Majrek komentáře u knih
Vernova "jednohubka", která slibuje již v podtitulu plnou měrou alchymii a také špetku detektivního žánru. Zní to slibně, avšak již po několika kapitolách je čtenáři jasné, že detektivní žánr nebude spisovatelovým "šálkem čaje" - hlavní zloduch (jehož jméno je v příběhu mnohokrát skloňováno) je znám již na začátku, jeho tajemství odhalí i méně důvtipný čtenář již záhy a jde jen o to, jak se s oním "zlem" hlavní hrdinové vypořádají. Brilantní zápletku, napětí a fantastické odhalení nečekejte - kniha vás možná osloví více zajímavým popisem prostředí a osvěžující nekorektností vůči některým národům. Verne je holt mistrem v jiných žánrech - ostatně, byl bych zvědavý, jak by se takoví A.C.Doyle, nebo Agatha Christie vypořádali s dobrodružným románem, nebo cestopisem - třeba by to také nedopadlo oslnivě...
V tomto proslulém románu na mne překvapivě nejvíce zapůsobily pasáže, charakterizující "obyčejný lidský život" a vztahy mezi Winstonem a Julií. Ač obklopeni absurdním režimem, stále se vracejí ke své přirozenosti v ženském a mužském chápání světa a jejich myšlenky a konání jsou tudíž naprosto přesvědčivé. Definice absolutní totality je sice autorem líčena do nejmenších podrobností, přesto funkčnosti takového modelu nevěřím - ať už jde o superstáty, nebo představu neomezené moci na dobu neurčitou. Orwell naopak podle mně přesně a výstižně definuje "trojí lid" a jeho nekonečnou snahu soupeřit o moc - nejedná se nakonec o novou myšlenku. Román je ale pozoruhodný, nadčasový a vybízející čtenáře k zamyšlení (stačí se jen podívat na ten počet zdejších komentářů :) )
"Již drahnou dobu jsem v sobě přemáhal nutkavý pocit zmocnit se byť jen jediného výtisku této zelenošedé knihy a alespoň na moment poodhalit záhadné jinotaje, jenž jsou skryty v jejích útrobách.
Jak strašlivé zkušenosti se mi dostalo, když se mi poprvé ocitla v ruce - její strašlivá barva jakoby ani nepocházela z našeho světa, tajemné vroubkování, jenž se mi vtisklo do každičkého póru na kůži - jakoby mne lechtalo tělo odporného šupinatého tvora a jemné vibrace, doprovázející veškerý, byť jen letmý pohyb její vazby - to vše mělo varovat mé smysly. Já však ve své naivitě tento svazek otevřel! Z hloubi jeho podstaty se rázem vyvalil ničím nepopsatelný závan odporného puchu, nepodobajícímu se ničemu z této planety. Tu jsem se v náhlém záblesku mysli rozvzpomněl - nemůže být mýlky - tento manuskript nemohl vytvořit nikdo jiný, než šílený občan Providence H.P.L.Craft.... Bylo již pozdě! Mou mysl nyní obklopovala svíravá bezmoc. Bezejmenná hrůza, jenž ze stránek čišela, měla totiž prazvláštní podobu a tvar - přímo se zhmotňovala před užaslýma očima - obestřela nebohého čtenáře a zanechávala jej ve stavu mrtvolné strnulosti. Taková hrůza může pramenit jen z nejzazších kosmických sfér, kde se rodí při mocných obřadech tvorů tak nepředstavitelně odpudivých, až je mým rukám stydno svěřit popis klávesnici... Listy té zlořečené knihy se samy otáčely s podivným, zlomyslným ševelem, jednotlivá slova se počala slévat v zapovězené obrazce, z nichž dýchal pradávný děs, a já se za hrozivého zvuku bubnů pomalu, ale nezvratně, propadal do hloubi té slizké a pekelné matérie, ve stavu naprostého šílenství..."
Atmosféra knihy je opravdu na jedničku - tu Lovecraft umí rozvinout mistrovsky do nejmenšího detailu. Naivně až groteskně vyznívá ustrašený popis zalesněných horských úbočí, "odpudivě kulatých" vršků, nebo dětinský strach z nebohých lelků. Ale co na tom? Poučený čtenář v Lovecraftově díle nemůže hledat racionalitu, překvapivou zápletku, nebo dějovost. Jde zejména o rafinovaný popis beztvaré hrůzy, ze všech možných stran a pohledů. A to mu jde na jedničku.
P.s.: dřevoryty jsou úžasné a je jen škoda, že jich je v knize poskrovnu
V tomto zatím posledním komiksu podle předlohy románového velikána se přesuneme do Indie, kde budou hrdinové, cestující v poněkud netradičním dopravním prostředku, čelit mnohým nebezpečenstvím... Opět velmi pěkně výtvarně zpracovaná verneovka.
Adamsův rukopis je téměř nenapodobitelný - jeho nápady a hříčky se slovy a motivy jsou originální, vtipné a možná nepřekonatelné - jemným humorem je protkán celý spletitý příběh - a jak je u Adamse i Gosse charakteristické, žádný detail nelze zcela zanedbat, neboť může být zdrojem nečekaného dějového zvratu a nakonec pozměnit celou pointu. Pro mne je pořád nejlepší "Pirátská planeta", ale "Město smrti" za ní rozhodně o moc nezaostává... Nejméně přiléhavý mi přijde samotný název knihy, ale alespoň tak čtenáři nic dopředu neprozradí... :)
Knihu rozhodně doporučuji - už jen pro zajímavý a netradiční pohled na pojem "inzulinová rezistence", v diabetologii tolik skloňovaný...
Není to rozhodně špatná kniha - ostatně Dan Brown už prokázal, že umí vytvořit osobité prostředí a připoutat čtenáře k ději. Jen mi tak trochu přijde, že finální pointa není nikterak oslnivá, ani překvapivá. Z logiky věci vyplývalo, že bude asi dosti obtížné, ba spíše nemožné odpovědět na některé základní otázky smyslu života a jeho dalšího směřování - proto má autor mé uznání alespoň za snahu podat čtenáři určitou odpověď, byť ne zrovna převratnou. Jako obvykle jsou dějové linky propracované a zavedou čtenáře na zajímavá místa, tentokrát ve Španělsku.
Byla to tedy parádní jízda peklem s úžasnou dávkou fantazie, plná promyšlených zápletek, dějových zvratů a doslova napěchovaná rozličnými kusy tkání ve všech myslitelných podobách, svrchu okořeněná nekorektním humorem. Paráda!
Kniha se mi velice líbila svým zpracováním - dobrým nápadem je zapojení více kreslířů, ale hlavně aktualizované informace (například jsou zde kromě neandrtálců zmíněni už i Denisované)
Velmi dobrá učebnice španělštiny, pracující s ověřeným systémem četby textu s pochopením - následným výčtem slovíček, gramatikou a cvičeními - nechybí odkazy na fráze v textu (jichž je ve španělštině požehnaně), souhrn nepravidelných sloves s jejich časováním, atd. Zbývá jen maličkost - všechno se to naučit...:)
Druhý díl je možná ještě o kapku lepší, než první... Snad pro to množství narážek, které si vychutnají až dospěláci.... :)
Já mám prostě styl Dana Černého rád - je to vtipné, originální, správně ulítlé a úžasně kreslířsky vystižené - u každého dílka se s dětmi (a nejen s nimi) dobře bavím. A ani mu jakožto litoměřickému rodákovi nemusím moc nadržovat... :)
Takřka neznámá kniha od autora, který také není proslulý... Ale četla se doslova jedním dechem...
Musím uznat, že když myšlenka "ochránců dobra z USA"
během dějového vývoje vzala za své, měl jsem z knihy mnohem lepší dojem. Závěr nenabízí mnoho překvapení, ale nepodléhá zcela běžnému scénáři, takže pro mne je celkový dojem mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami.... Těžko posoudit, zdali je lepší Ďáblův elixír, nebo Svatyně - pro mne obě knihy vycházejí v hodnocení zhruba nastejno. jen mne u "Svatyně" překvapuje název - příliš nekoreluje s příběhem...
Nu, chce to možná lehkou, svěží, profesionálně provedenou, pokud možno nebolestivou, oboustrannou a s láskou provedenou frontální lobotomii, aby člověk knize přišel na chuť... Pochopitelně myšleno s humorem - nejsem feminista - ženám přeji jen emancipaci, nikoli nadvládu nad muži (stejně jako si nepřeji útlak žen muži) - proto asi autorčin poněkud absurdní styl nedokážu patřičně ocenit...
Velmi čtivá knížka, od které je těžké se odpoutat - čte se velice lehce a člověk má pocit, jako by sám objevoval neznámé země... Z pochopitelných důvodů se autor nemohl věnovat detailnímu popisu jednotlivých výprav - zde bych pro zájemce doporučil monografie od Petera Aughtona "Endeavour" a "Na palubě Resolution", popisující první dvě Cookovy plavby.
Jak může v praxi fungovat kniha poslepovaná Jamesem Gossem z fragmentů vzniklých z pera Douglase Adamse? Odpověď je možná překvapivě jednoduchá - skvěle! Kniha je nejenže vtipná a Adamsovsky originální, ale v průběhu čtení neustále odhaluje další vrstvy dokonale propracovaného příběhu. Nechybí samozřejmě ani množství úžasně fantasmagorických paradoxů a důmyslné znásilňování fyzikálních zákonů - čtenáři sci-fi tolik milované u Stopařova průvodce. Takže nezbývá než dílo s palcem vztyčeným vzhůru doporučit!
Zajímavě komponovaná kniha, seznamující čtenáře jak s jednotlivými souboji (převážně středověkých rytířů) v kontextu své doby, tak i s detailními popisy jednotlivých zbraní a technikami šermu. Samozřejmostí jsou četné ilustrace.
Ve vypravěčském umění dosahuje Maupassant skutečného mistrovství - vyústění některých povídek je pravda někdy naivní, ale vykreslení jednotlivých postav je jedinečné - při čtení vás doslova mrazí v zádech - ne snad ze strachu z mystických stvoření, ale naopak při představě, že skutky páchané osobami z masa a kostí mohou být až příliš reálné...
Kniha sice má své malinkaté "mušky" (pro mne osobně v líčení některých příhod z osobního života, či poněkud odvážným tvrzením a někdy až doslova "vařením z vody" u tématu topologie vesmíru), nicméně autorce rozhodně nelze upřít jedinečný talent pro popularizaci vědy, která je pro běžné laiky (a dokonce i pro matematické antitalenty - jako v mém případě) v oblasti relativistické fyziky obtížně uchopitelná. Také věřím v konečnost vesmíru a děsí mne singularity, nebojím se proto dát pět hvězd :)