Makrela Liška komentáře u knih
Nějak sem si s Malým nesedla, text mi přišel trochu přemoudřelý a chyběla mi v něm laskavost- žádná z postav snad neměla vyloženě dobrou povahu, jako by svět byl plný jen mudrlantů, lenochů či marnivců...
Silná a krásná kniha, která mě zasáhla a rozplakala, ale jak už tu jednou padlo, taky mi chyběl trochu více objektivnější a nejednostranný pohled, který se přímo nabízel například v postavách Ariho Perlsteina nebo Davida/Ismaela. Bernierovi Ptáci bez křídel jsou dokonalým příkladem toho jak s empatií a zároveň nestranně vylíčit pohled na těžké a zamotané dějiny. Taky musím říct, že bych v úplném závěru snesla trochu méně patosu, ale to je nakonec jen drobnost.
Výtvarně zajímavá a dějově hrozně poutavá kniha, která je moc pěkně napsaná. Nečekala jsem, že bude tak smutná, ikdyž je to podáno tak poeticky.
Po Papaveru, Stromovce či Rostlinopisu konečně i nějaká o fauně. Je skvělé, že dnes naučné knihy pro děti můžou vypadat i jinak než za mých dětských let, a že nepostrádají i humor. Olejníkovou mám sice raději v jiných polohách, ale výtvarně byla kniha taky moc dobrá.
Krásný zážitek. Líbí se mi, že autorka lehce píše i o závažných tématech a přitom není přemoudřelá a nevzdaluje se lehkosti dětského světa.
Sochař pro mě byl obrovským zklamáním. Je to kniha plá patosu a klišé, která mi trochu připomněla nešťastný americký pokus udělat remake na Wendersovo Nebe nad Berlínem. McCloud mi potvrdil, že americká komiksová tradice nikdy nebude mým šálkem čaje, poněvadž oproti té evropské se málokdy ponoří tak do hloubky, aby náhodou neseběhla od jasně dané linie svého vykalkulovaného příběhu s přesně časovanými dávkami emocí, které vytlačí slzu i z oka předstíraného cynika. O výtvarnu, které pro mě postrádá zajímavost a autorský výraz, se snad ani nebudu zmiňovat.
zase starý dobrý Pasilinna- plný neotřelého vlídnégo a inteligentního humoru. Jedna z jeho lehčích knih, ale rozhodně ne hloupá. Přečetla sem si ji s radostí.
Příjemná skálovina. Snesla bych, kdyby měl příběh více prostoru na to se nadechnout, ale jinak mi byla poezie obou autorů blízká a nemám co vytknout. Zároveň oceňuji, že autorské rodinné spojení nemělo patetický nádech a skvěle fungovalo.
ocenila sem především množství odkazů na klasické ilustrátory a jejich uvádění v kontextu k tématu a následné uvedení do dějinných souvislostí. jinak pro mě kniha obsahovala hromadu balastu bez větší výpovědní hodnoty a vyzněla zbytečně jako příručka pro domácí kutily
Tento divoce plynoucí sled osobních obrazů a metafor o šamanismu žádá čtenářovo soustředění a vhodné a blízké duševní naladění, rozhodně nejde o věc, kterou lze prostě jen zkonzumovat či jednoznačně uchopit a tak není pro každého. Pohádka, která je více volnou básní nebo filosofickou úvahou, žádá pokoru, otevřenost a pozornost a pak se asi umí čtenáři odměnit a vést jej, "léčit".
Mě se takové napojení zatím nepodařilo a odnesla sem si jen pár zajímavých obrazů, rušil mě nesouvislý tok myšlenek nabořený ještě i vynecháním interpukce a rovněž momenty, kdy bylo užito výrazů či obratů hrubšího zrna než v poetickém zbytku. Ráda se ale ke knize vrátím- není psána tak, aby byla pochopena, uchopena rozumem a vědomím, nýbrž aby vedla naši intuici/duši a především na této rovině by měla se čtenářem komunikovat. Proto bych si přála, aby si v tuzemsku našla své čtenáře a nenechala je hluchými, ikdyž si to třebas sami zpočátku neuvědomí.Proč by přeci měla tak intimní a duševní literatura být psána jako návod k použití pro negramotné?
Dlouho sem se tak nepobavila jako nad tímto grafickým albem postaviček všedního dne i těch nevšedních. Zas sem žasla, co všechno dokáže Blexbolex jen tím, že vedle sebe vhodně postaví a zachytí dvě takřka banální situace. Je to mistr zkratky a chytrého humoru a jeho zdánlivá jednoduchost je pro mne nanejvýš podmanivá
Krásně odvyprávěný příběh, který správně gradoval včetně začátku, jež mě bavil a bez nějž by celý příběh neměl patřičnou oporu od níž se tak divoce odpíchl a rozvířil. Proti srsti mi byla pak jen trochu zbytečně za vlasy přitažená část s masožravým ostrovem, již bych ráda oželela. Závěr byl po té předchozí ač morbidní poetice celého příběhu mrazivý
nádherné a jímavé! určitě se k této knize plánuju ještě vrátit. Zatím sem jí plná a okouzlená
úžasná kniha s krásnými ilustracemi, zůstala sem uchvácena. Připomnělo mi to knihu Wolfa Erlbrucha Husa smrt a tulipán
skvělá a vtipná kniha na níž pracoval můj oblíbený geniální ilustrátor, jenž je sám autorem mnoha vynikajících knih pro děti. Škoda, že na náš trh se dostávají jen jednoduché mnohdy až stupidní knížky, které z našich dětí dělají spíš blbečky nežli osobnosti s rozhledem a nadhledem