příběh perfektní, prolínání časových rovin mi skvěle sedlo, každá z postav byla něčím osobitá a skrývala větší či menší tajemství; ponurá atmosféra viktoriánské Anglie byla až mrazivě přesvědčivá. A ty ilustrace! Jedním slovem: nádhera!
Samozřejmě, je to komiks (nebo chcete-li "grafický román") určený výhradně pro dospělé, a to ještě ne pro slabší povahy, protože se zde násilí, erotika a smrt vyskytuje v opravdu vrchovaté míře. Každý prvek ovšem do příběhu perfektně zapadá, jako oblázek do mozaiky. Jen jsem se neubránil pocitu, že blonďatá hlavní hrdinka je spíše Francouzkou, než Angličankou...
Knihu rozhodně doporučuji - už jen pro zajímavý a netradiční pohled na pojem "inzulinová rezistence", v diabetologii tolik skloňovaný...
Velmi dobrá učebnice španělštiny, pracující s ověřeným systémem četby textu s pochopením - následným výčtem slovíček, gramatikou a cvičeními - nechybí odkazy na fráze v textu (jichž je ve španělštině požehnaně), souhrn nepravidelných sloves s jejich časováním, atd. Zbývá jen maličkost - všechno se to naučit...:)
Druhý díl je možná ještě o kapku lepší, než první... Snad pro to množství narážek, které si vychutnají až dospěláci.... :)
Já mám prostě styl Dana Černého rád - je to vtipné, originální, správně ulítlé a úžasně kreslířsky vystižené - u každého dílka se s dětmi (a nejen s nimi) dobře bavím. A ani mu jakožto litoměřickému rodákovi nemusím moc nadržovat... :)
Jak může v praxi fungovat kniha poslepovaná Jamesem Gossem z fragmentů vzniklých z pera Douglase Adamse? Odpověď je možná překvapivě jednoduchá - skvěle! Kniha je nejenže vtipná a Adamsovsky originální, ale v průběhu čtení neustále odhaluje další vrstvy dokonale propracovaného příběhu. Nechybí samozřejmě ani množství úžasně fantasmagorických paradoxů a důmyslné znásilňování fyzikálních zákonů - čtenáři sci-fi tolik milované u Stopařova průvodce. Takže nezbývá než dílo s palcem vztyčeným vzhůru doporučit!
Zajímavě komponovaná kniha, seznamující čtenáře jak s jednotlivými souboji (převážně středověkých rytířů) v kontextu své doby, tak i s detailními popisy jednotlivých zbraní a technikami šermu. Samozřejmostí jsou četné ilustrace.
Kniha sice má své malinkaté "mušky" (pro mne osobně v líčení některých příhod z osobního života, či poněkud odvážným tvrzením a někdy až doslova "vařením z vody" u tématu topologie vesmíru), nicméně autorce rozhodně nelze upřít jedinečný talent pro popularizaci vědy, která je pro běžné laiky (a dokonce i pro matematické antitalenty - jako v mém případě) v oblasti relativistické fyziky obtížně uchopitelná. Také věřím v konečnost vesmíru a děsí mne singularity, nebojím se proto dát pět hvězd :)
Pro mne osobně velmi rozporuplná kniha - na jednu stranu jsem doslova hltal famózně popsané prostředí Jeruzaléma, na druhé straně jsem se nerad vracel do prostředí Moskvy, kde mi celkové vyznění příběhu připadalo poněkud přeplácané a fantasmagorické. Snaha parodovat tehdejší poměry tak bila do očí, až si člověk říkal, zda to má autor při svých vyjadřovacích schopnostech a představivosti zapotřebí. Ale musím uznat, že Bulgakov má nesporné vypravěčské nadání a celkový dojem z knihy je velmi dobrý.
Žádné strohé líčení rodů a druhů kaktusů - toto dílo je vskutku velice čtivé, a to nejen pro "zasvěcence" z řad kaktusářů... Zajímavá je jak Fričova osobnost, jeho dobrodružný duch, tak i setkávání s indiány. Neobyčejné jsou i útrapy, které hlavní postavu provázely na každém kroku...
Propracovaný příběh a vypravěčské nadání se Danu Brownovi rozhodně upřít nedá. Každý z jeho románů má něco do sebe, čte se jedním dechem a rozhodně mu nechybí napětí. Prostředí Florencie je velmi přitažlivé (zejména pro toho, kdo si toto město zamiloval, jako já). Dílu bych vytknul jen jeho zbytečnou rozvleklost (některé pasáže se zbytečně často opakovaly, jakoby čtenář trpěl podobnou amnézií jako profesor Langdon a autor mu musel připomínat, co se přihodilo) a pak ty občasné vsuvky, místy až komické (úplná ztráta vlasů v důsledku stresu, krevní podlitina na hrudníku značící "vnitřní krvácení", virus pronikající "buněčnou stěnou" (kterou živočichové nemají) - a podobné nepřesnosti, které mají román učinit zajímavějším, ale autor se tu pouští na velmi tenký led). Ale celkový dojem je určitě dobrý - pozitiva rozhodně převažují.
U této knihy jsme jako studenti ocenili nejen její obsah, ale také praktický formát. Na zkoušce z farmakologie se toho dalo využít - její velikost se totiž shodovala s Brevířem, který bylo dovoleno používat jako pomůcku na potítku - někteří studenti farmakologii obalili titulní stránkou z Brevíře a
mohli opisovat... tedy do doby, než si kontrolor všiml, že na "Brevíři" z boku chybí tištěná reklama a první exemplář zabavil... Ach ty zlaté časy na medicíně... :)
Pro dnešního diváka je jednání postav poněkud naivní až nerozvážné a vyprávění místy rozvláčné, ale když se vžijeme do doby, kdy Bram Stoker svůj román psal, snadno pochopíme, že musel čtenáře na fantastické schopnosti Drákuly teprve připravit. Dílo je velmi čtivé. Vyprávění formou deníkového zápisu je také zajímavé.