Majrek komentáře u knih
Velmi zajímavá publikace, shrnující zejména Einsteinův vlastní život a skromnější měrou i ten "vědecký" (zájemcům o vlastní Einsteinovo dílo bych doporučil spíše složitější monografii Einsteinův vesmír od Michia Kaku), s bohatou fotodokumentací. Jen ten nadšený, americky laděný tón bych možná zmírnil - Einstein byl nepochybně svobodomyslným člověkem, ale zároveň i realist a nejen naivní snílek. Některé věty jsou k pousmání, např. ze strany 147 (v souvislosti s McCarthismem): "..nebyl zvyklý (Einstein) na bouřlivé projevy demokracie, a tak si neuvědomil, že nakonec půjde jen o další z rychle se střídajících módních politických nálad..". Nu, pokud byl mccarthismus "módou" společnosti, tak tedy dost nebezpečnou a pro některé jedince doslova smrtelnou.. Ale budiž, politiky a amerického nazírání na svět je v knize opravdu jen velmi málo. Takže odřených pět hvězd - ale knihu určitě doporučuji!
Autor v sobě nezapře britské vidění světa - materiál má pečlivě nastudovaný , snaží se být objektivní (samozřejmě tak, aby příliš neurazil svou domovinu) a sledovat dějiny v souvislostech. Někdy se vypravování omezí na přehled bojůvek, letopočtů a přelévání vlády nad roztříštěnými oblastmi různými mocnostmi, což působí poněkud nestravitelně. Ale je pravdou, že Itálie byla opravdu po většinu času rozdrobená na městské státy či oblasti, takže se společné prvky leckdy hledají obtížně. V závěru je uveden jakýsi "cestopis" od Turína po jih, který ve zkratce shrnuje historii větších měst. Za mne celkový dojem 4,5*.
Příjemná historická procházka okolo známého rodu Habsburků, s občasnou letmou medicínskou vsuvkou. Kdo četl pár knih od Hanse Bankla, nedozví se zřejmě nic převratně nového, ale bude jistě i tak spokojen
Tak jsem si to doma taky zkusil - do jedné ruky jsem si vzal motorovou pilu a do druhé katanu. Která ruka vyhrála? Dal jsem šanci oběma stejnou, ale zbabraly to obě - sotva se do sebe pustily, pila se zakousla do oceli, až létaly jiskry. No, a teď se ty mé ruce poněkud osamostatnily! Osvobodily se od mého těla a poskakují tady na zemi, zatímco já se stylizoval do role sensei (učitele) Dendžiho a Power, snažím se hledat útěchu v alkoholu a pomalu čekám, až mi ty zpropadené ruce dorostou nebo přiskočí zpátky. A ono pořád nic... Ale trochu vážněji - i pátý díl je příjemný a osvěžující masakr - je vidět, že Chainsaw man má stále co nabídnout...
Objevují se nové postavy, a tak trochu komplikují přehlednost, ale příběh se stále rozvíjí dál, což je příjemné překvapení. Oproti stejnojmenné anime je děj v manga verzi o dost "nahuštěnější".
Zajímavé legendy a příběhy z vybraných oblastí Španělska, povětšinou končící stejně chmurně jako slavné opery... Nesou v sobě jasnou stopu maurské historie (která se vtiskla nejen do oblasti Andalusie), ale také jasný vliv církve (pokud někdy něco dobře dopadne, pak za tím stojí laskavá rada kněze, nebo usilovné modlení...). Některé motivy nám budou připadat povědomé i z naší bájné historie. Kniha se čte lehce, takže pokud se chystáte na Iberský poloostrov, mohu jen doporučit!
Manga zpracování slavného úseku našich dějin, ve kterém je špatně úplně všechno, nač se člověk podívá. Tedy až na úroveň kresby. Už to v diskusi bylo trefně vyjádřeno slovy, že se dílko svou věrohodností může srovnávat s filmem P.Jákla (to jsem si na začátku také myslel, po přečtení mangy mám ale pocit, že Jakl má k Palackému přece jen blíž, než Japonci). Historie je zde znásilňována více, než lepé děvy.. Ale o historickou věrnost autorovi jistě vůbec nešlo - snažil se zřejmě japonskému čtenáři mangy (otaku-ovi) přiblížit svět evropského středověku a mentalitou postav naopak zůstal ve fantasy říši Dálneho Východu. Pokud toto člověk přijme, a dokáže se odosobnit (a že je to opravdu náročné), pak se to číst dá..
Bizarní zjev chlápka tak trochu poznamenaného motorovými pilami mne v knihkupectví spíše odpuzoval. Říkal jsem si, jaké pitomosti jsou ještě autoři schopni vymyslet, aby zaujali své potenciální čtenáře. Pak mi dcera dala tuto mangu přečíst a já se nad tou ryzí "japonskostí" musel usmívat - je to takový obrázek všedního dne v zemi Vycházejícího slunce - po ulicích běhají ďáblové, v autech si vozí zadek kamarádi z Jakuzy. Ti méně šťastní splácejí dluhy z dávné minulosti a přitom živoří, kolem nich se hemží zmutovaní mazlíčci a pokud se dá občas slušně vydělávat, tak jedině tím, že člověk loví pekelné pohůnky... Samozřejmě s pomocí jiných pekelných pohůnků. Nu, bere-li to člověk s nadsázkou a pochopením pro asijské sado-maso, pak se jedná o začátek slibné série....
Ulítlá, sprostá, krvesajná, agresivní, sobecká, nepořádná, špínumilující, nebezpečná, ale zatraceně sexy "upírka" v druhém dílu této manga série na sebe tak trochu poutá pozornost... No, pochopitelně kromě hlavního hrdiny a ďábelských bytostí, kteří ovšem trochu zvrhlého heterosexuálního mužského čtenáře těžko tolik oslní... Překvapivě dobrý druhý díl!
Pokud jde o představivost hodně za hranou, pak mají Japonci před ostatními národy světa asi velký náskok... Kdybych už anime a mangu neznal, řekl bych, že je to všechno "nechutné", ale jako poučený laik při scéně zvracení jedné osoby do úst druhé osoby jen blahosklonně prezidentsky pokyvuji hlavou a říkám si: "Jasně, nic neobvyklého"... Litry krve jsou už samozřejmě ustálenou zvyklostí. Ale musím uznat, že jsem opravdu zvědavý na další díl... :)
Ano, Kukly. Jsou všude, kam se podíváte. Ve sklepě, na půdě, ve špajzu, pod židlí, v závratných výšinách i v nedozírných hloubkách. Pokud tedy čekáte hororové scifi s pořádnou dávkou vetřelčích zárodků, které se jen třesou, aby vás vyžraly zevnitř a čekaly jen na malé zaváhání a hned se na vás vrhnou, pak si tuhle knihu...rozhodně nečtěte!
O Kuklách v ní totiž není takřka nic. Není to překladem - originál zní "The Chrysalids", tedy opravdu Kukly... Ale nebojte se, tím mé posměšky končí, protože nedostatků obsahuje kniha opravdu jen poskrovnu. Jak už je u Wyndhama typické, na nic nečeká a hned vás bez zbytečných okolků vtáhne do děje. S různými typy neslavných konců lidstva to opravdu "umí" - alespoň já se od knihy nedokázal odtrhnout. Nevím, zda je to vypravěčským umem, rafinovaným dávkováním děje, nebo kombinací těchto a více faktorů, ale Kukly se zkrátka dobře čtou a u mne svou kvalitou "dýchají na záda" slavnějším Trifidům.
Rozhodně to není špatné, jen příběh se mi zpočátku zdá být dost zamotaný a nesourodý, se špetkou nelogičnosti (například na policejní stanici nepoznají, že si hrdina změní vizáž, aby se nedal identifikovat, atd.). Také mi vcelku vadí do očí bijící reklamy. Tedy - kromě té největší, patriotické - na město Jihlavu - teď, když už vím, jaké horory se tam denodenně odehrávají, se tam prostě musím vypravit! :)
Nechtěl bych, věru, toto dílo kvůli jeho archaismům, květnatým vyjádřením a všelijakým kudrdlinkám, překládat do cizího jazyka. Ještěže jsem Čech a mohu si je přečíst ve své mateřštině. A je to, namoutě, pěkné čtení, jak to v tom slovanském nebi a v zemích pod ním všechno pracuje, hartusí, veselí se, pracuje, jí a pije, opět pracuje, ševelí... A všechno s láskou. Možná proto mají i bohové tak blízko k lidem. A ráj je naší zemi tak blízko...
Já byl také velmi spokojen, i když bych knihu nedoporučil úplným začátečníkům...
Podle mne je úroveň znalostí k plynulému čtení nutná spíše na stupni A2/B1 (vyskytuje se tu hojně minulý čas nepravidelných sloves, občas fráze, subjuntiv, atd.). Ale čtení je to pěkné...
Pozoruhodé dílko spisovatele vpravdě renesančního, všestranného, patřícího k vzácně se vyskytujícímu (a doufejme, že ne vymírajícímu) druhu filozofujících vědců se schopností vnímání širších souvislostí. Začínáme zahrádkami - hledíme na ně z mnoha myslitelných úhlů. Posléze opouštíme rodnou hroudu, abychom podnikli pár exkurzí do zahraničí. Na skok zavítáme do Řecka (pro mne osobně nejkrásnější část knihy) - nahlédneme na sopečný ostrov Théra (Santorini) a pak se přesuneme na Athénskou akropoli a pokusíme se zachytit pradávnou esenci zdejších mystérií. Autor nás dále přenese přes oceán za indiány a krátce i na několik dalších míst. V druhé půli knihy se snažíme proniknout do světa klimatologie a globálních proměn, přičemž se nás mírně optimistický tón snažít zachránit před depresemi. V samém závěru nás čeká krátké shrnutí, podobající se svým vyzněním vlídnému finále, jako vystřiženému z Čajkovského páté symfonie... Děkuji zejména za větu "Pijí ostrov v homeopatických dávkách" - to je vyjádření přímo geniální (ve vztahu k vinné révě a ostrovanům, žijícím na sopce).
Sbírka zajímavostí a perliček z oblasti historie, občas s důrazem na medicínskou stránku. Jak už bylo v komentářích správně podotknuto, nejedná se o žádné osobní historky rakouského patologa. Dokonce jsou mnohdy medicínskému tématu i poměrně vzdálené, poněkud neucelené, přesto zajímavé a čtivé. Překlad někdy dosti zakolísá a výsledkem jsou nepřesná až zavádějící vyjádření (například str.159: "...což mělo za následek neustálé podráždění a tvorbu nových nádorů. Ty zase měly tendenci narůstat a měnit se v karcinomy..." Čili nádory se měnily v nádory...). Když se ale nad tyto občasné nedostatky povznesete, je to zajímavé čtivo.
Moc pěkný počin. Hubert a Hugo také vůbec nejsou špatní, ale tady se autor vyřádil, popustil uzdu fantazii a výsledek stojí za to!
Autoři opět dokazují, že zásobu bláznivých nápadů ještě zdaleka nevyčerpali a obě epizody jsou opět zábavné. Pravda, na můj vkus jsou některé erotické vsuvky už poněkud vynucené, ale na rozdíl od 6.dílu v předchozí knize je děj už zase trochu bohatší.
První příběh, odehrávající se v Římě je dle mého názoru opět perfektní, kromě akcí nepostrádá skvělé nápady. Druhá část knihy už mi přišla býti trochu slabší (jak tématem, tak i zaměřením - sklouzává už více k sociální kritice a vzdaluje se hravé fantazii), ale pomyslná laťka stojí ještě pořád dost vysoko...
Moje duše věčného puberťáka byla plně saturovaná.. :). Úžasná kresba, smysl pro detail, vtip i příjemně erotický náboj.. A s tou Schroedingerovou kočkou mne opravdu dostali...